Jak dopadají vztahy ženatých s vdanými

Docela dobry pokud je tchyne pekna nechyti zena tak nebo tchan ktery ma 195/95 nic se nedeje.Ja jsem jednou mel dceru a matku kdyz byla doma dcera tak jsem brousil ji ,sla do prace a brousil jsem mamu co delala na smeny ve spitale a muzu ti rict ze mama byla lepsi i kdyz dcera brousila ligu s pozdravem Holda 44

no právě,naplno.Já vdaná,on ženatý.Po tolika letech totálního citovýho strádání (to zní tak hnusně,ale je to tak) najednou výbuch a láska.Já naplno.A teď - lásko mám tě rád,ale pochop že a tak dále.A tak si říkám proč,proč,proč.Nikdy jsem s nikým nezažívala to co s ním,on taky ne,vím to a věřím mu,pozná se to,ale člověk chce asi víc,než mu život může dát a já to teď momentálně cítím jako hroznou nespravedlnost.Nejsem zamilovaná mladá holka,je mi skoro 40 a zrovna teď si přijdu totálně na dně.A tak pochop,že nevěřím (asi závidím,prostě jen závidím).

Je to pravda.Také jsem si myslela,že už nic takového nezažiju a dlouho jsem se tomu bránila,jak v minulém příspěvku napsal Slepejš.Zdá se ti to příliš krásné,tak o nás pochybuješ.Je to nejsilnější vztah jaký jsem kdy měla! Ale nezapomen že já jsem vdaná a on ženatý,tak je to i dost velký nápor na psychiku aspon pro mě.My ženy jdem většinou do vztahu naplno a jsme ochotné do něj dát všechno.Přesto jak jsem již dříve napsala nelituju.Naše láska mi za to stojí,víš.

Jestli ten příběh F.+ S. je pravdivý,každý musí závidět.Napřed jsem si ty vaše vyznání lásky četla a usmívala se,(prostě ať to pravda je nebo ne,je to krásný).Jenže od včerejška brečím a brečím a říkám si,že není možný,aby něco takovýho jako je vztah mezi vámi dvěma,existovalo.Nevěřím,nevěřím totiž už ničemu a vůbec nikomu. (i když doufám a závidím).

Nezbývá mi než s tebou souhlasit,Evo.Většinou si člověk uvědomí cenu toho druhého až ve chvíli kdy ho může ztratit.

Bezte s tim uz do prdele a piste si na email zkurvili jste celou diskuzi.
Stejne tohle pise jeden a ten samej vul.

Možná je to tím,že jsme starší a všechno vidíme jinak než třeba ve 20.

Fidorko,ani já jsem nikdy žádné ženě neřekl tolik jako tobě.Před žádnou jsem neměl tak otevřené srdce jako před tebou.Líbám tě celičkou a moc se těším na naše setkání.

Fidorko,já taky tolik vyznání neřekla svýmu manželovi ani v začátcích,ale milenci ano.a proč?protože si tento vztah užívám,jsem za něj vděčna,prožívám a vnímám ho každým kouskem těla a vážím si každý krásný a pro mě vzácný chvilky.když to bylo s manželem v začátcích,tak to bylo tak nějak samozřejmý,že si to asi my ženy ani neuvědomujeme,natož abychom to takto prožívaly, vážily si toho a radovaly se z každýho setkání,jako teď.mám pravdu,Fidorko?

Tolik vyznání jsem neřekla nikdy nikomu,ani svému manželovi v našich začátcích.:-)Posílám ti pusinku,zrcadelníčku.

Nesmírně si toho vážím,Fidorko moje milovaná.

Přečetla jsem si tvůj příběh a zavzpomínala. Ano,bylo to a je přesně jak píšeš,Slepejši.Věřím,že to byl náš osud a že jsme se prostě měli potkat.Zažila jsem s tebou,dobré i zlé a jsem za všechno vděčná. Probudil si ve mě něco o čem jsem si myslela,že už prostě není.Nevím co nám život přinese,ale at je to cokoliv já nikdy nebudu litovat toho co se mezi námi stalo,protože si můžu zcela upřímně říct-STÁLO TO ZA TO!!!! Oudovou lásku může člověk potkat v každém věku,a ty prostě jsi má osudová láska. Miluju tě,Slepejši celou mojí hříšnou duší.:-)

Dlouho jsem přemýšlel,zda sem mám napsat příběh Fidorky a Slepejše.Nakonec jsem usoudil,že ano.
Fidorku jsem začal potkávat před řadou let.Procházela kolem mne,potkávali jsme se a mě se hrozně líbila již tenkrát.
Pak se náhle ztratila z mého života a já jí vůbec neviděl.Až zhruba před 3 lety se najednou opět objevila.Nádherná,vyzrálá žena v těch úplně nejlepších letech.Hned při prvním spatření jsem věděl,že je to žena mého života.Dlouho jsem se odhodlával k tomu ji oslovit,říci jí co k ní cítím.Nakonec jsem to dokázal.Ale narazil jsem.Rozum říkal,ať to nechám být,ale srdce křičelo:Přece to nevzdáš,bojuj o její přízeň,bojuj o její lásku.A ján začal bojovat.Trvalo mi více než půl roku,než padla první pusa.A rok než svolila k tomu,prožít se mnou celou noc.Když jsme se spolu ocitli na pokoji,padla na mě taková nervozita,že jsem jako muž úplně vybouchl a tak to bylo až do rána.Hrozně moc jsem tenkrá jí byl a stále jsem vděčný za to,že mě tenkrát podržela,nijak to nekomentovala a tak byla tato noc plná nádherného mazlení.Byla úžasná.Mazlivá,vstřícná,vášnivá,okouzlující.Na tuto noc nezapomenu do konce svých dní.Poté jsme se začali intimně stýkat více a každá naše další společně prožitá chvíle mě překvapovala její touhou,láskou.A tak je to dodnes.Každé naše další milování je úžasnější než předešlé.Vymýšlíme a realizujeme různé věci a je nám spolu nádherně.Naposledy to byla třeba ta zrcadla,o kterých píšeme.Jsem šťastný,že Fidorku mám.Fidorko moje,miluji tě jako blázen,každá chvíle bez tebe je jen prázdný čas.jasi můj život,jsi můj osud.
Tvůj Slepejš
Je na každém z vás,zda tomuto příběhu uvěří,nebo ne.

Nechci mít u toho brýle.Bráním se jim už od dětství.Jak se máš,miláčku,můj?

Tak se přesuneme blíž.Nebo si nasadíš brýle.Moc ti sluší.

Tak to se musí napravit a nejlépe HNED!Výraz mého obličeje raději ani nekomentuj,nebo se budu smát.Navíc špatně vidím na dálku tak jsem v nevýhodě.:-)

Miláčku,vždyť je to tak nádherné.Když jsem tě viděl úplně jinak,celičkou v zrcadle,jak se celá chvěješ,výraz tvého obličeje,sebe jak se do tebe nořím,bylo to něco neskutečného.O hodně jsme přišli,že 11 byla až po tak dlouhé době.

Když já se ještě pořád stydím. I když v mém věku.....

To teda nemají,jenže švindluješ a koukáš se po očku.A přitom ti to tak moc slušelo a byla jsi neskutečně vzrušující.

Slepejši,proč nám nikdo nevěří náš příběh?! Prostě se máme rádi a vlastně patříme k tématu,vid.:-))).
PS:Ta zrcadla prostě nemají chybu.