kleceni deti v koute

Přesně tak, Lindo. Já taky vidím, že díky tomuhle trestíku nám u malé konečně stoupla autorita. Ostatní tresty (zakazování dobrůtek, pohádek, výprask na zadek apod.) nepomáhaly, dcera se nám dokázala vysmát do očí! Domluvou nebo prostě po dobrým vždycky taky bez úspěchu. My jsme si takový věci k našim taky nikdy nedovolili :o(. A ten důvod, co píšeš (nekoupit něco v obchodě), to moc dobře znám. Přitom jí nekupujeme nic často, aby nebyla na to zvyklá..., vysvětlujeme jí to, jak nejlíp to jde..., ale přesto si taky vždycky našla takovýhle nebo podobný důvod, kvůli kterému byly ohromné scény! Tak proč nevyužít trestík (stejně mírný, jak jsi měla ty), který jediný pomáhá ;o))).Vidím, že jako dospělá to nevnímáš jako nějaké trauma z dětství, nemáš to rodičům za zlé...Věřím, že u nás to bude taky tak.
Ale tvrdší metody klečení rozhodně neschvaluju. To už víc uškodí než prospěje!

Já jsem taky neklečela na hrachu nebo struhadle:-) Ani jsem nemusela mít natažené ruce. Prostě jako v Homolkových - za zlobení klečet v koutě:-) Vždycky jenom na chvíli, taky jsem spíš seděla, ale musela jsem být otočená ke zdi. Bylo to jen ve chvílích, kdy jsem se vztekala, dokonce někdy dupala. Dokonce jsem nedavno viděla chlapečka asi 4 roky, co nakopnul maminku v obchodě, když mu nechtěla koupit nějaké kinder-vajíčko, nebo co. A ona mu nic neřekla, i když, co taky řešit v obchodě před lidma. Ale tohla já bych si k mámě nikdy jako dítě nedovolila, s rodiči mám hezký a blízký vztah do dnes, tím klečením mě prostě utvrdili vždy v jejich autoritě (což se o výprasku často říct nedá, rodič je u toho kolikrát histeričtější, než dítě:-)

Asterix: souhlasím. Sice malou dávám jen občas na chvíli klečet od předškolního věku, ale u nás to opravdu vedlo ke zklidnění (nic jiného na ni při přehnaných a často neopodstatněných výlevech vzteku bohužel neplatilo :o(. Já ani manžel s tímto trestem sami zkušenosti nemáme, takže jsme nejspíš ta výjimka ;o), spíš jsem to vyzkoušela jako jednu z posledních možností, když jsem pátrala po tom, jak její vztek zvládnout....U nás to opravdu vedlo ke zlepšení a musím říct, že jelikož používám tu nejmírnější možnou metodu klečení, tak věřím, že z toho žádné následky mít nebude. Naopak má před tímto jediným trestem respekt a tak často stačí jen pouhá "výhrůžka", která má svůj výchovný efekt - dcera si v tu chvíli uvědomí, že to už "přehání" a většinou na základě toho přestane ;o).

Luisa 36: bohužel, každý člověk si do dospělosti odnese to, co do něj rodiče vložili v dětství, jak ho vychovali. Je to logické - vždyť jiný model než ten z vlastní rodiny nezná. Proto mu přijdou některé věci normální.
Jestliže někdo v dětství doma neklečel, ani mu nepřijde na mysl, že by takto trestal své děti. Ten, kdo to zažil, to pak ale na své děti taky přenese. Pokud ne, tak je to čestná výjimka. A jelikož rodiče jsou (většinou) dva, tak stačí, aby tento trest používal jen jediný z nich a dítě má smůlu. A zas to přenese na své děti. A tak dál...

A proto, milí rodičové, kteří se bez tohoto typu trestu neobejdete, snažně vás prosím aspoň o dvě věci:
1) nezačínejte s tím v útlém věku. Proč by mělo dítě klečet úplně odmala, vždyť pak v dospělosti si z dětství odnese jen vzpomínky na to, jak bylo trestáno (a nedivil bych se, kdyby si jako první vzpomínku z raného dětství pamatovalo právě tohle). Nejlépe, když už musíte dítě dávat klečet, aby s tím začalo až ve školním věku.
2) Prosím, abyste jim samotný trest neztěžovali nějakým dalším "bonusem". To, co jsem se tu dočetl - různé knihy na rukou nebo ruce za hlavou - je opravdu zbytečným trápením. Klečet jde i bez natažených rukou, stejně jako mít natažené ruce bez klečení...

Jenže tohle si asi ti, kteří by si to měli přečíst, nepřečtou... No co, aspoň jsem napsal svůj názor.

ad Věrča (8.7.2008): klasický případ, kdy rodič použije fyzický trest za vysvědčení, které nedopadlo podle jeho představ. To to opravdu nejde jinak? Vždyť to vysvědčení se nedá změnit, už je to hotová věc, součást historie. Proč znepříjemnit dítěti už samotný začátek prázdnin? Protože to jinak řešit neumím? To je dost slabé. Proč raději neocenit to, co se povedlo, nepochválit za ty dobré známky? Dneska se renesanční lidé nerodí, že by někdo vynikal ve všem, a tohle by si měli rodiče uvědomit.

Miro, to by mě zajímalo, co by se mi na tom mělo vrátit, proč je to podle tebe tak špatné... To, že bude chvíli "skoro sedět" v koutě, jí nemůže podle mě nijak ublížit. Lepší, než kdybych jí dala třeba pořádný výprask. Navíc to dělám jen když je extrémě zlobivá a vždycky si s ní ujasním, za co ten trest je atd. Nic jinýho na ni vážně nezabírá nebo máš lepší nápad? Já jsem vyzkoušela snad všechno, chodila jsem i k dětské psycholožce, abych se s ní radila, jak na ní, protože ty její záchvaty vzteku byly naprosto příšerné, nemluvě o té ostudě vždycky. Získala jsem sice jistotu, že je psychicky vpořádku, ale docela nezvaldatelná. Psycholožka mi tehdy říkala, že některé klidné děti jsou na tom určitě hůř, protože si to nechávají v sobě...,kdežto moje dcera si všechno hned vylívala ven. Občasné klečení nebo spíš skoro sezení v koutě na měkkém koberci a na chvíli, mi přijde vpořádku, obzvlášť, pokud to má výchovný efekt v tom, že tam má u toho přemýšlet, co dělala špatně a příště už nemá dělat, že to vážně už přehnala apod.Pak si o tom vždycky promluvíme a jak říkám, když mi začne venku zase dělat scény, kde to prostě člověk snáší psychicky mnohem hůř než doma, tak stačí párkrát pohrozit, aby přestala, jinak že půjde do kouta...a většinou se uklidní, protože si uvědomí, že dělá něco špatnýho.
A co děláš ty, když tvoje dítě překračuje nebo překračovalo únosnou mez? Ráda si nechám poradit, jestli vůbec existuje ještě něco, co jsem nevyzkoušela. Díky.

Leno, neděláte dobře, vrátí se vám to i s úrokama v pubertě vaších dětí. Žasnu, jak můžete takto vychovávat děti.

já jsem jako dítě ani moc často neklečela. Jednak jsem byla vcelku hodné a klidné dítě a pak - viděla jsem to u staršího bratra, který klečel každou chvíli, tak mě to od zlobení vždycky odradilo. Bratr klečel za lhaní (třeba když zapřel pětku) nebo za "zapomenuté" již zplesnivělé svačiny v tašce a za mnoho ještě drobnějších přečinů. Klečel vždy v koutě s nataženýma rukama, na nich knížku nebo něco podobného. Za lhaní klečel s železnou rohožkou pod koleny. Za tohle jsem vždycky otce nenáviděla. Bratr nebyl žádný vyvrhel, na ZŠ měl vždy vyznamenání. Ale otec asi potřeboval mít pocit, že vládne pevnou rukou. Dost nás jeho krutá výchova pznamenala a moc jsme se ho báli. Bratr má z mého phledu naprosto zlomenou osobnost, žádné sebevědomí. První holku si našel ve 33 letech. Otec již pochopil, že nás nemůže fyzicky trestat za nesmysly a že na nás už nemá takový vliv jako dříve, tak aspoň pokračuje v citovém vydírání ve smyslu "jezdíte málo domů = nemáte mě rádi" nebo "nesouhlasíte se mnou = nemáte mě rádi". Vrcholem bylo "chceš po svatbě bydlet u partnerových rodičů = nemáš mě ráda a proto sem domů už nikdy nejezdi". Nikdy bych nechtěla takhle vychovávat svoje děti. Nebráním se jedné výchovné přes zadek, ale to, co jsem viděla u svého bratra, už nechci nikdy zažít ani nikomu provádět. O citovém vydírání nemluvě, je to snad to nejhnusnější, co může rodič dětem dělat.

...jo a já měla namysli obyčejné klečení (na koberci), většinou spíš sedí....Nemusí mít ruce za hlavou, být na hrachu apod., to je fakt už drsný a zbytečné ubližování! Prostě je v koutě a uklidní se tam.

S tím, že by to bylo týrání rozhodně nesouhlasím. Samozřejmě se to nesmí přehánět a nedělat při každém běžném zazlobení....
Na moji dceru neplatilo vůbec nic - po dobrým, ani "po zlým" (zákazy dobrůtek, pohádek..., dávání na zadek atd.), prostě nic. Když jsem jí třeba zakázala něco, co má ráda, tak se dlouho vztekala,zlobila snad ještě víc, jakoby natruc, ale efekt nakonec nebyl vůbec žádný, protože si potom všem vzekání šla hrát, a to umí i sama perfektně....Kdežto klečení v koutě se nám fakt osvědčilo (zkusila jsem to poprvé před rokem, v jejích 6ti letech), protože tam nemá hračky ani jinou zábavu. Natočím jí minutku třeba na 5 min. a když řve a vzteká se dál, tak ji přidám dalších 5 min., pak většinou už stačí jen pohrozit, že jí přidám další, pokud nebude konečně klid... Výsledek je takový, že se tam uklidní, já taky a příště stačí jen pohrozit, že půjde do kouta....Bývá tam málokdy, ale jako trest je to nejúčinnější. Rozhodně lepší, než když po věčném vztekání ulítne rodiči ruka ;o).

Tak teď nevěřím vlastním očím, co jsem se tu dočetla!!!!!!! To opravdu existují rodiče, kteří nechávají své děti klečet v koutě???? Proboha jsme ve středověku? Souhlas anonymem nade mnou. Nutit děti klečet v koutě JE týrání!! A je smutné, že spousta "klečícíCh" dětí to bere, jako že to je normální. NENÍ to normální. Kdo své dítě nutí klečet v koutě je zamindrákovaný hovado, kterému bylo zřejmě v dětství ubližováno, takže to praktikuje taky. Takoví lidé by neměli mít děti.

Klečení a ještě ruce natažené je týrání. To si neumíte promluvit? Vzteklá matka má vzteklé děti, ze kterých budou úzkostní a málo sebevědomí lídé. Až budou mít děcko, tak ho budou taky jen týrat.

teď po vízu, které moc nedopadlo sem musela zase klečet, nejdřív sem dostala pár facek a pak mi mamča nasipala na tác hrách, klačela sem asi dvě hodinky a ruce sem musela mít za hlavou

Já jsem jako malá taky musela občas klečet, když mi byly tak 3 roky. Když už jsem se neúnosně vztekala, tak jsem prostě na chvíli klečela, dokud se neuklidním. Vždycky jsem byla pěkně nafouklá, ale pomohlo to. Navíc mě vůbec nenapadlo neposlechnout, autorita rodičů byla stoprocentní. Žádné trauma z toho nemám:-) A jak to děláte, když se vám dítě vzteká a nic nezabírá? Třeba když dupe a "Já to chci a chci a chci!!!" - div není modré vzteky. Protože tohle děti občas dělají a když jim "to" pak dám, je autorita časem ta tam, ne?

játaky občas musím klečet vkoutě, nejvíc když mamce odmlovám nebo se vztekám, někd mi nasype na tác i hrách a to je pak velmi nepříjemný

který provokuje kantora tím, že porušuje všechny možné zákazy. Pak si stěžuje na chování učitele. Učitel je asi magor, ale kdyby chtěla Kačka situaci řešit a ne jenom předvádět svou pubertu, tak se bude chovat slušně, potom si půjde na učitele stěžovat a milý kantor bude mít sakra problémy za ponižování.
Ale takhle je to lepší, moct pořád blejt stížnosti, že učitel dělá to a dělá to.

ja jsem taky musela klecet a ruce natazene pred sebou a vyprasky po celem telem gumovou hadici a nezaslouzila jsem si to. Tak me moje matka bila, kdyz jsem treba nezametla predsin, nebo neumyla nadobi po sourozencich. Navic jsem se o bratry musela starat, delat jim snidani a teprve jsem mohla do skoly. Vsechno se stalo pred mnoha lety - a boli me to dodnes. :-(

me jako dite davali obcas klecet.protoze jsem si to zaslouzila a obcas kozenymi dutkami..hold to dopadlo tak ,ze jsem jako plnoleta odesla t domova a je to uz 10 let co jsem sve rodice nevidela ikdyz byli i chvile kdy byli fajn,ale to bylo jen zridka..

Danko, z toho si nic nedělej. Já si tyhle debilní tresty užívám furt ve škole. Když se bavíme při matice s kámoškou, jdeme na hanbu do kouta stát nebo klečet čelem ke zdi. Máme totiž učitele krypla.

hele ten kdo dává děti klečet do kouta je svině a nemá to v hlavě v pořádku :( nikdy bych to neudělala a nechápu to :(/