antipsychotika

Člověk aby se po přečtení příspěvků začal bát psychiatrů, že je sbalí a násilím odvlečou do blázince, kde do nich napumpují oblbováky. No, "hezké". Můžem jen doufat, že to dělají jen v krajních případech, kdy pacient ohrožuje okolí...ale bojím se, že to nebude tak jisté...

Ahoj holky. Je moc smutné číst vaše příspěvky. Sám jsem si prošel něčím podobným. Byl jsem nedobrovolně hospitalizován v léčebně, kde mě cpali léky, které mě jen tlumily a byl jsem po nich šíleně ztuhlý. Ale na druhou stranu bych to neviděl tak beznadějně.U mě ta hospitalizace byla oprávněná, protože jsem byl pod vlivem bludů a byl jsem agresivní ke svému okolí. Kdyby mě nepřinutili k léčbě, jen by se to zhoršovalo a mohlo by to skončit velkým průserem. Dlouho mi trvalo, než jsem se smířil s léčbou a než jsem se vyhrabal z nejhoršího. Nebojte se ozvat, když vám lék nesedí, léků existuje spousta a oni vám vo vymění, jen na tom musíte trvat! Mně sednul až třetí lék, a ten je tak výborný, že nemám vůbec žádné vedlejší učinky. A přitom je to lék na schizofrenii. Taky můžete změnit psychiatra, když vám ten váš nevyhovuje. Můžu vám doporučit psychoterapeutické sanatorium na Ondřejově v Praze, které vede známý Martin Jarolímek. Tam vám opravdu nebude nikdo házet klacky pod nohy a snaží se vám pomoct. Ale určitě je vždycky lepší zpočátku přijmout, že jste nemocní, když vás třeba někam zavřou, než odmítat léčbu, to vás pak opravdu můžou zničit. Mně stanovili před pár lety diagnózu schizofrenie, což nedává dobré vyhlídky do budoucna, a po počátečním špatném stavu a depresích jsem se z toho dostal natoli, že už o té nemoci téměř nevím, studuji a je snad šance, že budu moci pracovat na místě, které by mi sedlo a o kterém jsem snil. Dokonce uvažuju, že bych ještě pokračoval na doktorském studiu. Tak se nedejte a bojujte! Ale uznávám, že na psychiatrii není nejlépe a léky jsou někdy svinstvo. Rozhodně není cílem doktorů vás zničit, ale samozřejmě jsou dobří a horší. Tak držím palce, snad bude líp!

Monika: neboj nejsi v tom sama koho psychiatři zničili, mě dopovali práškama tak dlouho až mi ten mozek vyplivnul uplně a to jsem měla pořád jen nežádoucí učinky. Neměla jsem ani psychozu prostě mě chtěli zničit. Kvůli nim jsem přišla o práci, o byt i o přátele. Byla jsem naprosto zdravá když jsem k němu šla. Předepsal mi tenkrát nějaké antidepresivum a neurol a stanovil mi diagnozu hraniční porucha osobnosti. Já ten lék vzala a dostala jsem záchvat takovej že si ani nepamatuju co jsem všechno vyváděla, pak pro mě přijela má bývalá šéfka a odvezla mě do blázince, kde mě začali dopovat antipsychotikama, a to jsem se bránila že ty prášky nechci jen jsem trpěla na tom antidepresivu. Takže mě v léčebně odrovnali ještě víc, pak jsem ?e dostala do ambulantní péče a tam mi daval další a další léky já je nebrala protože jsem jim nevěřila, vzala jsem jen nějaké a ty mě odrovnali ještě víc. Pořád jsem jenom trpěla a ve finále mě odvezli znova do blázince kde mě dokonce zavřeli do klece a napíchali mi nějakou injekci při které jsem měla halucinaci. A tekla mi moc krev.. Potom jsem se dostala po pěti měsících utrpení domů a šla raději do invalidního důchodu protože takhle pracovat už nemůžu. A víš co taky nechci v životě zkončit jako bezdomovec někde na ulici s vymytým mozkem, chci to zkoncovat jednou pro vždy zabít sebe ale i toho doktora kterej mě zničil. Ted musím chodit na injekce abych měla ten důchod, nemůžu ani spát protože mi něco křuplo v hlavě a od té doby nespím, psala jsem na organizaci za práva pacientů v Bohnicích a ani oni mi nepomohli. Ty doktoři jsou z obliga. Oni si za naše zdraví jezdí na dovolenou a žijou si jako v bavlnce a my trpíme jako zvířata. Jestli ti ty prášky tak škoděj tak je prostě zkuss nebrat ale s touhle diagnozou si už nikde moc neškrtneš. Stejně jako já. Me ve finále stanovili emočně nestabilní poruchu osobnosti a pak schizofrenii. Už si asi nevěděli rady a tak mě zničili uplně. A to jsem neměla ani hlasy ani halucinace ani bludy. Jen jsem trpěla na těch práškách. Jsou to všechno hovada. Rádoby pomáhaj ale pomáhaj akorát tak do hrobu. Ty jejich prášky je to zhouba. Sami s tím nemaj zkušenosti a do nás to cpou jak nezavřený. Víš, kdyby mě ty jejich prášky nepoznamenali na celý život pak bych takhle nevyváděla, ale už jen ta představa že mě hned odvezli do blázince aniž jsem něco dělala nebo se chovala nevhodně mě zničila natolik, že jsem se do práce už nemohla vrátit. Pracovala jsem totiž v bance s lidma a musela jsem být výkonná dost dobře jsem musela komunikovat a pořád se chovat podle pravidel. To ale nešlo protože jsem měla v práci nálepku blázna a ty prášky mě poznamenali natolik že jsem začala mít i fyzické problémy. Jak se jednou dostaneš psychiatrům pod kudlu tak jsi v prdeli. Co bereš za léky?

Monika, a ako sa prejavuje tvoja psychoza? Cim si ludom napadna, ze ta hned chcu supnut do nemocnice? Co ich na tvojom spravani utvrdzuje v tom, ze sa musis liecit? Mozno tade vedie cesta, zistit, v com tvoje spravanie nie je pre nich prijatelne.

Ahoj.No,ževraj mám schizoidnú psychózu,zatia? mi nepovedali,že mám schizofréniu.Na začiatku napísali,že akútnu polymorfnú psychózu.Problém je v tom,že za 3 roky som bola 4 krát v nemocnici, a nechcela som ísť ani raz, povedala som,že nechem.Na psychiatrii ani poriadne neotvorím hubu, a už letím do nemocnice.Počet hospitalizácii má aj nejaký limit?Lebo ja mám naozaj strach, že budem chodiť do nemocnice celý život, lebo s liekmi to nie je život, to je niečo strašné.Bojím sa ísť za obvodným lekárom, či by mi nepomohol s tým potvrdením s nástupom do práce, bojím sa že by ma znovu poslali do nemocnice.Ja by som to už neprežila.Som zúfalá, lebo nechcem byť celý život doma,bojím sa že skončím niekde pod mostom ak nebudem pracovať.Som vlastne rada, že som sa od závodnej lekárky dostala,že nazaovolala sanitku, a že ma neodviezla sanitka do nemocnice,a nie to sa otvorene pýtať.Na to môžem zabudnúť.ale v skutočnosti sa trápim, lebo som mohla nastúpiť do zamestnania a taká príležitosť sa už nemusí zopakovať.Veď keď ?udia s rôznymi psychózami pracujú, aspoň dúfam, tak prečo bránia mne?Aj keď je to vo firme s manuálnou prácou.Som z lekárov videsená,len čakám kedy ma odvezú, mám pocit,že už sa somnou nikto nikdy normálne nebude rozprávať tak ako predtým.Matka sa mi vyhráža, že ma odvezú policajti do nemocnice.Liečenie nie je povinné,kým vás k psychiatrovi niekto nedotrepe. ale ja cítim nátlak z každej strany.Ja fakt nemôžem nič,tak strašne by som chcela pracovať,čo si teraz o mne pomyslia vo firme, v ktorej ma prijali?Ja som im potom už neoznámila nič o tom, že mi to závodná nepotvrdila.Tak sedím doma a trápim sa,ale vždy lepšie ako znovu zavretá vyše mesiaca v nemocnici.Tá chémia, ktorou ma dopujú....och bože.....Má zmysel h?adať si znovu prácu a dúfať?To ma fakt zase bez pečiatky od psychiatričky nepríjmu?Ja tam na psych.nie som povinná chodiť, a pečiatku k nástupu do práce mi nemusí dať ani psychiater, akurát tak znovu nasadenie liekov.Tak za to ich nenávidím......Mala som sa narodiť asi pred 200 rokmi, vtedy tieto svinské lieky ešte neboli s nimi nie som schopná ani zájsť do obchodu, ani do práce nie pracovať, taká som ospalá, zdopovaná.Neviem, si predstaviť, že niekto berie túto chémiu celý život, fakt neviem, len ťa to utlmí.To je tak všetko.Alebo som sa mohla narodiť pred tísíc rokmi niekde v džungli, a živiť sa banámi.Som odpísaná so psychózou na celý život.Už len prísť na to ako sa odjebať.Tak aby sa to podarilo, lebo ak sa mi to nepodarí, tak ma zavrú do blázinca.Ale lepšie sa odjebať, ako byť bezdomovec,kôli diagnóze.Lekári nemajú právo nútiť ma žrať tie lieky, nech si to oni skúsia prežiť s nimi a fungovať, spoma?uje to všetky funkcie organizmu.To je celé, nenávidím doktorov, oni ma živiť nebudú, berú mi slobodu, a ja im ich živobytie neberiem.Tak nech vymyslia lieky bez ved?ajších účinkov, ktoré dokážu vyliečiť túto diagnózu a budem ich užívať.Mohli mi potvrdiť ten nástup do práce, veď ak by mi to nešlo,tak by ma prepustili.Ale takto mi vlastne nedali šancu.Celý život ležať v posteli pod vplyvom liekov nemienim, len tlmia.Ak sa znovu dostanem do nemocnice prídem o priate?a, no možno nie.On o tom nevie, aspň si myslím.Písanie na túto tému birokracie lekárstva atď dúfam, nie je trestné, ale pravdu sa nedozviem.Ahoj,odpíšte prosím.

Nepíšeš nevhodné příspěvky, neboj. Jen mi není jasné, proč, když jsi, jak píšeš, z nejhoršího venku, tě stále dokola hospitalizují? A proč si myslíš, že po hospitalizaci nutně musí následnovat další? Doktoři přece nejsou od toho, aby lidem ničili životy. Jako pacient máš právo zeptat se, proč tě chtějí hospitalizovat, co s tebou je, jestli už jsi vyléčená atd. Ptej se na všechno, co ti není jasné a jak říkám. Pokud už nedůvěřuješ svému psychiatrovi, tak ho změň.

Já to moc nechápu ... jakou máš psychozu?? Jsi schizofrenik nebo jakou ??Schizoidní psychoza neexistuje podle mě , nýbrž schizoidní porucha osobnosti a ta nemá tak těžký průběh, jako máš ty .....psychozy jsou : schizofrenie, maniodeprese a paranoia....co z toho máš ?

Už nemám akútnu psychózu zmenili mi to na schizoidnú, dostala som sa z najhoršieho vonku, a cítim sa teraz dobre.Čo budem robiť ďalej neviem.Závidím vám.Pod vplyvnom liekov nefungujem.Už mám strach písať aj tu na "doktorku".Mám strach z doktorov, neverím, že ma niekedy pustia do práce, ak ešte nejakú zoženiem.Cítim sa obmedzovaná v tejto spoločnosti,ja si chcem založiť rodinu, tá moja ma nepodrží.Mám strach,že v pravidelných intervaloch budem zatváraná v nemocnici.Mám strach z každého nasledújúceho dňa,lebo viem,že v nasledujúci deň môžem byť opätovne hospitalizovaná.Znovu prepustenie domov,a znova hospitalizácia...začarovaný kruh.Človek si takto nemože plánovať budúcnosť.S diagnózou sa mi zmenil celý môj život od základov, nadšená nie som. Lebo jediné, čo môžem čakať,v čom mám prijebanú istotu budúcnosti sú hospitalizácie, a to nie je život, ale utrpenie.Vyliečiť sa to nedá.Takže neviem, ako sa mám tešiť zo života, keď vzťahy sa budujú postupne, a hospitalizáciou som "vytrhnutá" zo života, o nejakom budovaní kariéry a prehlbovaní vzťahov, nemôže byť ani reči.Ahoj, prepáčte ak píšem nevhodné príspevky,nemala som asi písať....

Je to přesně tak, jak píše Yossarian. Nejdříve se zabývat sebou a léčit psychózu a až pak řešit práci. Jasně, že z invalidního důchodu jde těžko vyžít, ale jak jsem řekl, pokud Tě podrží rodina, budeš to mít dobré Moniko.

No já si myslím, že Monika hlavně nevidí svou situaci reálně ......nemůže ve stavu akutní psychozy , nastoupit do práce -i kdyby tam krásně nastoupila , letěla by brzo .....opravdu je potřeba se nejdřív vyléčit a najít vhodný lék a vhodného doktora, většina psychoz se dostane po nějakém čase do klidu a stačí udržovací dávka ....pokud Monika každému doktoru stále opakuje že chce do práce a přitom je v tomhle stavu -to je vidět i ze psaní- tak je jasné , že se ani moc nesnaží jí něco vysvětlovat ....do práce ted prostě nemůžeš , Moniko .
Já si nemyslím , že psychozy nemají dobré prognozy, já mám psychozu asi 20 let a chodím do práce , mám přátele, vychovala jsem s ní sama dvě děti ..mám kamarádku která má s maniodepresivitou 3 práce a učí na škole ......takže to se nedá tak říct ....

Moniko, já samozřejmě neznám Tvou situaci podrobně, ale můžu Ti alespoň poradit. Nacházím se v prakticky stejné situaci, jako ty. Mám pravděpodobně paranoidní psychózu, se kterou nemohu chodit do práce. Také žiju s rodiči a také nemám rád závislost na nich.

Nevím kolik Ti je, mně je 20 let a tak mám ještě velkou část svého života před sebou. Teď jsem smířen s tím, že jsem nemocný a musím brát léky, které mají plno nežádoucích účinků, ale mám naději, že mě ty léky vyléčí a po nějaké době je budu moci snížit na udržovací dávku.

Pokud se máš o koho opřít (rodiče, sourozenci), je to obrovská výhoda. Taky jsem zpanikařil, když jsem zjistil, že jsem duševně nemocný a musím seknout s prací, abych se mohl léčit, ale raději budu rok nadopovaný prášky a dalších 60 let budu v poklidu žít a dělat tenhle svět lepším, než abych po dvou letech trápení skončil někde rozplácnutý pod mostem.

Já se snažil, abych byl pro ostatní co nejlepší a snažil jsem se ostatním nepřekážet a ve všem vyhovět. Kdybych se Tě zeptal, kdo je nejdůležitější člověk ve Tvém životě, co bys mi odpověděla? Pravděpodobně rodiče, sourozenec, nejlepší kamarád? Vedle. Jsi to Ty sama!

Lékařů se neboj, ti tu jsou pro Tebe a jejich prvořadým zájmem je vyléčit pacienta. Pokud se Ti nelíbí praktiky Tvého psychiatra, máš samozřejmě právo ho změnit. Pokud Ti lékař kombinuje Seroquel a Risperidon, pak je to velice divné, normální postup je zaléčit akutní formu nemoci vyššími dávkami léku a pak přejít na udržovací dávku, na které člověk může fungovat. A samozřejmě každý člověk reaguje na různé prášky rozdílně. Já například nesnesu Risperidon, teď papám Kventiax (Seroquel) a je to o malinko lepší. Rozumný psychiatr se s pacientem na lécích dohodne, takže zkus zajít k jinému, řekni mu svůj příběh a popros ho třeba o Dogmatil.

Hlavně si teď svůj stav nevykládej jako prohru. Přijmi to, prostě se stalo, že jsi nemocná a musíš se léčit, protože bez léčby také nebudeš schopna fungovat. Základ je mít dobrého psychiatra, oporu v rodině a dobrého psychoterapeuta. Pokud všechno tohle máš, tak máš obrovské štěstí. Třeba 3 měsíce se budeš léčit v invaidním důchodu a pak budeš moct jít pracovat a budeš brát jen udržovací dávku, která tě nebude omezovat.

Můj stav není dobrý, ale do léčebny nechci, tam by mě akorát dávali injekce, takže se snažím maximálně spolupracovat s mojí psychiatričkou a vím, že se mi to vyplatí. Vím, že teď jsem se oprostil od všech problémů v práci a mám čas jen pro sebe. Nemusím se zabývat věcmi, které stejně nemůžu ovlivnit a po malých krůčcích se sunu k uzdravení. Bude to dlouhá cesta, psychózy nemají totiž moc dobré prognózy, ale zabít se nechystám, to bych si neodpustil a hlavně má situace zdaleka není beznadějná. A věřím, že Tvoje také nebude tak hrozná. Hlavně se netrap tím, že teď nemůžeš pracovat i když to moc chceš. Budeš moct pracovat, až se dostaneš z nejhoršího. Já například nebudu moct dělat své vysněné zaměstnání, ale mám vymyšlené jiné, které sice tolik nevynáší, ale v pohodě ho zvládnu a budu ho dělat rád.

V první řadě zkus najít nějakého dobrého psychiatra, který tě nebude dopovat injekcemi a ke kterému budeš ráda chodit. Důležitá je samozřejmě i psychoterapie na kterou tě doporučí. Já bych si léčbu bez psychoterapie nedovedl představit.

Nechapem, ze ti nechcu dovolit pracovat, moja lekarka sa snazi vratit cloveka naspat do bezneho zivota hned, ako to len trocha ide. O aky typ prace sa jedna? Ako dlho sa liecis? Nemozes si najst ineho lekara, trebars aj v susednom meste?

Ďakujem za odpovede.Naozaj Mion zdopovaná injekciami, liekmi nedokážem fungovať, a naozaj mám strach o svoj život, keď mi lekári nechcú dovoliť pracovať, nedokážem sa zmieriť s tým, že v živote prehrám, pretože ma lekári nepustia do práce. Čo s tým ?Mám znovu veriť, a znovu h?adať prácu?Ak ma náhodou nejaká firma znovu príjme, a nepotvrdí mi to lekár, tak mňa trafí š?ak.Plačem.Musím sa s tým zmieriť, že lekári "vyrábajú" bezdomovcov,ako mám mať nejaký vzťach, žiadny chlap nechce ženu,ktorú bude mať celý život na krku.Pritom nie som blbá,že by som nevedela pracovať.Aký je najspo?ahlivejší spôsob sebevraždy?, tak aby ma náhodou pri tom nechytili, lebo by ma zavreli do cvokárne.Mám schizoidnú psychózu a chcem žiť, len som si nemyslela,že budem musieť kôli psychóze a svinským doktorom sedieť celý život doma.U nás už zamestnanie asi nezoženiem.

Já si taky myslím, že by Monika měla najít lepšího psychouše, v tom může být problém....třeba mý dceři řekla doktorka , když byla ospalá a šíleně příbírala po léku a přestaly jí měsíčky v 15 letech!!, že to k tomu patří a že máme přijít za dva měsíce ... TAK UŽ NÁS BABA V ŽIVOTĚ NEVIDĚLA ...... je hodně psychitrů kteří na pacienty se*rou a tím se oddálí řešení celé věci, já jsem kvůli mizerné lékařce neléčila a rozpadlo se mi manželství ......
Ale my nemůžeme vědet jakou má Monika přesně diagnozu , každý to má opravdu jinak, to se těžko na dálku takhle radí ....základ je dobrej psychiatr a dobrej psycholog ....

A do léčebny nechci, to by mě úplně položilo, protože jsem sociální fobik a změna prostředí a denního rozvrhu mě vždycky strašně rozhodí. Navíc by se tam o mě nikdo nestaral, dostával bych oblbovací injekce a tím by veškerá péče končila. Nechci být zdopovaná troska, chci žít. Stačilo by mi jiné antidepresivum a já bych se z toho vylízal. Takhle je to začarovaný kruh. Už jsem se smířil s tím, že v životě kvůli psychické nemoci nedosáhnu vysněné mety, ale mohu ho prožít šťastně. A to s takovýmito oblbováky nepůjde, přesně, jak říká Monika

Moniko, zlomit to můžeš jedině tak, že změníš psychiatra, pokud je to alespoň trochu možné. Co se týče mě, tak já to mám špatné. Mám podezření na paranoidní psychózu a doktorka odmítá, že by mi na to stačila antidepresiva, takže teď musím brát Kventiax, ale jsem z toho dost vystrašenej, protože doporučená dávka je 200mg ráno a 400 večer. Když si teď vezmu ráno 50mg. tak jsem do hodiny úplně tuhej. Nedovedu si představit, že bych bral 200mg. Změna medikace taky nebude moc dobrý nápad, protože Risperidon mi vydržel týden, u toho Kventiaxu bych to viděl taky tak nějak. Nejlépe jsem reagoval na Dogmatil, kdy jsem bral 50mg na spaní, tak zkusím doktorku přemluvit, aby mi předepsala ten. Vlastně ani nevím, proč mi ten dogmatil vysadila... Po Dogmatilu už moc možností není - Zyprexa a Abilify. No pak bych musel dostávat nějký haloperidoly a to bych asi nepřežil.

Ja mam tiez vysoku skolu a psychozu a pracujem, mam stastie na lekarov a viem aj mnohe priznaky zatajit, to velmi pomaha. Ked clovek vyzera lepsie, nez sa citi, tak ho aj do prace pustia, aj si zarobi, aj na ine myslienky pride a napokon sa vplyvom prace jeho stav zlepsi. Najhorsie je ostat doma a zobat lieky, to clovek iba lezi ako zombie a den za dnom plynie strasne pomaly a najradsej by bol po smrti. Ja v skutocnosti beriem polovicu davky liekov, nez ako mi predpisala psychiatricka a je mi celkom dobre. Treba sa v to zorientovat a ked uz clovek ma nejake skusenosti, tak si vie pomoct aj za cenu mensieho divadielka alebo prikraslenia faktov.

Přesně tak Moniko, když nebudeš brát léky, budeš bezdomovec ....já mám také psychozu a kdybych vysadila léky, tak budu po smrti .....nedokázala bych normálně žít .....podle toho, co tu píšeš, rozhodně v pořádku nejsi, nejdřív se musíš srovnat psychicky a pak začít plánovat život a práci , jak vidíš, obráceně to nepůjde ...musíš najít někoho, kdo ti fakt pomůže a vyzkouší řadu léků a jeden ti sedne uvidíš .....já nesnesu žádný lék, po všech mám otřesnou zácpu a jedině Dogmatil mi vyhovuje , ty musíš poctivě brát léky ,abys nemusela mít ty hnusný injekce a časem se nemoc zlomí, někomu to trvá dýl, než nemoc odezní a pak budeš brát malou dávku jako já do konce života ...a vůbec o ní nebudeš vědět , já vůbec nevím, že beru lék, beru 50 mg a chodím do práce i si dám vínko, normálně žiju .....v tomhle stavu práci neseženeš a neudržíš se v ní, věř mi , prožívala jsem to samý !!
Nikdo nechceme být nemocný,ale to se právě stává inteligentním lidem, že onemocní psychozou , zažila jsem moc VŠ, kteří měli tyhle problémy......musíš to vidět reálně, ted máš problém a ten se musí vyřešit a pak budeš zas pěkně žít........a ne jak malé dítě říkat, já chci .......s touhle Dg musíme všichni brát léky do konce života,ale ty máš ted bohužel akutní stav , tak proto bereš ty vyšší dávky !

Bohužia? s liekmi nefungujem,(Seroqel, Rispendal, Risepro, Akineton.....vyskúšala som ich už viacej) veď?ajšie účinky nepominú, nedá sa fungovať normálne ani pri minimálnej dávke.Lekárka mi povedala, že lieky sa úžívajú celý život - peklo.Nadopovaná nevládzem(totálne zaspatá, slbá), je to od lekárov hnusný nátlak, lebo ak by ma aj znova nejaká firma, prijala tak lekár mi to asi bez psychiatričky nepotvrdí.Takže budem chudák bez peňazí, na ulici, a s tým sa mám akože zmieriť.Je mi strašne lebo som si našla 2 zamestnania, a obidve závodné lekárky mi to odmietli potvrdiť.To už ani nemusím žiť, ak mám byť kôli psychóze na okraji spoločnosti.Na psychiatriu nemusím chodiť,a na psych.by mi vstup do zamestnania asi ťažko potvrdili, akurát by mi dali inekciu, alebo nasilu znovu poslali do nemocnice.Cítim sa bezmocná, lebo keby tie lieky nemali taký brutálny dopad na fungovanie celého organizmu tak ich beriem, lenže nedá sa to,nadopovaná celý život ležať v posteli nechcem.Tie ved?ajšie účinky sú strašné, a nepominú nikdy, a mne asi doktori nedajú pokoj nikdy, budú ma celý život zatvárať v nemocnici, a do práce sa asi bez sprostého papieru-potvrdenia nedostanem.Som zúfalá.Mám ísť za mojím obvodným lekárom nech mi potvrdí vstup do zamestnania, závodu?Keď mi to závodná odmieta potvrdiť?Má právo ma poslať na psych?,keď ťam nie som povinná chodiť?Alebo by to už bolo totálne zúfalé?Aj obvodný lekár môže na mňa zavolať sanitku, takže ja už mám strach.Aj jeden deň pod vplyvom antipsychotík je hrúza, nedá sa ti dýchať,máš sucho v ústach, máš st?pnuté celé telo a mnoho ďa?ších ved?ajších účinkov, proste som bola taká zdopovaná, že som nezašla ani 30m do obchodu.Nie to ísť s tabletkami do práce.Pomóóóóc, chem žiť, potrebujem pracovať, nie sedieť doma a napovaná nevládať robiť nič.Trpezlivosť?Veď žijem len raz, a veď?ajšie účinky nepominú.Mám vysokú školu, a nakoniec budem bez práce, ja závidím, aj robotníkom, že pracujú.

ahoj Yossarian, bohužia? psychóza sa nedá vyliečiť, lieky sa musia brať celý život, ale s liekmi to nieje život, ale totálne urpenie, totálne sa s nimi nedá fungovať.A keby som mala v sebe lieky tak už ani do práce nemusím chodiť, lebo by som tam bola taká nadopovaná, že by som tam ani dedošla.Právnik mi povedal, že ma nesmú nútiť brať lieky, ale čo mám robiť?Mám depku, pretože u nás už miesto asi nezoženiem.Mám ísť znovu za tou závodnou lekárkou, preboha nech mi to potvrdí, veď ja nie som blbá, že by som nevedela montovať zástrčky.Vyliečiť sa to nedá s liekmi nefungujem, som z nich taká slabá, že len ležím a nedá sa mi z nich riadne spať, som ospalá.Nedá sa z nich chodiť na stolicu, a brať preháňadlo každý deň, je tiež úmorné, možem sa z toho akurát niekde posrať.Za 3 roky som z liekov pribrala 20kg, čo je strašné, a to som ich riadne nebrala, lebo je to také svinstvo, že taká nadopovaná, nevládzem prejsť ani po ulici.Z inekcii je mi stále na vracanie a tých ved?ajších účinkov, ktoré bohužia? nepominú je ve?mi, ve?mi ve?a.Youssirian, ja momentálne nemám,žiadne halúcinácie, lieky len tlmia človeka, ani mne hneď nepovedali, že budem musieť brať lieky celý život, až teraz, aj som o tom čítala.Ako sa mám preboha uživiť, Keď s liemi ledva sedím, chodím, bez liekov som OK.To ak odmietnem brať lieky bude zo mňa bezdomovec, bez finančných prostriedkov?Ja mám aj tak strach ísť na psych.aj tak by mi vstup do zamestnania nepotvrdili akurát by ma znovu odpravili do nemocnice,aj s minimálnej dávky Seroqelu ma odvalí do postele, záspávala som vo vlaku, mala som zapchaté,ve?ké brucho ako v 9mesiaci, a okrem iného z tých svinských tabletiek...... hanbím sa asi to nenapíšem.Ak by som mala dieťa, tak nadopovaná tabletkami by som ho ani nevládala udržať na rukách.A čo z tou prácou, ak by ma v budúcnosti niekde prijali, tak to ma môže celý život závodná, alebo iná lekárka posielať na psych. namiesto do práce?To si ani prácu potom nemusím h?adať, lebo v kancli ma príjmu a doktor ma dojebe.Je to deprimujúce, lekári mi ničia život.Mám strach ísť za obvodným aj keď by mi to asi nepomohlo, aj on by ma mohol poslať do nemocnice.A žiť v strachu, kto ma kedy odvedie do nemocnice je strašné.Mám kôli tomu život v troskách,byť na niekom závilá po finančnej stánke je strašné, a to neberiem do úvahy, to ako všetci do mňa furt hučia a robia nátlak, aby som úžívala lieky, a keď mám nejaký sviatok, je to strašné, lebo ja si nemám pomaly ani s kým pripiť, bez nejakej výčitky z ich strany.Keby som nemala zo závodnej lekárky strach, že ma pošle do nemocnice, tak ešte za ňou idem,ale je to asi zbytočné.Mion, tie lieky, čo o nich píšeš som užívala je to svinstvo, viac to človeku ublíži, ako pomôže.Skončím ako chudák, na okrji spoločnosti,pretože ma nik nezamestná bez lekárskeho potvrdenia a to mám vysokú školu.Ja chcem len normálne naplno žiť, a z tých talbletiek totálne som mimo, zdopovaná sucho v ústach, a o sexe so Seroqelom ani nehovorím.Možem si čítať detské rozprávky, alebo sa ďalej trápiť.