Jak přestat být citlivá?

Ivo,
vážně si programuješ do života, že "lepší už to nebude"? A jak potom chceš, aby se to zlepšilo?

Zkuste se zamyslet nad tím, proč máte strach. Úzkost a citlivost pochází ze strachu. A také z pocitu vlastni důležitosti a přikládání důležitosti všemu kolem. Co považujete za důležité a proč?

Ahoj,je to přesně tak,nedostatek sebevědomí,strach ze samoty a věčné obavy většinou ženou člověka do neuvážených činnů, což v mém případě byl brzký sňatek. Psychická závislost na manželovi, strach z opuštění a vlastní nevyrovnanost způsobily, že naše manželství prošlo nejednou krizí. Musím ale podotknout, že když jsem byla na dně, tak jsem se dokázala vzchopit.Co Tě nezabije,to Tě posílí a fakt to platí.Když je mi nejhůře, čtu si v knížce od J. Praška Proti stresu krok za krokem, jsou tam docela dobré věci.Jinak vše prožívám s přehnaným strachem, neustále se bojím nemocí, bojím se o dceru atd. Lepší už to nebude.......

Jsem asi jeden z mála mužů co sem přispějí, ale musím se přiznat, že v mém vztahu s manželkou, jsem já ten citlivější. Ona mi v posledních 3-4 letech neřekne vůbec nic hezkého a já jsem značně přecitlivělý na jakýkoliv projev laskavého chování. Nebrečím sice přímo u televize, ale stává se mi to když třeba něco čtu, nebo je na mě někdo nečekaně hodný. To musím skrývat slzy, aby si dotyčný (dotyčná)nemyslel, že jsem nějaký blázen. Mám úzkosnou povahu natolik, že manželce i dětem stále kladu na srdce ať i dávají pozor a dětem stále dávám instrukce jak v silničním provozu. Manželka mě říká, že ji s tím lezu na nervy. To mi ještě dodá. V kariéře jsem úspěšný a navenek si všichni myslí jak jsem skvělý a rozhodný prý autoritativní typ. Kdyby mohli tak nahlédnou do té duše...

Ahoj Ivo, přesně za deset let mi bude taky 44 a budu 25 let vdaná. Tak se mi zdá, že jsme se vdaly moc brzo, co? No, co už, musíme nějak přežít :-)

Lapleloň, nedala jsem za můj příspěvek smajlíka, jak jsem měla v úmyslu, takže napravuju :oD

Ahoj Lindo,já jsem vdaná téměř 25 let a můžu napsat, že manželství se na mé citlivosti hodně negativně podepsalo, i když moje úzkostná povaha je pravděpodobně vrozená, úzkostnou výchovou rodičů podpořená a různými problémy v manželství dovedená k úzkostné dokonalosti.Je mi 44 let.

To s tím manželstvím byl samozřejmě jenom vtip :-)

Lapleloň, mě se snaží manželství obrnit pomalu 15let, ale zatím jsem z něho čím dál citlivější

Pravda je, že v dnešní době jsou lidé komfortem ve kterém bydlí velmi rozmazlení a zhýčkaní. Je to tím, že mají všeho dostatek. Nemusí se o nic snažit nebo bojovat. Supermarket, lékarna atd. za rohem, teplá studená voda, příručky a rady téměř ke všemu a všude, hordy psychiatrů, hromada žrádla atd...
Stát se méně citlivým je možný jenom po nějakým dlouhodobým a intezivním zážitku, kterej člověka postupem času obrní...(tak například manželství :-)

Jsem na tom stejně, mě rozhodí úplně všechno, vyšetření u doktora,rodina,práce, stále se něčeho bojím a vyčerpává me to

Tapka, co Tě uzavřelo do neproniknutelné ulity? Vlastní myšlenky nebo třeba léky-antidepresiva?

I já jsem taková citlivka. V hlavě to mám pěkně srovnané, že se nebudu s ničím rozčilovat, mám vytipované i přesné situace, které si naplánuji, že mě nesmí rozhodit, až přijdou, protože je to prostě zbytečné, ale... Celá moje snaha je v háji, až taková situace nastane a tisíckrát si můžu říkat, uklidni se, nestojí to za to, prostě to nejde. Ale na druhou stranu, se nevzdávám a snažím se myslet pozitivně a tlačit si neúnavně do hlavy pocity klidu, vyrovnanosti a harmonie. Někdy to určitě zabere, jen vydržet!

ahoj,jsem na tom stejně,manžel si ze mě dělá srandu,že brečím i při televizních novinách, všehcno mě hned dostane a mám slzičky,stadímse za to,že se nedokážu ovládnout, být trochu tvrdší,že se hned sesypu:-(

Vítejte v klubu, já jsem na tom stejně. Spousta lidí mi na spoustu věcí říká "ježiš, neřeš to, netrap se tím", ale bohužel mi to nejde.

Hm,Janino nejsi sama.Nejsem ani mlada ani stara a tento problem me provazi cely zivot:-( Taky nevim co stim delat.I nejmensi blbost mi dokaze tak rozhazet nervy,ze si rikam ze to neni ani mozny.

moja draha ver mi,ja som bola tiez taka a dala som sa do ulity,ale teraz mi zas vadi to ze som necitliva a je mi vsetko jedno.citim sa ako mrtva.bud rada ze mas citlivost,ale skus sa s tym blizkemu zdvoverit ta urcite povzbudi a ked sa nad kazdou prkotinou precitlivujes,tak to skus troxu odlahcit:).aj tak by som bola radsej hyper senzitivnou ako z kamena

Už roky mě trápí moje citlivost. V dnešní době se s tím nedá žít. Sama bych si přála opak, být v klidu, aby se mě nic nedotklo a nic mě nerozházelo. JAk se zbavit té zátěže?