Duchovní cesta

Evelyn, z čeho si představuješ jednotlivá patra spirály? Myslíš to tak, že, se člověk odrazí ode dna, apak se postupně zlepšuje a zdokonaluje, nebo jednotlivá patra jsou tvořena různými naukami, naboženstvími...

Přidávám úryvek z knihy Zasvěcení:

Pravda je jako neviditelný člověk. Může se projevit jen tím, když se obleče. Když má na sobě mnoho šatů, širokých a velkých, máme o něm velmi nedokonalou představu. Čím méně jich má a čím jsou tenčí a těsnější, tím lepší a přesnější představu o něm získáme. Ale i když šat ukazuje jeho tvary sebelépe, přece jen ho stále zakrývá, vidíme jen oblek a nikdy neviditelného člověka samého. Právě tak je to s pravdou. Čím menším počtem slov pravdu vyjadřujeme, to jest, čím méně ji přikrýváme, aby byla viditelná, tím lépe ji můžeme poznat. Avšak tím, že vyjadřujeme pravdu slovy - přikrýváme ji slovy - zabraňujeme současně, abychom mohli vidět pravdu samotnou bezprostředně v její nahotě, v její pravé podstatě. Pro lidi, kteří sobě nemohou vidět do duše, jsou slova jedinou možností, jak si navzájem rozumět. Ti ale nevidí to, co si druhý myslí a co chce říci, ale jen slova o tom. Ti, kdo vidí sebe navzájem, nepotřebují duše přikrývat slovy. Jsou jednoduše jeden pro druhého zde a prožívají jednotu bytí.

Lindo, určitě jsi nikoho neodradila, jen času je nějak málo. Těším se, až Ti Qellogathi odpoví, protože já mám svoji teorii, ale nejsem si v ní jistá. Já si to představuji jako výstup po spirále, která se neustále zužuje až do jediného bodu. Každý jdeme po té své spirálce, ale ten úplně poslední bod je pro všechny stejný, je jediný, to je to "ONO", kterého se jednou dotkneme všichni a ztotožníme se s Ním.

Ahoj Qellogthatti, možná jsem to tady odradila svýma otázkama, které se všem zdají nudné, protože už dávno znají odpovědi :-(
Nicméně Tobě velmi moc děkuju za srozumitelnou odpověď.
Často mi kladeš na srdce, ať pečlivě vybírám nauku nebo směry, které mne povedou po duchovní cestě. Cíl je jeden, ale cest je mnoho, dá se dojít k absolutnu VÍCE cestami, nebo je to tak, že člověk zkouší a zkouší, až nakonec každý musí kápnout na to stejné JEDINÉ správné???

Ahoj Lindo,
tak se zda, ze se tady uz ani vanek nehne...(:
budu navazovat na to, co jsem ti uz psal, jenom rozvedu dale do sirsich souvislosti.
Zlo clovek muze chapat ruzne, no predevsim je nutno brat ho jako negativni tvar Svrchovane skutecnosti. Ona je mimo zabarveni dobro-zlo.
Kdyz jsme, jakozto lide se svymi nedokonalostmi, konfrontovani se zlem, obycejne to vnimame jako negativni jev, obtezuje to vedomi, mysl ale hlavne prozivani cloveka.
To ovsem neznaci, ze by projev jakehosi zla mel znamenat, ze zlo jakozto skutecnost existuje. Zpetne zas neznamena, ze by to na nas nepusobilo jako skutecnost. Vzdyt i sami sebe vnimame jako cosi nezpochybnitelneho a jisteho - a pritom tak, jak jsme neskutecni my, zrovna tak i zlo je jev podminene realny.
Kdyz chces vedet, zda-li tedy existuji vyslovene zle bytosti, tak odpoved zni, ze ano i ne. Vsechno zavisi na tom odkud, z jake platformy se diva clovek na svet. I ten nejhorsi tvor, ktery je, muze byt povazovan za zleho jen potud, pokud je nevedomy. Skutecne poznani totiz je zbavenim pout, ktere nas svazujim do vnimani obtezovaneho pojmy dobra-zla a jinych protikladu.
Skutecne dobro videno z pohledu vidoucich je ale zbaveni se diktatu smyslu, ktere nam radi, co mame povazovat za skutecne a co ne.
Kdyz se budes povazovat za Lindu, ktera se narodila, a ted zije, ktera ma sve osudy, tak na tebe bude pusobit zlo.
Kdyz ovsem jednou pochopis a to celobytostne, ze nekdo jako Linda je souborem sil, ktere vytvari iluzi kompaktniho a statickeho celku, tak te zlo nepostihne.

Ted ti reknu nejdulezitejsi vec, kterou bys mela vedet, pokud se hodlas zabyvat duchovnimi naukami a mystikou.
Veskere zlo, ktere poutnik potkava je odrazem jeho vlastniho zla a nevedomosti, ktere v sobe dosud ma. Kdyz to jednou v sobe odstrani, zmeni se i to, co by na nej urcite venku jinak cekalo.
Respektive, mozna ho i neco potka, no i pritom se ho to nedotkne, nebot zmenil svou totoznost. Asi jako kdyz nekdo zmeni sve bydliste. Posta mu muze zadal chodit na starou adresu, no jeho uz nezastihne...

Takze to nejmoudrejsi co clovek muze udelat je pestovat v sobe vsepronikajici dobro. Buddhiste napriklad pouzivaji ono metta, prani dobra vsem bytostem: "At jsou vsechny bytosti stastny".

Da se to rict na tisic zpusobu.
Sonduj, hledej, ktery nejvice vystihne tve bytostni nastaveni a povahu.
Spravnym postupem clovek roste a stava se stastnejsim a dosahuje vhledu do propasti byti tak, ze pro nej prestane cokoli byt tajemstvim.

Spravne poznani je nejvyssi dobro.

Ráda bych se zeptala na Váš názor na to, jak vnímáte zlo. Je to něco, co pochází ze vnitř lidí, z pěstování si ega atd., vším co souvisí se vtdalováním se Bohu, nebo je to negativní síla působící z vnějšku. Je-li pravda, že existuje spousta astrálních světů, je možné, aby zde byli duchovní bytosti, ve kterých je zlo podstatou a touží získat zbloudilé světelné bytosti do "svého světa"? Ptám se proto, abych věděla, jestli při cestě k Bohu bojuji jen sama se sebou, nebo mohu být ovlivněna i cizí zlou silou. Děkuji za Vaše názory

M. Aureliano, prosim, mozna by bylo fajn, kdybys sem mohl napsat, proc je pro cloveka jdouciho po duchovni ceste vhodne byt vegetarianem. Dik :-)

Mockrát děkuji všem za odpovědi. Nechám je vsáknout do svého nitra. Až v sobě najdu další nezodpovězenou otázku, určitě si nechám od Vás odpovědět, jste všichni skvělí. Díky

Jeste se Lindo odvolam na dotaz od Tebe, ktery byl pro Aureliana 12. 8. 2006 10:56:30

- - -
Jestli jsem to dobře pochopila, je mi jasné, že světelné bytosti se "vzdalovaly" absolutnu velmi pomalu a nenásilně, tak jako když Jeníček s Mařenkou sbírali jahody a v klidu si šli dál a dál do lesa, než zjistili, že zabloudil.( velmi zjednodušeně řečeno :-)) Ale stejně mi to popírá fakt o tom, že absolutno je naprosto dokonalé a jednotné. Kdyby bylo, nemohlo by se roztříštit ( a odpusť, že znovu používám tohle slovo, které jsi mi vyvracel) na samostatné myšlenky zahleděné do sebe. Věřím, že dokonalé absolutno existovalo, ale existuje i nyní ve své stejné podstatě, své jednotě a dokonalosti jako předtím, než se od něj vzdálilo spousta světelných bytostí do reálných světů???
Možná se zde sečtělým a pokročilým lidem zdají mé otázky naivní, protože pro ně jsou odpovědi naprosto jasné,ale já stojím na opravdovém začátku duchovní cesty a teprve hledám podněty, abych s přesvědčením vyrazila tím správným směrem. Díky všem, kdo mi pomáhají a mají se mnou trpělivost.
- - -

- Da se vytykat absolutnu nedokonalost, ale berme v uvahu fakt, ze jsme zapleteni do pseudoskutecnosti a jedname pseudologicky a soudime take tak.
- Protiklady dokonalosti a nedokonalosti se odehravaji v relativnu onoho Snu, Iluze, Maji. Samotne absolutni Byti nema nic spolecneho s jakymikoli vlastnostmi, ktere se mu prisuzuji.
- To, co Aureliano pise o ctvereccich na milimetrovem papiru je velice dobry priklad.
- Kdyz se tedy rozhodujes, preji Ti aby jsi se vyznala v ruznych spletich nauk a pseudonauk. Aby se vse povedlo, je nutno se neustale vzdavat svych vlastnich komentaru, ktere automaticky hledajicimu vzniknou, kdyz celi nejake konkretni situaci, pripadne kdyz dochazi k nejakym zkusenostem. Vzdat se nazoru na to, co pozoruje. Casem se i tak ukaze, co je pravda a on alespon nepobloudi.
- jadrem uspechu je neukvapovat se v rozhodnutich a nazorech, trpelivost a badani na vlastni pest. At si druzi mysli a hovori cokoli, preci si vse over, nebo pockej az Ti to proveri sam zivot.
- ovsem, zivot vzdy jak plyne, tak proveruje stupen ohodlani pro duchovni cestu. Kdyz nebudes dost svehlava, tak se nekdy zahledis do nejakeho krasneho snu a pak zapomenes... ale kazdy sen ma sve trvani a vzdy existuje moznost, ze nekdy v budoucnu. Je vsak mozne, ze to neni Tvuj pripad a budes vytrvala az do konce. To se neda vedet.

Mila Lindo,
pard ni jsem tady nebyl, takze se nezlob ze se vyjadrim na Tvuj dotaz z 11. 8. 2006 17:58:37 az ted, ikdyz Ti to M.Aureliano velice vystizne vylozil. Snad to jen rozvedu, po svem, zmeho uhlu pohledu.

- - - Je mi celkem jasný návrat k Bohu, k absolutnu. Ale ptám se, je-li absolutno dokonalost sama, jak je možné, že tato dokonalost připustila roztříštit se na tolik kusů?
- - -

- Nejvetsim problemem hledajicich se stava, kdyz predpokladaji stav jakesi nesvobody, ktera ve skutecne rovine neexistuje.
Pouziva se primer Hada v provazu. Ikdyz je tady jen provaz, ktery nebudi zadny respekt - pro skutecne rozlisujiciho - prece jen v dobe, kdy bytosti podlehaji nevedomosti, tak je provaz vniman a v predstave zamenen za hada. Ten ma ovsem jedove zuby, takze vznika strach. Strach je skutecny, no vznika na zaklade chybneho predpokladu.
Stejne to je s bytostmi - nikdy neexistovali, no protoze se to domnivaji, trpi nesvobodou a odloucenosti od sveho domova. Jejich domov je "material", ze ktereho je provaz upleten, ktery ovsem nema zadny vztah k tomu, zda o nem nekdo predpoklada ze je provazem, nebo hadem.

- - -
A za druhé, jaká síla vedla světelné bytosti k tomu, aby se odloučily a nechali na sebe nabalovat ony vrstvy, kterých se nyní toužíme zbavovat? Chápu, že světelné bytosti mohly být v pokušení okusit něco jiného a začít si proto vytvářet své ego, ale pokud je stav být absolutnem tak dobrý a uspokojivý, proč se bytosti neobrátily ihned zpět? Pro ně to muselo být mnohem jednodušší než pro nás teď, neboť vědomě zažívaly onu krásu být Bohem.
- - -

- Je to vlivem pohybu v samotnem obsahu absolutniho vedomi. Aby bylo neco absolutni, musi v sobe zahrnovat vsechny mozne protiklady a transcendovat je.
Vlivem Iluze, ktera je jednou ze zakladnich vlastnosti univerzalniho vedomi, dochazi k obluzeni Paramesvary a tak se zacne domnivat, ze je zrozena bytost. Vesni se do sveho predpokladu a zatimco sni, proziva snove realne osudy. V ramci snu ovsem nema ani nejmensi tuseni, co je skutecne zac a ze jeho bida a omezenost je skutecna jen kdyz sni.

A to vse se deje v jedinem vedomi, ktere osobe je vecne a bezcase. A nema v sobe ani naznak prostoru - ten s casem patri domene samotneho snu.

- - -
A dál se ptám, je žít zde pozemský život šťasně a s uspokojením běžnými lidskými radostmi chyba?
- - -

- Ne, neni to chyba. Nekdy se neda delat nic vic. Ale tomu absolutnimu se neda uniknout nikdy a za zadnych okolnosti.
Co muze ovlivnit obsah snu na faktu, ze kdyz procitne, bude definitivne po vsech jeho osudech, ktere snil?

Pro Evelyn: mám sice radost ze Tvé přízně, ale musím si dát pozor, aby nezpůsobila příliš velký nárůst mého pocitu vlastní důležitosti a abych z toho pak neměl ego jako nafukovací balón :-)
Pro Ališ: Včera mně a Lee o tobě napsala naše společná kamarádka S.B., se kterou si občas zameditujeme před koncerty Votchí. To mě přivedlo k tomu, abych se znovu podíval na tvé starší příspěvky. Vyhledal jsem si na netu informace o sdružení Agape Brno, ve kterém působí Dr. Staněk, o kterém jsi se ve svém příspěvku zmiňovala. Musím se přiznat, že jsem o tomto sdružení ani o lidech v něm působících do té doby neslyšel. Lea říká, že jí v prodejně duchovní literatury upoutaly barevné obaly jejich knih, ale to bylo zatím všechno. Přečetl jsem si některé názory a postoje, kterými se toto sdružení prezentuje. Vzbudily ve mně trochu rozporný pocit. Podle toho mála co jsem si o Agape stačil přečíst si na jednu stranu myslím, že jejich knihy mohou být pro hledající, kteří jsou na začátku cesty dobrou pomocí, zejména pro ty, kterým je blízké křesťanství.
Na druhou stranu si ale myslím, že by jejich názory mohly být pro někoho trochu zavádějící, protože podle mého náhledu zřetelně nevyjadřují komplexní a pro hloubavé lidi uspokojující popis světa, zastřešený oním nejvyšším poznáním, pramenícím z uskutečnění

M. Aureliano, tak teď jsi strčil do kapsy kdejakého filosofa a mudrce :-))) Super!!!

Pro Lindu: určitě jsi někdy viděla čtvrtku milimetrového papíru nebo si jí umíš představit. Když se na ní zadíváš, můžeš věnovat pozornost rastru velkých čtverců. Když na jeden z nich zaměříš pozornost, uvidíš v něm rastr menších čtverečků ze kterých se ten velký skládá a když si zase vybereš jeden z těch menších, můžeš znovu zaměřit pozornost na rastr ještě menších čtverečků které jsou uvnitř a tak dále. Ať zaměříš pozornost na čtvereček jakékoli velikosti, pořád máš na okraji své pozornosti celou čtvrtku a ta čtvrtka není vůbec roztříštěná, jenom je na ní zdůrazněn rastr čtverečků. Představ si, že ta čtvrtka je absolutno, ty rastry čtverců různých velikostí, že jsou hladiny vědomí a jednotlivé čtverce různých velikostí že jsou jednotlivé bytosti. Vyber si dva středně velké čtverce a představ si, že jsou Jeníček s Mařenkou a že nemají nic lepšího na práci než si všímat toho, co to je načmáráno uvnitř :-) Když už konečně dokáží zaměřit svou pozornost až na ty nejmenší čtverečky a ty větší jim zmizí z dohledu, získají pocit, že jim něco chybí, že jsou neúplní a získají záměr s tím něco udělat. A pak se snaží a zaměřují svou pozornost na čím dál tím větší čtverečky až se jim nakonec podaří spatřit celou čtvrtku. A spatří ji i z druhé strany, kde je úplně bílá, nepočmáraná. Uvědomí si, že ta čtvrtka tady byla pořád a nikdy nebyla roztříštěná, že to byl jen klam :-)

Pro Ališ: Jsi tu vítána, buď tu s námi :-)))

Pro Lindu: M. Aureliano Ti určitě odpoví odborněji, ale nedá mi to, abych nevyjádřila svůj názor: Absolutno opravdu existuje stále, trvale, věčně v té samé podstatě, v jednotě, ve formě-neformě, nepohybu-pohybu, v Já-nejá, vše je Ono. To jen my (tedy naše ega)
jsme si nakladli před sebe závoje nevědomosti, takže si Jeho přítomnost neuvědomujeme, nevidíme, necítíme. Ale Ono tu je a možná právě Jeho všudypřítomná existence nás vábí k tomu, abychom nastoupili cestu zpět k uvědomění se v Něm, k opětovnému ztotožnění se s Ním.
Tvé otázky nejsou naivní, jsou moc krásné a dávají nám možnost sami v sobě si uvědomovat, zda už je chápeme nebo v nich ještě máme mezery, takže se učíme všichni. Je to skvělé, i já děkuji. :-)))

pro M.Aureliana:
Děkuji za odpověď. Jestli jsem to dobře pochopila, je mi jasné, že světelné bytosti se "vzdalovaly" absolutnu velmi pomalu a nenásilně, tak jako když Jeníček s Mařenkou sbírali jahody a v klidu si šli dál a dál do lesa, než zjistili, že zabloudil.( velmi zjednodušeně řečeno :-)) Ale stejně mi to popírá fakt o tom, že absolutno je naprosto dokonalé a jednotné. Kdyby bylo, nemohlo by se roztříštit ( a odpusť, že znovu používám tohle slovo, které jsi mi vyvracel) na samostatné myšlenky zahleděné do sebe. Věřím, že dokonalé absolutno existovalo, ale existuje i nyní ve své stejné podstatě, své jednotě a dokonalosti jako předtím, než se od něj vzdálilo spousta světelných bytostí do reálných světů???
Možná se zde sečtělým a pokročilým lidem zdají mé otázky naivní, protože pro ně jsou odpovědi naprosto jasné,ale já stojím na opravdovém začátku duchovní cesty a teprve hledám podněty, abych s přesvědčením vyrazila tím správným směrem. Díky všem, kdo mi pomáhají a mají se mnou trpělivost.

dovolte mi pobývat tady s vámi a něco dobrého se přiučit.

Pro Lindu: Absolutno se neroztříštilo na kusy. Pokud se na to podíváš z hlediska, že absolutno je jedna všezahrnující mysl, pak se jednotlivé myšlenky této mysli mohou zdánlivě odděleně uvědomovat jako samostatné bytosti. Pořád jsou ale součástí té jedné mysli. V tom aby si to uvědomily jim brání jenom jejich přílišná zahleděnost do myšlenky, se kterou se ztotožňují.
Řekl bych, že když se světelné bytosti uvědomily jako oddělené od absolutna, spočívaly v relativně velmi blaženém stavu, nic je netrápilo, nic na ně netlačilo. V tomto stavu jim chyběla potřebná motivace k tomu, aby překonaly svůj pocit oddělenosti a uvědomily se znovu jako absolutno (absolutní blaho). Světelné bytosti (říkaly si bohové) se začaly realizovat tím, že myšlenky se kterými se ztotožňovaly začaly postupně zkonkrétňovat. Tím se propadaly do stále hrubějších vibrací ega. Teprve když si sáhly na dno v tzv. reálných světech, přinesly si z nich jako trofej porozumění a záměr uvědomit se zpět ve své podstatě

Qellogathi, děkuji Ti za Tvou hezkou a srozumitelnou odpověď. A protože jsi mne podpořil v mé otázce, budu se ptát dál :-)
Je mi celkem jasný návrat k Bohu, k absolutnu. Ale ptám se, je-li absolutno dokonalost sama, jak je možné, že tato dokonalost připustila roztříštit se na tolik kusů? A za druhé, jaká síla vedla světelné bytosti k tomu, aby se odloučily a nechali na sebe nabalovat ony vrstvy, kterých se nyní toužíme zbavovat? Chápu, že světelné bytosti mohly být v pokušení okusit něco jiného a začít si proto vytvářet své ego, ale pokud je stav být absolutnem tak dobrý a uspokojivý, proč se bytosti neobrátily ihned zpět? Pro ně to muselo být mnohem jednodušší než pro nás teď, neboť vědomě zažívaly onu krásu být
Bohem. A dál se ptám, je žít zde pozemský život šťasně a s uspokojením běžnými lidskými radostmi chyba?

Evelynko,
toto je zatim poprve, co se mi stalo, ze nekde na verejnem diskusnim foru jsou konzistentni prispevky lidi, kterym neni vsecko fuk.
Jejdanku, ty jsi zakladatelka, ze jo?(:
Doufejme ze nam to jeste nakej ten tejden vydrzi.
Je to pro mne hudba - cist nazory lidi, kteri se sami sobe jeste docela neodcizili.

Qellogathi, když jsem toto téma zakládala, doufala jsem, že sem osud přivane pokročilé dušičky. Jsem moc ráda, že se tak stalo :-)))
Veřím, že každý si zde může najít něco pro sebe, co jej osloví.