tělocvik naboso

Jasný, u nás to bylo taky...To ano. Dívky příliš neřešili zutí do bosa pokud si pamatuju. Bylo nutno, tak se zuli, hotová věc. Některé si sundávali ponožky i v třídě počas vyučování jenom tak. Klukům se to nějak nehodilo. Byla to holčičí záležitost.

U nás ve škole bylo...Jasný, u nás to bylo taky tak. Buď předepsabý boty nebo cvičky nebo bosky, ale bez ponožek kvůli klouzání. ale bylo nás pár, že jsme byly bosy dobrovolně (na holčičí TV) a i pár kluků bylo bosky (ale to nevím jesli za trest nebo dobrovolně). A jaeště si pamatuju na předpis cvičebního úboru - kdo z kluků neměl bílý tílko a červený trenky tak bylo zle. Naše úča to u holek až tolik nežrala, jako ta její kolegyně co měla kluky, tam to muselo být stopro....

V sandálech či kanadách by...Já jsem měl rád tělocvik. Nesnášel jsem však zutí do bosa. Tenkrát (80ta léta) to nebylo jako dnes. Nenosila se obuv odhalujíci nohy. Styděl jsem se za své bosé nohy stejně tak, jako většina kluků. Brali jsme to jako buzeraci a ponížení.

U nás ve škole bylo...V sandálech či kanadách by si opravdu jen ublížili (vyvrknutý kotník je nato šup) ač kanady zní dobře věřte tomu že by se akorát dokopaly (nemluvě o čárách na podlaze) To že dnešní mládež nechce cvičit je důsledek doby (nemusí raději budou na lavičce hrát hry na telefonu) a ono popravdě ony děti by si ještě ubližili a to si tělocvikář na sebe nevezme.raději at sedí a rodiče atse starají.
A jen tak soukromej dotaz , co vám vadilo na cvičení ???

nevím co je na tom tak...U nás ve škole bylo cvičení bosky za trest. Nevhodná cvičební obuv musela být odstráněna, ponožky taky (kloužou) a cvičit naboso. Pochopitelně, protože by žáci byli schopni cvičit v obuvi od výmyslu světa. Dívky v sandálech a kluci kanadách. Nevím, jak to je v dnešní době, ale za mého mládí se to bralo přísně. Ale slyšel jsem, že dnes už žáci nemusí cvičit vůbec, pokud nechtěj, natož aby cvičili ve vhodném postroji.

nevím co je na tom tak divného. My cvičili v tělocvičně taky bosky (učitel tak viděl držení těla) cvičební úbor byl pro holky i kluky stejný, elastáky a termo tričko volné oblečení bylo zakázané.
Jsem ze sportovní škole teprve pár let takže ono to do normálních středních škol teprve dojde.

Ve škole v tělocvičně...no já když chodila do školy, tak jsme s kámoškou taky cvičily bosy. V tělocvičně skoro pokažký a někdy i na školním hřišti venku. Po těláku, když jsme se jako celá třída scházeli, přicházeli bosi i někteří kluci.

Ve škole v tělocvičně...Čau Radku, my s kámoškou cvičíme zase vždycky v tričku, elasťácích ke kolenům a v návlecích na kotnících i na rukou, a máme samozřejmě taky bosý nohy, ale to i ostatní holky. Úča nám říkala, že je fajn, když se můžeme takhle v tělocvičně naboso otužovat a navykat si. Ze začátku mě vždycky po hodině teda dost záblo… Napiš zase.

Ve škole v tělocvičně jsem vždycky bos. Žádný boty nechci, nemá s tím problém ani učitel. Vytahaný tričko nebo do půl těla, dlouhý tepláky a bosý nohy - to je můj úbor na tělák.

Před jedním tělocvikem, kdy se měl jít ven hrát fotbal, nám naše mladší tělocvikářka řekla, že ještě také nemáme změřený šplh. „Tak nejdřív přijdete do tělocvičny ze šatny rovnou bosi, kluci.“ nařídila. V šatně jsme se převlékli do tílek a trenek a ostatní kluci již začali bosýma nohama odpleskávat do sálu. Osmělil jsem se, sundal si rychle ponožky a taky bosej se vydal za nimi. Z tělocvičny už byl slyšet kovový zvuk vytahovaných tyčí na šplhání. Studená podlaha na chodbě zábla na holých šlapkách, až v sále pak už parkety na podlaze nestudily. „Támhle jsou taky tyče, honem!“ říkala mi úča, a ukazovala do druhého rohu, kde byla také šplhadla. Vydal jsem se tedy tam a začal také připravovat tyče. Nejprve jsme chvíli šplh trénovali a pak už šplhali na čas. Když jsme tyče zase uklízeli, na horních oknech tělocvičny se ozval déšť…

Ve druháku na gymplu (kolem...V sedmém ročníku po příchodě do třídy učitelka najednou zahlásila že to ve třídě smrdí nohy. Předchozí hodinu jsme měli tělocvik tak jsou prý cejtit. Pak nařídila nám všem klukům zout, vyložit nohy na stůl. Já jsem se divil co to chce provádět, snad nechce zkoušet, komu ty nohy smrdí...ale všichni jsme poslušně nohy vyložili a čekali. Pak přecházela mezi lavicemi a jednomu za druhým čichala nohy. Dívky se smáli a my kluci jsme se styděli. Někdo se dokonce i ozval, že proč jenom klukům kontroluje nohy, ale marně...prý dívkám nohy nesmrdí...Poté vyjmenovala hříšníky a upozornila je, aby se to už neopakovalo! Že kdo to má pak celou hodinu dejchat!...bylo to sice směšné, na druhou stranu ale ponižující. Bylo to zvláštní a občas se to na naší škole odehrálo v podobné réžii několikkrát. Podle těch zkušeností to bylo zdá se za socíku běžné...

Ve druháku na gymplu (kolem 16 let) jsme při chlapeckém tělocviku měli cyklus základů gymnastiky. To se odehrávalo v malé tělocvičně, a mohli jsme mít buď jarmilky, nebo jinou vhodnou lehkou obuv se světlou podrážkou, a nebo cvičit bosi. S bosými chodidly cvičila asi třetina z nás; to se pak přecházelo ze šatny do tělocvičny už jen naboso v trepkách a vyklouzávalo z nich většinou ještě před sálem. Už jen si v šatně ještě před odchodem do tělocvičny muset sundat ponožky a jít jen naboso v trepkách po chodbě mi připadalo divné, protože tam chodily i holky a mohly odtušit, že dotyčný bude cvičit v tělocvičně naboso. Jednou místo učitele přišla suplovat učitelka (35-45 let). Žádná buzerace, nástupy nebo tak, atmoška vyloženě uvolněná, ale zase ne že bychom se chtěli nějak ulejvat. Na už připraveném gymnastickém koberci se úča bavila s jedním klukem, kterej cvičil bosej, a vypadalo to, že ho zná odněkud mimo školu. A přikázala mu dělat stojky; on hned začal a ona mu dávala dopomoc tak, že ho vždy chytila za nohy u kotníků a bosá chodidla mu srazila k sobě a držela je u sebe. Mně to přišlo hodně divné… Řešili jste také někdo někdy něco podobného?

Jednou na gymplu jsem se přitočila ke dveřím od tělocvičny, před kterými bylo odloženo mnoho párů trepek, a škvírou jsem se kradmo podívala dovnitř. V sále cvičila naše tělocvikářka s holkama z béčka, které byly všechny bosy. Cvičilo se s hudbou: z repráče se linula připitomnělá písnička, holky ležely na zádech, nohy zdvižené a pokrčené v kolenou, a komíhaly jimi ve vzduchu jako při jízdě na kole. Všimla jsem si, jak už všechny roztomile měly od nečisté podlahy v sálu trochu špinavá chodidla. Zároveň jsem trochu strouhala mrkvičku a zároveň mi bylo za ně trochu trapně. No jó, jenže co když... co když to nás áčačky čeká někdy taky... Zamávám si taky někdy na úču ušmouranýma nohama? (pokračování příště)

Omlouvám se, ale já to vezmu trochu z jiné strany. Myslím, že tělocvik do školy nepatří. A nebo jako nepovinný předmět. Každé dítě nemá tělo akorád, jako třeba já, nerado se svléká do půl těla a stydí se. Já jsem proto kvůli tělocviku chodil za školu, psal si sám omluvenky, nebo jsem simuloval nemoc a pod. A je mi 80 let a co hlavně, jsem obratný, jezdím na kole, lezu dosud po výškách, trhám ovoce z vysokých stromů a jiné práce dělám, kde je třeba obratnosti.. Mí spolužáci, co měli krásné postavy už dávno nežijí, nebo pro tlouštku nemohou pořádně chodit, takže jsem zjistil, že je TV na šlolách na nini.

Ma jsme pri hodinach telocviku rozhodne nemuseli byt na boso a bez ponozek.My jsme mohli bezne nosit ponozky i podkolenky.Pamatuju jednu holku,ktera nosila celorocne na kazdy telocvik bile podkolenky a bile cvicky.

Ve škole jsem docela patřil k těm notorikům, kteří si nenosili na tělocvik cvičky a pak museli cvičit bosi. Po nástupu, kolečkách běhu a pochodování a rozcvičce si nás bosé tělocvičkářka vzala vždycky stranou, a zatímco všichni ostatní se věnovali míčové hře, my bosí jsme s ní museli do nářaďovny. Tam nás třeba nechala obrátit dvě lavičky a my po nich měli po celý zbytek hodiny chodit s rozpaženýma rukama a trénovat tak rovnováhu, protože to prý jde naboso nejlíp. Měli jsme samozřejmě sklon se ulejvat, ale ona si nechala mezi sálem a nářaďovnou otevřené dveře a neustále se dívala, jestli se neflákáme. A tak jsme chodili, i když nám to připadalo jako šílená pakárna. Kvůli své nepořádnosti jsem si tak mičových her při tělocviku nikdy moc neužil. Jenže pak nám bosým po takovémto trénování zase třeba šla hodně dobře kladina.

Prečítal som si nahromadené príspevky...
Hm...odvaha chlapci! Potešilo by ma (kouč deskusie): Greg, ak by si sa mi ozval na e-mail:
[email protected]
Rád s Tebou popíšem mimo portál.
So slnkom v tvári zostáva... K

Reakcia na otázku Peťa:

Hej, V šatni som sa vyzliekol len do trenírok a v nich cvičil. Na základke náš telocvikár vyžadoval, aby sme (mimo zimných mesiacov) cvičili hore bez, bol som teda tak zvyknutý.
Čo sa týka spolužiakov na strednej, tak to bolo rôzne...
Niektorí cvičievali aj v tričku, iní v tielku, alebo hore bez. Chalani si veľmi nezakladali na nosení úboru. Ak ho nemali, vyzliekali sa obvykle len do slipov, alebo trenírok.

Tady se podívejte na ona všechny tři videa.
http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/gymnastika/prevence.php
"Na boso" jak vidět, znamená výhradně bez ponožek, cvičenka je musí před rozcvičením na pokyn instruktorky sundat. Ale je vidět, že s bosými chodidly to cvičenci a cvičenkám jde velmi dobře. Jestli je podlaha nějak špinavá není ani moc vidět.

U nás se to na tělocviku dělalo při gymnastice tak, že do tělocvičny se ze šatny odcházelo v trepkách naboso, jen ponožky se sundávaly už v šatně. Po sálu se chodilo v trepkách, připravovalo se v nich i nářadí a přecházelo se pak v nich mezi ním, a stálo se v nich i při nástupu. Odkládaly se jenom při vlastním cvičení (třeba před vstupem na gymnastický koberec, před přeskokem přes kozu nebo bednu, hrazdou, kladinou, kruhy, šplhem...), které probíhalo na boso. A takhle od podlahy nikdy nezáblo a nebyly od ní téměř vůbec špinavé šlapky. Praktické, ne? Dělal to z vás někdo také tak?