Duchovní cesta

nové fórum www.nexuss.wz.cz
registrujte se a přispívejte pro rozvoj tohoto fóra

Evelyn, vím, že nepotřebuješ obhajovat, jen jsem chtěla říct, jak to vidím zase já :-)

A jejda, omylom som ta oslovila na mieste mojho mena...:)

Rozumiem co chces naznacit. Ano, tak to vnimam i ja.
Lutost a sucit, pomoc a falosny altruizmus...
Hlboko v nas je zakorenena snaha pomahat, konat dobre skutky. OK, na dobrych skutkoch by hadam nebolo nic zle (aj ked rozlisit co je dobre pre toho konkretneho cloveka, ci nasa pomoc mu vlastne viac neuskodi ako pomoze je diskutabilne), keby ruka v ruke s konanim tychto skutkov neslo opat chcenie. Konkretne tuzba po odmene za dobry skutok. Niekto robi dobre skutky, pretoze veri, ze za ne pojde do "neba"....
Ak cokolvek robime s vidinou odmeny, s vidinou ciela, s vidinou tuzby po nejakom napredovani, tak je to snaha, usilie, chcenie. To je to, co som naznacovala nedavno a mozno som sa iba zle vyjadrila, neviem.
Ja to vnimam tak, ze toto pochopenie nie je vyustenim na konci, naopak, jeho aplikacia je dolezita na zaciatku (ked uz to mam delit na etapy).
(Dobre popisane som to nasledne nasla prave v Praxi P. Stezky od K.M., ktory to popisuje presne tak, ako som to zakusila a vnimala i ja).
Len taky "nevinny" dobry pocit po vykonani niecoho je uz odmena.
Ono aj ta pomoc inym je len akasi etapa, nastroj pre nase pochopenie.
Pretoze v konecnom dosledku je to naozaj tak, ze kazdy si musi pomoct sam. Nikto iny to za nas nespravi, nikto nas nespasi. Je to kvantum skusenosti, popri ktorych sa rozvija nase poznanie a pochopenie a ako vieme, skusenost je neprenosna. Rady, navody, poucenia, pomoc...? Ja sa necitim na to, aby som niekomu radila:)
Mozme akurat tak iba zdielat. Iba tak:)
A jedine, co mozeme robit, je Svietit:)
To Svetlo v nas neoklameme, nebudeme svietit, ak budeme chciet svietit:) Just nie:)

Prajem vsetkym pokojny den

Milá Lindo,
myslím, že nebylo třeba mě obhajovat, ale je to milé.

Ahoj Michale, chtěla bych říct pár vět k Tvému příspěvku pro Evelyn. Evelyn založila tohle téma právě proto, že žádné jiné, které zde bylo přesně nesouznělo s jejím srdcem. Samozřejmě, že musela mít určité představy o tom, co od diskuze, kterou založila očekává! Na tom není nic divného, nepochopitelného a už vůbec ne špatného. Nemůžu mluvit za Evelyn, ale jak ji vnímám já, určitě to není člověk, který nedokáže přijímát názory ostatních. Ale myslím, že jako zakladatelka má právo trošku usměrňovat diskuzi tím směrem, kam chce. Nespočívá to určitě v tom, že všichni musí přikyvovat na její slova, ale chce zachvat určitou atmosféru, se kterou se začalo. Ráz atmosféty se také nedá popsat slovy, je to něco, co zkrátka cítíme a i já mám pocit, že se to trošku změnilo. Nemáte rádi řeči o tom, že jsou někteří začátečníci a jiní pokročilí. Ale přesto musíte uznat, že jsou různí lidé, kteří více či méně chápou, co je zde psáno. Není to Vaše chyba, že se zde píše často dost "složitě". Každý nechť diskutuje na úrovni, která mu vyhovuje. Ale tímto vyzývám všechny "začátečníky"(odpusťte :-)), aby se přišli podělit o své pocity jen tak. A navíc si myslím, že by se tu vůbec nemuselo probírat jen duchovní téma, ale utvořit si partičku lidí, se kterou si rádi pokecáme o čemkoliv a sem tam proložíme nějakou tou duchovní myšlenkou, která je nám blízká.
Tak jsem se pořádně rozkecala :-)

Hezkou neděli všem

Mozna by se sluselo ozrejmit jeden bod.
Ale mozna bych se mel spise ptat, kdo je ten, kdo pise ;o)
Vim, ze ti kdo z vas vedi, tak uz vedi a ti kdo snad tento detail jeste nechapou, ho nepochopi hned skrze moje "ozrejmeni", ale az skrze svou cestu. Takze ma to nejaky smysl toto nase psani. Ma. U mne jde o sdileni :o)

Jde o tu "zvlastni zodpovednost".
Nekdo se muze domnivat, ze zodpovednost je kdyz svuj zivot nekomu obetujeme, nebo spis kdyz lpime na svem konani. Ja to lidi nedokazu asi dobre popsat..

Pedstavte si, ze hluboce citite s trpicimi a vas zivot se stoci ciste k pomoci jim. Ale pak se stane to, ze zacnete lpet na tomo svem konani, ze si zacnete myslet, ze mate zodpovednost za ty, jimz pomahate. Ze se bez nas neobejdou. V tom nastava dalsi takova pasticka na mysi, protoze pak je to zase lpeni.

Znam nekolik pripadu, kdy se lide (matky, starsi sourozenci) takto obetovali a vysledkem bylo jen utrpeni na obou stranach. Je to jako kdyz nekdo prijde pracovat do neziskovky aby pomahal bezdomovcum a divi se, jaktoze se mu na jare zase rozutekli do ulic, kdyz on jim chce preci pomahat. Nekdy totiz zopovednost vede k nesvobode. To je ta falesna zodpovednost. ja vim, v dnenim svete tu pravou zodpovenost uzrit je velmi obtizne. Treba Tana Fisherova, nebo Marta Kubisova, z nich tam citim tyto veci. Ona zodpovednost musi vychazet ze svoboy. K tomu se ale musime zbavit v prvni rade lpeni.

Ta falesna zodpovednost vychazi ze lpeni a je znesvobonujici.

Vidite, je tezke to formulovat, ale tusim, ze kdo vi, ten vi, a kdo nevi, tomu stejne nepomou :o)

Klid a mir v srdci

Tenhle příběh je skutečně poučný(:
Možná že to už znáte, je to staré.

Všem lidem se nelze zavděčit

Jednou se Šiva vypravil se svou chotí Párvatí na svět, aby poznala smýšlení lidí. Šiva vzal na sebe podobu důstojného starého askety, zatímco Párvatí šla v podobě mladé a krásné ženy. V Indii má každé božstvo své jízdní zvíře, které používá na cestách. Může to být myš, kachna apod. Šiva má za jízdní zvíře býčka.A právě o těchto třech je povídka.

Vznešený Šiva, jakožto nejvyšší Pán a Vládce, seděl na býku a Párvatí se uctivě ubírala po jeho boku. Tak procházeli krajem. Přišli do jakési vesnice a tamější vesničané se shlukli, když tuto nevšední trojici spatřili. Jeden vesničan vzkřiknul ukazuje na Šivu: "Vidíte toho dědka jak si vozí zadek a nechá tu ubohou, krásnou, mladou ženu chodit v prachu a blátě. Že se nestydí, děděk jeden, už si beztak užil, ale té mladé krasavice by bylo škoda."

Když opustili vesnici, Šiva se zeptal Párvatí: "Slyšela jsi to, Párvatí?" "Slyšela pane," zněla odpověď. A Šiva pokračoval: "U příští vesnice to uděláme jinak," a když se blížili k další vesnici, Šiva sestoupil z býčka a jeho místo zaujala Párvatí.

Když přišli do vesnice, opět tam byli lidé a jedna žena ukázala na Párvatí a za souhlasu všech zvolala: "Vidíte ji, couru, ona si vozí zadek, je lína udělat pár kroků a nechá toho šedivého starého pána šlapat v prachu. To je dneska mládež!"

Když vyjeli z vesnice, Šiva se zase zeptal své choti: "Slyšela jsi, Párvatí?" "Ano, pane," zněla odpověd. "Ještě jednou to změníme, " řekl Šiva a přisedl k Párvatí, a tak jeli oba na býčkovi.

Jakmíle přijeli do třetí vesnice, lidé se sběhli a volali: "Vidíte je, to jsou dnes lidi. Jsou líní udělat krok, tak raději udřou to ubohé zvíře. Ty máš chudáčku u nich asi pěkný život! Že jim není hanba," křičeli jeden přes druhého.

Jakmile vyjeli z vesnice, Šiva se zeptal Párvatí, která seděla před ním, zdali to slyšela. Ona, že ano.
"Uděláme to tedy ještě jinak," prohlásil Šiva a oba slezli z býčka a šli každý po jedné straně zvířete.

Když se ocitli na návsi další vesnice, kde bylo náhodně více lidí, způsobili všeobecné veselí. Lidé se popadali za břicha jak se smáli a volali: "Vidíte ty dva blázny? Býka mají, že by se tři na něj vešli, ale oni ne, sami šlapou v prachu vedle něho. Ti to v hlavě nemohou mít v pořádku!"

Vyjeli z vesnice a Šiva se obrátil na Párvatí a zeptal se jí, zda ví jaké poučení vyplývá z těchto setkání s lidmi. "Poslouchám tě, můj pane," řekla Párvatí.

Šiva se na ni usmál a prohlásil: "Ať děláš co děláš, nikdy není možné se všem lidem zavděčit!"

(((((:

Jak poučné, že?

Lokomotivo,
ty mě už ani nepřekvapuješ...
prostě to je tak, záš to. Cokoli napíšeš, je plně autentické a hotové dílko(

Motyle som nenasla,
tak aspon to slniecko.
A hned trojmo:)

To prvni jsou tri cunici.
Hezky za sebou, vesele si zpivaj, vedle sebe dou.
To jsem poznal.. ale to treti?

Co to je? d?
No dekuji vam, ale cervenam. se :o(=(

Lokomotiva,
:):):)

Mila Majo :o)
Nikdy jsem nerekl, ze smrt je zla. Naopak tvrdim, ze pochopeni smrti je velmi dulezite. Smrt je dnes ma kamaraka, kdykoliv jsem postaven do obtizne situace, uvedomim si ji a jeji nevyhnutelnost. Uvedomim si, ze mozna zitra tu nebudu. Pak je ta obtizna situace uplne vyresena, protoze se zbavim lpeni. Zcela.. a at prichazi cokoliv, proste to jenom prijimam.

Zakladem vsech strachu a tuzeb, je strach ze smrti a z nej vyplyvajici touha po zivote. Do toho je utkana lidska duse. Kdo smrt pochopi a prijme, "vyhral". Budhismus je cely o neustalem vzdavani se a nelpeni a pripave na smrt.

A svoboda.. ta s tim souvisi. Svoboda je, kdyz jenom prijimas veci, ktere prichazeji, a emoce tam jsou, ne ze ne, ale vedome poznani smrti ti nedovoli na tech vecech ulpivat. Pak je to cista pokora a laska, ktera te cini svobodnou. Pak budes jako motylek preletavajici z kvetiny na kvetinu a zase opoustejici louku a budes to milovat, ale nebudes na tom lpet. Svoboda nespociva v tom, ze si muzes delat co chces. Svobodna vule je iluze, ktera vznikla ve snaze povysit cloveka nad ostatni zvirata a nad nezivou hmotu. Kazde tve "svobone" rozhonuti je predem dane. Je to jako by si kulecnikova koule myslela, ze se pohybuje podle sve vule. Je to jen pricina a nasledek, co ji donuti k pohybu a urci i do ktere koule narazi. Svobona vule je iluze.
Kdyz se ji clovek zbavi, pak prichazi pokora... Pak vi, ze: "muze delat cokoliv, ale nemuze delat nic". Kdyz se vzdas svobodne vule, zbavis se podstatne casti sveho ega. Jak by si pak takovy clovek, ktereho toto poznani naplnuje pokorou a laskou a vedomim, ze neni vice nez zrnko pisku, jak by si potom mohl myslet, ze je vice nez zrnko pisku? Pak clovek jenom prijima vse co se deje a souciti se vsemi.. souciti, to jest citi lasku, kdyz vidi nekoho milovat, citi horkost, kdyz vidi horkost druheho, citi utrpeni, kdyz vidi jeho utrpeni. To je pak souciteni.. neni to litost, kdyz si rikame, ten je na tom ale spatne. Kdyz se vzdas svobodne vule a prijmes smrt tak jak je (tedy skrze poznani), to uz pak neni zadneho posuzovani. Uz nejsou zacatecnici ani pokrocili. Ale zbavit se iluze svobodne vule je velmi obtizne. Je to ta vec, skrze kterou se mimodek videlujeme z vnejsiho sveta, jako cosi samotatneho. Se vzdanim se svobone vule prichazi ocisteni a jakysi druh zodpovednosti. Pak, kdyz se zbavis teto iluze, je v tom takova lehkost, protoze vis, ze: "muzes delat cokoliv, ale nemuzes delat nic" Prijimani a davani se vyrovnava a neustale se prohlubuji. Pak tedy clovek citi mnohem intenzivneji. Citi horkost a bidu sveta, ale,i tu lasku, ze ktre je to utkano.. i tu radost, ktera je esenci, souciti s tim, neposuzuje to, vi ze to musi byt. Je to protkano takovou lehkosti. Proto me napadl ten motylek. Je to velmi plne a skutecne, plnejsi a skutecnejsi nez pred tim, ale zaroven mnohem lehci. Je to lehounke jako pirko, jako motylek. Takove je moje momentalni chapani a skusenosti s pochopenim smrti a svobody.

Prju vsem lehkost ;o)

:-)

Maja,
jen co je zrozeno prostorem a časem je prostorem a časem spoutáno. Co ale s principem, znajícím "čas" a "prostor"?
Myslíš, že před vystoupením času a prostoru ve vědomí, je nějaká spoutanost časem a prostorem?

Maji,
sloboda je stav duse. Nie slobodne rozhodovanie, ci konanie. Myslime si, ze koname slobodne, ak sa mozme rozhodnut aku skolu pojdeme studovat, s kym sa budeme priatelit, co si dame na veceru, co si precitame, na co zareagujeme, co si budeme mysliet, aku cestu si vyberieme.
Tazko sa mi to vyjadruje slovami. Proste mam taku skusenost ze ak sa clovek naozaj vzda aj tej pomyselnej slobodnej vole, ked sa de facto "odovzda" (inak to neviem vyjadrit), vtedy je skutocne slobodny.
(upozornujem, ze je to len moja ciastkova skusenost, nic ine:)

Michael, vsetko je tak ako ma byt.

Všichni máme potřebu a všichni jsme závislí na čase, prostoru a pohybu.A myslet si můžeme co chceme, důležité je nezapomenout co víme.

c).
Ci piseme, alebo len citame, proste sme tu. A ja nevidim rozdiel medzi tym byt tu alebo tam - vonku medzi svojimi blizkymi, v realnom zivote. Tamto je zivot a toto je co? Aj jedno aj druhe je jedno velke divadlo:)
Uz tym, ze citame, reagujeme. Aplikacia vycitaneho je tiez iba reakcia.