Hnusi se vam PRAHA?

To, co se děje v Praze je ve všech velkých městech k vidění, pro mě je ale Praha nádhené město.

Každej nadává na Prahu, ale při první příležitosti se sem stěhuje. Když mám mezi přáteli hledat rodilé Pražáky, musím hodně hledat...Kdo je sem nutí násilím?

Pražáci sou zkažený!

Nehnusí se mi jen prales,džungle,pustý hory a moře.

Meliso, naprosto s Tebou souhlasím. Já žiju v Praze 25 let a snáším to tady hůř a hůř. Pracuju v centru, ale bydlím na okraji. Energii jezdím dobíjet k našim na Vysočinu, a kdyby tam byla práce, jsem zpátky už dávno.

Praha je krásna ale aj zaroveň spinavá.
Ako turista, ktorý ju niekolkokrát navstívil a mám tu príbuzných, nejavia sa mi prazania ako zlí ludia. Skor poradia a nestretol som sa vylozene s negativnou reakciou.

Praha je krásna ale aj zaroveň spinavá.
Ako turista, ktorý ju niekolkokrát navstívil a mám tu príbuzných, nejavia sa mi prazania ako zlí ludia. Skor poradia a nestretol som sa vylozene s negativnou reakciou.

Meliso, známý obličeje potkáš, ale jenom, když sama chceš. V tom je to kouzlo. Mě by zase jeblo z toho, jak na vsi každej o každým ví, když jde někdo po návsi, hejbou se za oknama záclonky...fujtajbl. Já bych z Prahy nešel, ale chápu, že každej je zvyklej na něco jinýho.

Meliso,zvykla.To je jako když bydlíš u tratě.Týden nespíš a pak bez toho nemůžeš usnout.Mně jezdilo pod barákem metro a když jsem musela spát někde,kde nejezdí,tak jsem nemohla usnout.

Sóm Bérta!!

Baloghova Bérta to je zvláštní křestní jméno. Já to vidím takto Baloghova Eržika

Už ne.

Něhnúsí,ale němam kdě bívať...Šák préčo nas stěhujétě do pryč?

Já když přijedu do Prahy jednou nebo dvakrát za rok, tak mi hrozně vadí ty hordy valících se lidí.Jinak Praha je krásné město a myslím, že kdo se tam narodil, s tím nemá problém, ale ze mě to vždycky vysaje veškerou energii.Bydlet bych tam opravdu nemohla, zvlášť kolem hlavních ulic, kde i v noci jezdí tramvaje, mě by z toho asi brzo jeblo.Ale zase mě tam baví to, že člověk nepotkává žádný známý obličeje, je tam, jako v jiném světě.

Noa přemýšlela jsi co udeš dělat po škole, k čemu Ti bude vejška na vesnici? MJá jsem se narodila v Praze, ale moji rodiče přišli z venkova, vím tedy , jakse cítili oni z vyprávění, na vejšce jsem pak potkala hodně lidí z malých měst i vesnic. Každý to snáší asi jinak, ale právě i o tom je ta vysoká a život, že se dokážeš adaptovat na těžší podmínky, poznáš něco nového. Představ si, že jednou budeš dělat manažerka a doma budeš mít dvě malé děti a večně hladového manžela, taky budeš stále ve stresu, nebudeš mít žádné soukromí, na to Tě přeci připraví škola profesně, ale život v uspěchané Praze, ztráta soukromí ëtc. Ti určitě dá do života skoro víc, zkus to vydržet aspoň roka uvidíš, že si začneš užívat a někdy ve čtvrťáku se tomu budeš jen smát, stejně jako moje spolužačky, které v prváku netrefily na Václavák a teď si chtějí hledat v Praze práci a byt...

AHoj. Já si myslim, že na prahu se zvyknout dá. Možná kdyby sis tu našla nějaký kámoše že by se lecos změnilo. Jestli teda taky nesdílíš názor, že sou pražáci divní. :o)

Lenko nekecej, zadny palce nedrzis. Pises naky cizi nane z vesnice, ktera ti muze bejt ukradena tak. Jeste jsi mela napsat "drzim pesticky".

Aneto, zkus si najít podnájem hodně blízko školy. Nebudeš muset trpět v dopravě a budeš mít větší soukromí. Nebo naopak bydli až na okraji Prahy v přírodě a cestování vydrž.
A nemysli si, člověk z vesnice si těžko zvyká na kterékoli velké město, takže Plzeň ti nic nevyřeší. Možná by stálo za to věnovat té staré krásné Praze víkend. Projít se historií, Petřínem nebo Šárkou, zasnít se při nočním osvětlení památek. Uvidíš, že ti přiroste k srdci. Vyřeš si to bydlení, tam je to soukromí velmi důležité. Držím palce.

8. 1. 2008 18:03:57, Aneta
ahoj všem, prosím o radu, dostala jsem se do situace a už si vážně nevim rady. Začalo to v září - dostala jsem se na vejšku do Prahy, strašně jsem se těšila, že poznam nový lidi, dostanu se do novýho prostředí, do velkoměsta ( jsem holka z vesnice, doma mamvlastní pokoj, rodinu, se kterou si rozumim..)a pak to začalo, moje reakce na Prahu? Jsem tu už čtvrt roku a každou neděli, když odjíždim, brečim, štve mě to tu, nesnášim cestu přepanym metrem, ulice narvaný lidma, hluk, smrad...prostě se na mě Praha přilepila a já jí teď vláčim jak vězeňskou kouli...už v pátek, když přijedu domu, mě tíží myšlenka na neděli, až zase budu muset odjet....Mam hroznou spolubydlící na koleji, žádný soukromí....A nemůžu se tady ani pořádně učit, nemam k tomu ten potřebnej klid...Našla jsem řešení - dodělám tu zimní semestr a pak si najdu brigádu a budu se připravovat na přijímací zkoušky do Plzně, už mam zaplacenej i přípravnej kurz...Vím sice, že už jsem dospělá, ale vždycky všechno tak nějak konzultuju s rodičema...a v tom je právě ten kámen úrazu...jediný, co jsem v tomhle problému u rodičů našla, bylo nepochopení....sice mi kdysi řekli, že mě budou ve všem podporovat, tak v tpmhle mi spíš silně odporují.Myslí si, že už se do školy nevrátim, myslí si, že jsem pouze rozmazlená, když v Praze nevydržim...Taťka mi řekl, že ve mě vkládá veškerou svou důvěru a já ho nechci zklamat, ale já prostě v Praze strašně trpim, nechci tu bejt, ale zároveň nechci pokazit moje vztahy s rodiči...Nevím, co mám dělat...kdo můžete, prosím, poraďte, třeba mi názor \""třetího člověka\"" pomůže...

To TT:
A co zkusti třeba Sofii, když už máš z té "Bulharské Prahy" zkušenosti :-)