Chci zachránit vztah

text

Když já naštvu svou drahou polovičku, tak uvařím dobré jídlo, uklidím, připravím to co má rád (dálkové ovládání od TV, časopis Rybářství,...atd), zapracuju na svém vzhledu - abych se mu ce nejvíc líbila a pak se snažím, aby mi odpustil. Podstatné je, že přiznám svoji chybu, omluvím se za ní a poprosím o odpuštění. Někdy to třeba chvíli trvá, tak se snažím mu prostě dělat radost stokrát denně různými maličkostmi, dokud mi neodpustí a pokud možno i pak.

Jenže kolikrát jsem přesvědčena, že chyba není na mé straně, ale přesto tohle absolvuju - to je moc důležité - ponížím se, vztáhnu vinu na sebe a prosím za odpuštění. A pak se stane ten zázrak, kdy on řekne: No dobře, vždyť to byla i má vina, atd....a jsme usmíření. Nedělat ze sebe permanentě blbce, ale občas se podřídit (zapřít sám sebe, obětovat se),
to je podle mně velmi důležité umění, které dnes mnoho lidí neovládá a tak se vztahy rozpadají.

Pro L a další: pochopila jsem to tak, že Radek o svou milou opravdu stojí, tedy to není žádná lepenice, ale mají už něco za sebou, tedy pevný základ tam je. Jenže pevný základ nestačí, láska je jako květina, o kterou musíš neustále pečovat. Tedy dělat tomu druhému dobře a nic za to nežádat, někdy se i obětovat, ustoupit, odpustit, zbavit se své pýchy - obětovat něco pro druhého. nes si chce každý urvat co nejvíc sám pro seb pak přijde odměna v podobě krásného trvalého vztahu. Protože krize, nedorozumění a hádky (nebo ponorková nemoc)se objeví vždycky. Pravá láska je ale umí překonat, jenže co je pravá láska - to jsou prostě lidé, kteří umí ustoupit a odpustit, kteří se snaží zachránit vztah i za cenu, že se třeba musí trochu obětovat.

7. 5. 2007 09:56:31, Radek
Ahoj. S přítelkyní jsme již 4 roky. Mě je 29 a jí 33. Poslední dobou to mezi námi neklapalo, protože jsme dost často pili a hádali se. Ona už to nemohla vydržet a přišla s tím, že mě chce opustit a už mě nechce. Tím mi otevřela oči a donutila mě k chování, jaké jsem měl ze začátku. Když jsem se nad sebou zamyslel, nevěřil jsem tomu, jak jsem se mohl chovat tak bezohledně. Teď ale vím, jak se partneři mají k sobě chovat. Podařilo se mi jí přesvědčit, aby mě neopustila a zůstala se mnou. Akorád že, i když vidí, že už nejsem ten špatný, je ke mě hrozně chladná a pořád chce volnost a klid. Nenechá na sebe pořádně ani sáhnout(Nemyslím sex, o tom ani nemluvím) a když jí chci třeba jen políbit na přivítanou, tak uhýbá. Už nevím, co bych měl udělat víc, aby se její její láska ke mě vrátila. Ale zase kdyby mě neměla ani trošku ráda, tak by už přeci odešla. Děti spolu nemáme. Co vy na to dámy?

Jedno téma Ti Radku nestačí?
Jestli Ty si znás neděláš šprťouchlata!:-)

Samanta si vezme kratkou kosilku, vystrci na mileho svudne prdelku a je to. Milostive mu da zasukat a my chlapi tohle sezereme i s navijakem.

Já jsem taky pro to, nic nelepit a nic nedělat. To ale závisí na povaze a není to žádná sranda. Lepenice dlouho nevydrží, pokud není pevný základ. Chce to čas.
Pro Samantu: Jakpak to vypadá, když naštveš Ty svoji drahou polovičku?

NESLEPOVAT!!!!!!!

Kdybych já byla na místě tvé přítelkyně, očekávala bych velkou snahu o smíření ze tvé strany a ne nicnedělání jak radí coyot.
Když mě má drahá polovička naštve, tak už ví že má: přinést kytku, pomoct mi v domácnosti (zapnout myčku, nakoupit...)koupit mi něco hezkého, pozvat mě do kavárny, divadla, kina, prostě někam do společnosti, kde se mi to líbí. Pokorně odprosit - uznat, že udělal chybu, poprosit mě o odpuštění a slíbit, že se bude snažit chovat se ke mně líp. V klidu si promluvit o tom, co mi vadí a co bych chtěla, jak si představuju, že by se měl chovat. A hlavně - říkat mi samé příjemné věci, tedy jak jsem hezká, jak se mu líbím, že beze mně by byl ztracen, atd. Určitě i tvé přítelkyni chybí láska, pohlazení a jemná slůvka, to potřebují ženy více než muži. Možná čeká, že o ní budeš bojovat abys jí dokázal svou lásku. Samozřejmostí je, že musíš být čistý a upravený, aby ses jí líbil (tedy většinu žen to přitahuje).
Zkus zabojovat, ale nevnucuj se jí zase příliš, máš svoji cenu. Když jí ona nedocení, tak ti není souzena. Taky držím palce.

Ahoj Radku.Rada je jednoduchá,ale zároveň ta nejtěžší k provedení.Nedělej nic.Buď milý,neutrální,nenaléhej,nic s ní neřeš a dej tomu čas.čas se tady ovšem nepočítá na dny, ale týdny až měsíce.Bohužel.Držím palce.

pokavad si ve svejch 29 letech pichal jenom 3 mareny tak se nediv ze nemas potrebny skusenosti jak si je vychovavat a jak s nima jednat. Podle me si nasla jinyho co umi pichat lip nez ty.

Nevím, jak bych začal s mým problémem. S přítelkyní spolu žijeme 4 roky. V posledních měsících se u nás začala projevovat tzv.,,Ponorková nemoc" a nebyli jsme na sebe dvakrát příjemní. Taky jsme hodně pili a to byl možná ten kámen úrazu. Před týdnem mi oznámila, že už se mnou nechce být a končí se mnou s tím, že mi řekla, že si ještě před tím rozhodnutím našla kamaráda na internetu a půjde si s ním sednout. V tu chvíli se mi život obrátil vzhůru nohama a nevěděl jsem a nevím doposud, co mám dělat. Vím už jen to, co jsem dělal, bylo špatně a musím se změnit od základu, abych byl zase takový, jaký jsem byl dřív. Podařilo se mi jí přesvědčit, aby našemu vztahu dala ještě šanci, ale pořád, i přes mou snahu, se chová ke mě hrozně chladně. Hrozně mi chybí láska, pohlazení a jemná slůvka. Nevím co si mám myslet a nechci udělat žádnou unáhlenou ,,blbost". Cítím se jako sopka před erupcí. Nic mě nebaví. Ani s lidmi se nechci bavit. A to jsem byl velice společenský člověk. Začal jsem taky šíleně žárlit, i když vím, že to není správné. Mám hrozný strach, že jí ztratím. Nikdy jsem totiž nikoho tak nemiloval, jako právě jí. Takový rozchod jsem už jednou zažil po devíti letech s přítelkyní, se kterou jsem měl dítě. Možná se v ženách moc nevyznám, protože i když je mi 29 let, tak jsem měl 3 partnerky, z toho jen 2 vážné vztahy. Chtěl bych jen poradit, jak se mám chovat, abych jí neztratil. Vím, že se náš vztah dá zachránit a žít spolu úplně jinak.

Mockrát Vám děkuji Radek