Kde se seznámit? Máte zkušenosti? Je mi 30 pryč, nevím, kde hledat.(žena)

to jsemzbn: Tak to bys měl najít.

Ale vím, že je to spíš teorie. Před časem jsem hledala přesně takového muže, jak se popisuješ. A naprosto marně. Ale mužů je míň-je po nich větší poptávka, tak snad budeš mít větší štěstí.:)'

M,nehledám modelku,ani sex,ani bohatství,hledám normální ženu,mám kde bydlet,mám čím jezdit,mám práci,mám srdce plné lásky a nemám ji komu dát...'

Pepíku,já bych tě bral,takového blbce aby lupou hledal.To dřív vykvetou Turkovi hrábě,než ty najdeš ženu.Ale tomu ty asi stejně nebudeš rozumět.Tak pa'

to jsemzbn : Mám tutéž zkušenost. Chlapi jsou buď ženatí, co si chtějí vyhodit z kopýtka nebo zoufalci, sociálové a ještě skrblivý. Chtěli by modelku samostatnou a zaopatřenou. Jen brát a nic nenabízejí.'

Ahoj ženy! Jsem s Ostravy a taky nemůžu najít dívku pro sebe všechno je skreslené,jmenuji se Pepik, mám plno zájmůa práce a nemůžu najít pro sebe člověka který by ni říkal, tak to je ona, jak dlouho jěště musím čekat na ní? Třeba jí nikdy nenajdu,a tolik bych jí chtěl milovat,prsatou-ženu mladšího vzhledu jmenuji se Pepik 48 let tel 608 777 162 jsi někde? Je to problém si někoho najít aby splňoval oboustanné sny.Těším se na Tebe::)'

Ahoj ženy! Jsem s Ostravy a taky nemůžu najít dívku pro sebe všechno je skreslené,jmenuji se Pepik, mám plno zájmůa práce a nemůžu najít pro sebe člověka který by ni říkal, tak to je ona, jak dlouho jěště musím čekat na ní? Třeba jí nikdy nenajdu,a tolik bych jí chtěl milovat,prsatou-ženu mladšího vzhledu jmenuji se Pepik 48 let tel 608 777 162 jsi někde? Je to problém si někoho najít aby splňoval oboustanné sny.Těším se na Tebe::)'

Zkouším se nějakou dobu taky seznámit,vzhledem k k omezeným možnostem,zkouším inzeráty a internet a vážně mi taky připadá,že normální ženy jsou vdané,nebo alespoň zadané a na inzeráty odpovídají jen skutečné zoufalkyně a zkrachovanci.Jestli mě chce některá žena přesvědčit o opaku,budu rád,když napíše na email-jsemzbn"seznam.cz,je mi 45 let,hledám ženu tak 36-49 let.'

Petro preji tobe a smirenemu hodne stesti. Jen bych podotknul, ze me by u jednatricetilete zeny asi odradila ta "petulicicka" v emailu.

To:Smířený s osudem. Pokud pořád ještě hledáš, tak mi zkus písnout na petulicicka"seznam.cz. Docela ráda bych si s tebou popovídala o seznamování přes internet a kdo ví, možná i sešla :-)) Je mi 31 let, bez partnera, ale jako zoufalkyně si rozhodně nepřipadám :-))) Přes internet jsem se seznámila již 3 x (a byly z toho vždy dlouhé vztahy, žádné měsíční záskoky).Myslím, že je nutné nepřestat věřit a pořád dokola vyhledávat a chodit na schůzky...Nic jiného se dělat nedá, já absolvovala spousty schůzek než jsem našla ty své bývalé - většinou tak 30 - 40 schůzek...Pokud chceš písni, můžeme si o tom popovídat..Hezký den
Petra'

To:Smířený s osudem. Pokud pořád ještě hledáš, tak mi zkus písnout na petulicicka"seznam.cz. Docela ráda bych si s tebou popovídala o seznamování přes internet a kdo ví, možná i sešla :-)) Je mi 31 let, bez partnera, ale jako zoufalkyně si rozhodně nepřipadám :-))) Přes internet jsem se seznámila již 3 x (a byly z toho vždy dlouhé vztahy, žádné měsíční záskoky).Myslím, že je nutné nepřestat věřit a pořád dokola vyhledávat a chodit na schůzky...Nic jiného se dělat nedá, já absolvovala spousty schůzek než jsem našla ty své bývalé - většinou tak 30 - 40 schůzek...Pokud chceš písni, můžeme si o tom popovídat..Hezký den
Petra'

realistka: Souhlas, ale úplně nejhorší je kombinace co jsem už popsal - ošklivá VŠ okolo čtyřiceti, ještě k tomu nepříjemné střevo, stále hledající prince. A je jich dost.'

Honza: No to je ono - hledala prince :-)

Nesmířená: Čestný pionýrský - nedělám si srandu, popisuji pouze vlastní zkušenosti.'

Smířený s osudem, máš pravdu. Chytrá schopná hezká holka to má mnohem těžší než nenáročná ne příliš inteligentní - zkrátka žádná krasavice bez ambicí. A taky je mnohem lepší vdát se brzy a mít děti než budovat kariéru a vyčkávat na toho pravého.'

Není pravda, že odepisují jen zoufalkyně, já jsem se na seznamce seznámil s velice pohlednou a příjemnou slečnou...jenomže mě nechala..:((('

Aneto, Tvůj příspěvek mi něco připomíná. Když si tak pročítám ostatní rubriky, tak mám dojem, že okolí ví vždycky všechno nejlíp. (Kdy se seznámit, kdy se vzít, kdy mít děti...možná i kdy umřít).
Taky mě to dost ovlivňovalo, tím spíš, že pocházím z malého města - kdo zná, ví o čem mluvím. Začal jsem tím, že jsem si uvědomil, že mi ostatní nemůžou do ničeho mluvit, protože svůj život si žije každej sám. Jedu si po svým a je mi už líp. A s tím seznámením-co se má stát, se stane, můžeme tomu pomoct, ale lámat přes koleno se to nedá. Přeju všem tady hodně štěstí.'

Smířený s osudem, zas tak smířený být nesmíš, z tvýho příspěvku je znát taková beznaděj...Opravdu máš tak špatný zkušenosti se seznamkama, opravdu je tam 80% chlapů a opravdu odepisují jen zoufalkyně?'

Koukám, že bychom tu mohli založit klub. Říká se, že po třicítce zůstávají sami jen lidé s přehnanými požadavky a vysokou školou. Mnohokrát jsem zažil, že slečna i ve vyšším věku řekla doslova, že čeká na svého prince a to já prý nejsem. Bohužel i já jsem se xkrát na vlastní kůži přesvědčil, že to tak je, ač VŠ nemám a přehnané požadavky také ne. Jedna známá, 36 let, doc. prof. ing. CSC. mě jeden čas přesvědčovala, ať jí udělám aspoň dítě - těžká zoufalkyně. Jsem si řekl, že než s ní, tak to už radši sám. Takže jsem ztratil i kamarádku, zhnusila se mi. Na druhou stranu okolo sebe vidím spoustu šťastných vrstevnic, které se v 17ti vyučily třeba prodavačkou, v 18ti dítě a svatba a dnes, když už jsou ty děti pomalu dospělé, se zase těší, jak si budou za pár dní užívat. Nic moc neřeší, žádné větší problémy... Taky mi připadá, že už jsem ve třiatřiceti něco prošvih. S manželkou, která měla též x VŠ titulů jsme se po osmi letech bezdětného vztahu rozvedli. Je to už dva roky. Našla si jiného, se kterým se vzápětí rozešla. Tak zůstala skoro ve čtyřiceti sama, naděje, že bude mít někdy vlastní děti už je skoro nulová. Chlap si může udělat děti i v sedmdesáti, ale pro ženskou už je to po třicítce jisté riziko.
Mne už dnes oslovují jen takové ty maminy, které zůstaly s dětma samy nebo zoufalkyně. Na to první jsem dosud nedostal odvahu a na to druhé zas nemám nervy. Život je takovej prázdnej, do práce z práce a do prázdnýho bytu a občas si vyslechnout někde u piva, jak kámošům rostou děti. Někdy si říkám, proč jsem taky nesbalil v 18ti nějakou jednoduchou slečnu prodavačku... Jenže tenkrát jsem na to neměl nejen finančně.
Co se týká seznamek, absolvoval jsem snad už stovky schůzek a mohu říct - ani sebemenší náznak. Nehledě na to, že na cca 500 podaných inzerátů nebo odpovědí dostanete jen cca 10 reakcí a z toho ty schůzky vyjdou tak dvě až tři. Sám za sebe tvrdím, že je to jen zabitý čas, stejně je tam 80% chlapů, tak proč by si někdo vybíral zrovna mne. Všichni mi říkají, ať si od toho odpočinu, že tudy cesta asi skutečně nevede. Podotknu jen, že nikde jinde příležitost není, třeba v práci jsem jen s chlapama a oslovovat slečny na ulici - tak to jsem dělal možná ve dvaceti, dnes na to už nemám. Tak jsem se na to vykašlal, nic nelámu přes koleno, pořád jen do práce a z práce a nic z toho... Je to moc príma, léta utíkají a já jsem v podstatě tam, kde jsem byl, když jsem vylezl v 18ti ze školy.'

Ještě dodám že je mi 27.'

No já jsem na tom podobně. Po studiích v zahraničí jsem se vrátila do Prahy, většina známých se zatim stačilo poseznamovat na vejškách tady, už začínají bud plánovat budoucnost s partnerem nebo už čekají rodinu- někteří. V Praze jsem zpátky už přes dva roky a nějak není příležitost. V práci, kde přes týden trávím většinu času nějak neni příležitost, pak o víkendu jsem s přátelema, kde taky nějak nikdo nepřichází v úvahu a na disco už si fakt chodim pořádně zatancovat, jelikož miluju tanec, osloví vás tam hodně mužů, ale zatím jsem neměla nějak štěstí na někoho, s kym bych se pak ještě chtěla vidět. Tak jsem sama, mé okolí už nechápe, jelikož - nechci se nějak chválit, ale říkají hezká, chytrá, společenská holka a sama- už nevim jak to mám vysvětůlovat, jelikož když řeknu, že prostě nějak neni příležitost, nechápavě kroutí hlavou. Já to neberu nějak tragicky, nemám z toho depky, je rozdíl být sám a osamělý a osamělá já nejsem. Akorát mi bohužel vadí, že mi jaksi nejbližší okolí dává najevo, že mi už pomalu ujíždí vlak a že na mě zbyde bud jenom divný nebo rozvedený anebo v nejhoršim případě nikdo a já už nemám náladu ani sílu jim to neustále vyvracet.'