Mám pocit, že jsem smrtelně nemocná

karolinka: Jo, taky to tak mám, jakmile vidim třeba v televizi že někdo umřel na nějakou nemoc, tak si hned myslim že to mám taky a cítím na sobě příznaky..Příde mi že vubec nejsem normální, ale nikam stim jit nechci, nechci aby mě měl někdo za blázna..

Je dobre, ze si uvedomujete, ze ten pocit neni normalni. Jde o poruchu, ktera se odborne nazyva Nosofobie. Pokud s tim nebudete neco delat, znici Vam to zivot. Nerkuli uz o tom, ze okolo Vasich "predstav" vsugerovanych nemoci, se muze nepostrehnutelne prosmyknout fatalni onemocneni, ktere by jinak upoutalo v rannem stadiu Vasi pozornost.
Nikdy neni pozde tu poruchu Strachu z nemoci zacit tlumit. Hodne o stavech podobnych je i na:

Doktorce: PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

nebo na https://uzkost.com

Je to jsem rada ze nejsem sama, pripadam si jako blazen, taky mam uplne stejny potize , hrozne mi to leze na nervy a chtela bych se toho zbavit-trpim tim asi 7 let, nektery obdobi jsou lepsi a nektery horsi, premyslela jsem i navsteve psychologa ale nechci se zbytecne cpat praskama. Taky se vam stava ze kdyz slysite o nejake nemoci- ze ji nekdo ma nebo na ni nekdo umrel -tak hned dostanete strach ze ji mate taky? Ja na sobe okamzite citim priznaky.Nekdy mam pocit ze se z toho vazne zcvoknu.

Zdravím! Vždycky jsem si myslela že jsem jediná, že jsem blázen! Kolikrát nemužu večer usnout, protože poslouchám jestli mi správně bije srdce a bojím se toho že už se ráno nemusim propudit..A když mě něco začne bolet, tak už v tom hledám nějaký vážný problem, hned si myslím že brzo umřu..Když je den a jsem se svými známímy, tak na todle vubec nemyslím, ale jakmile jsem sama tak mám toho plnou hlavu..Jsem ráda že jsem to tady mohla takhle říct..Ale ještě jednu otázku mám, cítíte se taky někdo takhle??

Mám také stejný problém, pořád se bojím, že mám nějakou vážnější nemoc, k doktorům také moc nechodím, mám strach i z nich.

Taky mam strach z toho, ze brzo umru... a hlavne se bojim toho, ze mi vynecha srdce.. ze mi proste zniceho nic prestane fungovat, ja zkolabuju a umru... nebo proste mam stach ze vsech nahlych prihod, ze se mi zniceho nic udela spatne, a to bude konec... a nejvic se hrozim toho,ze mi nikdo nepomuze, nebo ze me to potka zrovna kdyz budu sama.... je to celkem otravne, chtela bych na to nemyslet... nekdy se mi to dari, ale potom si zase uvedomim cinnost sveho srdce a uz zase mam pocit ze uz asi dlouho bit nebude.... nemate nekdo podobny problem?....

Ahojte všici...
Tak mě poslední dobou šíííleně bolí hlava, může mi někdo poradit, jak se co nejrychleji dostat na CT? Přes neurologii?
Jinak Zuzi, běž k psychiatrovi, mě se děje to samý a prý to pomáhá...

Ahoj lidi. Jestli se nepletu, tak hypochondr je ten, kdo postrada peci a pozornot a proto si vymysli nemoci. No ale at je to jak chce, tak reseni vasich problemu hledejte v psychice. Zkuste nejakou formu hlubinne terapie, regrese atd. Priciny vzdy lezi nekde v minulosti.

V létě mývám potíže s dýcháním, takovej pocit že nemůžu dodechnout...no a na dovolený to skončilo pořádnym panickym záchvatem. nejdřív sem nemohla dýchat, ale byla vklidu, pak to bylo horší a já se vyděsila, že mam infarkt nebo plicní embolii:-)))skončila sem v medical centru, začaly mě brnět všechny končetiny, třásla sem se jak ratlík...dali mi diazepam a bylo to ok, ale od tý doby mam občas záchvaty úzkosti, bušení srdce...a pak mam taky děsnej strach co mi je, ale většinou se uklidnuju tim, že se mi to přihodilo už tolikrát a pořád žiju:-)když si mě doktorka poslechla tak mi bylo řečeno že sem zdravá, že bych mohla skaly lámat...ale říkám si, že jestli se tyhle pocity budou často opakovat, asi pudu k psychiatrovi nebo tak, je to hodně nepříjemný když se dostaví panická úzkost a nějakou chvíli s tim vůbec nic nejde dělat, prostě tiše trpět a čekat...

ahoj, mám podobný pocity jako tady popisujete. Stává se vám taky, že si navodíte pocit, že ty příznaky fakt máte, takže vás pak opravdu něco začne bolet a tak? je to docela na nic takhle před Vánocema, ale pomáhá, když člověk ví, že v tom neni sám..

Jéjej lidičky,
vy jste mi spadli z nebe..
tohle jsem měla 3 roky,za tu dobu jsem stihla porodit dvojčata..projít slušnou laktační psychozou..skončit na psychiatrii..
zabrala antidepresiva a od nádorů je pokoj..
Mrkněte na téma panická porucha,ale na starší příspěvky..ted to tam stojí za h...:-)

Nejsi sama, mám úplně stejné pocity, které popisuješ a vím, jak je to obtížné, já to mám ještě navíc spojené s panickou poruchou, takže někdy tyhle myšlenky ve mě vyvolají i záchvat paniky...

Jak jsem psala, já jsem taky 100% hypochondr a už jsem měla rakovinu střev, ledvin, nádor na mozku, rakovinové znaménko, leukemii, zvětšené lymfatické uzliny z důsledku rakoviny někde v těle, atd.Je to hrůza, samozřejmě, že ty rakoviny jsem si vymyslela někde v mé psychice, takže jediné,co mě vždycky drží nad vodou, je to, že chodím každýho půl roku na krev kvůli snížené fc štítné žlázy a díky odběru krve, kde mi dělají celkový krevní obraz a řeknou mi, že mám vše v normě, se na nějaký ten měsíc uklidním.Ale pak, když tam jdu zase na odběr, tak tam jdu zase s tím, že tentokrát mi řeknou určitě něco hrozného...Jinak letos jsem maturovala a pamatuju si, že někdy v prváku jsem si říkala, že druháku se nedožiju(měly jsme jet na lyžák a já si myslela, že toho se už prostě nedožiju),dožila, tak ve druháku jsem si zase říkala, že se nedožiju turistáku ve třetáku a ve třetáku jsem si byla na 100% jistá, že se nedožiju mého maturitního plesu...
Jsem z toho vážně nešťastná.

No právě, taky si to říkám, ale nevím, jak na to přestat myslet...

Je to šílené já si taky každý vánoce říkám,jak jsem ten rok přežila a kdoví jestli budu ten příští zdravá,mám pocit jak kdyby jsme do té rakve spěchaly samy,a tím svým strachem si ten život krátíme místo abychom ho užívaly,jenže co s tím..

Ahojky, já mám tohle taky, a to je mi 17. Mám věčně nádory na mozku a podobné diagnózy. :-) A jak se blíží Vánoce, je ten strach větší. Díky za tohle téma! Aspoň už vím, že v tom nejsem sama. :-)