ŽIju sama a jsem spokojená

Každá žena, která žije...a ty víš, že to platí i naopak

Každá žena, která žije...Každá ženská, která se zbaví takového Adama, se zblázní radostí.

Můžete si tu psát co...Adame, chudák tedy rozhodně nejsem, spousta nepříjemostí z mého života zmizela.
A promiň - ty jsi právě ten typ chlapa, který mi dokazuje, že žít sama je mnohem lepší než třeba s tebou.

Každá žena, která žije...Aha.Asi si myslíš,že jsi to právě vědecky dokázal právě ty.:-)))
Fakt je,že já jsem jako chudák žila právě v manželství.A dřív nebo později bych se zbláznila,kdybych musela žít s někým,kdo má podobné názory jako ty.A ani to nemusí nikdo vědecky dokazovat,je to daný fakt.

Brečet o ten kus...Každá žena, která žije sama, se z toho dříve nebo později zblázní. To je vědecky dokázané.

Můžete si tu psát co...Brečet o ten kus smradlavého masa?

Ono mít chlapa doma není v...Můžete si tu psát co chcete, camrat se, jak jste spokojené, ale to je samozřejmě jen vaše póza. Každej, kdo žije sám, je chudák. A těmihle řečičkami o spokojeném životě to jen špatně maskujete. Ve skutečnosti v noci brečíte do peřin.

Ono mít chlapa doma není v 90% případů žádnej med.
Byla jsem dvakrát vdaná a teď žiju sama, velmi spokojeně.
Ale muž mi v životě přece jenom chybí - na procházky, výlety, něžnosti, sex...

monoho tzv. "...Musela jsem se smát,moje matka taky obšas pohlídala abych "si mohla uklidit" a dostávala jsem oblečení "to unosíš ke kočárku".Přejíždění prtem po nábytku jsem radši neviděla,bohužel jsem se neozvala,rodičovská autorita byla tenkrát natolik silná,že mě to ani vlastně nenapadlo.Co ale mě zarazilo už tehdy bylo to,že se neozval ani můj muž.Matku jsem ale přestala brzy zvát po tom,co při spatření rozestavěných kostiček na podlaze začala mluvit o tom,že "na mě zavolá sociálku,protože nedovedu udržovat doma pořádek".Prvně jsem myslela,že má jen špatný den,později si to zopakovala,když stejnou reakci vyvolal stůl plný dětských výkresů.Dodnes lituju,že jsem to neudělala dřív a sama bych dětem takové věci nikdy neřekla.Dceři jsem po narození prvního dítěte darovala k narozeninám zkrášlovací pobyt a s tím spojené hlídání.Když potřebuje,pomůžu.Nekritizuju,ono taky není co,i když kostičky na podlaze u nich byly taky a to i mojí zásluhou,protože jsem s vnuky stavěla-a ráda-stejně jako kdysi s ní.
Jo-a t 30tým narozeninám jsem dostala mlýnek na strouhanku :-))).
Je to pryč,dnes žiju jinak a líp.Neměnila bych.

No,on to někdy není jen...monoho tzv. " paseky" nadělá výchova. Názory mojí tchyně, že žena má každý nesvár v rodině i na své duši zamést pod zástěru nebo širokou sukni a názory mojí maminky, že se mám skvěle, když mi muž vezme ven s kočárem dítě, abych "si" mohla uklidt mně dost šokují dodnes. Jako bych dítě měla jen já a tehdejší náš byt byl jen můj nebo co. Uklízela jsem v něm především ovšem pozůstatky manželovy přítomnosti-smradlavé fusekle po zemi a popel v koupelně-tedy cigaretový, že...já sama bordel nenadělám. Lezlo mi to před těmi lety krkem, tyhle řeči. Doba postoupila, znám tchyně, které nekupují snaše k narozeninám jen to, co mně moje-kuchařské knihy a paličky na maso, ale poukazy na medové masáže nebo trička s výstřihem, nicméně u nás v rodině vše ustrnulo v době paleolitu v tomto směru. Jednoduché jsem to neměla a svou pozici jsem si vydobývala těžce, nicméně to nikdy nevzdávám a dál jsem názoru, že žena má stejná práva jako muž. Tedy např. na dámskou jízdu, koníčky, volný čas. Bylo vždy zvláštní vidět, že mnohde to nevadí jen manželům, ale i tchyním a třeba u nás i mamince. Je mi líto že jsem na mnoho věcí přišla až dnes, ale lépe pozdě než nikdy.
Názor okolí, že žena žije single sama, protože nikdoho neuhnala je víc než směšný !! ty ženy často mají moc co odhánět za dotěry, jen prostě nechtějí kompromis a ztrátu soukromí a já jim rozumím.

Klobouk dolů před tvým...No,on to někdy není jen názor mužů,ale i žen.Většinou od středního věku výš,dlouhodobě vdaných a zajetých v manželství.Nedovedou si představit,že by někdo mohl žít jinak.Popravdě,já si to taky neuměla představit,dokud jsem žila v manřelství,ale jen u sebe,u ostatních jsem to považovala za čistě soukromou věc.Dnes si nedovedu naopak představit žít s někým neustále.Ale ten typ,o kterém mluvím se vyskytuje celkem často,bohužel jsem měla i takové 2 kolegyně,co neustále dávaly dobré rady,jak "ulovit chlapa",abych mohla žít "normálně",tj jako ony.Já v té době objevila teprv příjemnosti single čivota,bylo mi krásně.To,že mám přítele,který byl skvělý a doslova si mě na rozdíl od jejich manželů hýčká a u kterého byl jediný problém v tom,odmítat jeho návrhy na společný život jsem jim na nos nevěšela,v práci jsem svůj osobní život moc rozebírat nehodlala.Ale bylo mi jasné,že mě považují za tu neschopnou,co musí žít sama,protože to s chlapama neumí tak jako ony,které jsou vdané.Naštěstí mi to bylo jedno,co si myslí,ale s podobným názorem jsem se setkala víckrát.Zajímavé je,že single muž nikoho tolik nedráždí.
Stejně rozdílně se berou samoživitelé a samoživitelky.U žen se automaticky předpokládá,že vše zvládnou,mužům mají příbuzní,známí a lidí z okolí tendenci víc pomáhat.Přitom jsem neznala z mužů ze svého okolí,kteří zůstali sami s dětmi žídného,která by si neporadil stejně dobře,jako žena.Jsou to zažité představy,kterých se lidi vytrvale drží.

Dovolím si taky takový...Klobouk dolů před tvým příspěvkem Hanko-naprosto přesné a totožný názor mám do puntíku. Jsem na pracovišti jediná vdaná a kolegyně ve věku od třiceti do čtyřiceti jsou single a měnit to jaksi ani nehodlají-jsou čtyři....a kamarád mi řekl, že je to z nouze ctnost, totéž tvrdí manžel. Není tomu tak, jsou single dobrovolně, dělají, co je baví, koupí si co chtějí a jsou v pohodě, jen chlapi jako by tohle nedokázali pochopit a jsou to v jejich očích ženy, které žádného neurvaly a já nechápu z čeho pramení jejich přesvědčení, že někoho za každou cenu urvat chtějí...nechtějí. Kdyby chtěly, je chlapů jak sraček. S porminutím. To přesvědčení opravdu je z minulého století, jak píšeš...kdysi byl chlap živitel rodiny, dnes ani to neplatí...prostě ten model je jaksi postupně přežitý.

Ja som si po poslednom vztahu pred 7 rokmi povedala, ze s muzmi koncim. Nerozumiem im, su sebecki, jesitni, domyslavi, lezu mi na nervy. Odvtedy som sama a je to najkrajsich 7 rokov mojho zivota. Venujem sa praci, konickom, priatelom a absolutne nic mi nechyba. Na sex som nikdy prilis nebola, biologicke hodiny ma neovplyvnuju, tuzbu po dietati necitim. Mam 36 rokov a ak by som niekedy chcela mat este partnera, tak len v tej rovine, ze ja byvam sama, on byva sam a obcas sa spolu stretneme a stravime spolu nejaky cas. Nic viac. Ale radsej budem, ked ani to nebude.

Zrovna tak jako je "normální"žít ve vztahu je normální žít sám,proberte se,některé příspěvky skorem tabuizují ženy,které žijí samy a ano-jsou spokojené,proč řešit,kde se stala chyba?Třeba se žádná nestala.Chápete,že je to rozhodnutí utvořené s chutí?Ne z nouze?

Poznám také ženy v strednom veku, ktoré sú rady, že ich nikto neotravuje. Ale poznám aj také, ktoré chcú mať ešte vzťah (a majú aj nad 60 rokov). Ale tá druhá skupina je početnejšia... Každý je iný :)

To jistě. Já mluvila spíš...Asi máš pravdu, ve středním a zralém věku už se člověk bezhlavě nezamilovává

Já se domnívám, že chyba...To jistě. Já mluvila spíš o ženách středního věku, které už žádnou rodinu zakládat nepotřebují. A ty se kolikrát stávají třeba i terčem jakéhosi posměchu, že o ně chlap nezavadí a ony by přece tak chtěly a přitom je to ve většině případů právě naopak. Každej druhej rozvedenej chlap by neváhal se usalašit a zapustit kořeny..

Dovolím si taky takový...Já se domnívám, že chyba je v obou hlavách. Záleží, jak byli doma v dětství vedeni a jaké vzorce chování je ovlivnily. To by si měl ale pár ujsnit, než spolu založí rodinu

V určité životní fázi se toto dá skutečně pochopit, protože každý si v životě něčím prošel a chce mít už docela normálně obyčejný klid..On ten život s člověkem někdy tak zacvičí,že už se mnohým ani do nějakého vztahu nechce a nemají už na něj ani síly s vidinou, že navíc dnes nikdo do nikoho ani nevidí co je, kdo skutečně co zač...a tak je raději sám, než aby cokoliv riskoval.

Dovolím si taky takový malý rozbor. Myslím, že trochu chyba bude v hlavách mužů, v tom, že u nich neustále přetrvává názor z minulého století, že každá žena chce a potřebuje chlapa. Není to tak, samosebou mladé nezkušené holky do toho jdou po hlavě a je to tak v pořádku. Ale ženy s nějakými životními zkušenosti, které třeba už vychovaly svoje děti, o chlapa ve svém bytě opravdu, pánové, nestojí. Jaksi je pryč i doba domácích kutilů, kteří uměli opravit co se dalo od pračky po auto...dneska už i chlap musí s autem do servisu např. na výměnu elektroniky apod. Ale to je vedleší. Často slýchám názor, že každá !!! každá!!! ženská chce chlapa a pokud tvrdí, že ne tak kecá, aby byla zajímavá. Pánové, tak to opravdu není. Každá žena chce mít hlavně klid a pohodu (vyjma hysterek). Taky jsem teď rešila, že můj přítel, který přišel po rozvodu o byt a nějakým způsobem přežíval na chatě, víkendy někdy u mě atd. si podle mě myslel, že si ho nastěhuju k sobě. Proto si nesháněl žádné bydlení a asi si myslel, že to tak prostě vyplyne...Chachá! Jednou jsem mu to tedy řekla na rovinu, že už nikdy!! s žádným chlapem bydlet nebudu a druhý den si začal shánět byt..takže si to asi opravdu myslel a takový názor přetrvává ve vašich hlavách, pánové!! Proberte se!!!