Seropram

Ahoj Ivčo, včera jsem nějak nestihla odepsat, dětičky mě zlobily. Večer zase jedeme na chaloupku, tak se těším. Chaloupku máme na Bořetíně, je to kousek od Č.L. Chtěli bychom zase grilovat, ale uvidíme podle počasí. Zase budeme muset sbírat joštu a rybíz a máme v plánu jít na houby a na borůvky. Snad se utahám natolik, abych dobře spala...dneska to nějak nešlo, usnula jsem až k ránu, ale kupodivu jsem spala dobře. No, manžel mě volá na snídani, připravil mi meltu s mlíkem a jogut s lupínky, potřebuju sundat 5 kilo, co jsem nabrala při braní AD. Dost dobře to ale nejde. Tak tě zdravím, a zase písni, Jana.

Ahoj Jani, už jsem doma, na horách to bylo fajn, máme tam chalupu, jezdili jsme na kolech, sušili jsme seno, grilovali, ... prostě fajn oddych. Včera jsem už byla doma a zašla jsem s kamarádkou do kina na Coco Chanel a na kafčo - večer, což byla chyba, protože jsem pak do 2 do rána nemohla usnout, tak jsem si nakonec musela vzít Oxazepam, ikdyž se benzáků trochu bojim, ale bála jsem se, že neusnu celou noc, což už se mi taky stalo. Pak jsem to musela dospávat dneska odpoledne, tak jsem zvědá, jak usnu ted. Kde máte chaloupku? to je fajn, že jste si to taky užili, co jste všechno podnikali? My máme chalupu v Jizerských horách. O té HA a depresi jsem už taky slyšela, tak uvidíš, co to s tebou udělá, třeba ti hend bude líp. Je mi moc líto, že ti zemřely 2 kamarádky na nádor, já tvoje strachy uplně chápu, jsem taky ze všeho vyplašená a důvod, proč jsem vloni pořád lítala k doktorům byl ten, že jsem se bála, že mam někde nádor. I ted se zvýšeně kontroluju a když se mi něco nezdá, radši si zajdu k doktorovi (nejčastěji ORL a neurologie). Nádor slinivky je strašný, to jsme se učili, že ho vpodstatě nikdo nepřežije, ale že se vyskytuje až ve vyšším věku, to je zvláštní, že ho kamarádka měla takhle brzy. Ale asi nemá smysl se celý život jen stresovat z nádorů, ne každého to potká, tak proč si dělat obavy předem a kazit si život, vim, že se to lehce říká, ale asi na tom něco bude. Ted, co beru léky, se nějak bojim mín, ale stejně víc než normální lidi.

Ahojda, tak co, už jsi doma? Jak sis to užila na horách? My byli o víkendu na chaloupce, bylo to fajn. Jinak na štítnou žlázu beru Letrox. Myslím, že mi vyhovuje. Zkusila jsem i vysadit antikoncepci, někdy prý dlouhodobé užívání HA způsobuje deprese...myslím, že je to lepší. Akorát manžel to nese těžce.
Dneska mám takový bojavý den, hrozně se bojím rakoviny. Je to strašně velkej strašák. Včera mi zemřela kamarádka, co bojovala s nádorem na mozku. Je to moc brzy po tom, co před měsícem zemřela druhá kamarádka na rakovinu slinivky. Nic jí nebylo, jen jí zežloutly oči. Měla spoustu energie do života a po půl roce byl konec, to jí ještě nebylo ani 40. Je to smutný, že ani nemůžu nijak pomoct a sama se bojím, že mě to taky potká. Možná z toho strachu mám tyhle stavy. Stačí zmínka o zdraví nebo něco, co by mi to připomnělo a je mi zle. Někdy je mi brzy dobře, jindy se z toho hrabu celý den, jsem i neposlušný pacient, snažím se to obejít bez návykových léků. To se radši trápím, mám totiž i pocit, že mi tabletka nezabere tak, jak bych si představovala. J.

Ahojki, tak jsem se vrátila z plavča, bylo to fajn osvěžení, ještě jsem byla na nákupu, ale ted na mě padá hrozná únava a to musim balit, protože zítra odjíždím na 4 dny na hory. Teda to jsi dobrá, že chodíte na kolo a ještě plavat, pohyb je při léčbě psychických poruch moc důležitý.
A co bereš na tu štítnou žlázu? Euthyrox? To je dobře, že už máš hladiny v krvi vpořádku.
Jinak já se taky bojim tmy, jako malá jsem vždycky musela spát s rozsvícenou lampičkou a to mi vydrželo až do puberty a i ted někdy, když mě probudí ošklivý sen /který mam docela často/, tak jsem pak tak vyděšená, že si radši rozsvítim a spim při lampičce. Na záchod se bojim chodit i v Praze, kde stačí přejít obývák, natož na chalupě, kterou máme na horách, sice se nemusí chodit ven, ale do takové předsíně po schodech a pak po cestě do koupelny se míjí sklad, kde je kosa a já se hrozně bála pohádky Honza málem králem a z ní smrtky s kosou, takže vždycky, když jsem tam zahlídla kosu, rozbušilo se mi srdce, utíkala jsem po shcodech nahorů, měla jsem totiž představy, že se tam objeví smrtka a tu kosu si na mě vezme, jsem v tomhle prostě magor. Ted už se smrtky nebojim, ale když jdu na ten záchod, tak stejně hrozně utíkám a dupu, že vzbudim celý dům. Neznám nikoho ve svém okolí, kdo by se tolik bál, jako já. Ale třeba se to taky zlepší, jestli budu mít děti.

Taky se chystáme do bazénu odpoledne s dětmi, to je hezká náhoda. S tím ORL to taky znám, byla jsem dvakrát na pohotovosti...tam mi řekli, že to mám od štítné žlázy, mám totiž sníženou funkci zapříčiněnou chronickým zánětem. Ale hodnoty v krvi mám už díky léku vpořádku. Dusno je tu hrozné, teď jsem byla s malou na kole, dokud není pařák, jako má odpoledne být. To radši zajdeme do bazénu se osvěžit.
Jsem taky strašpytel, vůbec toho máme dost společného...bojím se tmy. Musím ale přiznat, že co mám děti, už ta obava není tak hrozná. Když malá kňourá v noci a manžel není doma, tak vůbec nevnímám to, že se bojím. Jinak jsem z Jeseníka, měli jsem tam chaloupku a záchod skoro venku,takže v noci jít na záchod byl pro mě děsnej problém. Teď ale babička už není a barák nám nepatří...Písni zase, ráda odepíšu...J.

Ahojki, já mam ted taky jako diagnózu generalizovanou úzkostnou poruchu (nebo tu jsem měla v zimě, ted mam zase jako dg obsedantně-kompulzivní poruchu a somatizační poruchu), přešla mi do ní PP. I o té mam knížku od Praška, jmenuje se Úzkost a obavy,tak kdyžtak doporučuju i tuhle. Já se taky strašně bojim nádorů, vloni jsem 3krát letěla na ORL s tim, že se bojim, že mam nádor v hltanu (2krát) a na mandlích, vždycky brečim, klepu se, bojim se njehoršího.
Je mi líto, že jsi měla takovou noc, jestli to nezhoršuje i to hrozné dusno, je u vás taky? Určitě to vypadá na úzkosti, naše psychika dokáže uplně cokoliv, neboj. Bud naopak ráda, že lékaři nic nenašli, tim spíš to svědčí pro úzkost, důležítý krok v léčbě je už jen uvěřit, že to dělá psychika.
Jinak je super, že máš takového hodného manžela a že ti pomáhá.
Mně je docela dobře, jen jsem se v noci moc nevysapala, měla jsem pocit, že slyšim v bytě nějaké kroky, tak jsem se hrozně bála, uplně mi bušilo srdce, pak jsem se zamkla v pokojíku, ale bála jsem se dojít i k těm dveřim. Já jsem hrozný strašpytel.
Ted se chystám do bazénu, abych se probrala.

Děkuju, dcerka je vpořádku, sice jdeme na oční na kontrolu, ale vidí dobře. Času na sebe mám docela dost, manžel je ochotný a moc mi pomáhá. Akorát říká, že si chodí do práce odpočinout. Že s holčičkama je to "na palici". Jinak ráda vařím, vyšívám, ale i ráda uklízím...jsem totiž na čistotu pedant. Akorát prádlo mě štve, jsou to hory, to je strašný, co toho děti ušpiní.
Jinak jsem z České Lípy, v Praze má manžel příbuzné. Na podolí.
Noc byla krušná, je mi nějak divně. Vždycky mě polije divný horko, zčervenají mi tváře, špatně se mi dýchá a je mi na zvracení. Pak to většinou přejde. Nevím, jestli jsou to úzkosti a ani nevím, z čeho jako bych je měla mít...několik za sebou, celé ráno. Manžel říká, že mám strach z toho, že mi něco je a toho se bojím. Právě toho, že lékaři nic nenašli. Rakovina je pro mě hrozný strašák.
Knížku si seženu, četla jsem od Praška brožurku, co měla doktorka v čekárně. Moje diagnóza je generalizovaná úzkostná porucha. O té se tam ale moc nepsalo.
Dneska se mnou nic nebude, říkala jsem ráno manželovi, bolí mě hrozně hlava a motám se. Jak je tobě?

Jani, teda ty toho máš fakt hodně, těch starostí a všeho. Doufám, že už je dcerka vpořádku a vidí normálně, to pro tebe muselo být taky hodně stresující. Ty bys potřebovala pořádně klid, vypnout, věnovat se sobě, ..., ale asi to bude s dětmi potíž. Máš alespon nějaké odpoledne, kdy ti někdo hlídá a ty se můžeš věnovat svým věcem? Máš něco, co ti odvede pozornost a baví tě to?
Jinak já chodim na individuální terapii, na skupinové jsem byla taky, vyhovovalo mi obojí. Jinak pokud tobě nesedí skupina, nemůžeš si někde sehnat individuální? Myslim, že pro tebe by byla dobrá kognitivně-behaviorální terapie. Odkud jsi? Já jsem z Prahy, tak tady je asi snažší najít terapeuta. Jinak jak jsem psala, tak poslední ataku jsem měla v listopadu, ale měla jsem je každou noc, dost silné, trvaly 2 hodiny, myslela jsem si, že umřu, nechtěla jsem chodit ven, kupovat si nové věci, jen jsem čekala, kdy se objeví nějaká nemoc na vyšetřeních, která potvrdí, co mi je, ale později se ukázalo, že to byla psychika. Jinak blázen určitě nejsi, ani já se za něj nepovažuju, vlastně tohle slovo vůbec nemam ráda, ale máme nějaký psyhcický problém, na tom není nic špatného, já znám spoustu lidí s psych. problémy a všichni jsou moc fajn lidi. Někdo si zlomí nohu, někdo má chřipku a někdo za PP. A znáš knížku od Praška Agorafobie a panická porucha? Tu si určitě sežen, je tam právě popsáno spousta věcí o PP, jak vzniká, jak s ní bojovat, naučí tě tam to správné dýchání, relaxaci, ... dá se objednat i po netu.

Vidíš, já před rokem spala málo, třeba tři dny jsem nezamhouřila oka. Možná to bylo těmi sedativy. Teď musím uznat,že mi pro změnu 9 hodin někdy nestačí. Ale víc spát nemůžu, kvůli dětem, manžel chodí do práce, a děti potřebují celodenní aktivity. Samozřejmě je nechávám, ať si hrají samy, ale po několika hodinách začínají být protivné.
Na terapie jsem chvíli chodila, ale s přesvědčením, že přece nejsem blázen a nemám psychické potíže. Takže vlastně téměř nechodila. A nelíbí se mi prostředí dvaceti lidí, kterým mám o svém trápení povídat, když oni sami mají jiná trápení. Mám pocit, že mě nedokážou dostatečně pochopit. Ani časově mi terapie nevycházely. S dětmi je to potíž. Starší dcera měla před dvěma měsíci pneumokokovou infekci, slepla na pravé oko. Pak troje záněty středního ucha, kdy přestává slyšet, no hrůza. Ivčo, chodíš taky na terapie, pomáhají ti? Jak často míváš ataky? Já měla ze začátku několikrát denně, už se mi chtělo umřít. Říkala jsem, že už to nevydržím. Teď tak dvakrát do týdne mívám silnou ataku. Ale už ne zase tolik, jako před rokem. Janinka.

Teda fakt toho máme hodně společnýho,ale to asi spousta lidí s PP má podobnou historii, Oxazepam mam u sebe taky brala jsem ho občas na spaní, ale taky se hrozně bojim závislosti a navíc ted spim naopak třeba i 14 hodin denně, takže benzáky už nepotřebuju. Vůbec je mi poslední 2 týdny celkem dobře, konečně, po roce a půl, kdy nebyl den bez úzkosti, deprese a toho, že bych se marně v pláči nesnažila na wc vyčůrat.
Teda to s tim otčímem je přímo děsné, to je mi tě hrozně líto, to se na tom určutě bude podílet, právě ty naše problémy většinou nevzniknou v době, kdy ten největší stres zažíváme, ale paradoxně až po něm, někde v nás se to kumuluje, tobě se k tomu dětství přídá asi stres v práci, děti, ... a ataka je tady. Nechodíš na nějaké psychoterapie, nebo nebudeš chodit? Možná by ti to mohlo pomoci.
Jinak mně je 23, jmenuju se Ivana a kdyžtak mi říkej Ivčo, to mam asi nejradši. A tobě se jak říká? Jani, Jančo, ...?

No koukám, že máme opravdu hodně společného. Odběry na borelie jsem také měla, ortoped mě prohlížel několikrát, doktoři si mysleli, že to je něco s páteří, tak jsem chodila na rehabilitace a cvičit, ale nomohla jsem cvičit dlouho vkuse, protože jsem byla hned unavená a neschopná věnovat se holčičkám.
Předchozí doktorka mě opravdu cpala sedativy a AD žádná...manželovi se to nelíbilo, tak mě objednal k jiné lékařce, mladé, která mě ujistila, že nejsem sama, že tam má víc takových maminek jako já. Odvykání bylo hrooooooozný, to mi věř. Tchýně mi musela chodit s holčičkama pomáhat. Benzáky neberu, mám pouze Oxazepam, kdyby náhodou...ale ještě jsem ho neměla, hrozně se bojím, je taky návykový....Rozýchávat ataku neumím, hrozně se trápím a třeba i dvě hodiny špatně dýchám....dám příště na tvou radu. Manžel několikrát chtěl volat záchranku, říkal si, jestli nemám infarkt, tak vysoký tep jsem měla. Pořád mám pocit, že mám fajn život, kde se tedy berou tyhle stavy? Já vlastně vím, kde, ale možná si to nepřipouštím....vždyť je to za mnou....můj otčím mě zneužíval a hrozně bil, až do 19 let. Pak jsem si našla manžela a oporu v něm i v jeho rodině. Vždyť je to za mnou...No, asi ne. Na nemocenské nejsem, zatím na mateřské, a z návratu do práce mám hrozný strach...Bojím se, že nebudu fungovat tak, jak bych si představovala. Jak ti mám vlastně říkat? Kolik ti je? Taky jsi mladá, viď?

Ahoj Jani, koukám, že jsme si podobně "užily", já jsem taky byla na EEG, CT a MRI, pak na EMG, odběry na borrelie, ... vypadalo to na roztroušenou sklerosu, borreliosu, nebo něco se svaly, nemohla jsem nějakou dobu vůbec chodit. Pak jsem přestala čůrat - to bylo to nejhorší, co jsem sem nechtěla psát, tam bylo podezření na roztr. sklerosu, chronický zánět měchýře, nebo nádor, musela jsem se začít cévkovat, bylo to strašný a zlešpovat se to začalo až ted, po roce, kdy už se nemusim cévkovat - byla to samozřejmě taky psychika. Teda ta tvoje předchozí Dr. tě pěkně cpala, vždyt ty prášky jsou dost návykové, odvykačka je pak hrozná a člověku s PP nepřidá. Mají se dávat jen na pár týdnů, než pořádně zaberou AD. To ona ti AD nedávala? A ted benzáky bereš? Já s sebou pro jistotu nosim Neurol, ale poslední ataku jsem měla v listopadu. A taky jsem se takhle budila v noci s pocity na umření, uplně to znám, je to strašné. Umíš tu ataku rozdýchat? Sednout si a pomalu dýchat do břicha, dlouhý nádech, pak zadržet dech a pak dlouhý výdech. a nepodílela se tvoje náročná práce taky na rozvoji atak, když jsi tam musela dělat všechno? Jinak k tvým dotazům, bydlím ještě u rodičů, přítele ted nemam, ani by se mnou nikdo s mými bývalými stavy asi nevydržel, bylo mi fakt hodně špatně no a peníze jsem měla jen ze stipendií ze školy + nějaké příležitostné brigády, ale ted na léto ještě nic nemam, chci se dát pořádně do pořádku, abych příští rok zas fungovala na 100% a práce je pro mě stres. A co ty? Chápe tě manžel/přítel? Jak to všehcno zvládáš? Jak dlouho jsi na nemocenské?

Já taky měla problémy, které vypadaly jako na rakovinu...alespoň s touto předběžnou diagnózou jsem byla v ústecké nemocnici, kde mě kompletně proklepli, a nikde nic. Na neurologii jsem podstoupila EEG, CT i MMR mozku, ale jsem prý naprosto vpořádku, zdravá mladá holka...Ano, beru 20 mg, ale když mi nynější doktorka zvýšila dávku na 1,5 tbl., tak mě hlava bolela snad ještě víc, až jsem myslela, že už to nevydržím. Zase jsme dávku snížily, ale úzkosti se trošku vracejí...tak nevím. K lékařce důvěru mám, možná o tom vypovídá i to, že se jí svěřuju se svými sny. Budím se s vysokým tepem a s pocitem na umření. Lékařka, kterou jsem měla předtím mě cpala, si představ, Diazepamem, Neurolem, Rivotrilem a všemožnými sedativy, já seděla celý dny na gauči a byla totálně mimo.
Jinak jsem pracovala na poště, za přepážkou, ale dělala jsem všechno, byla jsem taková záchrana pro místní poštu...peníze, účtování důchodů, šéfovat doručovatelkám, vypravovat balíky, zkrátka holka pro všechno. Teď mě ale na tohle místo vzít nemohou, potřebuju ranní směnu, abych se mohla starat o děti. Takže mi nabízí jen doručování...a to je pro mě finančně dost nevýhodné. Ty bydlíš u rodičů? Nebo jak zvládáš ten denní šrumec? Přítel ti nepomáhá? Vyděláváš si nějak?

Jani, já taky nevěřila, že by to všechno mohla udělat psychika, ale ted jsem pochopila, že jo. To jsem ještě měla jiné problémy, které tady nechci rozepisovat, ale vypadaly tutovka na nějakou chorobu, ale po roce se to konečně zlepšilo a já uvěřila, že je to psychika - zbytečně jsem kvůli tomu podstoupila hospitalizaci a skoro všechna vyšetření, která se v daném oboru používají. Nervy fakt udělají cokoliv a to, co popisuješ vypadá na klasickou PP. Já taky měla ty pocity na omdlení, ve škole jsem pořád někoho otravovala, že sebou seknu, všichni mi řikali, že to budou nervy, ale já nevěřila. Pořád jsem otravovala na neurologii, samozřejmě všechny vyšetření taky OK. Hlava mě zas hrozně bolela už asi 10 let, vyzkoušela jsem všechny možné prášky, několik neurologů, ... nic nepomohlo a když jsem se dostala na psychiatrii a začala brát AD a AP, tak i hlava přestala po tolika letech bolet. Proto věř doktorům, je to určitě od nervů, jsi ještě moc mladá na nějaké jiné nemoci a navíc to, co popisuješ je typická panická porucha, která se těmihle nepříjemnými tělesnými příznaky, které vypadají jako tělesná nemoc, projevuje. A nepomohlo by ti zvýšit Seropram? Kolik bereš mg? Já beru 40 mg, 20 mi nestačilo na úzkosti. A co jsi brala předtím? a je tahle psychiatrička taková, že se s tebou baví, máš k ní důvěru? to je v léčbě taky moc důležité. A co jsi dělala za práci?

Určitě jednou dostuduješ. Podle toho, co píšeš, vím, že máš spoustu síly a energie. Zvládbeš to. Je fakt, že já bych se měla vrátit v lednu do práce a mám z toho docela obavy. Dětičky mám 4,5 a 2,5 roku.
Máš pravdu, k těm pocitům na umření patřil i pocit, že se zblázním a nebo že omdlím. Hrozně mě bolela hlava. Už jsem se bála závislosti na Ibalginu 400. Brala jsem denně dva. Teď už jen tak jednou za týden. Jinak mám Seropram. Jednu tabletku ráno, asi tak od začátku března. Ale úzkosti se vrací, i když ne v takové míře. Většinou po kávě nebo trošce alkoholu. Jinak před rokem při depresi jsem vůbec nejedla, měla jsem pocit na zvracení a zhubla 6 kilo. Víš, já mám stále pocit, že to přece nemůže být od nervů...nebo ano? J.

Jani, já nejsem paní doktorka a buhví, jestli budu, jsem ve čtvrtáku, který budu opakovat, protože letos jsem tam kvůli zdravotním problémům téměř vůbec nechodila a bojim se, že už nebudu ani schopná dostudovat. Koukám, že podle tvého pžíběhu toho máme opravdu dost společného, ale určitě v tom nejsi sama a je nás takovýhle spousta, neléčená PP často přejde i v depresi, takže i to je normální, to běhání po doktorech taky. Pocity na umření jsem taky měla, dál ještě že zešílim nebo ztratim kontrolu, měla jsi tohle taky? A jaké bereš léky? Káva taky může zvyšovat úzkosti, 7 káv za den už je teda taky docela dost, já mam na sobě vypozorované, že když si dám kávu, mam pak trochu úzkost, ale miluju cafe latte, takže občas to risknu. Toho alkoholu jsem se pak asi 3/4 bála, myslela jsem si totiž, že všechno je následek otravy alkoholem, který mi zničil mozek, když jsem někde viděla třeba flašku vína, tak jsem hned začala omdlívat, bylo to nepříjemné, aleted sem tam piju, jak tady píšu a zatim to jde. A jak máš staré děti?

Ahoj, jsem Jana. Mně se poprvé udělalo špatně po 7. kávě přes den, loni v březnu. Přes půl roku jsem ležela a nebyla schopná se hýbat, bylo mi zle. Lítala jsem po různých doktorech, nikde nikdo nic nenašel, a tak jsem se dostala na psychiatrii s tím, že to mám panickou poruchu a deprese ze svých dvou malých dětí. Letos v březnu jsem vyměnila psychiatričku a můžu říct, že jsem konečně docela spokojená. Někdy je líp a jindy hůř. Ale ty stavy na umření se už zaplaťbůh neobjevily tak silně, jako před rokem. Nemůžu pít moc kávy a alkohol vůbec žádný, i decka vína mi dělá problém. Písněte, paní doktorko, ať vím, že v tom nejsem sama...je mi 27 a mám pocit, že se v tom plácám sama. Přišlomi ale, že máme dost společného...Jana.

Ahoj, jsem Jana. Mně se poprvé udělalo špatně po 7. kávě přes den, loni v březnu. Přes půl roku jsem ležela a nebyla schopná se hýbat, bylo mi zle. Lítala jsem po různých doktorech, nikde nikdo nic nenašel, a tak jsem se dostala na psychiatrii s tím, že to mám panickou poruchu a deprese ze svých dvou malých dětí. Letos v březnu jsem vyměnila psychiatričku a můžu říct, že jsem konečně docela spokojená. Někdy je líp a jindy hůř. Ale ty stavy na umření se už zaplaťbůh neobjevily tak silně, jako před rokem. Nemůžu pít moc kávy a alkohol vůbec žádný, i decka vína mi dělá problém. Písněte, paní doktorko, ať vím, že v tom nejsem sama...je mi 27 a mám pocit, že se v tom plácám sama. Přišlomi ale, že máme dost společného...Jana.

Ahojki, no že potřebuju psychiatra jsem pochopila vloni v srpnu, když se mi k panické poruše přidaly deprese, celé dny jsem jen ležela v posteli, klepala se, bylo mi zle, tak jsem pochopila, že to asi bude deprese a že bych měla někoho vyhledat. Předtím jsem měla od února panickou poruchu (1. ataku jsem dostala právě po tom, co jsem se dost opila - asi 6 piv a 3 velké panáky, možná víc a ještě jsem celý den nic nejdela), pak mi bylo půl roku blbě, pořád jsem lítala po různých doktorech - obvodačka , neurologie, gynda, urologie, rehabilitace, ..., ale nikde nikdo nic nenašel, tak mi už taky začali naznačovat, že bych si měla zajít na psychiatrii no a v srpnu se přidaly ty deprese, tak jsem šla, vystřídala jsem 2 psyhciatry, ted jsem u třetí a jsem konečně spokojená. A co ty? Jak ses dostala na psychiatrii ty? Jinak jsem ráda, že je ti líp, je fakt, že u nás je to takové přelétavé, ale snad ti to vydrží, mně je ted taky docela dobře.

No...beru, jak jsem psala, jenom půlku 25mg na noc takže zatim žádný změny nepociťuju, ale je mi o dost líp než minulej tejden. Nemyslim si, že by na to měl ten Lamotrigin vliv..ale je to možný..spíš si myslim, že se začíná ustalovat ten citalopram..doufám, že to teď bude jenom lepší. Ale naučila jsem se moc se neradovat, protože se to může zase otočit a všechno může bejt jinak...musíme doufat, že bude všechno zase dobrý...snad se z toho vylížeme.......a kdy jsi vlastně poprvé přišla na to že potřebuješ pomoc doktora???