Jak dopadají vztahy ženatých s vdanými

A CO OHEŇ PEKELNÝ?

Mluvím z vlastní skušenosti měl jsem milenku byl jsem do ní blázen ona do mě taky už to vypadalo na rozvod ale pak manželka zabojovala a co jsme prožívali poté byla nádhera znova jsme se do sebe zamilovali a trvá nám to do dnes vlastně nám to pomohlo se najít dnes vím že už nechci jinou .

Taky mám zkušenost kdy jsem si našla milence.Manžel trpěl,dítě taky hadky doma...
ale pak mě osvítil duch svatý já se vzpamatovala a dodneška jsem vděčná mému muži,že jsme se nerozvedli.Možná nám i ta nevěra pomohla.

Hrozně moooooc fandím F.a S. :o)))

Ono je to někdy těžké,někteří lidé to v sobě nemají,jsou rádi hlazeni,ale pohladit sami nedokážou,jako asi Tvoje manželka,asi si něco s nimi v dětství stalo a nedokážou něžnost vrátit.Vím trochu o čem mluvíš,je to vlastně škoda pro toho člověka,nedokáže uzavřít kruh něžnosti.Ale Tobě a Fidorce taky fandím.

:-)

Pro Slepejše a Fidorku,co dodat,mnoho štěstí-Vše již oba máte.:-)

Děkuju,evo.:)

neodsuzuji. fandím! :-)

Za tvou veřejnou zpověď se nezlobím,miláčku.Lidé nás budou odsuzovat i zatracovat.Jen prosím všechny moralisté,NEBUĎTE NA NÁS ZLÍ,PROSÍM A NEODSUZUJTE.Neznáte náš celý příběh a my ho sem nemůžeme napsat.Přece jenom je to veřejná diskuse.
PS:Také tě miluji z celého srdce a jsem za tebe vděčná!

Teď trochu vážně.Jak jste si jistě všimli,občas si tu s Fidorkou vyměníme vzkaz.Mnohým z vás to vadí,některým je to jedno a několik z vás nám fandí.
Původně jsem vám chtěl napsat náš příběh,ale nenapíšu.Snad jen to,že Fidorku miluju již hrozně dlouho.Nejdříve jen tak na dálku a potom mi jí život přivedl do mé blízkosti.A byl jsem ztracen.Rok jsem bojoval o její náklonnost,pohled,slůvko,náznak citu.Byl jsem úplně vyřízený z toho,že mne odmítala.Byla neoblomná jako skála.Po delší době jsem si mohl dovolit jí aspoň pohladit letmo po ruce,nebo jakoby mimochodem po vlasech.Ale děkuji Bohu,a to myslím naprosto vážně,že se to nakonec změnilo a já mám svou Fidorku.Této ženě vděčím za strašně mnoho.Ač postavou drobná,duchem je to velmi silná žena.Musím říci,že mi po mnoha letech manželství otevřela oči a já konečně prohlédl.Prohlédl ve smyslu prokouknutí letité komedie ze strany manželky.Let,kdy jsem byl jako pejsek,čekající na podrbání za ouškem.Nebudu se zde rozepisovat o detailech,to ne.Fidorka mi nikdy ani slovíčkem neřekla,abych opustil mou manželku.Spíš naopak,přemlouvá a přesvědčuje mne,abych vše důkladně rozmyslel,než něco učiním.Jejích názorů si nesmírně vážím.
V současné době jsem již skoro na stopro rozhodnut odejít od mé manželky a jít svým životem bez ní.Znovu zde říkám,že je to moje svobodná volba.
Takže moje odpověď na téma vlákna zní:Pro mě naprosto perfektně.
Fidorko,jsem za Tebe vděčný,jsi to nej co mne mohlo v životě potkat a já tě nesmírně,z celého mého srdce miluji.
Tvůj Slepejš
PS:snad se na mne nebudeš zlobit za mou veřejnou zpověď.

Souhlasím s P. Většinou to dopadá špatně. Chlapi se oklepou a jede se dál,já se snažím vymazat ho z hlavy už 7 měsíců a vůbec mi to nejde.Moje manželství tím taky utrpělo, jeho ne. Taky to bylo silný "osudový", ale asi jen u mě, u něj jen slovně. Je v zahraničí, tak se asi vyskytla jiná "životní láska". Poučila jsem se a dost tvrdě dopadla z oblak na zem.

Ahojky, také takový vztah zrovna prožívám. Trvá teprve 3 měsíce, moc se milujeme, neco tak silného jsem nikdy nezažila.Vím, že tím ubližuji svému muži, ale nemůžu poručit srdci.Je to osudová láska, nikoho jsem tak nemilovala.Slibuje , že se jednou rozvede a budeme spolu.Jednou..., to je jako nikdy.... Bojím se, že nakonec nedokáže odejít od své 2 leté dcerky.Strašně trpím tou nejistotou, co bude..., že si rozbiji manželství a nakonec zůstanu sama....

A vy moralisté, co tohle čtete, raději mlčte. Kdyby jste něco podobného zažili přestali byste moralizovat.

deset let je hodně, ale já si neumím představit život bez obou těch chlapů, podobně je na tom můj milenec, nechce ztratit ani svou ženu ani mě, takže nám to vlastně vyhovuje, navíc si oba myslíme, že možná díky našemu dlouhodobému vztahu ty naše "domácí" fungují tak skvěle...

není to nic pro moralisty, já nechci být dokonalá, ale užívat si život. a jestli za to budu muset jednou těžce zaplatit, dobře mi tak...

takže vím, že průběh je dost slušný...

jenže to "zblbnutí" trvá přes rok.A teď teda budu čekat,až to vyprchá. Život jde dál,to je pravda,jenže zrovna teď mi to tak nepřijde.A když si vzpomenu na těch pár let "předtím",na tu samotu (ačkoliv v kruhu rodinném,jak se hezky říká), je mi z toho zle.Ale jasně,jsem silná ženská,každý si to tak myslí a každý se tak ke mě chová,já to unesu a snesu.Ale uvnitř????????? Takže jak dopadají vztahy ž+v? Pro mě špatně,hrozně špatně

Nic, zivot jde dal, nebo snad ne???

:-()

CO KDYŽ TO NEVYPRCHÁ ROZINKO?CO POTOM?

Nezbývá než počkat až to vyprchá.Zblbnout můžete tak na chvilku.Tak maximálně pár měsíců.

jenže když se zblne,když se prostě zamiluje,když pozná to co nikdy předtím,když nemyslí na nic jiného než na něj,když se cítí jako v nebi, co pak, co pak?? A když ten druhej napíše - to co máme rádi,nemůžeme mít, i když to chceme, co pak?