Víc jak třetina žen světa byla někdy terčem týrání
“Násilí na ženách je globální zdravotnický problém epidemických rozměrů,“ řekla dnes ke zprávě generální ředitelka WHO Margaret Chanová. “Zároveň vidíme, že zdravotnictví může a musí dělat více pro ženy, které se setkají s násilím,“ zdůraznila.
Studie ukázala, že ženy jsou mnohem častěji vystaveny sexuálnímu a jinému násilí ze strany svých manželů, než ze strany cizích násilníků. “Násilí v rámci vztahů je nejrozšířenějším násilím na ženách, týká se 30 procent všech žen na světě,“ konstatovala WHO. Terčem sexuálního násilí ze strany jiných osob než životního partnera je 7,2 procenta všech žen starších 15 let.
Mezi ženskými oběťmi vražd je pak v 38 procentech případů pachatelem jejich stávající nebo bývalý intimní partner.
“V důsledku násilí jsou ženy náchylnější vůči celému spektru krátkodobých i dlouhodobých zdravotních problémů,“ poznamenala Claudia Garciaová-Morenová z WHO. “Proto je nezbytné, aby zdravotnické systémy braly násilí na ženách vážněji než dosud,“ dodala expertka.
WHO také zveřejnila obsáhlou příručku pro kliniky a lékaře k snadnějšímu rozpoznávání známek znásilnění a dalších forem fyzického násilí. Mnoho žen totiž ze strachu nebo studu tají pravé příčiny zranění nebo duševního utrpení.
Mezi důsledky násilí na ženách uvádí WHO deprese nebo problémy s alkoholem. U znásilněných žen je také o 50 procent častější výskyt pohlavních nemocí.
Ze studie dále vyplývá, že násilí na ženách se hojně vyskytuje ve všech zemích, kulturách a společenských vrstvách. Rozsah ale zřejmě souvisí s mírou blahobytu. V regionech s vysokými průměrnými příjmy, jako jsou Severní Amerika, západní Evropa, Austrálie a Japonsko, zažívá sexuální nebo fyzické násilí ze strany partnera 23,2 procenta žen. V jihovýchodní Asii je to však 37,7 procenta žen a například v Africe 36,6 procenta.
Zdroj: ČTK
Komentáře
Zajímalo by mne jen, jestli existuje taky nějaká studie o násilí žen páchaném na mužích. Je logické, že muži, pro své EGO a bohužel celospolečenky nejpřijatelnější model muže jako dokonalého lovce, z nějž při každém jeho kroku odkapává přebytečný testosteron, muži, s tímto idolem nad hlavou, sršícím z bilbordů, z televize i dalších pokleslých reklam, těžko přiznávají týrání ze strany ženy...
Ono to zní divně - viďte. Přeci muž je silnější než žena, tak jaképak týrání... Ale ten kdo to poznal, nebo je "jen" moudrý ví, že týrání není ani moc o fyzické síle, ale spíš o lásce a citové závislosti. Takové té opravdové lásce - slepé, která odpouští i neodpustitelné. Pokud si tenhle fakt uvědomíte, nerozumím tomu, proč jsou muži jako oběti týrání zcela ignorováni...
O týrání žen se toho již napsalo hodně a naprosto souhlasím, že dokud toto chování nevymizí, nebude stále ještě dost napsáno. Ale o týrání mužů se de facto nenapsalo nic… Nebo se mílím?
Kolik z Vás žen řeklo malému dítěti, svému synovi, když přiběhne s brekem, s odřeným kolenem – "nebreč, muži přece nebrečí !" A proč vlastně?? Máte větší strach, že z něj vyroste přecitlivělá, zženštělá osobnost, než strach, že bude mít nedostatek citu a lásky pro druhé? Že bude tvrdý, vypočítavý a bezcitný? Je víc týraných žen, než týraných mužů? Dost možná, že již nad tím rozbitým kolenem žena sama sobě nevědomky "pomáhá" tvořit tento poměr…
To, co popisuješ není opravdová láska, ale citová závislost.
Díky Vaší poznámce jsem si prostudoval hodně o citové závislosti a problematice manipulace - velmi zajímavé čtení, myslím..
Mně šlo hlavně o to, že pojem týrání mužů ve společnosti v podstatě neexistuje,i když má dle mého názoru stejné kořeny v lidské psychice mužů i žen - nevyjímaje a živnou půdu ve vztahu citové závislosti. Neznám žádné studie (nejsem psycholog), ale nevidím důvod, proč by se měl problém citové závislosti týkat jen žen. A každý citově závislý člověk je s "vhodným" partnerem v značném ohrožení minimálně psychického týrání.
Teoreticky je to tedy možné, v praxi potvrzené (sám bych mohl vyprávět), ale nikde se o tom nehovoří, nepíše... Protože je to pro muže nepřijatelné (nedůstojné) tak jako např. pláč jako přehnaný projev emocí ...
Ale nejsem psycholog - jen si tak nahlas uvažuju..
- Odpovědět
Pošli odkaz