Duchovní cesta

Chci byt - je tiez prianie:)
(a stale to neznamena, ze nesniva:)
Ale je to jedno, ja verim, ze aj ona svietila, kazdy svieti.

Nedam za to ruku do ohne, ale Chylkova se ji tusim ptala, a kdyby sis mohla neco prat, co by to bylo. A na to ona odpovida: "Az umru, chci byt pohrbena v igelitovem pytli".

K uteku -
akonahle zvazujes, akonahle sa rozhodujes, akonahle odchadzas, lebo nie si s niecim spokojny, moze to byt utek.
Ak iba plynies a okolnosti ta tak nejako premiestnia z bodu A do bodu B, potom si ako to jablko vo vetre:)

...aj snivanie je lipnutie...

Lokomotiva:),
neprecenujes ty niektorych tak trochu?
Ak niekto trpi maniodepresivnymi stavmi tak tam nie je nieco OK. Tazko bude taky clovek slobodny.
Mozno v tej vete ked to povedala si ty videl zablesk niecoho, neviem, ono zas na tej vete tak vela nie je:) Mozno keby tak povedala: Az umru, je mi jedno co se mnou bude. Ale ani to by neznamenalo, ze je slobodna.
Nemylme si rezignaciu s vyslobodenim:) Chodniky by svietili aj bez lamp uz potom asi...
Ono sa dobre nelipne, ked nemame nic. To, ze nelipnes mozes povedat, ked mas nieco na com by sa dalo lipnut.
Opakujem - nevidis tym ludom do hlavy. Ked zmizne posledny zakaznik a ony ostanu fyzicky same, v treskucom mraze na chodniku o smade a hlade snivaju. Tomu ver... (ale nemusis samozrejme).
To, ze toto pisem, neznamena, ze sa na ne nedivam tak pekne ako ty. :)

Q,
Nenazyvejme to utek, nalouchejme svemu vnitrnimu hlasu. Kdyz zafouka vitr a jablko spadne na zem, budeme premyslet o tom, zda to jablko nahodou pred necim neutika a jestli je to dobre, ci nikoliv?

Vitr fouka
buch
nic vic

Tak jest mila d,
opravdu nemame nic..naprosto nic.

Jednou jsem videl nejaky dokument od Very Chytilovy. Bylo to o prostituce po revoluci. Mlada hezka holka. Navic brala drogy.

Za deset let natocila pokracovani. Ta holka stale slapala, stale brala drogy. Uz nebyla hezka, vsichni z ni meli srandu. Mela vymlaceny zuby a trpela manio-depresivnimi stavy. Ale bylo tam neco desne uprimnyho a opravdovyho. V tom druhem dile pak rekla jednu vetu a to se mi zastavila mysl a ja jen ziral na tu cistotu. Uz nevim v jakem kontextu to bylo, ale tu citotu mam stale pred ocima. ta veta znela: "Az umru, chci byt pohrbena v igelitovem pytli".

Zadne ceremonie, zadna rakev.. snad ani ten pohreb ne. proste smrt a nic. Zadne lpeni na cemkoliv. Uplne me to omracilo.

Uvedomil jsem si, z pres veskere to utrpeni, ona je vobodna. Ona totiz nelpi. Vi ze nema vubec nic.

Tak ahoj SVĚTLO,

přiznám se, že já tady na internetu v neformálních diskusích každému apriori tykám, ale v tomhle případě jsem respektoval, že Ty jsi tady ostatním vykal. Každopádně i to vykání mělo svou funkci.

Taky se tam chystám, ale ještě nepřišel správný čas.((: A možná se tam nikdy nedostanu, to by taky bylo možný - a tak raději neplánuji.

Zdravím Tě, i Vás všechny.

Zdravím všechny!

Drahý Qellogathi,děkuji za příběh o Šivovi a Parvátí.Myslel jsem,že jsi v Brazilii.:).
Už,už jsem s tím byl smířen...a vidíš už Ti tykám. Můžeš mi taky tykat-souhlasíš-li.

Pro d.,nemáme nic...správné zjištění.ÚTĚK by nemusel být nejvhodnějším řešením.Tady a teď být přítomný a soustředěný.

Subham Astu Sarvadžagatam!

Evelyn,
tak je.
Ja neviem, ja som uz pisala ako to bolo a je u mna a v podstate sa to zhoduje s tym, co pise K.M. prave v tej Praxi.
To je taka "kucharka" ak ju niekto potrebuje.

d.,
"Ked mam ten klud, harmoniu, vyrovnanost, stastie a slobodu v sebe, kdekolvek sa ocitnem, stale TYM BUDEM."
My TÍM už jsme, jak se ale nejlépe uvědomit, že tím jsme? Tisíckrát zde padlo: Stačí pouze BÝT. Ale jak prakticky na to?

Lokomotiva,
ale v mrtvom stereotype zamestnania mozeme byt na tom vnutorne lepsie ako kdesi v klidku na farme (tam to vsetko iba uspime...). To je prave to, ze to bezpricinne stastie, vyrovnanost a harmonia nie je zavisla na vonkajsich okolnostiach.
Mozem to tu teraz zabalit a ist kdesi do kopcov, ale to by bol utek. A mozno aj u nich je to o uteku...
Vsetci sme tam, kde mame byt.
Niekto prejde cely svet a nikde nenajde pokoj. Niekto ho najde, ale je to pokoj zalozeny na vonkajsich okolnostiach. Takze ho vlastne tiez nenasiel.
Ked mam ten klud, harmoniu, vyrovnanost, stastie a slobodu v sebe, kdekolvek sa ocitnem, stale TYM BUDEM.

Aj tak mam pocit, ze u tych bezdomovcov to je skor o rezignancii a apatii ako o bezpricinnom stasti. Resp. mozu byt niektori "spokojni iba tak", ale to je i tak iba malilinkaty detail z toho vsetkeho.Taka z nudze cnost.
A co my vieme o com v skutocnosti potichu snivaju?

Lenze ak to uz berieme akoze to mame za nejake zasluhy, uz tam vyvstava ten pocit - mam - zasluzil som si(detto dostal som, lebo...). Skor mi je blizke brat to s takym nejakym nadhladom, proste to tak je. V konecnom dosledku aj tak nemame nic (a prave vtedy mame vsetko:)
Ono je to taka sranda, vlastne:)

Souhlasím s tím, že člověk může pouze vytvářet podmínky, příležitosti, možnosti. Sám bez ulpívání na tom, že "pomáhá" a bez očekávání, bez lpění na výsledku. Je na ostatních, zda příležitost využijí nebo ne a my si nesmíme zoufat, když budeme odmítnuti.
Spousta lidí si totiž ve svém utrpení libuje. Samozřejmě nevědomky. Nepříznivé životní podmínky nebo třeba nemoc jim přinášejí určité výhody a aniž si to uvědomují, ve skutečnosti nechtěji tu situaci změnit, přišli by o ty výhody. A navíc - on ten proces proměňování bolí. Když si mačkáte vřídek, také to bolí, ale teprve po tomto bolestivém zákroku, se může kůže zahojit. A s životními situacemi je to stejné.
Pokud je však člověk uvnitř klidný a šťastný a vnější okolnosti se ho nijak nedotýkají, tak to je něco jiného. Viz. šťastný bezdomovec. Tam může být přítomen opravdu jen náš pocit, že potřebují pomoc, protože máme naučená nějaká kritéria, podle nichž nesprávně usuzujeme, co by mělo lidem přinášet klid a pohodu.
Jistě by bylo fajn dojít do stavu bezpříčinné radosti a štěstí a setrvat v něm a být pro druhé příkladem, ale kdyby to bylo tak jednoduché, už bychom v něm všichni žili, že jo? Ale je prima vědět, že to jde.

Krásný pondělní den

Ide hlavne o to ustrazit si to v sebe, na to sluzi to sebapozorovanie, aby som vedela na co vsetko bytost reaguje, co ju dokaze "vyviest z miery" - ci uz v kladnom alebo zapornom zmysle.

Lokomotivo, jsem ráda, žes to napsal, přidala bych jenom, že v podstatě je to stejné s dary. To co máme tak jsme se o to zasloužili. Věřím, že jsme nic nedostali, a proto je nutné zvažovat, komu pomáháme. Může být, že je to zrovna člověk, který se o to nezasloužil a proto je to pro nás omezující a nakonec negativní pomoc. Ale jestli chceme být spravedliví, tak zrovna o to jsme se zasloužili.

skôr by som človeku navrhol pomoc a nechal na ňom či vezme pomocnú ruku. tým pádom ho nenútim, všetko záleží len na ňom... a nezáleží ako tá pomoc bude vyzerať

Ty oteze jsou dulezite. Souhlasim s tebou, ale zaroven musi mit clovek stale na mysli, ze to neni on, kdo cini. Ze pokud dochazi k pomahani cloveku, pak to pouze clovek je tim, kdo si pomaha sam a nikoliv my. My jsme pouze vedomim okolim, ktere umoznuje cloveku k tomu, aby si pomohl sam. Nic vic. to je myslim vyznam "sviceni". Proto ty oteze nelze drzet ani na zacatku. Pokud prichazime s predstavou pomoci, je pomoc nerealisovatelna.

Prakticky priklad. Bezdomovce vnimame jako nestastne lidi, kterym je spravne pomahat. Neuvedomujeme si, ze sice stradaji, ale ze je mezi nimi opravdu mnoho stastnych lidi. Jednou z nejzarivejsich bytosti, ktere jsem potkal, byl prave bezdomovec. Ono totiz byt na ulici bez budoucnosti, nas jaksi donuti byt v pritomnosti. Ale jak muzeme plne stradat, jsme-li plne soucasti zivota a zivotem samym - pritomnosti? Proto je schopnost "resocialisace" techto lidi stran vselikerych organisaci tak malo ucinna. To pouze lide, kteri se nikdy zcela nestotoznili s bezdomovectvim jsou temi, kterym je mozne "pomoci". A i u takovychto lidi se to vetsinou nevydari. Proc? Pricinou sou prave ty oteze. Ta pomoc..
My nemuzeme nikomu pomoci, muzeme pouze svitit. Nic vic. Pomoci si musi sam.

Priklad.. tak tedy clovek, ktery touzi po tom, prestat byt bezdomovcem.. prijde do nejake neziskovky. Ta ma ale skrze svou vasanu - zkusenost vytvoreny system vnitrnich predpisu, ktere je nutne dodrzovat. Casto je velmi velmi obtizne pro takoveho cloveka neceho takoveho dosahovat. Stotoznit se s vezenskym radem. Zaclenit se zpet do nefunkcni konsumni spolecnosti a zit s vidinou promarneneho zivota. Tento system vnitrnich predpisu vede cloveka k nesvobode a jedina cesta uniku z toho, je opusteni teto struktury. Proto se bezdomoci na jare rozprchnou zpet do ulic a ziji svuj SVOBODNY zivot. Kdo ochutnal sanjasu, byt jeji odlesk.. treba skrze vnejsi veci, tezko ho navratime do samsary.

Pokud chcete nekomu pomoci, nemuzete chtit mu pomoci. Musite k tomu pristupovat tak, ze vlastne nedelate nic, jenom vytvarite podminky. A necinit toho cloveka nesvoboneho.
Pokud bych snad byl nekdy financne bohatym clovekem, pak bych svou pomoc realisoval osobne a adresne, nikoliv prostenictvim nejake struktury - organisace. Cloveka nelze vnimat jako obdarovavaneho nami, protoze uz v tu chvili dochazi k neronovaze. Naopak je lepsi vnimat ho jako plnopravnou bytost, ktera obohacuje nas zivot. A sdilet s takovym zivotem svuj zivot. Ale nesmime ho naracet do samsary. Tedy je nesmysl pozadovat po nem, aby se vratil do mrtveho stereotypu bezneho zamestnani. kdybych byl bohacem, udelal bych to velmi jednoduse.

Koupil bych nejakej starej domek.. trebas schatraly barokni statek. Vzal bych nemnoho takovych lidi a zacal s nimi ten dum rekonstruovat. Ten, kdo by se na tom se mnou svou praci podilel, ten by pak jistojiste nabil vztahu k "darovane veci". Navic by to nebyl stereoptyp samsary, ale nepretrzene zustavani v sanjase. Samozrejme by pak po takove odvedene praci clovek mel vztah k tomu, co vykonal. Moznsti,jak tuto myslenku rozvest je mnoho. Moznost vytvoreni ekofarmy a navazanho turismu. To by bylo stale velmi svobodne. A chapal bych to jako cestu seberozvoje, nikoliv jako pomoc bliznimu. Jedine takova cesta ma moznost na uspech, ale to neni o pomahani druhym, to je o jejich sdileni.

Omlouvam se za tento dlouhy clanek a konkretni predstavu, zda li se nekomu prilis prednastinena a tim neziva. Jen jsem se snazil vystihnout dulezity detail mezi "pomoci svicenim" a "pomoci bliznimu".

Mám takovou zkušenost s pomocí.Pomoc je dar pro toho, kdo ji potřebuje, ale mnohem víc znamená pro toho, kdo pomáhá. Možnost někomu pomoci je přímo osudová.Když ji přijmete, můžete na sobě pracovat, můžete vidět svět z jiného uhlu.Je to velmi inspirující.Nejtěžší ovšem je v pravou chvíli pustit otěže.Je smutné vidět ty, kteří neumí pomoci(protože jim není pomoci).
Nazdárek kašpárek