ŽIju sama a jsem spokojená

Ivano,ty jsi rozmazlený jedináček,sobecký člověk,proto ti manžel utekl.Ta sobeckost z tebe totiž vyzařuje a dcera je asi po tobě,

to je krásně napsáno. Moc...Jak píšeš, "nejsou to vhodní partneři pro život". No něco na tom bude, tedy hlavně na častém totální neporozumění mezi pohlavími. Sice se přitahujou, ale rozdíly postupně zjevně převáží u poměrně zásadní většiny vztahů. Asi by bylo lepší, aby z hlediska společného života existovalo pohlaví jenom jedno. Vím, zní to šíleně, ale většinou se bohužel zdá, že obě pohlaví slouží více JEN k rozmnožování, nežli k uspokojivému harmonickému životu pospolu..

to je krásně napsáno. Moc ti fandím a držím palce, ať tě ta pohoda neopustí. Já mám chlapy ráda, dokonce je svým způsobem obdivuju pro jejich sílu a manuální zručnost a některé další vlastnosti, ale jsem přesvědčena o tom, že to prostě nejsou partneři pro život.

Tak jsem si početla a jsem ráda, že nejsem sama, komu samota vyhovuje. Vždycky jsem byla introvert, jsem jedináček a nikdy jsem netoužila po sourozenci, naopak, byla jsem šťastná, že mi nikdo "nerušil moje kruhy". Kdybych nepotkala svého manžela, asi bych se nikdy ani nevdala a neměla děti. Manžela jsem moc milovala, i děti mám ráda (ty svoje), ale celkově jsem zjistila, že nejsem typ pro partnerský vztah. Přesto mě moc ranilo, když si manžel po 25 letech našel jinou ženu a rozvedl se se mnou. Stýská se mi po něm stále, ale neumím si představit mít nějakého jiného muže. Jsem ráda sama, ráda si čtu, kouknu na TV, něco dobrého si uvařím, klidně si jdu sama na procházku nebo do kina. Na dovolenou jezdím s kamarádkou a mám i jiné kamarádky, s kterými si zajdu na pivo nebo na procházku. Nevadí mi být sama, užívám si to a nikdy se nenudím. Když jsem s někým, tak už se těším na svůj klid ve svém milovaném bytečku. Dcera to má přesně taky tak. Myslela jsem, že jsme asi jediné na světě, které nechceme partnerský vztah, ale vidím, že je nás tu víc. To jsem ráda.

Tak pak ale Hanko nechápu...Já ale nepíšu o výhodách singlu s dětmi-psala jsem,že samoživitel /ať už muž nebo žena/si svoje samoživitelství vetšinou nevybírá.Buď k tomu prostě dojde-úmrtí,odchod partnera,nebo něco podobného.Nebo je to ta lepší varianta-to když rozchodu předchází alkoholismus,domácí násilí atd.Když všechno klape,na děti jsou lepší dva,jak jsem psala výše.Pokud je šlověk sám s dětmi,musí si život setsakra zorganizovat a zároveň doufat,že nenadálé situace,které můžou přijít ustojí.
Ta spokojenost přijde většinou až když se člověk zaběhne,nebo děti odrostou.A nemusí to být o nedůvěře k mužům,i když kdo se hodně spálí,může mít strach i z vlažného.Ale většinou žena,která si zvykne na výhody samostatného života,se jich od určitého věku už nechce vzdávat.Partnera může mít i bez toho,že by kvůli němu musela všechno měnit.Většinou je to o dohodě,protože podobné uspořádání vyhovuje i mužům.Chodí spolu do společnosti,navštěvují se,cestují,tráví spolu hodně času,nebo i málo-podle toho jak jim to vyhovuje.Ale zároveň si užívají výhod toho,nemít partnera neustále za zády,jsou si vzácnější,neberou vztah jako samozřejmost.
Nic proti mužům,mám je ráda.Když se vztah vyvede a je rovnocenný,nená nad to.Ale často jsem se setkala s tím,že se partneři jen domnívali,že mají povinnosti rozdělené fifty -fifty a že teprv za nějaká čas po rozchodu si žena uvědomila,že teprv když osaměla,má najednou čas i na sebe a že je já to příjemné.Teď mluvím o zralých ženách,kterým děti už aspoň trochu odrostly a které si často během manželství ani neuvědomily,jak moc na rozdíl od partnerů musely přizpůsobit sebe samy potřebám rodiny.
Ale nemluvím o všech a nemluvím za všechny.

No a Pepo máš v podstatě pravdu. Spálí se a pak už se bojí jít do vztahu naplno. Taky jsem se rozvedla, pak byla s dítětem 5 let sama, pak nastal druhý pokus o soužití, který taky nedopadl..asi přitahuju stejný typy. No a teď už by mě nikdo nedonutil do společné domácnosti s mužem, ani za nic!! Je mi líp. Zodpovídám jenom sama sobě a nikdo mi do ničeho nekecá!

žít SÁM/SAMA s dětmi je...Tak pak ale Hanko nechápu výhody singlu,když máš děti???Když to vezmu - jedeš stejně na plný plyn,naopak máš ještě stres kdyby se ti něco stalo.Když budeš doma s nějakým joudou co doma nehrábne,v podstatě jseš na tom stejně,nicméně ho alspoň můžeš donutit postarat se o děti.
Můj názor na tohle je,že většina ženských,co tvrdí že samotným je jim líp,se spálí s nějakým chlapem a pak zkrátka nedokážou najít tu důvěru v to,že chlap dokáže být i opora a může s ním být i velmi příjemný život.

žít SÁM/SAMA s dětmi je...Ano,máš pravdu,je to jistý druh samoty.
Když říkám,že jsem sama,myslím tím sama na dítě (nemáme už ani babičky a dědečky),otec dítěte je vzdálen 400 km,takže jsou opravdu chvíle,kdy si říkám,že nesmím být nemocná,musím si dávat pozor,abych neměla úraz,nastal by okamžitě problém,kam s malou.V tomto se cítím sama a je to velký pocit zodpovědnosti,ale i velké dětské lásky zároveň.Ono láska dítěte a láska muže je něco zcela jiného a vím,ta láska k dítěti je na 1.místě,proto jsem také bez muže.Je pravda,že se nemám s kým o malou strachovat,s kým se podělit o radost,že něco nového dokázala...to mi opravdu chybí,to sdílení...

Použiji slova Hany-s jejím dovolením?
"Jinak nevím,proč by člověk nemohl být spokojený,pokud žije sám.Já žila celkem dlouho v manželství,osaměla jsem nedobrovolně a nerada.Zvykla jsem si a zalíbilo se mi.A není to z nouze ctnost,už bych neměnila.Jsem opravdu spokojená a to dokonce tak,jak jsem dřív nikdy nebyla.Ale musela jsem k tomu dospět,na život single si zvyknout a přijmout ho.Žiju teď víc za sebe sama a je mi tak dobře.Neměnila bych,ale trvalo mi celkem dlouho,než jsem k tomu došla"
Přesně tak to cítím já a neměnila bych. Ted jsem sama bez dítěte a je to bezvadné také. Nenudím se, dělám vše co chci a žiji sama za sebe. Muž v mé domácnosti by znamenal těžký batoh na mých zádech. Oni se tak chovají, nechávají dřít ženu a navíc potřebují své. Nechci se nikomu přizpůsobovat a nevidím jediný důvod tohle měnit. Pokud některá "osamělá" žena neumí žít za sebe, at se učí. Je to prostě úlevné.

Nechápu, když žijete sice...žít SÁM/SAMA s dětmi je taky druh samoty.Zodpovědnost bez možnosti konzultace s partnerem,bez pomoci při onemocnění ať dětí,nebo sebe sama je velká a náročná.Včetně toho jet na plný plyn-neustále a bez vystřídání.Fakt,je,že děti za to vše stojí,zvlášť pokud se vyvedou.Ale málokdo si vědomě a rád volí právě cestu samoživitele.
Jinak nevím,proč by člověk nemohl být spokojený,pokud žije sám.Já žila celkem dlouho v manželství,osaměla jsem nedobrovolně a nerada.Zvykla jsem si a zalíbilo se mi.A není to z nouze ctnost,už bych neměnila.Jsem opravdu spokojená a to dokonce tak,jak jsem dřív nikdy nebyla.Ale musela jsem k tomu dospět,na život single si zvyknout a přijmout ho.Žiju teď víc za sebe sama a je mi tak dobře.Neměnila bych,ale trvalo mi celkem dlouho,než jsem k tomu došla.

Nechápu, když žijete sice bez partnera,
ale s dětma, tak snad nejste SAMY, ne ?!!!!Já žiju úplně sama a moc šťastná teda nejsem a docela mi vadí ty "hrdinky", co jsou TAK SPOKOJENÉ a přitom samotu ani nepoznaly.

Ziji sama ale spokojena...našla jsem v 58.

Ziji sama ale spokojena nejsem.Jenze je velky problem najit ve starsim veku slusneho muze.

Já tedy vdaná jsem a nikdo,...Přesně tak...líp bych to nenapsala.
Jsem druhým rokem sama s dítětem(4 roky),
v klidu.Neříkám,
že šťastná,ale spokojená.Zatím mi to stačí.
Pěčovat o koho mám a poslední partner mne tak poučil a vysílil,že,na dalšího muže nemám sílu,cítím se láskou vyhořelá,mám lásku jen pro dítě,ničeho jiného nejsem momentálně schopna.Mám pocit,že i kdybych našla muže,kt.budu milovat,
žít s ním asi nedokážu,nevím,
jestli ze strachu,nebo z "pohodlnosti" zvykat si na jeho zvyky,
zlozvyky a hlavně,přizpůsobovat se.
Nechápu,čím jsem k tomu došla,před 2 roky bych si neuměla představit,
že budu sama s dítětem,důvěru v muže budu asi hledat dlouho,
zklamání bylo velké,raději sama a v klidu,než se s někým každý den trápit...

Nedávno jsem četl nějaký průzkum, že nejspokojenější jsou starší štíhlé ženy, které žijí samy. Ono to svou logiku má. Je tady více faktorů. Často se říká, že muži "nestárnou" já myslím že je to velký omyl. Naopak, od určitého věku je lepší být jasně ženou...

Já tedy vdaná jsem a nikdo, komu jsem se zmínila, že bych ráda žila jednou sama, mi to nevěří s poukazem, že nevím, o čem mluvím, když jsem sama nikdy nebyla. Jistěže jsem jako mladá holka žila sama na privátě ve velkém městě byla jsem v pohodě. Moje děti odrostly a jeden je dospělý a druhý brzy bude. Jednou asi vyletí z hnízda, i když dnes na to ještě nepospíchají, mají servis, pohodlí, nic jim nechybí. Ale v jejich třiceti, čtyřiceti letech, pokud budu živa, se už o ně starat jistě jako kvočna nebudu, pokud se oni neožení, tak jako se nikdo nestaral o mně. Péčí o dospělé muže bych jim udělala nejhorší službu, protože by byli, až umřu, docela nemožní, na své vlastní nohy se jednou budou muset postavit. Já bych strašně moc chtěla zažít pár let života bez péče o druhé a jen se staráním se o sebe samu. Zní to sobecky, ale jsem životem, který vedu, každodenními dvěma směnami, manželstvím, potřebou se pořád přizpůsobovat, dělat kompromisy, slevovat ze svých nároků, pohodlí, nemít volný čas, strašně unavená a svým způsobem i otrávená. Přijít po práci domů a jen tak dýchat, nic nemuset, netahat tašky, nestát u plotny nebo nad žehlením, dát si skleničku, snít, relaxovat-vydržela bych to dlouho, velmi dlouho...protože už dvacet pět let ten pocit neznám a moc mi chybí. Svoboda, čas, relax, odpočinek, klid. S málokterým mužem to jde žít v páru a tohle mít, ten čas pro sebe samu,moje manželství nebylo opravdu tím, o čem by ženy snily.

Ahojky:-)
taky žiju leta sama s dětma a naprosto mi to vyhovuje, nechápu, že nikdo nechce pochopit, že mi neni smutno, že mám ráda večrni chvilky samoty, kyž deti usnou a že je to něco čeho se nedokážu vzdát.ráda snim, píšu, čtu si, ležim ve vaně:-), koukám na filmy, u toho jim něco dobrého, zapálim si, dám kafe a jsem maximaláně spokojená a představa kohokoliv jiného by moji pohodu vyloženě rušila.Nicméně to stejně nikdo nechápe, a dokonce mi to ,většinou chlapi, když jim to řikám ani neveří:-) No ci nadělám.mějte se a zdavím.Hanka

Je mi 34 let a jsem taky moc...desne vam fandim.mne je 29 a nikdy sem nikoho nemela.sexualni zazitek sem mela jednou a byl to prisernej zazitek.taky hodlam zustat sama a mam radost, ze se nasel nekdo, kdo by me neodsoudil...

Bůhví na koho jsi narazil. Musíš si vybrat prvotřídní agenturu pro VIP klientelu. Jednání je naprosto korektní. Ceny jsou sice poněkud nadstandardní, ale stojí to za to. Slovenská děvčata okolo 25 let jsou fakt třída.
Šlápotu z ulice vezme akorát ožralej turista a do nightclubu je to o zdraví a mnohdy i o život protože to všechno patří rusákům.

Některé opravdu tvrdí,že "studují".Při komunikaci ale mám o studiu velké pochybnosti.Často to prosté-tutky využívají ke zvýšení kreditu!To by bylo studentek...Nikdy bych do bytu nepustil"sociálku"=p(r)asáka!Namám pochopení pro přiživování se těchto individuí,na činnostech,které si dohodnu s ženskou.S jedním takovým jsem měl kvůli tomu před časem výměnu názorů a jelikož aktivně provozuji bojový sport,nedopadl dobře.