chci zemřít

Je mnoho lidí co by raději zemřely než aby tady snášely to trápení.
Svět je krutý, smrt je jednoduchá ale život je těžší.
Je mi 16 let a od svých 13 let bych taky nejraději zemřela místo někoho kdo by si zasloužil žít nebo kdo o to stojí . Chci zemřít kvůli vzpomínkám , kvůli něčemu co se stalo ale nejde to už změnit , něco co mě poznamenalo na celý život. Ptám se pořád proč? Proč já , co jsem udělala , proč musím žít tenhle život , co jsem tak strašného provedla že jsem si tohle zasloužila ? Proč? Vždy když jsem se pokusila se zabít tak se mi to nepovedlo , čím dál tím víc chci zemřít ale musím žít kvůli rodině , nepatříme mezi bohaté lidi , otec musí pracovat tvrdě každý den a už mu odchází tělo , moje mamka je nemocná kvůli tomu že mě porodila někdo by řekl že za to můžu já ale kdybych to teď vzdala mamčina bolest by opravdu přišla nazmar a taky kdo by jim pomohl ,kdo by se o ně staral ? Kdo by jim dával důvod žít ? Tenhle svět... tak nespravedlyví a krutý , já chci pryč chci z té klece která mě svírá ale nemohu , nemohu být tou která jim dát důvod udělat to co chci já. Ale já už to nezvládám , už nemohu ,co mám dělat ?

Nevim moje hlava mi porad...Trošku tě chápu,ale skončit můžeš vždycky a jen jednou,třeba si o tom můžem popovídat,teda jestli chceš?

Nevim moje hlava mi porad treba rika vem nuz a bodni si ho do srdce a moje srdce zase ze mam rodinu spoustu kamaradu pokud se jim da rict kamaradi no ale muj pribech je takovi ze nasi se rozvedli a kdyz si matka nasla pritele zhroutil se mi cely svet odtrhli me od opravdovich kamaradu a ja uz nevim co dal tak sem se rozhodla spachat sebevrazhu protoze mohla bych si podrezavat zily ale takhle to bude lepsi kdyz se necham treba prejet vlakem a nebo neco takoveho mozna si reknete ze jsem blazen ale nevite jak je to na me slozite a kazdodeni toha po smrti se cim dal tim vic zvetsuje

Toužím zemřít! Připadám...ahoj mám podobný problém jen nemám s kým si o tom povídat pokud budeš chtít tak napiš mail [email protected]

Prosím, podívejte se na diskusi pod "předávkování antidepresivy". Je tam nějaká nešťastnice, která by potřebovala nějakou radu nebo sounáležitost od někoho, kdo je také v problémech, já jsem bohužel "mimo"
nejen fyzicky, ale i zkušenostmi. Děkuji.

Ahoj. Je mi 19 let, léčím se dlouhodobě s několika nemocemi a pocházím z problémové rodiny. Jsem na individuálním studiu, musela jsem opakovat třeťák kvůli nemoci. Problém je, že školu nestíhám, musím dělat práci, protože nemáme peníze a rodiče mě kvůli tomu drží násilím doma, abych dělala jejich domácí práci. Ze školy mě asi chtějí vyloučit, protože jim nemůžu říct, proč nestíhám studium, nemám ještě ani uzavřené první pololetí. Do školy chodit chci, chci na vysokou a odejít od rodiny. Už nevím jak dál, jsem nešťastná. Nemám ani lásku, která by mě chápala a držela mě v těžkých chvílích. Už mě to na světě nebaví, v jednom kuse skákat jak někdo píská a když se ozvu, následuje trest. Jsem na všechno sama, bez budoucnosti, jen žiju s bolestí a se strachem z dalších dnů. Skoro ani nejím, protože mi vyčítají, že jídlo stojí moc peněz.

co delat kdyby se...Otázko, odpověď přispěvovatelů najdeš v diskusi o sebevraždě.

co delat kdyby se predavkovani nepovedlo? sice s touto variantou nepocitam,ale je dobre byt pripraven na vsechno. je mozne se z toho dostat bez lekaru ?
chci predtim vyhodit telefon,aby me nenapadlo chtit se zachranovat.

Pampeliško,nevymyslíme,možná to už ani jeden z nás nepoptřebuje,nicméně to může pomoci všem těm,kteří se zorientovávají,ať už jakéhokoliv důvodu sami.Také by tady mělo zaznít,pomoc má být vedena správně,pokud není úmyslem ubližit.

Pampeliško,víš já si...Pavle, mám dojem, že tu nic nevymyslíme. Ať je to totiž jakkoliv, ten svůj malý živůtek si stejně nakopnec musíme odžít každý sám. Ať už ten smysl vidíme, nebo ne.
Přála bych nám všem hodně síly.

Pampeliško,víš já si myslím,že podstatné je vědět co skutečně tvoří celek,co je část celku ev.jaká.Vydávat část celku za celek to si myslím,že navíc nemůže být ani dobré ani dlohodobě nikomu prospěšné.Oscilovat kolem nějakého středu.?měl jsem na mysli spíš vyvážit sám sebe o doplnění chybějícího ve vědomí.A ano obnovit vnější ztracenou rovnováhu,tedy sebe vůči celku.To je pro některé lidi možná to nejtěžší.Myslím ,že neexistuje v tomto směru žádný universální návod.V našem prostoru ,možná nějaký mix Komenského a Graciána.

Jo, cítím to podobně jako...Pampeliško,mluvíš za nás za mnohé.
Vystihuješ přesně, jak se cítíme my, "rozervaní"...

ale barbituraty doufam ano a rychle

jaká je smrtelná dávka...žádná. Hypnogenem se nezabiješ

jaká je smrtelná dávka hypnogenu, víte někdo prosím?

Pavle, jak žiješ Ty?

Pampeliško,jednotu jako...Jo, cítím to podobně jako Ty.
Ale setrvávat ve středu není možné. Život je pohyb, stagnace vede k zániku. takže vidím jako svůj úkol neustálé vyvažování, snahu o rovnováhu...které by ale nebylo třeba, kdyby nikdy nebyla narušena. Ta oscilace kolem středu s většími či menšími výkyvy nahoru dolů, to považuji za život. Tu snahu o vystředění, tu cestu samotnou, vnímám jako smysl.
Život jako jeden z mnoha částí ostatních životů, to celé někam směřuje, a je součástí něčeho většího. Až donekonečna. Z toho by se jeden zbláznil.
Jak osvobozující musí být-nevědět a netoužit vědět. Necíti a netoužit cítit. Ale takový stav je jedině smrt. Proto k ní tak tíhnu. Nejde o tom nepřemýšlet. Dostala jsem mozek a svobodnou vůli, nemyslet necítit je pro mě totéž co umřít.
AD mi nědy poskytnou "zabití" těch extrémů, proto je někdy beru. S vědomím, že jen oddaluji svou bolest, a že se jí stejně nevyhnu.

Pampeliško,jednotu jako celek, já osobně, vnímám jako přirodu,chceš-li vesmír.Celek všech jednotlivostí v něm.Svět,příroda ,ve které žijeme je bipolární.Rodíme se tedy,ostatně jako všechno ostatní v něm,jako určitá jednotlivost s různou mírou vychýlení.Naše snaha by měla spočívat v tom, doplnit to co nám chybí.Říká se,že moudrý člověk by měl žít život ve středu mezi extrémy.To co vnímáš ty je naprosto normální.Pokud ti to vadí,nezbývá než se vše ujasnit a nebo o tom nepřemýšlej.

Pampeliško ano,pády bolí a...Pavle,
kéž by nás ty vzlet aspoň někam posouvaly.
I když...třeba posouvají, jen z té své hmyzí perspektivy to nejsme schopni vidět. Tedy aspoň já s tím mám problém. Nevidím ten celek, jen část celku, a proto to vidím velmi zkresleně. proto chci konec utrpení, teď hned, protože nevidím ten jeho dlouhodobý význam.
Připadám si jako dítě, které musí podstupovat nepříjemné lékařské zákroky, a vidí jednotlivé zásahy jako násilí, nespravedlnost, jen bolest, beze smyslu.
Není schopno vidět ten cíl, proč ty drobné bolesti podstoupit.

Pampeliško ano,pády bolí a to po jakémkoliv vzletu./duševně-duchovním,fyzickém./