jsem milenka ženatého muže

Ženy, co blbnete, proč chodíte do vztahů se ženatými muži, často i otci od rodin? Vždyť v Čechách jsou statisíce volných mužů, to nemáte na víc, najít si jiného, počkat si a nechňapnout po prvním, který vás zaujme? Jak vás vůbec může zaujmout někdo zadaný, normální člověk by si přece zadaného jedince vůbec neměl všímat z hlediska partnerského a sexuálního, ale jen čistě přátelského... Naprosto mi chybí jakékoli vysvětlení. Kdyby mužů byl nedostatek, pak nic neřeknu, ale jsou jich volné statisíce. A když ne třeba v nějaké malé vísce, tak ve větších městech určitě. Je přece lepší jít za partnerem třeba i stovky kilometrů a čekat na jejich potkání i několik let, než si začít se zadaným...

Holky, stojí vám to za to, ty peripetie se ženáči? Nejsem moralistka, jen jsem tím taky prošla, trvalo to asi 3 roky, neustále výčitky, slzy do polštáře, plané naděje, Vánice a všechny svátky v čudu...Ted s odstupem času jsem si uvědomila, jak jsem se ponížovala, nechala vodit za nos, ikdyž v době zamilovanosti jsem si život bez něj nedokázala přadstavit. Jsem ráda, že jsem našla tolik síly a odešla-rozhodně nelituju a říkám:ženatí zadaní NEEEE(i kdyby slibovali modré z nebe:). Samozřejmě existují výjimky, ale to jsou opravdu jen osudová setkání

pro toho muze, co mel odvahu se vyjadrit:-)jsem jako tva soucasna partnerka, taky jsem spokojena,vidim a im,ze me pritel miluje, takze nic neresim a netlacim na nej.rodice a kamaradky se tvari chapave, ale vim, ze si nejspis mysli, ze nemuzu byt takto spokojena - kdyz je pritel oficialne zenaty s nekym jinym. ale ja tohle skutecne neresim, jsem nad veci a jak mi vzdycky rika, manzelku ma sice jinou, ale jeho žena jsem já:-))taze vsem mnoho stesti!!

Všem Vám děkuji moc za názory. Tobě, který jsi ten muž i díky za zajímavý odkaz. Víš, ti co odsuzují jsou podle mne hlupáci. I já byla hloupá a odsuzovala, dokud se mi to nestalo. Skvěle se potvrdilo, nikdy neříkej nikdy. Každopádně jsem dnes odcházela z práce už s veselejším srdíčkem, zjistila jsem, že on na mě neskutečně žárlí :-( a proto to raději ukončil, aby se o mě nemusel dělit. Nevím, možná výmluva, nechávám to koňovi. Moje kolegyně to na nás okamžitě poznala a protože ho zná mnohem déle než já, řekla mi pár věcí. Říkala že on má problémy doma už mnohem déle a co mě poznal, stal se z něj najednou veselejší a příjemnější člověk. Radila mi taky, abych to neřešila, že co se má stát, stane se a úplně mě potěšila větou, že my dva patříme k sobě, že je to na nás strašně vidět. Takže uvidíme, jak to dopadne. Buď mu to dojde, nebo ne, jak Rebeca skvěle napsala, když nechce jeho smůla.

Všem Vám děkuji moc za názory. Tobě, který jsi ten muž i díky za zajímavý odkaz. Víš, ti co odsuzují jsou podle mne hlupáci. I já byla hloupá a odsuzovala, dokud se mi to nestalo. Skvěle se potvrdilo, nikdy neříkej nikdy. Každopádně jsem dnes odcházela z práce už s veselejším srdíčkem, zjistila jsem, že on na mě neskutečně žárlí :-( a proto to raději ukončil, aby se o mě nemusel dělit. Nevím, možná výmluva, nechávám to koňovi. Moje kolegyně to na nás okamžitě poznala a protože ho zná mnohem déle než já, řekla mi pár věcí. Říkala že on má problémy doma už mnohem déle a co mě poznal, stal se z něj najednou veselejší a příjemnější člověk. Radila mi taky, abych to neřešila, že co se má stát, stane se a úplně mě potěšila větou, že my dva patříme k sobě, že je to na nás strašně vidět. Takže uvidíme, jak to dopadne. Buď mu to dojde, nebo ne, jak Rebeca skvěle napsala, když nechce jeho smůla.

Tino, psala jsem "jestli opravdu takhle využila syna". Jinak také souhlasím s Rebekou, netalčit, pokud mu Péťa bude chybět, přijde, pokud ne.....
I když někdy možná může být situace v původní rodině natolik složitá, že lásku raději potlačí.

Milá Gito, rozhodně tě neodsuzuji, už proto, že jsem kdysi byla v podobné situaci. Sice to bylo jiné než u tebe, chodili jsme spolu jenom dva měsíce, pak jsem se zamilovala do někoho jiného a ukončila to, ani jsme spolu nespali, ale dotyčný vůbec neuvažoval, že by se kvůli mě rozvedl. Jasně, byli jsme spolu krátce, ale ta role utajované milenky, o které se manželka, která byla samozřejmě spolu s dcerkou na prvním místě, nesměla za žádnou cenu dozvědět, mě dost ponižovala. Resp. v té době jsem si to neuvědomovala, ale zpětně ano. Myslím si, že většině ženatých mužů, kteří mají milenky, vyhovuje mít doma svoje pohodlí a milenku pro rozptýlení, ale o rozvodu vážně neuvažují, bez ohledu na to, co slibují. Možná je tvůj přítel výjimka, ale co se mě týče, nejlepší by mi připadalo se se ženatým milencem rozejít a najít si nějakého svobodného, o kterého se nebudeš muset dělit s jinou ženou. Chápu, že jsi asi zamilovaná a rozchod ti připadá jako neuskutečnitelné řešení, ale bylo by to nejspíš to nejlepší.

Ahoj,zdravím vás,s tebou Rebeko mám navlas podobný příběh,s tím rozdílem,že já jsem ten muž.9měsíců jsem poznával svou novou přítelkyni a pak se kní nastěhoval.A jsme spolu už 3 roky.Když jsem to doma oznámil,první co žena řekla bylo-bude rozvod.Souhlasil jsem.Nic se nedělo a když jsme se po čase setkali,řekla,že se rozvádět nebude.Já se zatím rozvádět nepotřebuju,přítelkyně na mě netlačí a pokud se rozhodneme pro sňatek,tak se rozvedu.
Tento svůj příběh jsem popisoval v diskuzi
na www.rodina.cz/diskuze-rubrika o milování
-miluji ženatého muže.
A můžu ti říct,že jsem tam byl odsouzen některými pisatelkami,že stále hraju na dvě strany,že si tímto nechávám zadní vrátka a tak pod.Nevěří,že mojí souč. přítelkyni to nevadí,myslí,že je pod těžkým psych.nátlakem.Vůbec se divily,že takový vztah může existovat a hle,vy tak žijete taky a jste spokojeni.Můžete tam ty a zejména Péťa na stránky nahlédnout,to co Pétu čeká se právě probírá. ahoj

Rebeco vážně mi hrozně dodáváš síly a naději. Po prvních chvílích našeho rozejití jsem měla sklony být hysterická, ale ustála jsem to a raději jsem zůstala doma. Dnes když mě viděl, tak mi řekl jak je šťastný že mě vidí. Dohodla jsem se s ním na kamarádství, ale v hlavě a hlavně v srdci se sním neloučím. Příští týden odjíždím na dovolenou na kola a jsem rozhodnutá nepsat, vypnout mobil. Nejhorší je, že vůbec nemám chuť seznamovat se s jinými a nouze oně fakt není. Rebeco moc Ti přeju, že jsi to dokázala ustát, někde jsem četla, že je to o nervech, vydržet to. Potřebuju si hrozně pokecat se ženskou, která si tímhle prošla, protože to nedokážu říct svým blízkým, svým kamarádkám, své sestře. Ony tuší že se semnou něco děje, ale já mlčím :-( Pořád si říkám, že jestli k sobě patříme, zvládneme to. Nejradši bych mu taky zmizela na nějakou dobu, ale nejde to, jak jsem už psala sedíme v jedné kanceláři. Dnes mi řekl, že měl pocit, že jsem na něj tlačila, i jeho žena a on už to neustál. Tlačila jsem na něj tím způsobem, že jsem mu řekla, že jsem potkala někoho s kým asi budu chtít trávit volný čas, který on tráví s rodinou. Vymyslela jsem si to, byla jsem zoufalá, ale nedokázala jsem nikoho balamutit, že ho miluju, když to tak není. Myslím, že v tom sehrála roli i jeho žárlivost. A máš pravdu je zbabělý :-( ale to mu neříkám. Nechávám to hvězdám. Rebeco držím Ti moc palečky, ať Ti Váš vztah nezevšední a ať jsi s ním stále šťastná, kdyby jsi mi chtěla napsat, můj mail je petta5"seznam.cz - budu moc ráda, když si o tom budu občas mít s kým pokecat. Děkuju.

nadeje umira vzdy posledni.taky jsem si pred tim, nez jsme zustali spolu vytrpela sve.kdyz se to dovzvedela jeho zena,ON se mnou samozrejme zbabele vse ukoncil.ale nedokazali jsme bez sebe byt dele nez tyden,pak jsme se schazeli velmi sporadicky a ze zacatku jsme jen breceli.pak se vse vratilo do starych koleji (nase schuzky,krasny sex).asi po 3 mesicich mi ale zacalo strasne vadit,ze neni jen muj,ze se k NI porad vraci domu,ze nevidim zadnou budoucnost naseho vztahu a rozhodla jsem se ukoncit to ja.bylo to nesnesitelne tezke a smutne,ale paradoxne to bylo to, co nas vztah potreboval.6 tydnu se mi neozval,az jednou v noci mi prisla sms,jestli bych se k nemu nechtela vratit,ze nedokaze byt beze me, ze manzelce vse rekl...a jak jsem psala dal,ted spolu 4 roky stastne zijeme. Nerozvede se sice kvuli majetku, ale vim, ze miluje me.planujeme dalsi budoucnost, ani jeden z nas nepochybujeme, ze bychom spolu nebyli.myslim,ze jsme si vytrpeli dost, abychom byli spolu. navic je stejny jako vsichni chlapi - zbabely a nerad neco resi.muze do niceho nenutte, budte hrde a nedelejte ze sebe chudinky. pokud vas miluje, udela neco pro to, aby byl s vami. peto, udelala bych to stejne jako ty. nic bych nevycitala, rozumne bych s nim mluvila a rikala si, ze kdyz nechce, tak nechce. jeho smula. pokud by skutecne chtel, udelal by pro to vsechno. pokud ne, nestoji za to. ohrana fraze, ale je to pravda. ja jsem nikdy necekala, ze se ke mne jeste po tech 6 tydnech vrati, pocitala jsem s totalnim rozchodem - o to krasnejsi prekvapeni to pak bylo. takze vydrzet a cekat. ale treba, nez se rozhoupe, objevi se nekdo jiny, kdo se dokaze vyjadrit a nebude se schovavat za vymluvy. coz taky neni spatne. mimochodem, kdyz jsme se tehdy "definitivne" rozesli, moc jsem se tesila, jak budu s nekym svobodnym a nezadanym, tesila jsem se na tu ulevu a klid. i kdyz klid s mym milovanym zenatym taky neni spatny:-))

Tino jo tak z toho jsem byla taky hotová, že je mu 18 a pláče. Ale ten kluk vypadá tak na 15, je nesamostatný a potřebuje ještě hodně maminku. Ten můj mi řekl, že synovi nedokáže ubližovat. Ale jsem v práci a nebudu odcházet. Slzy jsem nechala doma. Když jsme se uviděli, bál se, že se sním nebudu vůbec bavit. Mluvila jsem s ním rozumně, absolutně jsem nic nevyčítala a řekla jsem mu ať se nebojí, že se z toho dostanu. Je šťastný že mě vidí, řekli jsme si, že si nebudeme nic vyčítat a budeme spolu dál jen přátelé. Musím vydržet, milujeme se a já na něj tlačit nebudu a ani nechci. Rebeko ani nevíš, jakou jsi mi dodala naději, děkuju.

jsem na tom podobne jako ty,gito.muj pritel je stale zenaty,pravdepodobne se nikdy nerozvede.ale nic jsem nehrotila a on sam zjistil,ze beze me byt nedokaze.takze jsme spolu jako milneci byli tajne rok a ted uz ctyri roky zijeme ve spolecne domacnosti.takze jsem "vyhrala" ja. jeho oficilani manzelkou je sice nekdo jiny, ale jeho ŽENOU jsem ja.takze jestli se milujte,tak vydrz, protoze trpelivost ruze prinasi:-))

Samozřejmě tam mělo být po 20 letech, po dvou by to bylo fakt hodně brzy :-)

Veni, opravdu věříš tomu, že využila syna, který v 18 letech plakal celou noc otci v posteli? Po 2 letech už není láska, která omračuje, ale je tam vepsáno vše, společné zážitky, budování všeho, malé dítě a zážitky s ním, sdílení radostí a starostí. Je hezké vzplanout a stane se to většině lidí, ale je moudré to nechat odeznít. Kyždý myslí po letech sem tam na jinou a ženy na jiné, to je bohužel normální. Kvůli tomu se ale vše spálit nemá.

Peťo, já mám taky 18letého a syna a fakt si neumím představit, že se takto staré dítě dá využít k tomu, aby brečelo celou noc otci v posteli. Tím chci říct, abys všemu nevěřila, nezlob se na mě, ale třeba nevíš, jak to tam je. U ženáču není nikdy tak zle, jak to prezentují milenkám, to si zapiš za uši, to je zlatá pravda. Vzchop se a odejdi z toho místa, jinak to asi nezvládneš nebo o hodně hůř. Nebo to vezmi jako výzvu a přejdi bravurně do kolegiálně kamarádského vztahu a už nikdy mu nepodlehni. Vzplanout po 20 letech je hezká věc, ale věř, že je nakonec rád, že je tam kde je. I když se tu a tam někdo rozvede a začne znova, není to výhra. Najdi si mladšího a svobodného, jinak budeš mít pořád nějaký problém, exmanželka, dítě, jeho rodina, co mnohdy tu druhou nepřijme atd. Není o co stát, ale na to se přichází až po čase, kdy odezní zamilování, ale to už je zase pozdě

Vykasli se na nej ja jsem uz rozvedeny..........

To je smutné, nechápu, co může na manželství těšit ženu, když ví, že její muž myslí na jinou. Co má z toho, že "vyhrála" a on zůstává vedle ní? A jestli opravdu takhle využila syna, tak by zasloužila na zadek.

Od té doby co jsme se spolu rozešli přemýšlím, jak se vrátit zpět do života. Neodsuzuju nás milenky a trpím i za manželky. Byla jsem manželka, on měl milenku, mou kamarádku, zrada dvojitá, přišla s ním do jiného stavu a on mě prosil, ať smí zůstat s námi. Vyhodila jsem ho, protože měl být otec. Říkala jsem si, že já nikdy, nikdy bych tohle jiné neudělala. Před třičtvrtě rokem jsem ho poznala. Nebyl to můj typ, menší než já, kouřil a už vůbec nesportoval. Kolega z práce. Chodila jsem tam uzavřená do sebe, nikoho jsem nechtěla otravovat se svými problémy. Začal se tvářit jako přítel, mluvil o své ženě, jsou spolu 20 let a jak ví, že to skončí, že nemají už nic společného. Jen 18 letého syna. Trávili jsme pak hodiny povídáním, zjišťovali jsme jak nám je spolu dobře a poznali jsme se tak, že jsme věděli co ten druhý udělá. Přiznal se své ženě a chtěl odejít. A ona začala bojovat. Trvalo to půl roku, vždycky ke mě utíkal. Věděla jsem, že to nemá budoucnost, že od syna neodejde, protože manželka syna použila k tomu, aby on zůstal, plakal mu celou noc v posteli. Rozhodla jsem se nechat to být, nic po něm nechtít a pomalu se rozkoukávat někde jinde. Odjel s ní na týden na dovolenou, neměl telefon nevydržel a volal mi tajně z budky jak beze mne nedokáže žít. Jak každá jeho buňka mě miluje a jak po mě touží. Vrátil se a já mu naznačila, že to takhle nejde, že nemůžu takhle žít ani já a že pojedu za někým kdo se mi dvoří - svobodným. Chtěla jsem si u něj vyléčit lásku k tomu ženatému. V noci ona začala zase tropit scénu, volala mi a křičela. Vypla jsem mobil a do rána nespala. Ráno od ní smska že on už mě nemiluje, že mi to řekne. Přijel, díval se mi dlouze do očí a říkal, promiň už nemůžu, trápíme se všichni, najdi si někoho jiného. Rozum, lásko moje rozum musí vyhrát, obejmuli jsme se strašně pevně, a já mu řekla v klidu ať za ní jde. A od té doby jsem na dně. Chtěla jsem to zvládnout, jenže můj rozum je to poslední co mě trochu zachraňuje. Nejím, nespím, myslím na něj, měla jsem i myšlenky na sebevraždu, ale jsem rozumná. Chci se z toho oklepat, chci fungavat, chci jít dál a dát šanci někomu, kdo si mě zaslouží. Dnes jsem zašla za doktorem, napsal mi antidepresiva a prášky na spaní, to jsem teda dopadla. Největší problém je ten, že sedíme v jedné kanceláři a já nechci kvůli němu přijít o práci, která je pro mne hodně důležitá a kde mám rozjetou docela slibnou kariéru. Mám strach z toho, jak to tam zvládnu, poraďte, vůbec nevím, jak se k němu chovat. Nechci mu nic vyčítat, jsem si jistá tím, že jeho láska ke mě je opravdová, sex pro nás nebyl to nejdůležitější. Jeho manželka mě kontaktovala, prosila jsem jí ať mě nechá být, vím, že jsem jí ublížila. Platím za to dost velkou cenu, zlomené srdce, deprese. Dnes jsem do práce nešla, nechci vypadat jako zničená milenka. Prosím poraďte mi jak se k němu chovat, nejradši bych ho tam nepotkávala, nechci to vracet zpět, protože vím, že je to bludný kruh a nikam by to nevedlo.

Podle tebe je kurevník muž,jehož manželství po 23 letech již pro oba nenaplňuje smysl života a on si dovolí to skončit a tím i oba vysvobodit?A najde si jinou,se kterou možná stráví zbytek života.
To je teda kurevník,ale to ať posoudí druzí

Co my na to? Že jsi debil. A nepiš o sobě, že jsi "příliš moderní",moc si fandíš, jsi jen obyčejnej kurevník :o)