JAK SBALIT MUŽE ve znamení PANNA a co na ně platí????

Múžu se tě Kidde zeptat?...Jíťo, můžu hodnotit opět jen z vlastního pohledu, což určitě nemá obecnou platnost. Může v tom být lecos, ale pokud se na tebe usmívá, tak v tom něco určitě bude. Chce to držet to v přátelské rovině s občasnými náznaky, že by to mohlo jít i dál, ale to spíš až časem, hlavně na nic netlačit. Zapojovat ho do rozhovoru na nějaké smyslupné téma. Mimochodem, já třeba nesnáším povrchní tlachání - resp. snesu, ale nic mi to nedá a nikdy se sám do takových rozhovorů nezapojuji. Radši diskutuji o něčem "závažném", s širším přesahem. Jde o to, co ho zajímá. Pak je také důležitá celková atmosféra - pohoda, bez tlaků. Pokud k tobě něco cítí, tak úplně postačí se s ním prostě o něčem bavit nebo zkusit naplánovat nějakou činnost, i když se to pak neuskuteční. Pro mě osobně je třeba už jen to plánování samo o sobě zajímavé. Je to díky zaměření na budoucnost, a také díky tomu, že se na všechno musím dopředu připravit. I když to pak bude třeba úplně jinak. Improvizace mi problémy nedělá, ale potřebuju mít nějakou představu o tom jak to bude, co můžu čekat.
Je to složité, ale nejdůležitější je asi celková atmosféra - bezpečí, stabilita. Obecně kolem sebe asi panny mají mnoho obranných hrází. Zřejmě tak lze vnímat i tu pořádkumilovnost nebo zaměření na detaily - mít všechno zajištěné, podchycené, vyřešené. I ten případný citový chlad a netečnost jsou vždy jen zdánlivé. Jde jen o obranný mechanismus. Brnění, které zcela odkládám jen v situacích, kdy se cítím naprosto bezpečně. Uvnitř se většinou odehrává lítý boj. Čím větší větší vnitřní nejistota, ostych nebo strach, tím větší zdánlivý klid a netečnost navenek. V takových případech to chce vždy situaci nějak uklidnit, ukotvit, zabezpečit - hlavně se moc neptát co, proč, a jak - buď to pak vyleze samo nebo už to nebude důležité.

Sudičko, je to složité a...Moc Vám děkuji za Vaši odpověď-moc mi pomohla.A ráda bych se zeptala ještě na jednu věc...nejsem si jistá,zda je můj kolega volný,nebo jestli má přítelkyni-...kdyby měl přítelkyni,existuje i u Pannen někdy nějaká varianta,že by mě nechtěl na vážný vztah,ale jen tak pro pobavení??A dá se toto na muži Panně nějak poznat?...Byli jsme na jedné firemní akci na spolu sami na lodi...když jsme byli sami,choval se ke mě velmi hezky,ale jakmile jsme byli v restauraci s ostatními kolegy,tak se uplně odtáhl a choval se velmi odměřeně.Nevím,jak bych si mohla toto vyložit....

Ahoj Kidde,jsem ti moc vděčná za tvé otevření. Když jsem zatlačila na pannu a on napsal, že je mu se mnou moc dobře, ale že má obavy, že by to nešlo, ale dle přátel se pro mne trápí (mimochodem prochízí složitým rozchodem se svou dlouholetou přítelkyní). Je to definitivní konec? Nebo je tu nějaká naděje?

Ještě dodatek: Projevovat...Múžu se tě Kidde zeptat? Nevím jestli je to pouze platonická láska, a nebo jestli se na mě te muž(panna) usmívá jenom tak.. Hrozně se mi líbí, ale já nechci udělat něco zbrklého (jsem totiž blíženec, takže se mi to stává docela často), abych ho nevyděsila :( Známe se pouze od vidění, takže nevím, jak ho mám oslovit, nebo se s ním nějak sblížit..

Ještě dodatek: Projevovat náklonost činit vstřícné kroky, ale hlavně na sobě nedat znát, že chcete vědět jestli vás chce, a že by se měl vyjádřit. Odpověď se totiž rovná závazku, ke kterému ještě není vnitřně připravený. Až připravený bude, tak to poznáte.

Sudičko, je to složité a záleží na situaci, ale kdybych to vztáhnul na sebe, tak úplným základem je nějaká smysluplná společná činnost. Chce to nabrat co nejvíce pozitivních společných zážitků. Může to být skoro cokoliv, i nějaká práce. Legrace se dá zažít u všeho. Nejlepší jsou samozřejmě věci, které vyžadují spolupráci. Pak to chce hodně chválit, ale hlavně ne bezdůvodně - musí to být vždy opravdu podložené. Čím ostýchavější bude reakce - nedostatek slov, tím lépe. Hlavně to chce chovat se uvolněně. Nesnažit křečovitě o nějaký humor nebo laškování, všechno nechat vyplynout ze situace - možná jen s malinkou nenápadnou dopomocí. Občas je začátek ostýchavý, ale jakmile se to jednou prolomí, tak už je pohoda.
Pokud jde o to, jak se, např. i u mě, pozná zamilování, tak jedním slovem: Těžko. I když mě nějaká žena velmi zaujme a říkám si "to je ona", tak ji vždy musím nejdříve dostatečně poznat než učiním rozhodnutí, že chci vztah. Mezitím se ji snažím nenápadně zaujmout - poodhalit něco ze své osobnosti a zájmů, a zvažuji všechna pro a proti, činím vnitřní kompromisy a především se ujištuji zda jí na mě nic nevadí, jak silný je její zájem a pomalinku, v přátelské rovině, likviduji odstup. Celou dobu se ovšem snažím, abych ani náznakem neučinil nějaký závaze. Je to takový souboj srdce a rozumu, a to velmi obtížný, protože u mě se vždy vlastně jedná o rozhodnutí na celý život. Může to trvat i docela dlouho - záleží i na frekvenci setkání, ale jakmile dospěju k finálnímu rozhodnutí, tak už mi není pomoci. Pak události nabírají rychlý spád, protože se potřebuji co nejrychleji a co nejjistěji dozvědět jak jsem u ní opravdu na tom a v pozitivním případě udělat z dosavadního přátelství opravdový vztah. To je ten bod zlomu z já a ona na společné MY. Zároveň je to psychicky nejnáročnější fáze, protože jsem v tom až po uši, nechci nic pokazit, jsem velmi netrpělivý, ale snažím se nedat na sobě nic znát, čekám na vhodnou příležitost a hlavně mám strašný strach, že to nevyjde. Na jakýkoliv vstřícný krok z její strany pak reaguji svým vstřícným krokem a v ideálním případě se postupně dopracujeme ke zjištění, že už spolu vlastně chodíme.
Problém je právě v tom období rozhodování. Je to asi trošku nefér - celou dobu pořád odstup - hlavně se předčasně nezavázat - nedávat falešné naděje. Ale je v tom na druhou stranu určitá dávka odpovědnosti k sobě i k ní. Musím nejdříve opravdu cítit, že je to "ta pravá". Že jsem kvůli ní opravdu ochoten obětovat většinu svého soukromí, nezávislosti, volného času, koníčků a zálib. Už je v tom vlastně i rozhodnutí, že jsem s tou ženou ochoten zestárnout, zároveň s přesvědčením, že ji vydržím milovat i přes její stárnutí a všechny možné problémy, které nás můžou potkat. Je to už prostě skoro takový vnitřní svatební slib. Prostě všechno nebo nic - nesnáším věci na zkoušku. :-)

Zdravím Vás.Moc se mi.......a poraďte mi,jak se mám k němu chovat,abych si získala jeho důvěru a měl mě rád?

Myslím, že o různých...Zdravím Vás.Moc se mi líbil Váš článek o Pannách obecně a trochu i o Vás.Je hezké znát,že Vy panny jste také citliví a vnímaví....z mého kolegy v práci mám někdy pocit,že je snad spíš z ledu a mám z něho trochu i strach,i když na druhé straně ho mám hodně "platonicky"ráda a vážím si ho.Jsem ve znamení Vodnáře,takže asi všechno moc prožívám,ale zajímalo by mě,jak se na muži ve znamení Panny pozná zamilování?Jak se to dá poznat na Vás?Moc děkuji ... :-)

Myslím, že o různých znameních, a o pannách zvláště, koluje dost pomýlených a povrchních zvěstí a předsudků. Je to asi celkem logické, protože dostat se k panně opravdu blízko je poněkud obtížné.
Ovšem velmi záleží na ascendentu. Ten má často větší vliv než postavení slunce a jednotlivé panny se mohou navzájem velmi lišit.
Já jsem například panna s ascendentem v raku a v MBTI testech mi vychází INFJ, což poměrně dobře koresponduje.
Kdybych se měl trochu charakterizovat, tak bych asi začal větou: "Nečiň druhým to, co nechceš aby činili druzí tobě." Když se nad tím zamyslíte, tak je to vlastně postoj poměrně sobecký, ale je v něm schováno zároveň mnoho empatie. Je to takový logický rozpor, což myslím dost charakteristické a je to dáno zkušenostmi. Jedná se o podvědomé záležitosti - takové podmíněné reflexy. Například:
Uzavřenost nebo citový chlad jsou velmi relativní. Otevřenost a vřelost ve spojení s citovou zranitelností například znamenají malé množství blízkých přátel, na které je spoleh a člověk ví, že si k nim tu otevřenost i vřelost může dovolit, aniž by riskoval zranění. Vřelost oplácím vřelostí, ale v případě cizích lidí (tj. všech mimo blízké přátele) je tam vždycky dostatečný odstup - únikový východ. Čím lépe se známe, tím je ten odstup postupně menší a menší. Ovšem do bezprostřední blízkosti se nedostane nikdo, kromě té jediné - "vyvolené". Troška alkoholu pro uvolnění a příjemná atmosféra sice někdy dělají divy, ale je to velmi intuitivní záležitost a někdy to bez zřejmých důvodů jde a jindy nejde.
Pořádkumilovnost - nepořádek mi jakoby osobně nevadí, spíš se za ten "svůj" občas stydím, mám dojem, že to vadí ostatním, a proto občas uklidím.
Čistotnost - nebylo to vždy úplně to pravé. Některé důležité návyky jsem si musel osvojit až postupně. Teď je to asi celkem v normě - snažím se, ale přehnané to myslím není.
Oblékání - jsem rád když mi věci sedí a pokud možno i barevně ladí. Pak se cítím dobře. To ovšem mnohdy vede k tomu, že mám určitou dobu jen dva oblíbené tzv. "komplety" - kombinace svršků, které střídám a chodím tedy možná příliš často ve stejných věcech.
Kritika - kritika mi vadí, ale nemám problém ji přijmout, pokud není na osobní bázi - tedy pokud se nedotýká mého charakteru a mých hodnot - to je pro mě zničující, cítím se v koutě, kousnu, a pak se ihned uzavírám. Sám velmi nerad kritizuji druhé - vyhýbám se tomu jak můžu - připadá mi to konfliktní a konflikty z hloubi duše nesnáším. Spíš se kritiku podvědomě snažím nahrazovat radou, přiložením pomocné ruky, náznaky-oklikou, nebo ji převádím na humor a snažím se sám sebe "shodit" zároveň s kritizovaným.
Chvála - chválím velmi rád a těší mě když tím potěším druhého, ale z roztržitosti to občas ve chvíli kdy by se to hodilo neudělám, a pak mě to mrzí.
Vztahy - vždy hledám tu jedinou a napořád. Pokud jsem zamilovaný, tak srdcem, se vším všudy a existuje pro mě jen ta jedna. Přesto většinou velmi dloho trvá než to pokročí do fáze vztahu, protože potřebuju mít absolutní jistotu, že je to opětované a také si většinou musím projít "rozumovou" fází, kdy činím vnitřní kompromisy a řeším jestli jsem schopen mé vyvolené opravdu dávat vše co jsem schopen. Pokud ano, tak jsem připraven a jdu do toho po hlavě. O to větší je to pak rána, když narazím. Dlouho to strašně bolí, stáhnu se, přestávám komunikovat se světem a slibuju si, že nový ochranný krunýř, či nová zbroj, bude ještě silnější než předtím. Pak nastupuje ledová fáze vyčerpání, chladu, prázdnoty a rezignace. Po určitou dobu pak nejsem schopen hlubších citů, i empatie je oslabena, odstupy se zvětšují. Úplně mě z toho vyvede vždy až ta další jedinná, i když se jedná zatím o platonickou fázi. To jsem pak zase strašně rád na světě a je to na mě hodně poznat, roztávám, mám rád lidi a dávám jim to najevo.
Momentálně jsem třeba, po roce od jednoho nešťastného "případu", na konci ledové fáze, ukončil jsem sebezpytování a začínám opět nabírat sebedůvěru a optimismus, který je mi jinak vlastní. Rány téměř zhojeny (jizvy zůstanou) a začínám si opět připadat celkem normální. Začínám tedy další fázi, které říkám tzv. stabilní, flegmatická fáze a budu čekat na další úder blesku, který jistě dříve nebo pozděli přijde.
Pokud jde požadavky na onu vyvolenou, tak těch konkrétních mám velmi málo - vždy jde o kompletní celek. Ale samozřejmě existují věci, bez kterých se rád obejdu: Obhroublé chování, lascivnost, povrchnost a namyšlenost, kteréžto záležitosti jdou často ruku v ruce.
Obecně pak ještě třeba nerad soutěžím - z výhry nic moc nemám a je mi líto poražených. Daleko raději pomáhám a spolupracuji. Dále obzvláště nesnáším tzv. špičkování, kdy se někteří jedinci, zvláště ve společnosti žen, snaží shodit jeden druhého, aby sami vypadali lépe. Říkám tomu "lezení" po zádech. Takovou společnost záhy opouštím nebo stahuji do ústraní, popř. v sebeobraně či v obraně přátel "útočníky" argumentačně uzemňuji, což zpravidla není problém, ale vypadám pak někdy jako ten špatný, který kazí jinak "skvělou" zábavu.
"Typická" panna asi zrovna nejsem, ale právě o to, že by se z astrologie něměly vyvozovat žádné přehnané předsudky typu "studená kritická panna". Výroky jako "nesnáším všechny panny", popř. ryby, kozorohy, atd., jsou naprosto zcestné.
Všechno má svá pro a proti. Pokud je někdo hluboký a citlivý, tak nemůže být zároveň povrchně zábavný nebo sebevědomně průbojný. Je třeba si vybrat. Vyměňovat osobonosti dle potřeby nelze. Gentlemanský hajzlík, nebo citlivý bouchač jsou jen filmové postavy.
Dalo by se toho napsat ještě mnoho, ale radši končím. Snad to má alespoň trochu hlavu a patu. Příště možná něco o tom "co na mě platí". :-)

No já to vidím - jen trpělivost a čekat, když se po rande hned neozve. Panny nepočítají čas, jak jim to dlouho bude trvat, než se rozhoupou...než se vyznají, než pochopí, že je to ta pravá... neradi něco mění a z nefungujícího vztahu jim to taky trvá...

na znamení se vyprdněte. Všechny mužské sbalíte stejným způsobem - koketním pohledem a žádostí o pomoc s čímkoli (hraná bezmocnost). Pokud tedy máte vizáž, která za nám za sbalení stojí.

Ahoj Sudičko,panna a...a byk a panna

Mne by moc zajimalo, jak jde...a jak pise zuzka ze je s tim svim uz tri roky no ja dva a pul

takze panny jsou asi na delsi vztahy

Mne by moc zajimalo, jak jde...muj pritel je panna....... zbalil mne on.ze zacatku se mi vubec nelibil ale byl neodbytnej tak sem s nim sla na rande a od te doby jsme spolu.

ale jedine co jsem tak vypozorovala ze panny maji radi poradek!!!!!nekdy az moc :-)

Ahoj Bořku,
myslíš si, že se hodí k sobě žena blíženec a muž panna?

Ahoj Sudičko,panna a vodnář k sobě moc nejdou. Vodnář je vzdušnéí znamení a lítá si v oblacích, kdežto panna žije na zemi. Pannu fascinuje vodnářovo létání, ale musí jej stahovat na zem a to ho někdy unavuje. Prý se na tom dá pracovat...záleží ovšem na dalších okolnostech.

Ahoj Jíťo,
setkat se s ním, potkat se s ním, usmát se a pokynout hlavou, nějak ho nabudit aby trochu cítil zájem. Jestli se mu líbíš, chytne se. Nebo kolem něj projít a usmát se kolem sebe, ale i na něj. Má rád milé, roztomilé holky. Aspoň tak jsou mé poznatky.Panna si prý vybírá z těch, které o něj projeví zájem. Ale pořád je to muž - lovec...

Kvůli jednomu vážnému problému jsem byla tak zoufalá, že jsem už navštívila astroložku. Mimo jiné jsem se už zeptala i na mého muže snů - pannu.
Řekla mi, že budeme spolu, i když po tom, co jsme se nesetkali přes měsíc.Má dilema, má přítelkyni, se kterou to nedokáže ukončit, i když už mu to nic dobrého už nepřináší. Je to prý problém pannen. Je nerozhodný, tento až příliš, ale přesto to prý dokáže a velká láska nás dvou ho ke mně dostane zpátky. Už mi to přijde šílené čekat, zda přijde a nechci chápat důvody, proč mě tak fascinuje. A přesto čekám. Vztek sama na sebe se střídá s touhou.No není to ujeté? Ale prý ta trpělivost je maximálně důležitá.

Jsem ve znamení Vodnáře a také se mi líbí muž panna-lépe řečeno,jsem do něj už asi půl roku zamilovaná,ale náš vztah je jen platonický.:-)Vyznat se v mužích(zejména ve znamení panny)je velmi složité.Jsou situace,kdy se ten můj objekt ke mě chová moc krásně a cítím,že ke mě možná něco cítí.Jindy mě ale uplně přehlíží a je skoro jako kus ledu.Zajímalo by mě,jak se na muži ve znamení Panny alespoň pozná,že mu na nějaké ženě záleží a že to nebere jenom jako hru.Jak se vlastně také pozná,že se zamiloval?Moc děkuji za Vaše názory ... =o/

Jsem žena blíženec, hrozně se mi líbí muž panna. Myslím, že i já jemu. Párkrát se na mě usmál a dlouze podíval. Nevím jestli ho mám oslovit, nebo jestli počkat? A má to vůbec cenu? Poradíte mi prosím někdo..