Výprask vařečkou

Přidat komentář

Rodiče nás se sestrou kromě nějaké té facky mockrát nebili. Stala se však zvláštní situace, když jsme o jarních prázdninách, s rodiči lyžovali na horách. První den jsem se snažil okouzlit nějakou dívku mého věku a celkem se mi to dařilo. Těšil jsem se na večeři až se uvidíme v jídelně. Večer jsem byl pořádně promáčený a všechno oblečení se muselo usušit. Máma mezitím vybalila suché prádlo - košili, trenýrky a bavlněné punčocháče pro mne i pro sestru. Nesměle jsem se zeptal, mohl bych si vzít tepláky? Na co, odpověděla máma, vzala jsem ti s sebou jenom troje rezervní punčocháče, zítra budeš mít suché oteplovačky tak si je oblečeš. Pochopil jsem hroznou věc. Doma totiž chodíme se sestrou jenom v punčocháčích. Dokonce i u tety si sundáváme kalhoty, když jsme na návštěvě. Takže to asi považovala za normální i tady, stejně jako sestra, která chodí do třetí třídy a je jí to celkem jedno, jak půjde na večeři. Ale já deváťák jsem si nedovedl vůbec představit jak mne má ctitelka pošle v přízových punčocháčích hrát si mezi prcky.
Začal jsem protestovat a odmlouvat, když se mně máma snažila přesvědčit, že po chatě běhají samozřejmě skoro všechny děti jenom v punčocháčích, odsekl jsem, že jsem ale už dospělej a hodil vztekle punčocháče na zem. A pak se stalo něco hrozného. Otec, který toto divadlo zatím mlčky poslouchal se zlověstně zvedl a promluvil. V tvých letech jsem já chodil v krátkých kalhotách a punčochách celou zimu i do školy a ty takovej smrad si tu nebudeš vybírat oblečení. Obleč se, nebo tě seřežu jak cikán kozu! Do této doby mi nevadilo převlékat se třeba před ostatními ve škole při tělocviku, avšak dnes mi připadalo vyjít z hotelového pokoje v košili a dětských punčochových kalhotách jako kdybych měl jít nahý.

Třeba mne zab, ale já nikam takhle nejdu. To otce popudilo do takové míry, že vzteky zrudl. Řemínkem na svazování lyží mne přivázal za potrubí vedoucí k ústřednímu topení do pokoje nad námi . Stál jsem na špičkách, přezka řemínku se bolestivě vrývala do zápěstí. Sundej mu trenýrky, přikázal ustrašené sestře. Nikdy jsem pořádný výprask nedostal, srdce mi silně bušilo a potil jsem se strachem. V pokoji bylo ticho a slyšel jsem jak otec hledá vhodný bicí nástroj. Hotelový pokoj moc možností neposkytoval, až ho pak napadlo použít máminu kulmu na vlasy. Rozmotal šňůru a celou její délkou se rozmáchl. Na ten úder asi nezapomenu. Otec byl při síle, navíc šňůra od kulmy se po několika ranách skroutila a působila daleko větší bolest. Asi po dvacáté ráně jsem se pomočil. To tatínka rozlítilo. Otočil mne a začal mlátit přes břicho, stehna a přirození.

Myslel jsem, že je po mně, nikdy jsem větší bolest nezažil. Slyšel jsem sám sebe jak kňourám a prosím aby toho už nechal, že udělám co bude chtít. Po prosbách mámy, přestal, otočil mne zpátky a pravil. Budu ho mlátit tak dlouho, až si zapamatuje že nebude odmlouvat, já už mu tu pubertu z hlavy vyženu. Druhým řemínkem mi svázal nohy dole, abych se nemohl hýbat. V pomalém tempu mne švihal systematicky přes stehna a lýtka. Brečel jsem jako malé dítě. Na nohou mi naskakovaly příšerně vypadající jelita. Když už nezbývalo ani jediné nezasažené místo, pokračoval na stehnech zepředu. Nohy vypadaly jako stažená plechová roleta. Otec to komentoval ironicky, alespoň ti ty punčochy nebudou padat. To mi připomnělo, co mne ještě čeká a chtělo se mi umřít.

Po odvázání jsem musel tátovi poděkovat a v slzách v očích natahoval punčochové kalhoty na pálející nohy. Byl jsem skoro u konce, když mi sestra pošeptala. Brácho u punčocháčů patří dva proužky dozadu a jeden dopředu. Asi to nevím, když si je oblékám denně od října do května a rychle jsem si je svlékal. Táta si myslel, že už zase protestuji a vrazil mi na tváře dvě facky. Rychle si obleč ty punčocháče, nebo přijdeme pozdě na večeři. Snažil jsem se pospíchat, ale do toho všeho mi praskla u punčocháčů guma. Dostal jsem pak náhradní krepsilonové punčošky, ale asi tak o dvě čísla menší. Ty natáhneš jsou pružné slibovala máma. Nedovedete si ale představit ta muka, když jsem ty pružné krepsilonky natahoval na pálející nohy. Kousající silonová hmota s příměsí nějaké vlny byla snad horší než kopřivy, mlčky jsem trpěl, nechtěl jsem dostat další facky. Na chodbě jsem si připadal legračně, krepsilonové punčocháče s ornamenty, do kterých jsem si musel zastrkat košili jsem vytáhl až na břicho. Hle, jaký pohled na "puberťáka", pomyslel jsem si.

Jídelnou jsem šel co nejrychleji i přesto, že těsné punčochy se při každém kroku třely o zmrskanou kůži a působily ukrutnou bolest. Hrozně jsem se styděl a s hlavou sklopenou do země, jsem měl pocit, že se na mne snad každý dívá. Přišli jsme pozdě a trvalo chvíli, než jsme našli volné místo u stolu. Všiml jsem si dvou chlapců, vypadali mladší než já a pobaveně mne sledovali, možná si mysleli, že jsem dementní. Jejich maminka se otočila k mojí mámě a nahlas zapištěla. To jsem blázen, že tomu vašemu synovi nevadí chodit v holčičích punčochách. Naši kluci už nenosí punčocháčky od páté třídy. Chlapci se nahlas zasmáli, okolosedící si mne začali se zájmem prohlížet a já jsem se rozbrečel.

Výprask vařečkou

Přidat komentář