RIVOTRIL
Dnes už je mi lépe.Prošla...Milá Helenko, momentálně je mi taky hrozně. Za měsíc se stěhujeme (dnes jsme asi tři hodiny vybírali kuchyňskou linku, gauč a ložnici a to nás čeká to nejhorší, přenášení do třetího patra sto let starého činžáku). Pro někoho radost, pro mě stres a úzkosti, strach. Bojím se, že se mi v novém bytě nebude líbit, hlavně, že tam bude málo světla, a já ho potřebuju hodně moc na svou depresi. Lex. je teď můj skoro denní chleba. Závislosti se nebojím, protože znám příčiny svého rozpoložení, až pominou, k tomu se změní jaro v léto, bude zase dobře.
Taky kouřím víc, když je mi bídně. Zato jídlo zanedbávám, živí mě voda, káva a nikotin :-) Vařit, Helenko, nemůžu, když v mé hlavě vládne vyjímečný stav. Mám odpor k jídlu i k vaření (chudák chlap, teď otevřel lednici a prohlásil, tady nic není, inu, co nekoupil, to v ní nemá). Jak tohle řešíte u vás doma? Já byla včera na nákupu, ale vzhledem k tomu, že nejsem mobilní, nakoupila jsem jen to nejnutnější, co unesu v igelitce. Do fronty na uzeniny jsem neměla odvahu a sílu se postavit. On na to není zvyklý. A navíc týden nebyl doma. Měla jsem v plánu, že společně nakoupíme dnes, dovezeme všechno autem, ale šli jsme vybírat nábytek a na víc mi nezbyla energie. Tohle si asi lidé bez psychických potíží neumějí představit... Je to těžké, když dopoledne nefunguju, jeho nanapadne, aby zajel na nákup beze mě, mě je blbý mu o to říct, když je to ženská práce. Jde raději na pár hodin ven, vezme s sebou hafana (bylo přece tak krásně). Nejsem, stokrát bohužel, tak akční a energická žena s organizačními a přesvědčovacími schoponostmi, takže mu nedokážu ani naznačit, že by si měl to, co by chtěl k večeři a na zítra k snídani a k svačině, obstarat sám. Vždycky si uvědomím, co jsem měla udělat, až když už je pozdě. A situace se příště opakuje, protože si nevzpomenu, jak jsem si naplánovala podobnou situaci řešit. Blázen, tak trochu... A neumím to s ním.
Psaní, jo, to by mi občas trochu šlo, ale je to k ničemu.
Helenko, myslím na tebe, ať je ti přáno a máš sílu vybojovat si dobrou pohodu!
Ozývám se,ale...Dnes už je mi lépe.Prošla jsem si velkou krizí,kdy člověk myslí na nejhorší a nejde to vymazat z hlavy.Venku svítí sluníčko a aspoň v bytě je mi lépe.Trošku víc kouřím,ale to zas opadne.Zítra už zas vařím tak mi to snad vydrží.Vzpomnám na vás Tardbasíku a Ilonko-ty spisovatelko.Já bych se na tak dlouhý dopis nezmohla.papa.H.
Ozývám se,ale nezdravá.Děkuji za soucit.Půjdu spát s práškem.Pak snad ze sebe něco vyloudím.Dnes je to opět těžké až se bojím o život.Mám ale manžela a syna s dvojčaty.Musím zabojovat a to fest.Omlouvám se ale vyhledám vás.Jste mjí velký pomocníci.Vážím si vás moc ačekám na vás.Pa.
Pro Helenku: Mám to úplně stejné, jako ty, Helenko. Pozvolný nástup jara mě ničí (úzkosti, deprese). Říkám tomu "syrové jaro". Nedefinovatelná vůně na podzim zoraných polí a chladného vánku a k tomu první nejisté pozpěvování ptáků v neolistěných větvích stromů..., nejhůře působí na moje nervy. Jdu ven jen za pomoci jednoho nebo dvou lex., ale jít musím, kdybych zůstala doma, ublížila bych si ještě víc. Nepřidá mi ani to, jak se ostatní těší, urychlují příchod jara lehčím oblečením (dnes jsem potkala paní jen v lodičkách, v rozevláté dlouhé sukni a jakémsi pleteném kabátku, nezapnutém, ze silné příze - já bych v tom pomrzla). Teď jsem si vzpomněla, že jsem tomu pocitu už před spoustou let začla říkat "Sněhurčin syndrom". Jako dítě jsem kdysi v TV viděla českou pohádku o Sněhurce. Šlo o to, že ta Sněhurka se objevila v zimě v jakési chaloupce, zamiloval se do ní chasník a žili spolu šťastně, dokud nekončila zima. To naše Sněhurka začla chřadnout, radost a síla, veselost ji opouštěla. Opečovávala ztrácející se sníh na lukách a oplakávala tající rampouchy... Až nakonec s příchodem slunce zmizely i poslední sněhové skvrny v polích, z ní se stával už jenom stín. Tragédie byla dokonána, když se Sněhurka se svým milým zúčastnila spolu s vesničany oslavy jara. Zapálili oheň, přes který rozjařená mládež přeskakovala. Donutili i Sněhurku, i když se bála a bránila. Nakonec poslechla milého a skočila. V okamžiku, kdy se ocitla nad plameny ohně, zmizela. Marně ji její milý hledal, volal, soužil se. No, možná, že potom bylo i pokračování příběhu v tom smyslu, že se Sběhurka zase vrátila na podzim, s prvním mrazem a sněhem, ale nepamatuju se, byla jsem dítě. Ale ten příběh ve mě hodně zanechal, když jsem si i po té spoustě let pokaždé na jaře připadala zoufalá, jako ta pohádková bytost.
Většina lidí má splín hlavně na podzim (já taky, přisuzuju to nedostatku slunečního světla), ale pár let už se ví, že jarní deprese jsou taky častým jevem.
Jak by to vysvětlila "tradiční východní medicína"? Na jaře jsou nejzatíženějším orgánem naše játra. Proto se od pradávna drží půsty, ulehčuje se dietou hlavně játrům, jedí se potraviny játrům prospívající (chuť hořká). Inu, jdu si připravit jaterní bylinkový čaj... Helenko, zkus se mi tu ozvat, aspoň větičkou. Myslím na tebe!
Pro Tardbase: Hochu milý, ze tvého psaní je cítit radost a energie, což je povzbuzením pro ostatní! Tak, jen tak dál a ještě líp, držím ti moc palce!!!
.to je mrzuté Heli s těma jarníma depkama - ale znám to...pokouším se proti tomu ,,postavit,, metodou přijmutí té nové skutečnosti jako něčeho krásného-co mám vlastně rád...je vše takové jiné-krásné-i ta depka:-))...musíme se mít rádi-a nikdo a nic nás nemusí rozhodit...
Skutečně jsem Ilonko ,,čistý,, - už se k tomu vracet nebudu..je mi den ode dne lépe (i když stále samozřejmě potíže jsou)..
tak se Ili a Heli mějte..
Diky za odpověď,...Ilonko,není mi dobře.Blíží se jaro a já mám čím dál víc úzkosti a depky.Polehávám a nikam nejdu.Příště napíšu víc.Teď mi nejde ani psát.Pa Tardbasíku i Ilonko.Mám Vás oba ráda.Taky jsem měla despotického otce a od toho se asi pak všechno odvíjelo.
Diky za odpověď, Tardbasíku. To mě nenapadlo, že i tento pocit pramení z dětství. Něco na tom je, protože jsem byla nadmíru stydlivá už od malinka (např. jsem ve školce dobře zpívala, brnkala na pianino, ale při karnevalu mě na pódium nedostali ani za čokoládu, ani za nejlákavější lízatko, a to jsem už tenkrát poznala, že ostatní děti zpívají falešně a přesto se nestyděly a vystoupily před plným sálem). Nevím, čeho jsem se tehdy bála (uměla jsem to, učitelky ve školce mě chválily). Asi za to mohl extrémně náročný otec, manipulátor a tyran, dnes už vím, že sám zakomplexovaný. Později, na základce jsem byla vybraná s náročnou skladbou na vystoupení - koncert Lidové školy umění, ale měla jsem tak silnou trému (představy toho nejhoršího), že jsem to vzdala. Přitom jsem se tu skladbu naučila sama od sebe (ne za pomoci učitelky) a hrála ji zpaměti, poslepu se zavázanýma očima, ale doma o samotě. Prostě to nějak bylo ve mně už od podstaty. Nevěřila jsem si.
Takže, riv. je, Tardbasi, odbourán? To je dobře. Stejně do nás ta svinstva cpou, aby vzkvétaly jejich zisky. Někdy zaslechnu, že farmaceutické koncerny nemají zájem na uzdravení lidí, naopak, čím víc bude nemocných, tím víc léků budou moci vyrábět a prodávat (i sponzorovaní doktoři). Občas se najde zpráva, že byl objeven lék na nějakou nevyléčitelnou nemoc, ale musí se ještě zkoumat, jestli je to oprvavdu ono a jestli neškodí a nakonec se na něj (nejspíš "zapomene") a pořád se do lidí cpe chemo, inzulín, snižuje se hladina zlého chlesterolu, atd. Se zhoršující se sociální situací čím dál tím většího množství lidí, stoupá spotřeba antidepresiv. Tam, kde se jedni hroutí a živoří, druhým narůstají cifry na účtech. To je přece byznys!
Helenko, jak ti je? Už jsi byla venku? Dnes je ošklivo, takže to na procházku není (já dnes jen navštívím na chvíli rodiče), nikam se mi nechce. Ale kdybych měla doma hafana, šla bych, musela bych ho vyvenčit a asi by mi to pomohlo. Pěkný den!
Helenko, Tardbasíku, taky...Ilonko - to co popisuješ je u úzkostí dost obvyklé - někde hluboko v podvědomí (třeba z dětství) jsou ,,zafixované,, ty představy o tom, že nás někdo pozoruje atd - vůbec kontakt očí atd dělají problémy...z toho jsou ty známé sociální fobie a agorafobie..no léky+psychoterapie- nic jiného se nedá dělat...ideální je jen psychoterapie-ale to už je pro nás pasé..
..jinakjá se ,,vetím,, poměrně rychle - absťáčky do včerejška blbé - dnes již o poznání lépe..myslím, že se to začíná pomalinu lámat...hlavně, že ten rivotril je pryč..:-))
Helenko, Tardbasíku, taky mám od pondělí úzkosti intenzivní. Dva dny jsem se trápila, ale dnes už jsem potřebovala vyjít ven, tak jsem si jeden lex.3mg slupla. A je hned o poznání líp. Cítím se normálně, činnosti zvládám, spíš udělám víc. Nevnímám vyčerpání, bolesti svalů a únavu. Okolí vnímám normálně, mám ve městě (v obchodech při styku s lidmi, s prodavači) přiměřěné sebevědomí, nezdá se mi, že mluvím hloupě, že se neumím vymáčnkout, že působím nesympaticky a trapně, atd. Jen mi občas cestou do centra připadalo, že si mě několik proti jdoucích lidí nepatřičně prohlíželo, a to jsem neměla nikde šrám, monokl, ani díru na punčoše a řasenka mi taky netekla po tvářích :-)
Co do toho prášku dávají, xakru?!
Tardbasi,je to něco přes.....no Helenko - ,,dle řádu,, je dobré jet..ale jestli máš takové panické návalz, tak si samozřejmě tu čtvrtku vezmi navíc...je také možné, že budeš muset benzodiazepiny brát stále...uvidíš-není to až taková tragedie..no zkoušej vydržať a nenavyšovat...škoda, že Ti doktor nenajde nějaké více protiúzkostné léky, které by Ti umožnily velmi pomalé snižování riva..
Já prožívám ,,absťákové,, období - od pátku se to postupně zhoršuje no ještě tak 2 týdny vydržatˇ- a mám vyhráno..v pondělí jdu k dr. - řeknu si o navýšení zoloftu...samozřejmě mne úzkosti a dlouhodobé abstinenční stavy budou trápit ještě řadu měsíců - ale myslím, že ,,kauza rivotril,,, je pro mne již uzavřena...rád poradím všem - a podělím se o svoje a vyslechnu trápení všech..
Heli - cos nezvádla?..Tardbasi,je to něco přes týden co jsem cítila úporné úzkosti.Nechtěla jsem si riv.brát,ale bylo to tak děsný,že jsem musela tu čtvrtku přidat.Nebylo to podle řádu,ale navíc.To mě mrzí do teď.Dnes jsem se vzbudila ráno a měla taky děsný úzkosti.Nic jsem sinevzala.Vzala jsem si cigárko a šla kouřit.Pak jsem ještě usnula a úzkosti jsou fuč.Ale vúbec nechápu,proč mě přepadávají úzkosti v noci nebo k ránu a budí mě to.Tak ty jsi opravdu vymazal rivotril??To bys tedy byl borec.Jestli ano tak gratuluji.Pa.H.
Ilonko,nezvádla jsem to...Heli - cos nezvádla?..
Ahoj Helenko, děkuju za...Ilonko,nezvádla jsem to minule.Taky jsem se s tím nechlubila.Vždycky si to pak vyčítám.Ven mi stále nejde jít,ale vím,že jak příjde jaro,bude to mnohem lepší.Taky zaháním úzkosti vařením.CHodí ke mě syn na obědy tak musím fungovat.Tu samotu ti nezávidím,ale vydrž prosím tě!Taky jsem zažila nekontrolované hubnutí.Pak se to ustálilo a znova jsem nabrala.Máme to hodně podobné.Zatím ahojky a zdravím i Tardbase.H.
Tak to jsi Tardbasi pěkný...Ahoj Helenko, děkuju za pozdravení, je to, jako pohlazení. Neplánuj, nečekej absťák. !Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko?!"
Jsem ode dneška sama doma, až do pátečního večera (nemám tu ani pesana), takže se o mně pokouší úzkost už od probuzení. Venku je krásně, slunečno a já nemám s kým jít ven a měla bych se jít projít, okysličit mozek, načerpat energii z čerstvého vzduchu... Zatím úzkost zaháním domácími pracemi a jsem docela zmožená.
Kafíčko miluju, ale musí být z kvalitní kávy. Byly doby, kdy jsem si ráno uvařila celou konvici (překapávané kávy) a upíjela celé dopoledne, víc jsem do sebe nedostala. To víš, úzkostná depka! Shodila jsem během pár týdnů devět kilo. Ale pak jsem se nějak ustálila, začla jíst, jako před tím, dokonce cvičit, jezdila jsem na kole i na bruslích a světe, div se, kila šla nahoru a ne a ne to zastavit. Momentálně si dávám denně dvě kávy (ježulda mi nadělil presso-stroj), takže jsem v tomto ohledu spokojená.
Helenko, jak to s tebou vypadá, přečkala jsi všechno a jsi v pořádku?
Tardbasi, taky pokuřuju, snažím se nezvyšovat počet cigaret (oblíbila jsem si hodně slabá eLeMka).
..definitivně vysazen :-)
Tak to jsi Tardbasi pěkný.....držím pěsti Helenko - rivotril snižovat velmi velmi pomalu - po ždibinkách...absťák se prohlubuje tak 1-2 týdny po snížení - poté pozvolna polevuje...
..taky holduji kofeinu a...Tak to jsi Tardbasi pěkný labužník.Neznám tyto značky.Já jsem omezila kávu ze 4 šálků na 1.Nijak mi to neškodí.Dnes čekám absťák z riv.tak mi drž palce,jestli obstojím,nebo selžu.Je to jeden velkej otazník.Zatím ahojky Ilonce a Tobě.Papa.H.
Ilonko,dík za okamžitou.....taky holduji kofeinu a nikotinu - nějak jsem o vánocích tomu zase podlehl - bylo mne tak zle, že mi bylo všechno úplně jedno...ale vychutnávám si jen kvalitní značky tabáku:-)) - balím si do dutinek golden virginia, samson,drum...
..taky držím palečky..Tardbbasi,dík za podporu.jsem ráda,že to sleduješ.Každý písmenko od tebe potěší!!!!!
Reklama
..Ilono, Heleno - dík za pozdrav - taky držím pěsti všem nám, co s tou hlavou bojujeme...
..trend lepšení je v takových vlnách-občas hůře, občas lépe. Je jasné, že s postupujícím časem potíže ypůsobené závislostí na bzd ustupují - i nové léky mi hodně pomáhají...
Ilonko : závislosti na lex. se neboj - důležité je, že Ti pomáhá...jak bude lépe-dej si od něj pauzu..
Heli : držím palce, ať je postupně zase lépe...no neví, co poradit - občas je to náročné na dílku něco vymyslet...jedině snad znovu vše rozebrat se svým psychiatrem...