Změnil jsem se, abych zachránil vztah

Uz ma nekoho jinyho

Když jsem se nad sebou zamyslel, nevěřil jsem tomu, jak jsem se mohl chovat tak bezohledně. Teď ale vím, jak se partneři mají k sobě chovat.
/Pokud víš,gratuluji.Jen přeškoda,že "náprava" a uvědomění přichází většinou,když už je pozdě./

Akorád že, i když vidí, že už nejsem ten špatný, je ke mě hrozně chladná a pořád chce volnost a klid.
/V nitru sám cítíš a 6tý smysl napovídá přesně co Tvá přítelkyně chce a po čem touží.Plně si uvědomuje změny o to je to složitější pro ni Tě v těchto chvílích opustit.Ovšem důvěra vložena jí na začátku vašeho vztahu visí již jen na vlásku a obavy ze společné další budoucnosti jsou oprávněné.Pravděpodobně i ona se není sebou příliš jista co doopravdy chce./

Už nevím, co bych měl udělat víc, aby se její její láska ke mě vrátila.
/Bohužel nic.Jestliže láska z její strany vyprchala,můžeš se stavět třeba na hlavu a nic nepomůže.Spíše by jí to mohlo iritovat,jak se moc snažíš.Nechala bych tomu raději volný průběh,než-li se příliš snažit./

Ale zase kdyby mě neměla ani trošku ráda, tak by už přeci odešla.
/Lítost a alibismus jsou "prevíti",kteří oddalují blížící se rozchod.Kdo cítí ztátu milované osoby,nechce si připustit myšlenku,že by mohl být Konec./

Co dodat na závěr:
Jen tolik:Co nejméně stavění vzdušných zámků,pravdě se podívat/oba/co nejdříve do očí a především,býti k sobě samým co nejupřímnější.
"Co Tě nezabije,to Tě posílí"

nejsem sice dáma, ale povímti , co se stalo, má milence, to se vždycky ženský chovaj takhle, už jsi zkrátka ten druhej, je to blbý, ale je to tak.

Ahoj. S přítelkyní jsme již 4 roky. Mě je 29 a jí 33. Poslední dobou to mezi námi neklapalo, protože jsme dost často pili a hádali se. Ona už to nemohla vydržet a přišla s tím, že mě chce opustit a už mě nechce. Tím mi otevřela oči a donutila mě k chování, jaké jsem měl ze začátku. Když jsem se nad sebou zamyslel, nevěřil jsem tomu, jak jsem se mohl chovat tak bezohledně. Teď ale vím, jak se partneři mají k sobě chovat. Podařilo se mi jí přesvědčit, aby mě neopustila a zůstala se mnou. Akorád že, i když vidí, že už nejsem ten špatný, je ke mě hrozně chladná a pořád chce volnost a klid. Nenechá na sebe pořádně ani sáhnout(Nemyslím sex, o tom ani nemluvím) a když jí chci třeba jen políbit na přivítanou, tak uhýbá. Už nevím, co bych měl udělat víc, aby se její její láska ke mě vrátila. Ale zase kdyby mě neměla ani trošku ráda, tak by už přeci odešla. Děti spolu nemáme. Co vy na to dámy?