Starsi muz a mlada zena a ma cenu se poustet na tenky led?

P.S.: Fuj: ...Szila...

K Jane a Kate, souhlasim naprosto, ze zivot se ma zit. Kdyz uz pro nic jineho, tak pro to, aby bylo jednou ve stari na co vzpominat a cim se vnitrne rozehrivat. Kazdy ma pochybnosti o svete, o druhych a hlavne sam o sobe. Ale prave to posledni stoji za vsemi nasimi mindraky a zlymi naladami, kdy to nakonec odnasi nasi nejblizsi. Ke vztahu pana Kachyni uz jsem se vykadril v odpovedi Prouzkovi a tak musim s Janou a tedy i s Kate jen souhlasit. Jana to ma lehci, ze se kvalitne zzila s pritelem, ktery uz byl volny a asi by si nic nezacal na tak dlouho, jak jim to ted klape, s nekym nekvalitnim. Pokud by tam byl mezigeneracni neprekonatelny problem, uz by byli zase sami. Gratuluju ji k dobremu vyberu a uspesnemu zvladnuti vsech potencionalnich prekonanych obtizi. Cas je jejich nejlepsi razitko a vizitka:-)

Andy, jsi tvrde uprimny a jdes hned na kloub veci. Muzske ego je neskonale dotcene, kdyz neni obdivovane. Kdyz si nekdy jednou dvakrat denne nezaflirtuju i s do te doby neznamou zenou nebo divkou a necitim reakci z druhe strany, dost mi to nici.
Mam treba kamaradky, ktere mi obcas trochu natrou, ale behem nekolika dni se samy ozvou a uz se jim styska nebo mne na par hodin vedle sebe potrebuji. Nic neni vic povznasejiciho.
S hodne blizkymi muzskymi prateli neresime nic tak sladsiho, nezli nase zalety. Vetsinu svych "partnerek na chvilku" ani nezname nebo jen od videni. Cim z na pohled stabilnejsich vztahu, tim jsou vic odvazne a ve chvilkach nehy odvazane.
Takze trefil jsi kladivkem na hrebicek, jak jsi to zformuloval. Cistota me o hodne mladsi partnerky byla odzbrojujici a ja se citil ponizeny a zneucteny. A proto jsem se tady zacal rozepisovat a vykecavat.

Anno, hodne uz jsem nakousl v odpovedi Vanesse:
K tem detem- Kdyz jsem byl mladsi a naivnejsi, tak jsem nemohl vystat par v okolo, ktery treba mucil manzelku nekolikanasobnymi pokusy o otehotneni a pritom ho nenapadlo si nekoho osvojit. Moudri lide mi tehdy rikali, ze jsem moc naivni, ale ja to videl ruzovymi brylemi a bylo v tom hodne altruismu a byl jsem presvedceny, ze pokud deti mi nebudu, urcite si nejmene jedno osvojim. Dneska jsem na tom materialne celkem dost nadstandartne a presto jsem uz nekde jinde. Ani ne tak kvuli pohodlnosti a zvykum, jako kvuli strachu, ze bych byl rozcarovany jak bych vychovu nezvladl a ze bych trpel dusevne. Je za tim hodne strach. Mam okolo sebe moc priladu nepovedenych deti a hodne malo deti, ktere bych chtel mit jako vlastni a litoval, ze nejsou moji. A to jsou deti z rodin, kde geny nemeli co tolik prenest spatneho. Nedovedu si predstavit mit dite, ktere by bylo emocionalne a hodnotove uplne jest nekde daleko dal, nezli tyhle deti z meho blizsiho okoli, ktere mi vetsinou nake nic moc nerikaji. Vyrostl jsem bez jesli a skolky. Okolo sebe same vyjimecne lidi. Nikdy jsem si se s svymi vrstevniky moc nerozumel. Az po konci puberty jsem se zaclenil do okruhu lidi, se kterymi se s vetsinou stykam dodnes, ac jsme profesne, rodinnym zazemim a karierne hodne rozmanity spolek. I postupem casu napric ruznymi zememi. A i jejich deti nejsou odrazem toho, jak bych si ty sve predstavoval. Presto hodne z nich pomaham nebo vychazim vstric, ale doma bych je vic nez par dnu i jen treba "pujcene" mit nechtel.
A to uz nemluvim vubec o nejakych uplnych odstrasujicich pripadech.

Prouzku, diky za Tvoji predchozi ranu do stolu. Hodne mi to vratilo nohama na zem.
A ted ke Kachynovi: Az na par skoro agitek, ho pokladam za velkeho ceskeho rezisera, ktereho jeste cas mozna vic doceni. Jeho svet je pozorny, laskave uprimny a dovedne popsany. S takovym clovekem asi byl radost na svet pohlizet. Je jasne, ze po jeho neradostnem a strastiplne zakoncenem odchodu to jeho pani vzalo.
Nemam pro ni zadnou radu. Sam jsem takhle prichazel o vyjimecne prarodice, rodice a i nektere pribuzne a zname a bylo moc po nich prazdno, jako by mi odesel pokazde kus celeho sveta okolo mne.
Je prislovi: Kdyz jsem se narodil, vsichni se smali a ja plakal. Musim se snazit zit zivot tak, aby plakali, az budu odchazet a ja se (v duchu) smal. Velky Kachyna takhle zakoncil svoji pout. Kdyby byl otrapa, asi by si ted uzivala na plne koule se svym vrstevnikem nebo dokonce jeste mladsim ammantem a dohanela, co ji "P"an "R"ezoser Kachyna poskytnout nemohl. Nehledejme v tom tolik ten vek. Mohl ji odejit i podobne kvalitni partner a nemusel byt tak generacne vzdaleny. A postihlo by ji to podobne. Ten vek tam tolik necitim, jako ho podtrhujes Ty.

Ahoj vsichni, mile mne prekvapujete zajimavymi postrehy a uvahami. Ani jsem necekal, ze se to tak zajimave rozjede:-). Asi sem chodi fakt lide na urovni (narozdil od jinych diskusnich for:-( ).
Zacnu Vanessou: Je mi lito, ze Ti to tak rychle zamirilo s kopce. Na druhou stranu kdybych ja mel ve vsem jasno, asi bych to tu neotevrel. Dale jsem rad, ze mi davas cilene a pozorne otazky. Stale to ve me spousti nove pochyby a zaroven mi to osvobozuje.
Manzelka mne stale pritahuje, ale presto, ze je dost udrzovana a pro druhe atraktivni, tak ja v ni vic vidim korektniho zivotniho partnera, nezli zenu. Domnivam se, ze by patrne nemela vubec nouzi o partnery, pokud bychom se rozesli. Ma spousty opravdu kvalitnich pratel a znamych a maloktery vecer nejde ona nebo my spolu do spolecnosti. V posledni dobe ale je mezi nami vic napeti, nezli drive. Mozna to zpusobuje absence deti. Na to, jak jsme vytizeni pracovne i spolecensky a zajmama, obcas na sebe vic zavrcime, nezli by bylo zdravo. Jinak dovolene v pohode a nedelame si zadne naschvaly. Parkrat jsem ji navrhoval, kdyz se mi pokousela neco vycitat, at si najde nekoho lepsiho, nezli jsem ja. Vzdy to striktne odmitla a zaprisahala se, ze nikoho jineho nema a ani po jinem netouzi. A ze az na nejake me hloubave nalady a obcasnou neochotu ji nekam doprovazet, ji na mne nic nevadi.
Takze neni to to, co byvalo. Na druhou stranu mi representuje daleko efektivneji a pusobi mi vedle mne zadostiucineni, nezli kdyz jsme spolu pred mnohymi lety zacinali.
Od te doby zvladla nove jazyky, nemusim ji nic ve spolecnosti prekladat, oblibila si me zname a pribuzne a oni ji.
Zacinal mi vadit jen ten stereotyp a jeji obcasna chut mne vymanovat z pohodlne letargie.
Ten novy objekt meho zajmu se ji dost podoba: Snaha se ucit, poznavat, splynout s mym svetem a mymi prateli. Takze je to asi nasnade, ze jsem si chtel znovu trochu uzit neceho ve stylu "pygmalionu":-)

Jano čteš mi myšlenky líp bych to nenapsala.má se žít přítomností :-)

Proužku, nesouhlasím s tebou. Mám přítele o 23 let staršího, 2 roky spolu bydlíme. Takový vztah jsem nikdy nezažila, nikdy mě nenapadlo, že zrovná já budu mít o tolik staršího muže. Rozumíme si spolu tak, že nad tím do teď každý den žasnu, vzhlížím k němu, nikdy se nenudíme.. Nesouhlasím s tebou v tom, co jsi psal o Kachyňově manželce... píšeš o tom, jak špatně dopadla. Znám několik můžů, co zemřeli z různých důvodů po dvacetiletém manželství a myslíš si, že jejich manželky litují, že s nimi žili? Že litují toho, že kvůli němu takto dopadly? a vůbec.. nemusí jít o smrt... v mém okolí je rozpadlá víc jak polovina manželství.. Myslíš že Kachyňova manželka není vděčná alespon za těch pár let, co byla šťastná? Má smysl přemýšlet nad tím, že jeho život bude kratší, když vůbec nevíš, co se v budoucnu stane? Všude píšete myslet na budoucnost.... ha.... a jak víte jaká ta budoucnost bude? co když půjdete vynést odpadky a porazí vás auto vyjíždějící z garáže... na co pak je člověku promyšlená budoucnost?... Jste přesvědčeni, že chodíte s tím pravým, má zázemí, rozumíte si, po čase máte 2 krásné děti, ale manželka se po 20 letech začíná být nevěrná a po dalších 5 letech odchází.. Dá se tohle předpokládat? Je to příběh mého současného přítele.. 3 roky se s touto situací srovnával, manželku velmi miloval a tato situace jej dostala na dno.. Pak jsem se objevila já a přítel se dokázal opět zamilovat... :-) plánujte si jak chcete, ale pokud není láska, není nic :-)

Chtela jsem napsat ...a nebo mit skvele zazemi....

Pripominas mi lovce, kteremu se nepodarilo ulovit jednu korist podle sveho gusta. Promin mi uprimnost...
Na zacatku pises "mam laskavou, atraktivni, a profesne uspesnou manzelku"... A co tedy vlstne hledas? neco podobneho, jen v jinem a mladsim kabate? Nezlob se Johane, ale tu zvlastni situaci vidis podle me jen v tom, ze ti dokazala odolat...Podle me, si uz takove zeny poznal, to jen nebyl diky jejich sexualnimu nestudu cas je vice poznat...

Rekni mi jedno, chtel bys opravdu zmenit svuj styl zivota? Mit doma skvele zazemi a obcas zaletavat do jinych hnizd?

Já souhlasím s Vanessou, taky nemám z toho všeho pocit, že jde o lásku. Je to něco nového, přitažlivého, je to jiná dívka, než ty, které snadno získal, a tím je atraktivní. Nemám pocit, že toto stačí a z toho co jsi napsal ani nevyznívá, že by to byl již prověřený vztah na tak závažný krok, o kterém uvažuješ. Jelikož jsem starší, tak se umím vžít do pozzice opuštěné manželky. Jistě bych nechtěla, aby se mnou někdo byl ze soucitu, ale z tvého příspěvku mám pocit, že přemýšlíš o něčem, co nemůže přinést nic pozitivního, jelikož nejde až o takovou lásku, která by i ty hory přenesla a nemáš ani tak hroznou manželku. Lidi pak často litují a je to škoda. Vím, že to bude znít úplně mimo, ale nechtěli byste si s manželkou třeba vzít nějaké dítě? Život bez dětí je poloviční a hlavně to z člověka dělá sobce, který myslí hlavně na sebe a zaobírá se spoustou blbostí, na které by třeba jinak ani neměl čas. Pár prostě netvoří rodinu. Spousta lidí je překvapena ze svých citů k dětem, je to obohacující. Pokud bys k té dívce odešel a měl s ní dítě, tak lituju tvou ženu, která svolila k životu bez dětí a sama už by asi byla v tomto směru mimo...ale to asi odbočuju....papa

Kupodivu se tato diskuse vyvíjí velmi příjemně, tj. zatím bez zasahování těch, kteří umějí jen urážet a psát hlouposti. Všechny názory i zážitky jsou hezky podané. Johane, uvádíš jako pěkný příklad soužití Karla Kachyňu. Ano, byli spolu opravdu šťastní a Alena ho určitě milovala a obdivovala. Ale přemýšlel jsi někdy o tom, jak dopadla? Její hrozné deprese, když se o něj starala do poslední chvíle, to, jak propadla alkoholu a bojuje s tím dodnes...Je mi jí upřímně líto. Možná to tak vidím jen já, ale co s ní bude dál? Dostane se z toho? To, co slíbila milovanému muži (postarám se o tebe až do smrti a nedám tě do nemocnice) bylo ušlechtilé, ale od něj hodně sobecké že to přijal. Zaplatila za to hodně. To je samozřejmě jiný případ, ale mě připadá spíš smutný a odstrašující. Máš můj obdiv za to, jak postupuješ a přemýšlíš, a přeju, ať to dopadne co nejlíp!

Johane, tohle me zaujalo. Ja byla pred lety neco jako ta tvoje nova divka, a muj muz nekdo jako ty. Oba jsme byli zvykli, ze muzeme mit na co (na koho) si vzpomeneme, oba atraktivni, intuitivni, smyslni, zajimavi lide (alespon jsme si to oba mysleli). Kdyz jsme spoli vysli na ulici, kdekdo se za nami otacel, byli jsme krasny par, i kdyz mezi nami byl rozdil 16ti let. Jeho manzelka, stejne jako ta tvoje, byla jakoby neexistujici, nebo vlastne lepe receno ona proste jen existovala. Dnes vim jedno: byla to nejvetsi chyba naseho zivota. Ono tu asi slo o krasne souzneni, ale ne dusi, ale dvou namyslenych lidi, dvou lidi plnych ega. Dnes se nenavidime, protoze po deseti letech zevsedneni uz neni co noveho objevovat ani obdivovat, a laska tam asi mozna zadna nebyla. Ani u tebe v popisu tve situace jsem ani jednou nenarazila na slovo: zamiloval jsem se, anebo je do me zamilovana. Chapes? I ta tva manzelka ma urcite o hodne vic do sebe, nez si vubec umis predstavit (mozna se mylim). Take ti neradim z pozice nekoho kdo vi vsechno, jen se snazim pomoct, prosim neber si mou odpoved spatne, pokud to tak vyzni.

P.S.: Sorry - kouZlo:-)

Pavlino, diky moc, krasne a presvedcive jsi to vsechno popsala. Ja jsem diky vypisovani se tady ziskal uz celkem nadhled nad tou celou moji prekerni situaci. Na vine bude asi hlavne internet a jeho neobvykle fatalni role: Oteviras se pred nekym, o kom nevis, jak to dopadne. Kdys se to vyviji spatnym smerem, tak ho odpojis a mas klid. Kdyz to vsak zacne byt slibne, pokracujes dal a hloub, prejdes k osobnimu setkani, dojde na sblizeni i sexualni, ale co pak? Oproti bezne situaci jsi vlastne daleko dal, nezli bys byla, kdyby se vse odehralo neinternetove. Oba mate setsakramentsky jeden na druheho velice ostrou munici, diky predchozimu "hloubkovemu" sverovani a sblizovani. Nejde tedy druhym tak snadno manipulovat, jako jde v realnem seznamovani. Vic je to cele v patu. Oba se najednou citi nebyvale silni a nikdo nechce vyklizet cast dobytych kot.
Stejne jako ja pises o rezonanci a to je to presne - sice rezonujeme, ale ztraci se trochu jiskra, potencial a napeti. Je to takove to zalehnuti, ale ne vedle sebe, ale proti sobe. V diskusi i ve vznikajicim vztahu.
K Tvemu vztahu mam jen jedine: Mas v tom naprosto jasno, Tobe to vyresi cas a bude nejmoudrejsim resitelem.
Presto stale tvrdim, ze neni lepsi slasti, nezli potkavat souznejici duse. Zivot je jinak celkem nemilosrdnej. Mame na sobe obleceni, masky, pouzivame ritualy. Internet je jak nudisticka plaz, ale spis o tom vnitrku: Bud mas a nebo (v sobe) nemas. Moc toho neukecas:-))) Lhat nemuzes, protoze, kdyz to vygraduje k setkani, musi karty na stul. Ma to cele svoje koulo:-)

Johane, klobouk dolu pred tim, jak situaci popisujes. S takovym uprimnym a pritom racionalnim pohledem jsem se tady na doktorce uz dlouho nesesla.

Neni pravda, ze pratelstvi mezi muzem a zenou neexistuje - existuje, jenom si musi byt oba vedomi, na cem jsou. Ja osobne se pohybuju v prevazne muzskem prostredi a tak mam spoustu kamaradu muzu -- a dva hodne dobre a hodne blizke (taky do zacalo jemnym sexualnim zajmem, ktery nikdy nebyl naplnen a ted je z toho super kamaradstvi).

Ta tvoje situace je osemetna. Ja jsem zazila pomerne nedavno neco malinko podobneho - potkala jsem moc zajimaveho muze (je o 7 let starsi nez ja a ja jsem 30+, takze to az tak vyrazny rozdil neni). Ten clovek me zajima i sexualne, ale i jako osobnost (tj. postel by byla plus, ale beru ho i bez ni :)). Moc dobre se nam spolu povida; je to takovy ten pocit, jako bychom se znali odjakziva - muzeme si rict cokoli a vime, ze to ten druhy pochopi presne tak, jak jsme to mysleli (to se mi snad s nikym nikdy nestalo). Ale proto, ze mame oba partnery a on i deti, tak mne staci udrzet to v pratelske rovine. Nicmene on by me chtel se vsim vsudy (taky ma pocit, ze nikdy s nikym tak nerezonoval), ale soucasne nechce odejit od deti - takze to skoncil s tim, ze pro nej je to vsechno nebo nic a protoze vsechno mit nemuze, tak se holt musi smirit s tim, ze nebude mit nic. Dost me to trapi a taky nevim, co s tim. Rikam si, ze mu treba dam cas a nakonec trochu vymekne, ale kdo vi.

Ja myslim, ze ty si musis sam uvedomit, proc tu slecnu chces skutecne ziskat. Jesli si chces jenom udelat carku, protoze ona te odmita, cimz se dotkla tveho ega a ty si ho ted zalepis tim, ze ji ziskas zpatky (ta touha muze byt hodne schovana - taky jsem tam byla a trvalo mi hoooodne dlouho si to priznat) nebo jestli te opravdu zajima jako clovek. Jestli te zajima jako clovek pak to chce asi hlavne hodne trpelivosti a casu. Chce to vedet, jestli bys realne odesel od manzelky a mel te slecne co nabidnout (a ona tobe - i za par let). Jestli chces pratelstvi, tak je potreba ji nechat trochu vychladnout, dat ji cas, aby te i ona mela sanci brat jako kamarada a spolecnika spis nez milence - obcas se ozvat, ale ne moc casto a ne zoufale (jinak si z tebe casem bude delat akorat srandu a nic neziskas; nevim proc, ale myslim, ze mlada zenska bude mit snad vzdycky pocit, ze ma jaksi navrch nad starsim chlapem - krome pripadu, kdy je do nej zamilovana).

A jestli ji chces jenom dobyt, tak to chce flirt a zajem .. no urcite vis lip :) .. a sam asi vis, ze az ji budes mit v te posteli kdykoli se ti zachce, tak te ta slecna prestane zajimat.

Johane jseš inteligentí můž z toho psaní je vidět že sám přicházíš na to jak to asi bude pokračovat.docela chápu tvojí ego situaci:-))promiň ale myslím že ta ženská sakramenská tě dostala ať už to bude v rovině přátelské nebo milencké:-)ta chimera to bude asi oříšek.zdravím.-)

Neexistuje predevsim, pokud je jeden z nich atraktivni...

Johane, smiř se s tím, že přátelství mezi mužem a ženou neexistuje!

Kate, ja Ti verim, ze jsi v pohode a ze to dobre funguje. Je spousta prikladu uspesneho souzneni napric generacemi. Napr. Pan reziser Karel Kachyna a jeho zena. I ja pochazim z rodiny, kde otec byl o hoooodne starsi, nezli moje matka, ktera mne mela hned po VS. A presto skoro celou dobu byl tata vzdy "o krok napred" a jeste skoro v sedmdesati, kdy uz matka bohuzel nezila, si po nem zenske mohly ubehat nohy. U mne byl nebo je s touhle mladou damou problem, ze jsme si navzajem dlouho a hluboce odhalovali sve zvyky, zlozvyky, duse a pak teprve s velkym odstupem behem jedine noci i tela. Ted ona to stopla a chtela by jeste ex post vsunout dobyvani a mozna i hooooodne romantiky. A ja nejsem 20 lety kluk s nevybitou tenzi, takze mi to otravuje, narusuje moje ego a nevybirave jsem reagoval. Jindy obvykle byvam uspesny hned napoprve a bez jakehokoliv postupneho sblizovani. Nechci ji ale ztratit jako mileho cloveka, nechci ale vypadat jako pitomec a hledam tedy Vami vsemi zminovanou "uspokojivou" rovinu. Cas pracuje ale proti me a bud s ni budu komunikovat, nebo se ji asi at tak nebo tak zprotivim. A bude po kamaradstvi, o ktere docela stojim, i kdyz mezi muzem a zenou je to vetsinou jen chimera.