Byla jsem nevěrná

Ženo, já se zase tentokrát...Makrokulosi-prostě tam byla jeho nevěra a nemyslím si, že bych byla nějak výrazně viník. Vždy jsem se starala o domácnost, děti, zvládám náročnou práci dvacet pět let, dojíždím za prací, nejsem nijak výrazně tlustá nebo ošklivá, muži mi lichotí a manžel a děti byly pro mně vším. Jistě existuí hezčí a dokonalejší ženy a mnoho kolem mně, nicméně jsem do manželství vkládala spoustu citu, lásky, dřiny, kompromisů a energie a vnesla do něj pro mně cennou devízu-partnerskou zodpovědnost a spolehlivost. To byly dvě mé dominantní vlastnosti v tom vztahu, vzdala jsem se i koníčků, což vidím dnes jako chybu, měla bych se dnes k čemu upnout, z čeho čerpat, čím se dobíjet. Klopýtnout může každý a mužům se to stává velmi často. Trápila jsem se a trápím se dál-tím, že se od toho nedokážu bezezbytku odstřihnout, i když on to skončil, to vím jistě. Připadá mi, že něco pro mně hodně důležité ve mně umřelo. Vlezením do cizí postele ten pocit nezlomím, jen prohloubím. Pokud budu mít milence a toho budu milovat, pak budu trpět tím, že se musím vracet domů k nemilovanému muži a pokud budu mít milence na postel bez citu a vazby k němu, nevidím důvod proč ho mít a s někým se jako zvířátko pářit, jen abych si dokázala, že na to mám. Zájemci jsou, ale neříká mi nic ani jeden. Tohle fakt nemá řešení a jsou to bolavé věci. Říká se, že kdo zahnul jednou, udělá to znovu. Navíc můj muž je pro ženy zajímavý z mnoha důvodů a cestuje po Evropě, služebky, hotely, večírky, neustále mimo domov. Moje veškeré snahy do budoucna jsou oprostit se od představ, kde a s kým je a napnout síly na zkvalitnění svého vlastního života a hledat smysl v něčem jiném než je láska a vztah. Je to těžké, protože láska a vztah byly po dětech a zdravím pro mně tím nejdůležitějším, daleko za tím byly peníze a kariera a práce. Doufám, že najdu síly a zvládnu ten boj se sebou samou ustát a ještě žít i hezky s klidem a mírem v duši. Nechci prohrát zbytek svého života-je mi 45 let.

Ženo, já se zase tentokrát...Nikdo v nevěře nevidí výhru nebo jakýsi smysl života, maximálně zalátání problémů, co jsou doma. Přece do manželství nevstupuju s tím, že za pár měsíců až let toho druhého stejně podvedu. A navíc i když jsi takový moralista, stejně si odporuješ, když přiznáš, že jsou těžké situace, kde řešení není jednoduché.

Cornuto, to zvládneš! Je to jen o tvé pevné psychice a rozhodnosti!
Ale věřím, že se rozhodneš správně. :-)

Ženo, já se zase tentokrát podepíši pod tvůj příspěvek. Napsala jsi to popravdě a přiznala jsi, že nechceš odejít od muže z důvodu, že jsi momentálně závislá na jeho zázemí. Vůbec tě za to neodsuzuji, líbí se mi tvá upřímnost. To je totiž to, co tady většina neumí přiznat. Všichni vidí v nevěře výhru, jakýsi smysl života, ale tak to není. Je to jen zoufalý stav. Situace jako je ta tvá a podobné, jsou těžko řešitelné a nejsou jednoduché. Ale u tebe není znát ta prohnanost, která v mnoha případech nevěru doprovází.
Takže tvůj příspěvek mě velice potěšil z tohoto hlediska. :-)

Cornuto, tak co s tím tedy...Asi sa picnem, je to neriešiteľná situácia. Ak pošlem číslo mám šancu byť nevený. Ale keď to číslo pošlem tak o tú šancu príde. Je to Hlava II LOL

Velmi dobře ti bohužel...já se pod poslední příspěvek Makrokulose podepíšu. Má pravdu. A sice takto-když doma není láska a důvěra a řeší se to nevěrou a přitom máte partnera pořád rádi, pak je to polovičatý život a ten milenec nebo milenka jsou jen náhražka a náplast na bolavé bebínko. Budete mít urvané hezké chvilky potají, ale nebudete štastni. Pokud ta nevěra tu je a partnera doma nemilujete, je to taky život o ničem, bojíte se provalení bokovky a přitom žijete s někým, že jako musíte a je to o ničem. Když už nemáte partnera rádi vůbec, je lepší myslet na rozvod. Já jsem na mnaželovi bohužel finančně závislá, ale to mně neomlouvá. Muselo by jedno dítě nechat vysoké a hledat práci a druhé z drahé soukromé střední přejít na státní školu, prodat se dům zatížený hypotékou a najít malý byt. Nezvládnu vysokou hypotéku, živit a šatit dvě děti a platit jim školné a zájmy, kursy, učebnice, léky pro sebe na srdce. Na mužovu velkorysost v případě, že podám návrh na rozvod nelze spoléhat. A soud vyměří směšné výživné. Já bych tohle ustála, nevadí mi žít nuzně. Ale bojím se reakce dětí, že by mně vinily z toho, že musí z domu, kde mají své pokoje do malého bytu a tísnit se v něm, nechat škol a viník bych byla já, ne muž. Já bych to přece rozbila a zničila dětem standart, na který jsou zvyklé. Starší syn o nevěře otce ví a řekl mi něco v tom smyslu-dlabej na to, každý jiný by byl začas stejný, někoho si taky najdi na výlety... ale hlavně se mami nerozváděj, to je pak konec... takže tohle mi brání. Trpím jak pes, ale jiný chlap a nevěra opravdu řešení z mého pohledu nejsou.

Cornuto, tak co s tím tedy uděláš?

Cornuto, tak co s tím tedy uděláš?

Cornuto, dáš mi své tel....Lenže keby som ti dal číslo tak by si povedala, že chcem byť neverný a užby si ma nechcela :-(

Velmi dobře ti bohužel...Vlastně mluvím k tobě, ženo2, ale nějak se mi to nepodařilo v mém prvním příspěvku vystihnout. Pokud důvěra pro tebe znamená slepou víru v to, že partner nezahne, nejedná se o důvěru, ale o iluzi. Když o ni přijdeš, život se ti sesype, jak domeček z karet. I když se z toho sebereš a budeš žít nějakou dobu single, hrozí, že se to bude v budoucnosti opakovat a zase budeš na dně. Takže buď přehodnotit koncept důvěry anebo radši zůstat single. Ušetříš si tak spoustu utrpení.

Nevěra tady vždycky byla a bude. Nepomůže když se někdo kvůli tomu vzteká a moralizuje. Pokud chcete jistotu, že vám partner/ka nezahne, tak jediný způsob, jak to zajistit je žít single.

Yardo-líbí se mi tvoje...Velmi dobře ti bohužel rozumím. Já se nesmířila a tak jsem se rozvedla. Ne hned,ale po dvou letech. Pro mně vztah, kde neexistuje důvěra neměl smysl.
Drž se a jediné co můžeš, mysli víc na sebe! Stejně se tohle nikdy neslepí do původního stavu. tak si žij svůj život. Nemyslím tím nutně nevěru! Ale dělej si co chceš, co tě baví a sama...Najdi zpět kamarádky-dy, existuj jako single.Jinak se utrápíš a zato nestojí vůbec nikdo.

Pozor na nevěry z důvodu "nedostatku něhy", protože všichni chlapi fungují po delším čase soužití v tomto dost podobně..

Yardo, já tady nikoho nehájím, věrný ani nevěrný! Je mi šumák, jak si kdo žije! Je to diskuse, tak jsem jenom řekl svůj názor, co si o tom myslím. Nevěrný člověk přeci nemůže očekávat, že mu tady budou dávat všichni za pravdu. A pokud ten můj názor komentuje někdo slovy, že jsem blb, který prudí a ničí diskuse, tak uznej, že to ten člověk v hlavě moc srovnané nemá?!
Ty píšeš, že jsi 100% věrný, ale trpíš nedostatkem lásky. Nemysli si, že ten nevěrný netrpí! Možná tvrdí jak je momentálně šťastný a spokojený. Ale je to pouze jen jedna jeho polovina, ta druhá část trpí jak pes. Protože má neustále výčitky, strach z provalení, nejistota a celkový neklid. Myslíš si, že je tohle spokojený život? Já si to tedy nemyslím.
Myslím si, že v nefungujícím vztahu by se napřed měla řešit vzájemná náprava. Popřípadě domluva o tolerovaném mimoložství, nebo rozvod. A výmluva na děti, není oprávněná! Znám případ, kdy dítě trpí v nefungujícím vztahu mnohem více, nežli v odděleném soužití. A kdo hájí opak, jde mu spíše jen o majetek, protože dítě rozchodem nikoho neztratí!
Nevěra byla, je a bude! To je naprosto jasné. Co je a není správné je každého věc. Já si jenom myslím to své. :-)

Makropulosi, já Ti rozumím....Yardo-líbí se mi tvoje názory. Postoje, věrnost. Ztotožňuji se s nimi.

Pro Marlen : mně se nelíbí, jaká doba je-v žádném ohledu, i když komouše bych zpět nechtěla. Kdekdo zahýbá, to lezení do cizích postelí je hnus, chlapi jsou mnohdy sobečtí, chtějí urvat ze života o nejvíc, řada vdaných žen jak urvané ze řetězu, znuděné, nebo v představě, že pomstou nevěrnému mnaželovi vyřeší svůj problém. Já nevěru zažila od muže a bolí to dodnes, i když je to prý pryč a on měl představu o tlusté čáře, která se udělá. Není to ale tak jednoduché. Tolik bych mu chtěla věřit, ale nevěřím a mám obavu, že nikdy nebudu a to bolí více než jeho párměsíční bokovka. Nevíte, jak ráda bych si v sobě udělala pořádek a vyškrtla tuhle hnusnou kapitolu mého života, zapomněla na pláč, pocity ponížení a bezmoci.Ano, už nebrečím -ale něco hezkého je defintivně pryč.Nechci se chovat jak děcko, kterému vzali hračku, přesto-mně vzal iluze a radost i klid a mír z duše i srdíčka a přesto jsem mu to nevrátila. Je mi líto, že mně to muselo potkat, ale snažím se jít životem dál...víte, co platí krom toho, co píše Yarda-ten výrok z jednoho filmu, na mně jak ušitý, myslím na něj denně-

nejhorší není to, čeho se na nás doupstili jiní, ale to, čeho jsme se na sobě dopustili sami. Přeji vám ze srdce lásku, i když mně opustila provždy.

Yardo a o tom tady právě...Ještě k těm psychickým problémům.
Spousta lidí má mindráky a pochopitelně to ovliňuje jejich chování. I já mám mindráky. Nevybral jsem si to, ani to není mou vinou, a věř, že bych to rád změnil, kdyby to bylo možné. A vidíš, jsem věrný. Takže tvá rovnice nevyrovnaný = nevěrný také vždycky neplatí. Ale i kdyby platila - co s tím? Má tím být nevěra zostuzena? Nechápu proč. Za to přece nikdo nemůže...

Láďo, nechceš rozbíjet...Makropulosi, já Ti rozumím. Z morálního hlediska máš pravdu. S tou duševní rovnováhou, myslím, také nejsi v řadě případů daleko do pravdy. Jenomže právě proto nelze říct jednoznačně, že tebou propagované morální postuláty jsou receptem na štěstí pro každého. Je docela dobře možné, že pro někoho bude nakonec lepší žít v odříkání a potlačovat své touhy, bude tím méně nešťastný a nikomu neublíží (?), ale pro jiného to bude život, který nestál za to, bez slunce a vzepětí, a proti tomu jsou následky nevěry relativně snesitelné.
Za sebe Ti mohu říci že jsem 100% věrný, ale je to život neradostný a kdybych měl šanci ještě jednou krátce vzplanout, neváhal bych ji využít. Jsem ještě zdráv a při síle a bylo by mrháním toho nevyužít, dokud to jde.
A nazávěr jedno moudro k zamyšlení. Ze zkušenosti víme, že člověk obvykle lituje daleko více toho, co NEudělal, než toho co udělal...

Ženo, proč se tedy mluví o nevěře? Ať si tedy každý souloží s kým chce a kde chce. To se tedy může rovnou zrušit manželství, protože je to k ničemu a zbytečné rozvody jen zatěžují naše soudnictví. Jsem pro, ať se všechny prastaré zvyklosti zruší, vždyť dnes už je jiná doba, moderní! Je to přežitek socialismu, by se možná chtělo říci. Dnes přeci lidé už uvažují zcela jinak, kultivovaněji. No, prostě jiná doba, jiné mravy!

Cornuto, dáš mi své tel. číslo? Miluji věrné muže.

Renátko a Klárko, řeší...no, podívej, můj muž taky neřešil v době své nevěry, co by řekly naše děti na to, že se jejich táta kurví...proč máme pořád být ty lepší ? Strádat ve vztahu, kde na nás muž kašle, nehorázně kašle ? Na mně přímo s prominutím sere, co je to za život citově přežívat ? Obětovat se, obětovat život. On rozvod nechce, já taky ne kvůlu dětem, trpěly by moc, mají ho rády. Kdyby se měl rozvést každý nevěrný a nevěrná ihned po nevěře podle tvé rady, nikdo by vdaný a ženatý v podstatě nezůstal, snad tak pět procent lidí. Není to dobrá rada, jsou tu děti, majetek, společně zbudované, nejde jen tak se sebrat a jít a obětovat léta života taky nejde. Proto nevěra vzniká a ani já a ni ty s tím nic neuděláme, i když vím, jaké svinstvo to je. Já chápu, že hájíš správnou věc, ale není tvoje zásluha, že ti žena odpustila. Selhal jsi svého času taky, tak nech ostatní žít a rozhodovat ze sebe samy.