NEVER LOSE HOPE

Když jsi slepý jako tele
zapích sis ho do prdele,
sobě jenom dávej vinu
zalep ránu, vlez pod peřinu.
Nevystrkuj vůbec nos,
natož abys chodil bos.

:-)) Vynadej si třeba sobě sám.
Kam si sedáš, nejdřív koukat máš.

napínáček na stole,
sedl jsem si ty vole,
sedl jsem si na ten stůl,
která kráva, který vůl,
který blbec ho tam dal,
jak rád bych mu vynadal!

:-))

- Bezpohlavní -

Jsi mé svědomí,
co mi vždycky odpoví, zastav se a stůj,
černou náplast odlepí, ve světlou promění,
jsi důkaz mého znamení,
šeptáš mi Lásko stůj, milý můj.

Do tváře rozléváš mi pláč a smích,
jak jeden z posledních.
Stojím tu v dešti,
kapky stékají mi do dlaní,
kde živá voda pramení,
šeptáš mi Lásko potají,
zastav se na chvíli, posečkej, stůj.

Stojím a čekám,
na nic nespěchám,
náruč dokořán mám.
Pokaždé s příchodem tvým,
se moje srdce rozezní,
jak ve chvíli poslední.

Můj niterní svět vyplouvá za tebou,
hled....
Za tvými písněmi,
které Láskou jsou kropeny.
Probouzíš touhu a zhasínáš stíny,
kdysi tak známé,
nyní na stovky časů jsou vzdálenými.
Držíš mě nad vodou a nehasíš plameny.
Zastavím čas a stojím tu zas,
pro nás.
Zastav se Lásko, posečkej, stůj,
i ty milý můj.

Ve všech věcech píseň spí,
které o ní stále sní.
Ale svět začíná zpívat hned,
kouzelné slovo poznáš-li teď.

" Nikdo na Světě nemá být sám - ani Bůh. I sám Bůh má právo na Zivot, Lásku a Existenci.
Stejně tak jako všichni ostatní. "

Když nám někdo nebo něco upírá právo na život, lásku, svobodu - přirozeně se tomu bráníme se. Neupírejme si a nikomu nic, co nás činí štastnými a svobodnými - ani Bohu.

Vzdyt jsme na Světě všichni jen na skok. Proto se nebojme se skočit.

.....pomoc nám...

Prosím a odpust mi,
ukaž mi znamení,
stojím nad propastí cest.
Prosím a ukaž mi,
posledí hvězdu všech hvězd,
kde stojí ten most,
jenž přes něj jen Láska nás dovede vést.
Odpust a nenech svět plést.

Od morku kosti jsem zkažená vším,
co učí mě minulost klam.
Mlčky ti pošeptám, nenech nás tam,
kde vítr si pohrává s ozvěnou rán,
Cítím tě a srdce mi láskou jen buší,
má duše to srdce tu tuší,
když krůčkem jsme od brány Bran.
Lásko.....

Ahoj Luku,

dám ti tvůj vlatní obraz k lepšímu pochopení.

" :-))) Co to tady Luku trénuješ? Nemá to hlavu ani patu a hezké to taky není. No jen když máš co dělat. :-))) "

Z tvého příspěvku nevyčtu nic co nám chceš vlastně říci. Co tě Luku nutí, přivádí k této myšlence, tvému názoru(subjektivnímu pocitu), domněnce? Přiznám se, že tomu nerozumím. Pokud něčemu nerozumíš, nechápeš je lepší se zeptat nebo mlčet. Jinak ze sebe děláš člověka nerozumného, který dostává přesně to samé co sám dává druhému.

Měj se hezky.

:-))) co to tady trénujete? nemá to hlavu ani patu a hezké to taky není. no jen když máte co dělat:-)))

Láska je fenoménem druhu,
na jedné straně ničí,
na druhé dává vzpruhu.
Za každou cenu míti pravdu,
chábá náplast, která odlepí se v Absurdanu.
Nespěchej v lásce s posledním slovem,
před každičkým krokem ucítíš nové.

Jsme výchozím bodem pro slova někam jít,
půjdeme tam, když vybíráme si svůj cíl.
Nemusíme jíti k cíli jenom blíže,
když hryže,
oddalujeme se v jeho tíze.

Absurdní přestává být absurdním,
když ucítíš sladkost medu,
nebo na rtech hořkost jedu.
Vymyká se normám, člověka dělá nevšedním,
o proti stálé šedi všedních dní.

Láska a absurdita nemá zákony,
jsme vini a zároveň bez viny.

Je lepší v sladký sen věřit
než životem se smutně mátořit

Naděje dá ti sílu
přidat ruce k dílu

Jste spásou zbolavělého světa,
duševní osvěta,
plamínky naděje-
v otázce kam se svět poděje?
Do pekel,či do ráje,
užívat slastí háje?
Snů sladkých objetí,
za krev bezejmenných obětí?
Mějte krásnou noc i den,
byť nebude jako onen sladký sen!

text

Když bosí ranní rosou plujem,
neptáme se kam doplujem.
Necháme se volně vésti,
ruku v ruce život plésti.

Procházíme okamžikem,
obnaženi koloritem, mlčky.
Dýcháme živé, cítíme stejné,
nic není snivé, vidíme tajné,
mlčky....

Posloucháme ticho,
i když hromy a blesky tu burácí.
Cit, krása s rozumem,
spojily se v jedno.
Jsme nejbohatší žebráci i tuláci,
jdeme mlčky splácet dluhy lásce.

Když bosí ranní rosou plujem,
neptáme se kam doplujem.
Necháme se volně vésti,
ruku v ruce život plésti.

Procházíme okamžikem,
obnaženi koloritem, mlčky.
Dýcháme živé, cítíme stejné,
nic není snivé, vidíme tajné,
mlčky....

Posloucháme ticho,
i když hromy a blesky tu burácí.
Cit, krása s rozumem,
spojily se v jedno.
Jsme nejbohatší žebráci i tuláci,
jdeme mlčky splácet dluhy lásce.

text

text

text

text