Žárlím a chci přestat!

Kdoví, třeba za dalších 5-10let budu taky ráda, když někam vypadne a já budu mít doma klid:) ale zatím to tak necítím.

Jo a nejhorší je,že žeárlivec činí druhým to sco u sebe nesnese.jak jsem psala,když mi tohle udělal bývalý,tak jsem se s ním rozešla.A vidíš,pak jsem to udělala sama.

Asi po roce.Zašlo to tak daleko,že jsem nespala a představovala si co kde dělá.vyléčil mě trapas,strašnej trapas.Právě to,že jsem mu špízovala mobila,našla jsem tam něco,co bylo nevinné,jenže psaný text tak vypadat nemusí a začala po něm řvát.Samozřejmě,že mu bylo hned jasné,kde jsem to vzala.Tak hnusně se na mě nikdy nepodíval a řekl mi:to cos udělala je nízký,tak nízky!měl jsem o Tobě lepší mínění.Ten telefon tam nechal,at si "počtu" a odešel za kamarádem.Nevrátil se až druhý den.Měla jsem sakra čas se nad sebou zamyslet.
Když se vrátil,nemluvil se mnou a jen mi řekl,at mu nic nevysvětluju,že nechce nic slyšet a že jediné co mě omlouvá je,že ví že jsem ne dně a mám pocuchaný nervy(měsíc před tím jsem potratila) a jestli si uvědomuju,že tohle neni normální.Tedy byla to poslední kapka-samozřejmě to nebylo to jediné co se stalo.
těch extempore bylo víc.No šla jem do sebe,začala jsem zpytovat svědomí,kde se to mohlo vzít avyhledala odbornou pomoc.byla jsem si vysloveně odporná.byla jsem odhodlaná to prostě zlikvidovat.Psychiatrička mi řekla,že nejvíc žárlí ti co mají máslo na hlavě:-))
No už je to dobrý.Ted už když jde na panáka s kámoškou mám radost,že mám klid a můžu si udělat masku a podatlovat s kamarády a nidko mě neprudí,že mám doma bordel jak v tanku:-))

A máš pravdu v tom, že rodiče, rodinné prostředí atd. to vše člověka ovlivní.

a jak se to u tebe jen tak změnilo? a po kolika letech vztahu? já když bych byla s člověkem, kterého bych moc nemilovala - tak bych nežárlila vůbec, ale pokud miluju, tak to tak prostě mám. Věř mi, pokoušela jsem se to hodněkrát změnit, nějak to v sobě ovládat atd., ale nejde to, prostě to nejde.

Manželi,od tebe jsem někde něco četla..Nebyla to ta "virtuální nevěra"?
Vidíš.On člověk musí mít nějaké to koření života-nevinné poklábosení,malý flirtík.
Vždyt nám to dělá dobře.My máme spolu děti a jsme spolu nějaký pátek a to víš,že člověk musí povolit tu páru.Když tím druhému neškodím,proč ne.
Clověk je věčně utahaný a popovídat si s někým jiným než s tím,kdo mě "buzeruje",že děti nejsou ještě v posteli,to osvěží.
Ale je třeba si uvědomit,že ten co s ním prožívám flirtík,by mě za pár let prudil taky.:-))))))

Tak někdy se sejdou dva othelové a je jim třeba dobře že se drží zkrátka na provázku.
Já jen že jste se zde vyjadřovaly v tom smyslu,že si uvědomujete,že je to dusivé a chcete s tím přestat.
Já byla kdysi totiž také žárlivka.navzdory atraktivitě-ona totiž nemá se sebevědomím co dělat.Nejméně sebevědomé jsou ty nejhezčí dívky.A navíc to zančně souvisí s dětstvím.Já nemohla věřit rodičům a tak jsem to zřejmě přenesla do vztahu.
I ten strach z opuštění.Tím jsem jako dítě trpěla a udělalo to paseku.Dnes jsem v klidu a partner nechápe,jak se ta změna mohla stát.Prostě se to zlomilo-najednou jsem ráda,že vypadne z baráku a mám klid:-))Ale co já vyváděla!No to co tu popisujete,takže se umím vžít,ale vztah to zabíjí.
Není to dobré-člověk musí mít osobní prostor,svoje soukromíčko.Já si třeba píši a vídám se se starými láskami,ktzeré třeba úplně nezrezivěly a kdyby mi ten můj dělal scény,tak s ním ani nepromluvím.Také jsem měla chronického žárlivce a bylo to peklo.
Když jsem jendou přišla domů a on mi vyškub mobil a začal ho projíždět,tak jem se sebrala a druhý den se jen vrátila pro věci.Jsou věci,které e nedělají a cizí pošta(at už mail či sms)je prostě čistě soukromá věc.Dnes by mě ani ve snu nenapadlo se kouknout příteli do mailu,strašně bych se tím před sebou ponížila.

Vidíš a on neutekl, jsme spolu už několik let, tak se uvidí, jak to bude do budoucna.

Doporučuji knihy od Plzáka, např. Othelon. Mně to pomohlo z dvouměsíční krize, vyvolané právě manželčinými schůzkami,emailováním, voláním a SMSkováním s jiným mužem. Přišel jsem na to z hodiny na hodinu na všechno a po 15 letech naprosté věrnosti z mé strany se mi zlomil život. Nikdy jsem nežárlil a dával jí svobodu maximálně.Pak se to spustilo a bylo to něco příšerného. Po přečtení Plzákových knih jsem opravdu v pohodě a beru vše s nadhledem. Mám nové nevinné známosti s druhým pohlavím atd. Je mi prostě fajn.Lidé, čtěte :)

Mně to připadá šílené.Já bych utekla kdyby někdo takto omezoval mojí osobní svobodu.

upřímně? asi bych začala uvažovat o rozchodu, pro mě je tohle prostě dost zásadní věc a pokud by jí partner nerespektoval, tak radši budu sama. Než mít "nesprávného partnera". Já si nemyslím, že mám nízké sebevědomí, okolí mě považuje za přitažlivou fajn ženu. Jen jsem prostě na partnera v tomhle hodně přísná, ale jinak umím být na přítele hodná, milující, jsem věrná, něžná. Jinak já partnerovi taky ukazuju co mám v mailu, mobilu atd. Právě, že když člověk neví, co ten druhý má v mobilu, v PC, tak toho druhého to prostě už svádí k tomu lézt tam, kam nemá.(chat atd.). Jinak přítel v PC nic nemaže, má tam celou historii, takže mám přehled :)

No samozřejmě,ale já se ptala žárlivých děvčat,která mají problém i s tím,že veze kolegyni domů.

Co bych dělala? Šla bych do kina s kamarádem a dopisovala bych si s klukem, kterému se líbím a je mu se mnou fajn. Přítel by to nepochybně chápal, je to přece normální :-)

ještě otázku děvčata:co byste dělali,kdybyste našli zprávu,že jde s kamarádkou do kina,nebo v icq,že mu lichotí slečna že je fajn a on by jí odpověděl to samé?..což je úplně normální.

Zkuste odbornou pomoc.Zárlivost vychází z velmi nízkého seběvědomí.
je to mor,a věřte,že tekhlůe každý vztah ztratíte,protože dovedete partnera k tomu,aby začal skutečně podvádět,protože když už má husto,tak si řekne,no tak abych měl proč,abych měl pocit že je to aspon za něco.
Já si nedovedu představita,že bych partnerovi měla ukazovat svůj mobil nabo mail.To jsou mé soukromé záležitosti a tam už sdílení života nepatří.Každý musíme mít i svůj intomní prostor.
Nehledě na to,že když máte žárlivého partnera,naučíte se mazat vše.Zprávy,hovory,historii v icq,historii v počítači,aby jste neměli dusno,že jste třeba byli na chatu,atd.je to strašně svazující a ponižující,když vás někdo takhle špízuje.
Každý z nás má právo na svobodný život.Můžem si zajít na kafe i do kina s kým chceme,autem vozit koho chceme,když chceme jet na víkend sami,je to naše právo,at jsme zadaní či ne.
A partner žárlivce si brzy najde někoho,komu so může postěžovat a s kým kým je mu dobře,protože se žárlivcem nikomu dobře není.

Res, to je úplně přesné...První přítel na mě taky hrozně žárlil, já nežárlila a teď, to je hrozné:). Vím, že nejlepší se je zabavit, na mě to taky funguje, ale bohužel to není pořád:(. Jinak můj přítel je úplně stejný, všechno mi ukazuje, když mu dojde sms, hned mi ji dá přečíst, to samé, když on někomu píše...A já přesto pořád jakoby hledám důkazy, že něco dělá za mými zády. Úplně praštěné na hlavu to je:). Vím, že mu na mě záleží. Strašně ráda bych se té prokleté žárlivosti zbavila, jen vědět, jak na to...

jak jsem to četla, tak jako bych to četla o sobě :)mívám úplně stejný pocity, jsem ráda, že v tom nejsem sama, že nejsem jediná, kdo to tak cítí. Můj přítel mi taky vše říká, ukazuje mi, co má v mobilu, na icq, v PC atd., ale mě to taky nějak jakoby nestačí. Nejlepší je fakt se hodně zaměstnat, v práci nemám na žárlení vůbec čas a hlavně mě zabaví i lidi v práci. Možná mě ovlivnil můj první vztah-to můj přítel na mě strašlivě žárlil, ale hrozně moc a já to asi nějak pochytila od něho. Nevím.

prcej na to

KOMPLETNÍ VÝŽIVA PRO VAŠE TĚLO
7 denní kurz hubnutí zdarma - registrace na www.snama.cz/dieta NEJDE JEN O HUBNUTÍ, ALE PŘEDEVŠÍM O KVALITÍ VÝŽIVU ORGANISMU

Res, jsme na tom úplně stejně. Šíleně žárlím na svého přítele, i když vlastně nemám ani na co. Je to můj druhý pořádný vztah, dřív jsem zdaleka tak nežárlila a to jsem spíš měla na co žárlit. Kvůli současnému partnerovi jsem se rozešla s tím minulým a úplně hrozně se do něj zamilovala. Bohužel se chovám jak hysterka, sama sebe nechápu, nikdo by to do mě neřekl. Nejvíc žárlím na jeho bývalou přítelkyni, přitom si s ní nepíše ani se nevídá, když mu před několika měsíci napsala ona, jestli nezajde na kafe, ihned mi zprávu ukázal. Jenže já prostě žárlím na to, že třeba s ní mohl být šťastnější (ona se totiž rozešla s ním), že se mu mohla víc líbit, na všechno co s ní dělal a se mnou ne, na všechno, kde byli a se mnou ne...Vystupňopvalo se to tak daleko, že je na každou mou narážku alergický, ale já si prostě nemůžu pomoct a držet všechno v sobě. Zrovna mi přítel volal, že jede z práce a veze svoji kolegyni. Řekl mi to dopředu, abych věděla a nežárlila, říká mi všechno a já přesto žárlím úplně šíleně. Vím, že by mě nepodvedl, ale vadí mi i to, jak se s ní bude smát, jak si budou vykládat. Ach jo, jak z toho ven? Dala bych všechno za to, přestat s tou pitomou žárlivostí a dál neničit náš vztah...