Nevím co mám dělat

ppozi: To neví nikdo, ani...Jo Steve,máš pravdu,psychofarmaka jsou past a v podstatě jsou na nic,jsou jen na to,aby si člověk v krizi na chvíli ulevil,ale nikdy se tím nic nevyléčí,je to past.

ppozi: To neví nikdo, ani doktoři, ani zdr. sestry - prostě lautr nikdo at' je študovanej sebevíc. (a to i na psych.klinice)

Jsou to blbý nemoci, a hlavně se to i špatně lečí - pouze formou pokusů co zabere či nezabere. Někdy nezabere nic anebo jen dočasně. (např. po Rivotrilu)

s kamarádkou jsem nic...lidi si dělají naděje i když jim žádné neukazuješ no
co vlastně děláš,pracuješ někde?
jak to dopadlo..

s kamarádkou jsem nic...psal jsi...
v 28mi letech jsem tak nějak přišel na to co je pro mně důležité...

shrň to do pár bodů co je to to důležité?

s kamarádkou jsem nic řešit neměl,teĎ když je to jasné,nemám ani kde spát,nechápu ji,ale řekla mi že mám dnes odejít.A nedával jsem jí žádné naděje.Nikdy!

to jsou stavy,vůbec nvm jak tohle skončí.A hlavně kdy..

důležíté je aby člověk nebyl zm*d,aby byl vnitřně spokojený sám ze sebou,aby nemyslel jen na prachy,no nebyl prostě materialista.A taky si myslým,že je fakt důležité vážit si samozřejmých věcí,nebudu je tady vyjmenovávat,protože se cítím,jako bych byl nějaký kazatel,to v žádném případě nejsem.Řeknu jednu pozitivní věc na těch všech mích sračkách,vlastně dvě,jestli tohle přežiju,budu fakt silný a druhá fakt vidím tolik věcí jinak........................................................................................................................................................................................................................ .Ale ty deprese mně ničí,neuvěřitelným způsobem,a nejhorší je,že se to snažím říct někomu v realu,ne jen tady na netu,ale mám dojem prostě že to nikdo nechápe,ani moji nejbližší.Já musím jít někam ven,nebo ten pocit co mám ,bez neurolů to nedávám,hej já fakt nejsem tragéd,jen někdy nechápu co to semnou je do prdele.

Zdravím všechny kdo budou... první vážnou lásku jsem měl v 17-18 letech , trvala dva roky, když jsem dostal poslední dopis, ten který mě oznamoval že mám jít ještě na vojnu a další ble ble ble, prostě že se mnou končí zhroutil se pro mne svět, ale naštěstí jen na tři dny a dál jsem to nijak neprožíval. Měl jsem svůj obranný mechanismus, rodiče ty mě nikdy neradili, takže jsem šel dál, měl jsem před vojnou, ale ještě jsem musel absolvovat dva roky školy, takže jsem to nechal náhodě a brzo přišla, náhod v podobě ještě lepší a hezčí, nakonec jsem se musel oklepávat ještě mnohokrát, až nakonec jsem se oženil v 28 letech, a mohu ti říct jen jedno, ,, jen se neposrat"!
to co se stalo tobě prožilo tisíce dvojic, snad každý kdo miloval! Znal jsem jednu dvojici, chodili spolu od ZŠ, měli známost 7 roků a když se vzali, rozvedli se po prvním roce!
Spolužák který se učil na vyznamenání se zamiloval na školním lyžáku, chodili spolu let a vzali, když odcházel na vojnu. Když se vrátil zjistil že si vzal běhnu a zabil se! no a já měl samou trojku,čtyřku , vyučil jsem se udělal nakonec i tu stř. školu, prožil plno lásek těch zamilovaných a náhodných. Nakonec jsem našel tu pravou a jsem s ní už mnoho let. Jen ty děti kdyby byly co nejdál. Tedy opakuji, jen se neposrat

psal jsi...
v 28mi letech jsem tak nějak přišel na to co je pro mně důležité...

shrň to do pár bodů co je to to důležité?

asi mám něco co mně...ppozi promiň, ale aniž bych se tě chtěl dotknout, tak lidí kolem sebe máš dost a dost, holku jsi měl a sám říkáš, že by zase byla možnost, chytrý jsi taky - zkušenosti s PC jsou dnes potřeba a jsou ceněné - vždyť máš dobrou odrazovou plochu pro start do jinýho života!!!
Po hlavě do toho, okolí ti jistě pomůže, přestože to nemusí být zrovna KAMARÁDI a bude to v pohodě.
Jinak skončíš jako já, tedy v prd.. a můžeš jít opravdu vybrat vysoký most...
Hezky to napsala kolegyně "Ich".

asi mám něco co mně...Jo, chápu. Ale to je právě to, musíš se totiž rozhoupat. Tedy musíš- nic nemusíš, jestli opravdu nechceš. Musíš najít sílu něco změnit. A nebo taky ne a pak- dokud něco neuděláš, nic se nezmění. Máš svobodnou vůli a jak to vidím, bylo načase změnit lokál, rozuměj udělat razantní změnu v životě, najít jiný směr... Jak jsi popisoval to, že jsi se dobře bavil, ale pak najednou rozbrečel, to je v těchto stavech asi normální. Také jsem to tehdy mívala. Snažila jsem se bavit, nebo viděla nějakou komedii a smála se, ale najednou jsem začala brečet, v tom podvědomí ta bolest je a bude se ozývat, dokud si to vnitřně nevyřešíš a nějak nesrovnáš. S tou charitou- na internetu máš výběr. dělají i expedice do zahraničí atd. Ale to byl jen příklad toho, co by šlo. a také si myslím, že člověk by měl mít i nějaký jiný smysl života, nejen třeba nějaký vztah s někým. Pak ten druhý nenaplní naše očekávání, nebo se vztah rozpadne a člověk je totálně v pr-eli. A jeden tip- pokud jsi machr na počítače, tak spousta společností hledá experty, byť na to třeba nemají školu. Důležitější jsou znalosti, než cár papíru a mnohé firmy tohle naštěstí vědí. Tak můžeš zkusit štěstí třeba někde tam. Nebo třeba angažovat se při tvorbě webů a tak dále, však ty jsi myslím inteligentní dost a něco tě napadne.Radit rozhodně nechci, tohle je tvůj boj, můžeme ti jen dát tipy, podělit se se zkušenostma, vyslechnout tě, pofoukat bebí, zbytek je na tobě. Tak hodně štěstí.

rozbrečet se jen tak před tolika lidmi,nemáš třeba nějaké deprese? Jak dlouho tohle u tebe trvá?

asi mám něco co mně...to znát z tvého příspěvku.Momentálně se ti nedaří a myslím,že jsi introvert,svěříš se tady na netu,ale jinak to moc s nikým neřešíš,nemáš tu potřebu.A na tom jsem s tebou stejně.Nebudu vypisovat mé starosti,protože pak jsem na tom ještě hůř,jen jsem ti chtěla napsat,že nejsi sám,že je nás takových víc a věř tomu,že semnou bys určitě neměnil.Také mám špatný spánek,ale o konci nepřemýšlím.At se ti daří a at je to lepší.

asi mám něco co mně baví,hodně rozumím PC,enmám na to školu ale ovládám to líp než ti se školou.Já nejsem schopný nějak nic dělat právě,snažím se chodit mezi lidi.Byl jsem pařit v Akropoly,na nic jsem nemyslel,vše bylo parádní,společnost tam,hudba a najednou sem se rozbrečel jak malý kluk,tohle se mi stalo i na Sylvestra asi mezi 20ti lidma,a nemyslel jsem fakt na vůbec nic.Do lesa bych klidně zašel,ale neni s kým,tady v Praze prostě nemám opravdové přátele,myslel jsem že jednoho ano,ale jak říkáš,v nouzi poznáš přítele..Dobře semnou frajer zametl.To je fuk.Ty to myslíš dobře,asi bych i pomáhal nějaké charitě,ale nic o tom nvm,nvm kam jít,za kým,nvm nic.JJ sedím tady se svojí hlavou a přemýšlím,neustále se dostávám ještě do větší p*dele.Chtěl bych změnit vše ve svém životě,ale sám to nedám,asi nejsem zase takový frajer.Nejhorší je to v noci,když nemužu spát,to mně chytají myšlenky,jednou v noci jsem jezdil tramvají a hledal něco,odkud bych skočil.Ale pak jsem si řekl že se to dá udělat vždycky,a že to nechám až bude ještě hůř.S kamrádkou si dnes promluvím,řeknu jí to jak se věci mají,stejně to cítí,neni hloupá..Fakt mám pocit někdy jako bych nepatřil na tento svět,nvm jak to popsat,jakoby když někde jsem nebo někam jdu,tak si často říkám,že tam prostě nepatřím..Je to tešké na pochopení,ještě hůř se to takhle vysvětluje přes net,dávno se to celé mělo zlepšovat,ale připadá mi že je to horší a horší,je prostě těšké někam chodit,já nepiju,ne že bych k tomu mněl odpor,ale prostě mně nebaví být opilý nebo prostě pít,no každý když někam jde,tak jde porstě do hospody nebo baru.Možná je to mnou a tím životem,vedl jsem a vlastně vedu hrozný život,ale prostě nedokážu to změnit..asi ne sám,je fakt že ženských je všude milion,nemám nouzy,jde o to že nemůžu být sám,že pak mám ty své myšlenky a vůbec,já prostě sám být nemůžu,nikdy!!!Chtěl bych se moc zamilovat zase,ale to prostě nejde na povel,to jediné by mi pomohlo si myslím..Nevím jak tohle dopadne,v každém případě musím najít řešení co nejdřív,nebo mně fakt hrábne.. :(

Hezký den,fakt si vážím...Nikdy není na nic pozdě. A nedělej se ještě horším, než jsi- každý má šanci začít znova a najít náplň života. Jen mne tak zajímá- ty jsi nikdy, ani třeba jako kluk, neměl nějaké zájmy, koníčky, něco, co by tě bavilo? Protože tu díru, která tam po tvé přítelkyni zůstala, musíš vyplnit něčím, co tě bude naplňovat. Jenom tak sedět se svojí myslí a nic, to je špatně. Jestli nemáš nic, co by tě bavilo, tak něco zkus. Co třeba začít sportovat, nebo třeba pokusit se vypsat z té bolesti (třeba bys mohl pak knihu i vydat), co třeba začít občas do lesa a zameditovat si, co třeba angažovat se v charitě a část svého života a energie zasvětit pomoci jiným? Když mi bylo nejhůř, právě tanec, psaní a práce v charitě mě pomohly. Pomohlo mi to najít samu sebe, v životě mne to posunulo velikým skokem vpřed. Kamarádi- ano, teď jsi poznal, jak možná jsou povrchní. Takže jsi vlastně nic neztratil. Časem najdeš další, doufejme že lepší. Nouze a bolest vztahy prověří, je to takové síto. Pokud se nic neděje, je to v pohodě, ale jakmile přijde nějaké zemětřesení, jaksi se vše vytříbí, zrno se oddělí od plev a člověk někdy dost kouká, kolik plev na tom sítu zůstalo :-( A to, co se stalo, za to možná budeš jednou rád, možná ses měl probudit. Teď to bolí, chápu, ale za pár let... Ještě- co se týká tvé kamarádky, bylo by fér si s ní o tom promluvit, aby si nedělala falešné naděje. Tak hodně štěstí, držím palce.

Hezký den,fakt si vážím Vašich rad,psychologa jsem skoušel několikrát,dokonce jsem az jednoho dával 1500 na hodinu,při čtvrtém sezení jsem to po deseti minutách zabalil,tihle ti psychologové a psychiatři to berou jako práci,sanží se najít něco,na co můj problém hodí,což je jasné,jen mi vždy řekli blbost,a svedli to prsotě na blbost.A proč jsem byl dealer,nvm,prodával jsem travku,jsem to špatně řekl,byli v tom prachy a jsou,vždy jsem vypadal před Všema jako king,asi to je ta chyba,proč prostě nemám s kým mluvit o s vích problémech,jo s rodinou jsem byl tenkrát za dobře,jen jsem si nesedl z mátiným frajerem.A do toho podvedení jsem asi taky v pořádku nebyl,já se sprasil v mládí s prominutím,měl jsem takové přijmy,že jsem si nikdy nepotřeboval hledat práci,zkrátka jsem si dělal co jsem chtěl no v 28mi letech jsem tak nějak přišel na to co je pro mně důležité,jenže už bylo tak nějak pozdě,můžu kašlat na všechny peníze světa,když mi neni vnitřně dobře,vím že vypadám jako ubrečený fakan,ale od 17ti se o sebe starám sám,teď bydlím u kamarádky co má dítě a psa,teda pro mně je to kamarádka,ale ona chce zřejmě něco víc,to mě asi taky dostává,pač já se s ní chci jen kamarádit.A jsem tu proto,protože už mi ten stav přerůstá přes hlavu,ale když se víc zamyslím,nvm co se stane,až ji odmítnu,asi byla blbost sem chodit,ale ze začátku mi to pomáhalo starat se o tu malou a chodit ven s tím jejím psem,jenže když pak večer posloucháte od ní že by chtěla,abych jí měl rád jako toho psa,co jí na to mám říct,mám ji rád,ale jako kamarádku.Víte,nejsem normální člověk,byl jsem svím pánem celý život,dělal jsem co jsem chtěl,a to mně asi taky dostalo,je to jedno s druhým,a nvm jestli už neni pozdě :( děcka,Všem Vám moc děkuji :( je mi hrozně..

nečekal jsem že mi vůbec...jestli ti to nevadí můžu vědět proč jsi byl dealer a tys to sám bral? byl jsi v té době s rodinou za dobře?myslím z tvé strany.
Myslím že tě složilo to ukončení vztahu ale co předtím bylo to do toho podvedení v pořádku,to jsi byl ok? co tě baví někam bys měl chodit a seznámit se s jinou.
takovéhle pocity míme někdy i dlouho všichni,jsou horší věci ale chápu tě

nečekal jsem že mi vůbec...Ahoj, hezký večer, co takhle navštívit psychologa ?Snad by pomohl,rozebral situaci a měl i nějakou odbornou radu.Nemyslím to nijak jedovatě,každý občas pochybujeme a nevíme jak dál.Nebo zajít do útulku a vzít si pejska, ti jsou prý dobrými terapeuty. Už mě nic nenapadá,klidně se zase ozvi.Lenka

nečekal jsem že mi vůbec někdo napíše,jste hodní..Je to asi takhle,byl jsem s ní 7 let a podvedla mně,skoušel jsem to dát další dva roky dohromady,ale nešlo to,důvěra a tak.Já se takhle trápím zhruba 3 roky,nedávám to,jsem totálně sám,rodina mi nepomáhá,pač jsem prostě byl dealer drog za mlada a tak si myslí že zvládnu všechno levou zadní,no nezvládám.Měl jsem holku,ale nepomáhalo mi to,na víc mi kradla prachy a tak,no člověk když je zoufaly,tak nevidí některé věci.O to nejde,jde o to že jsem sám,nemám si s kým pokecat,a to že vypadám jako frajírek,ještě neznamená že frajírek jsem,i já potřebuju mluvit s někým kdo mně bude chápat..Dnes je to extrém fakt,brečím už půl dne,vyhledávám stránky jako jsou tyto,asi se semnou vážně něco děje.. :(

Podívej se na sebe, svůj život jakoby z pohledu jiné osoby. Zkus sám sebe charakterizovat, pochopit, co chceš (potřebuješ), co tě rozveselí, jestli to, co děláš (práce) by nechtělo změnit a pak do toho jdi.
Tady se dobře radí od PC, ale to "gró" bude jen na tobě. Hlavně nespadni do nějaké dlouhodobé blbé nálady. Z toho se těžko dostává, protože se ani nechce, okolí tě bude ignorovat, protože chtějí jen veselého "kamaráda" a budeš v pérdeli...