ŽIju sama a jsem spokojená

Máš pravdu Bibi

Zvláštní, lidi co žijí sami mají kočky ( mám kocoura) a lidi v páru mívají psy. Možná by to nějaký psycholog dokázal zdůvodnit líp, ale myslím, že to nějak souvisí s cítěním svobody..

Pro Holku - to je fajn, že Ti to vyšlo. Ale stejně, jako někdo neumí být sám, tak jsou lidi, co neumějí být s někým. Je dobře, když si to včas uvědoměj.
Hodně štěstí a pěkný den!

Dani,naprosto Tě chápu a kočičku mám taky :).Pěkný den.

Tome, to byl pokus o vtip :-)
to je asi právě ono, někdo neumí a nemůže být sám, potřebuje žít v páru, potřebuje někoho, s kým bue sdílet všechno, myšlenky, činy, život.
Když jsem byla mladá, cítila jsem to stejně. Potřebovala jsem honě moc jednoho jediného člověka, který by byl součátí mého já.

To až postupem času,životními zkušenostmi jsm ospěla k přesvěčení, že MNĚ je líp samotné. Znám kamarádky i kamarády, kteří sami žít nechtějí a neumějí. Je to asi přirozené, tak je to v přírodě - tey převážně.
Já jsem jen ráda, že jsem tady našla stejné lidi jako já, kteří chtějí a potřebují žít sami!
Nikde není řečeno, co je lepší, nebo "normálnější". Jen jsme prostě každý jiný, a to je dobře, a měla jsem už pocit, že jsem ojedinělý úkaz.
Proto moc vítám toto téma, ky se mně opravdu ulevilo :-), že nejsem úplně sama na tomto světě, doufám, že část lií tady pochopí. ti co se také rozhodli - ať už z jakýchkoliv důvodů, nespojovat svůj život s dalším člověkem, nvázat se na něho, ani nevázat jeho k sobě. Nemám touhu vlastnit, nemám touhu být jediná a ít jednoho!

( PS - proto mám doma kočičku, a ne pejska, snad se naje něko, kdo to pochop)

Proč ji pořád někdo bere za slovo? :-)))

Taky bych chtěla něco napsat k tématu. Po skončení školy jsem se vydala "do světa" - do Prahy, abych začala úplně sama a úplně jinde, obyčejná holka z Moravy, myslela jsem si, jak si tam budu úžasně žít. Sama jsem si našla práci i bydlení a bylo fajn být si svou vlastní paní. Vydržela jsem to takto nějaký pátek, jenže pak mi ta samota začala lézt na mozek, tím spíš, že jsem introvert, neměla jsem tam žádné známé, žádné přátele, nikoho, prostě jako kůl v plotě. Nakonec jsem odpověděla na první seznamovací inzerát, který mě zaujal. Mohlo to dopadnout všelijak... ale dopadlo to dobře, seznámila jsem se s klukem, se kterým žiju už přes dvacet let. Jen jsem tím chtěla říct, že prostě nepatřím mezi ty, co by dokázaly žít samy, rozhodně ne delší čas, přes svoji samotářskou povahu potřebuju blízkou duši a člověka, o kterého se můžu opřít... V životě jsem své odpovědi na ten seznamovací inzerát nelitovala...

Pro Danu: mně již taky bylo celkem dávno 40, :-) a plně respektuji volbu každého člověka, zda chce žít v páru nebo ne. Já zase bytostně potřebuji mít někoho vedle sebe. Ženil jsem se velmi brzy (souvisí to s mými pocity osamělosti v dětství - to by bylo na další debatu) a dodnes s mojí manželkou žiji a rozhodně ani jeden neplánujeme odchod od rodiny. Takže pokud jsi o takových párech zatím jenom četla, můžeš přijet na návštěvu. Neříkám, že jsme jako 2 hrdličky 24 hodin denně, ale jde to.

Vybublalo to na stejném místě jako "sorry".

jo jo jo, :-), je to něco, jako hoops, či OK, nebo no problem - který se v Česku používá téměř za kažou větou, žejo:-)
Ani já to nemámráda, nevím, kde to vybublalo!
Sorry :-))))

Rec to byla dobra, az na to pitomoucke a nesmyslne "howg" na konci...

už mně dávno bylo 40 :-)
Ale ještě musím říct - já jsem nejvíc byla osamělá a sama v manželství.
Důvoy mé maminky, ktrá má stejné názory jako Lídd - na staré roky ti nebude mít ani kdo podat čaj.. z jednoho důchodu nevyžiješ .. co na to řeknou lidi - že jsi tak zlá, že neumíš s nikým žít ...¨už nekomentuji. Opak je pravdou.
Mám hodně kamarádek, kteří žijí v manželství, a ten čaj jim taky nikdo nepoá - maximálně hrubé slovo. Peníze (!!!), ktterých by snad mělo být více - manžel propije, nebo utratí za své koníčky, ci je tají přečd rodinou. Navenek šťastná dvojice si večer nejen že nemá co říct, ale lezou si na nervy, rozčilují jeen druhého, dělají si naschvály.

Nezatracuji život v páru, a pro výchovu dětí je to asi pořád ten nejlepší model - úplná rodina. Ale ne každá rodina, která se skláá z matky, otce a dětí je úplná. Někdy je absence jenoho z rodičů sice neviditelná pro okol, ale truchlivá pro dítě.
Určtě musí existoqat páry, které spolu prožíjí opravu spokojeně x let až do stáří. Bohužel, jen jsem o nich četla¨, nebo viděla ve filmu.
dva páry, které jsem znala opravu dobře, a mohu tedy říct odpovědně, že jsem je považovala za páry šťastné, se už taky rozpadly. ' krize středního věku, v jednom případě si manžel našel o 20 let mladší - a žije "znovu", jak říká, a v druhém případě zase manželka odešla za lepším živobytím - manžel přišel o místo, nějak to duševně nezvládl, a ona potkala bohatšího,, a prý !mnohem! lepšího.
Kde hledat pravdu?
Navíc si myslím, že skutečně a upřímně říct, že jsem žila ve š'tastném manželství dvacet, třicet, padesát let lze říct asi až úplně na konci života. Dřív je to ošidné.
Moc mne to téma zajímá, protože jsem si připadala jakosám voják v poli, že jsem se rozhola žít sama, a jsem spokojená. Mé rozvedené či jinak osamělé kamarádky si nejpozději o dvou let našly nové partnery - z různých důvodů.
Já opravdu žádný důvo nemám!
( mám přítele, mám přátele, mám hodně známých - ale žít a bydlet¨, hospoařit a rozhodovat o svých věcech chci už sama.
Howg. to byla řeč, co? :-)

To, že se některá žena rozhodne žít sama, přece ještě neznamená, že nechce mít děti! Být svobodná matka přece není žádná tragédie, i když je k tomu potřeba i menší pomoc rodiny. Ale vychovávát dítě bez chlapa určitě jde!

Je to jen můj názor, já osobně jsem 8 let vdaná a zatím žádné děti nemám. Ale být sama s dítětem mě docela láká.

Sorry,Lida ale aj ty môžeš byť o chví?u sama.V podstate ostane každý sám.Deti odídu.Partner skôr či neskôr tiež,aj keď nemusí hneď fyzicky tak určite duševne.Ostanete spolubývajúci zo zvyku,strachu zo samoty a v závislosti na tom druhom.Práve tí čo sa ako slamky chytajú v živote iných/je jedno či partnerov alebo detí,lebo aj tak ich chceme a máme radi kvôli vlastným sebeckým potrebám-napr.kvôli potrebe vlastniť,kontrolovať a mať moc/ a nedokážu prežiť sami-sú slabí a nemajú na to odvahu.

Lida: Připadáš mi dost omezená. Nechápu, proč by ten, kdo se rozhodně děti nemít, musel nutně být sobec. Vůči komu se chová sobecky? Uspokojivá odpověď neexistuje. Každý má právo jít si svou vlastní cestou, zařídit si život tak, jak to cítí, a ne se zabývat tím, jak vyhovět konvencí. Jak už tady někdo napsal, děti nejsou zárukou toho, že se o nás ve stáří postarají. Singlista nutně nemusí být sobecký, naopak matky, které vyřvávají své mateřství do světa, často sobecké jsou. Je nesmysl pořídit si dítě a přitom ho nechtít a pak se o něj nestarat nebo ho traumatizovat tím, že je nechtěné, z takového dítěte pak vyroste akorát tak psychická troska. Nikde není řečeno, že mít děti znamená spokojený a plnohodnotný život, a nemít je naopak život promarnit a být nešťastný/á. Šťastný je ten, kdo žije tak, jak to cítí, bez ohledu na to, co na to okolí.

Danka: Docela tě chápu. Já si donedávna vůbec nedovedla představit, že bych s někým bydlela. V současné době bydlím s tátou, ale ten se vyskytuje doma velice málo, takže to většinu času vlastně vypadá, jako bych bydlela sama. Vyhovuje mi to, je to super pocit svobody, můžu si v bytě dělat, co chci, aniž bych tím někomu vadila apod. Umím si představit, že třeba za pár let začnu bydlet se svým budoucím přítelem, ale bydlet sama má spoustu výhod.

Lído, vy jste se svým posledním příspěvkem projevila přesně jako ti staří single, do kterých se tak navážíte. Promiňte, ale připomínáte mi ty důchodce, co mlátí lidi v tramvaji holí a vykřikují "počkej panáčku až na tom budeš taky tak špatně jako já"

Dano, můžu se zeptat, kolik Vám( tobě) je?

Lído, úplně moc a nejvíc s tebou nesouhlasím. Nemáš prvdu.

Jani - zajímalo by mne, proč jsi otevřela tuto diskuzi, když žiješ ve šťastném manželství?

Globalizování NIKDO a VŠICHNI je ú)plně mimo! Já jsem zažila oboje, šťastný vztah, a teď svobodné rozhodnutí - žít už sama. Takže porovnávat mohu.

( pro rejpaly, ta moje druhá půlka mého šťastného já zemřela)

Jo, Peto, mas pravdu, kazdy ma mit, co chtel a o co se zaslouzil. Kdyz nekomu se libi spolecensky mladik, ktery si obcas prihne a ostatni, slusni hosi, mu pripadaji nudni, tak at pak resi problemy s alkoholikem a necha se obcas zmlatit, kdyz nema kam utect. Kdyz nekdo necha manzela podnikat a nestara se o jeho finance a jen si jich uziva, tak at na to doplati majetkem rodicu. Mimochodem, znam vic pripadu, kdy se tihle lide vcas rozvedli nez se krach firmy prokazal, takze si na zbylem podnikateli nebylo co vzit.

To, ze se mladym, zdravym lidem zije daleko pohodlneji kdyz jsou sami, to je tezko vyvratitelne, ale protoze jsem o par desitek let starsi nez vy, tak jsem vas jen chtela upozornit jak se budete citit po letech, i kdyz ted tvrdite, jak je vam krasne a zodpovednost za budouci generace si nepripoustite.
Vim, ze tyhle singl damy, ktere ja znam, mozna nezavidely jinym deti, ale jak zavidi vnoucata a jak porad lkaji nad tim jak jsou samy. Zavidi tem ostatnim majetek, zatimco ony penize nesetrily - nemely pro koho, cestovaly, venovaly se svemu zevnejsku a vkladaly vse do co nejlepsiho vyuziti volneho casu. Presto do jedne nejsou stastne.
Zajimave je, ze ani vetsinou moc kamaradek v duchodovem veku - take singlu - nemaji. Protoze nejsou ochotne poslouchat nekoho jineho nez sebe. Takze stale vyhledavaji pratelstvi zen proslych vsemi moznymi uskalimi manzelstvi, ktere je dokazi nejakou dobu trpelive poslouchat.
Preju vsem hodne stesti, at s detmi nebo bez nich, ale vzpomente si na moje slova za tech 30 - 40 let. Kazdeho auto snad do te doby neprejede?

Lído mám pocit, že degradujete ženy na plodící pytle, které rodí své potomky jejichž jediným úkolem je postarat se o vaše šťastné stáří.Ujistěte mě prosím, že se mýlím, děkuji.

Jani,souhlasím a moc Ti gratuluji ke šťastnému manželství!