JAK SBALIT MUŽE ve znamení PANNA a co na ně platí????

Muži panny jsou nejhorší...To je hrozný mám partnera pannu a před nm taky v minulosti pannu, každý asi není stejný, ale když to tak čtu některé věci pasují :-/ zajímalo by mě proč si je vybírám :'(

Muži panny jsou nejhorší muži jaké znám. Neskutečně divné znamení - spíš se chovají jako hodně divné a zákeřné zlatokopky. Nemají snad žádný typ a stále vybírají i když sami nenabízejí vůbec nic, nebo jen samý horor. A strašní vlezdoprdelkové a vyžírky. Navíc necitelní. Nepíše vám? Tak to je proto, že nic necítí - svým neustálým rozmýšlením snad ani nejsou schopni většího citu - je to opravdu možné, také jsem nevěřila, ale asi mají cit na úrovni počítačové bedny a chladně kalkulují, zda se hodíte jim do krámu a nebo ne. Když ne, tak pro Vás jen dobře. To je ten omyl ženy, že si myslí, že z robota udělá svými city milující bytost - ale z kusu kovu to nejde! A když najde tu dokonalou, která ho může třeba i vyživovat, tak to asi ani není cit k této dokonalé ženě, ale pouhá radost z toho, že vybrali nejlepší vzorek - asi něco jako sběratel. Nevím, tak nějak si to myslím, oni mi připadají totálně bez emocí - jako stroje.?. Potřebují si také připadat důležité a užiteční a flirtování se všemi ženami okolo je sběr dat k analýze vzorků, současně jim dělá dobře, že si připadají důležití.

Ono je problém, že ona je...Tak jak se daří té vaší kamarádce, jak to s ní nyní vypadá? Ještě pořád se o něj snaží? To je dost smutný případ, aby se žena takhle dobrovolně trápila, když on se k ní nechová hezky.
Plánuje ho brzy opustit nebo chce dál bojovat? Myslí si, že on se k ní změní?

Taky mi jeden takový chybí, ale jak s ním začít...

Měla jsem vztah s pannou. Chemie fungovala neskutečně, sex s ním úžasný. Dvakrát jsme to ukončili, ale vžd se k sobě zase vrátili. On ženatý, já vdaná. pak to prasklo - klasika. Zůstali jsme kamarády, nedávno jsem mu řekla, že mi chybí, on mi odpověděl, že já jemu taky, ale vrátit to prý nejde. Pokaždé když se vidíme, ta chemie je u nás pořád. Hrozně ho chci zpátky.

Ahojky, tady je na balení kluků pěkný návod. Ne jen povídačky o ničem, ale opravdové rady jak na ně: e-radce.cz/?p=833 . Je to moc hezky popsané, tak ať vám k něčemu jsou! Papa Péťa

Mám pro vás také jeden jednoduchý návod! :) http://vrbaweb.blog.cz/1307/jak-sbalit-chlapa

Nebojte vše přebolí. Držím palečky. Za čas zjistíte že je to pro oba lepší.

To musíte vědět vy. Ale...Tak, jsme od sebe, muselo to být, už jsme tak opravdu nemohli žít, kdyby mě opravdu miloval, byl by mi vyhověl. A teď mě čeká celý osamocený máj, nevím co dělat, asi to nezvládnu :-(

To musíte vědět vy. Ale tak rozdílné povahy k sobě zkrátka nejdou.

Rozchod. Nic jiného zde...Ano, snad ten rozchod postupně přijme, doufám. Ty jeho krásné tmavé oči mi ale budou moc chybět, přes všechno, byl to takový můj Johny Depp. No co, ještě to nechci zatím ale úplně skončit, protože se máme dost rádi.

Rozchod. Nic jiného zde není možné. Pokud spolu zůstanete budete se trápit oba. On chce rodinu ty ne. Přečti si po sobě co jsi napsala a musí ti to být jasné.

Taky bycb potřebovala pomoct. Já vůbec nevím, co dělat, prokousala jsem se až do život ohrožujících depresí. Měla jsem to "štěstí", že to mezi námi, mnou a mým přítelem, klaplo. Jenže, tady aspoň vidíte, jak je život pestrý, zase máme jiný problém- on chce hrozně děti, ale já v žádném případě. Je to pro mě ta nejhlavnější podmínka do společného života. On je hrozný manipulátor, takže mě zachvátila dlouhodobá nepředstavitelná panika, protože zvlášť co se to dozvěděl, tak jak šílený mi strká pod nos všechny děti známých, příbuzných, nechává je postávám před našim domem, prostě se s tím asi nemůže smířit. Já opravdu nevím, co s ním mám dělat. Je to totiž člověk, který mě už párkrát v životě přesvědčil k věcem, které až po hrozně delší době, (což je u mě pravidlo, když mě pro něco někdo přesvědčí a už to bývá nezvratné, ale moje běsnění a zloba potom také) začnu strašně těžce vracet zpět do původního stavu. U mě v představě vlastních dětí je to cokoli- od útěku z domu, po ublížení na zdraví komukoli jako demonstraci, že mě neměli nutit. V 1. řadě si musím zjistit, zda můžu provést nějakou sankční předmanželskou smlouvu, která bude vypadat tak, že v případě, že by mi udělal úmyslně dítě, a já musela na interrupci, tak by mi zaplatil závratnou finanční pokutu. Jenže, to je problém, to je člověk, který jedná tak, aby nikdy nebyl důkaz o jeho vině, takže já bych mu to nemusela taky dokázat, že se jednalo o jeho záměr, a ne o mou hloupost, že jsem pochybila v ochraně.
Strašně ho asi pořád miluji, snesl by mi modré z nebe. Ale nemělajsem asi nikdy dovolit, aby se do mě tak zamiloval. Já si vůbec vedle něj nedovedu představit stárnout, on bude panikařit, šílet jak mi budou narůstat roky. Vidím to doma, u nás už neřešíme skoro nic jiného, než jsem skoro jediná v okolí, kdo zatím nemá děti, a že musím, protože jinak kdo po mě vše dostane.
Já prostě vedle sebe neustojím tohohle člověka, mám z něj hrůzu, hrůzu, hrůzu, to si nikdo nedokáže představit. Jednou jsme se už rozešli a já ještě před tím před ním úmyslně couvala, i když jsem ho milovala, protože jsem byla v hrozně blbé situaci, bohužel jsem musela lhát, že chci mít děti. Ale nikdy to nevycházelo z mojeho vlastního přání, protože mioje životní vize odmalička je- že v mém životě nebudou mít děti nikdy místo. On si myslí, že mě jde přesvědčit, to je ta katastrofa. Příliš do našeho vztahu obětoval a já se ho snažila strašně zadržet, když jsem viděla jak bojuje.
Ta představa, že mu budu muset vysvětlovat proč, a jak chci žít, a on bude chtít abych ho naučila tu mou životní terorii, protože pro něj je palčivé že s ním tu jeho touhu nesdílím, já si to nedovedu vůbec představit. Dovedu si s ním představit krásný vztah, ale bojím se, že on to bere prostě jako začátek pro rodinu. Já si celý život přeju mít muže s dětmi z dřívějších vztahů, aby mu nic nechybělo se mnou, a takového, co mě podpoří před okolím, že děti nechci.
On mě asi vůbec nechhápe, že si může žena něco takového přát, nebo že bych ho mohla s takovým přáním milovat, on si asi myslí, že ho tím chci odradit. Bojím se, že v sobě celý život ponese tu naději, že by to ještě šlo...
Jsme na začátku něčeho nového, a mám jedinou prosbu, nehledám 1 muže jen tak na zkoušku, aby mě v životě nemrzelo, že jsem s ním nechodila. Ať si vezme času, kolik bude jen potřebovat, ať to znovu promyslí, protože pozdější vycouvání ze vztahu by mě moc bolelo. A jestli se mnou nesouhlasí, ať mě nechá být a hledá jinou manželku.
Co byste mi prosím kdo poradili?? Díky!!!

No jak to dopadlo, tak jak jsem u panny zvyklá. Zas vím kulový. Nejdřív se tvářil zmateně, pak odtažitě a když jsem mu už pak nevěnovala žádnou pozornost tak za mnou chodil povídal o všem možném. Pravda je ta že jsem to pochopila jako nezájem a tak nějak jsem si to v sobě uzavřela. K večeru jsem se chovala k němu už chladně a to mi pak řekl, že mě nechce ztratit. Takže mám v tom ještě větší hokej než jsem měla.

V sobotu budeme na společné...Napište potom, jak to dopadlo! Jsme tady všichni zvědaví :-)

V sobotu budeme na společné akci. Rozhodně to nebudu dělat přes telefon....a když jsem vydržela tři roky tak snad to tři dny vydržím.

Zkus mu to říct na rovinu....Proč jste to ještě neudělala? Vždyť to už bude pomalu týden, co o tom mluvíte..

Zkus mu to říct na rovinu. Vím že je to těžký - sakra těžký, ale budeš vědět na čem jsi. Taky se na to chystám. Není nic nejhoršího než ta nejistota. Hodně štěstí.

Zdravím, vůbec nevím co mám dělat. Byla jsem s mužem pannou tři roky, miloval mě a já jeho, ale poslední dobou to dost opadlo, byli jsme na sebe zlí, sprostí, dělali si naschvály. Rozhodla jsem se pro rozchod, on chtěl jen pauzu. Nakonec jsem si prosadila svou, jenomže teď těžce zpytuju svědomí. S odstupem času mi dochází, že i já se nechovala správně. Jak mu to ale říct? On už o to zřejmě nestojí. :-( Díky za názory

Děkuju za podporu. Vím, že to musím udělat. Spíš počítám s odmítnutím, ale aspoň budu vědět na čem jsem. Ta nejistota je hrozná.