existuje posmrtný život?

Jsme složeni z molekul a atomů.Co z nás někam přejde?Duše a jaká energie ji převede.Blbosti.Na bludech posmrného života se stejně vydělávají peníze,jako na předpovědích a horoskopech.Důkazem toho je,že blbost a církve nezkrachovaly.

Což mravenec nemá duši?
Tak i mravenec se znuvuzrodí , a mezizím pobývá v mezidobí (kdy se jeho duše - v tomto případě spíš kolektivní vědomí - rozhoduje o své další pouti), můžeme to třeba nazývat nebe.

Posmrtný život v nebi... i pro mravence?

já s tim mám skušenosti.

Tak je omyl Bettty Black byla americká batetelka a v roce 1977 zemřela.

Upřesnění: Plný název knihy Betty Black je RUDÁ záře NAD KLADNEM a napsala ji pod pseudonymem Zápotocký.

Určitě by to bylo krásné vstoupit bránou smrti do zlatavé záře kde potkáš samé milé tváře + pozůstalé jenže problém je v tom jaké dveře otevřeš. Podle jiných , prý vstup na onen svět trvá v čase pozemském několik dní. Musíš projít vším co onen svět skrývá a až na konci je ta celá nádhera. Je tam moře lidí ( duší ) od počátků věků a všeho živého co existuje. Boj o to krásné tam nezáleží jen zde na Zemi ale především tam. Jak se říká vše si člověk musí zasloužit a zrejmě to platí i tam. Je bezpočet teorií stejně jako každý vnímá vše kolem jinak.

Natura... Z prvních možná byl ale určitě nepsal a nevrdil že na prahu smrti je jen pouze hřející klidem sálající záře s příjemným průvodcem. Psal i o odvrácené tváři smrti i když tomu nevěnoval celé kapitoly jako jiní oproti němu. Nelze se opírat jen o Moodyho a jeho pohádkový popis o onom světě. On jistě dobře věděl jak líčil o řadě jiných a horších prožitcích ale nemluvil o tom.

Betty Black již téměř zapomenutá badatelka v 70 sátých letech v roce 1973 vydala knihu Záře ... možná je snad ještě k dostání v knihovnách a některých knihkupectví. Tato badatelka psala v dobách jako R.Moody ovšem trochu z jiného soudku pohledu na onen svět. Otázkou je zda dokážeš přijmout i jiné vědce a neubírat jen jednosměrně kde vládne teplo a klid.

Moody není zdaleka jediný, ale byl jeden z prvních, co se o tom nebáli mluvit (psát).

Natura
Moodyho jsem četl jenže on taky mluvil o pekle duší které tam zemřelý prožíval. Bylo to v knize Světlo po životě nemluvil pouze o smířeni a klidu. Mluvil i o tom jak se duše vrátili vyděšené. Jeho kniha Včerejší hříchy a druhá kniha Děti dětem popisovali jednoznačně tyto děsivé prožitky. V knize Děti dětem byly popisy lidí kteří se dostali pod vedením Moodyho do fáze " Bardo " to je stav kdy už je zemřelý v kontaktu třetího stupně s oním světem. Lidé tam vypovídali že v okamžiku smrti se začali propadat do tmy za nesnesilných zvuků podobné zvonům. To je celkem časté a lze o tom číst v mnohých knihách na toto téma. Další slyšeli hlasitý křik v okamžiku smrti. Někteří pacienti prý na otázku koho že tam vidí nedokázali ani odpovědět, klepali a třásly se hrůzou. Ne všichni se vrací smíření a klidní s tím co na prahu smrti zažili. Chci jen podotknout , že na světě není jen Moody ale i jiní , kteří vydávají svědectví o zážitcích v blízkosti smrti

Jirko,
takový obrat, co popisuješ, mohl být způsoben posmrtným zážitkem (jistě znáš Moodyho knihy), spousta lidí se "vrátí" smířená, a v klidu tu dokončí svůj úkol.

Petře, ano to je pravda. Ale slova máme proto, abychom alespoň opisem přiblížili to, co prožíváme.
Protože život není nic jiného, než to, jak ho vnímáme.

A co říkáte na to, že tento náš časoprostor je očistec?

Pro Naturu: přesně tak jak to píšeš. O zážitcích, pocitech atd. nelze diskutovat. Můžeme je někomu sdělit, ale přít se o nich nelze. Nemůžu například nijak dokázat, že můj strach je větší než strach někoho jiného.

Chtěl bych ještě podotknout, věřím že může po smrti existovat nějaké nápravné centrum něco jako "peklo" jinak si nedovedu vysvětlit náhlou změnu jednání lidí po tom co prožili něco podobného. Ten strach z těch očí nelze přehlédnout

Natura ten příspevek jsem psal já omylem jsem tvuj nick zkopíroval do hlavního okna.

Abych to shrnul: Jsem původně ZDR bratr už sice v tom oboru dávno nepracuji, ale pamatuju si pacientku , která se jak jsem se dověděl odmítla smířit s bohem, jelikož nechtěla někomu z rodiny odpustit. Nevím o co se presně jednalo, ale byl tam kněz , který jí za zavřenými dveřmi zpovídal. Pacientka par hodin na to dostala zástavu srdce. Po tom co jí znovu stabilizovali se z nepříjemné staré ženské stala příjemná stará žena, která nakonec svou zpovět zopakovala knezi a odpustila rodině. Něco prožila ve stavu srdeční zástavy to bylo jisté a myslím že to určitě nebylo nic příjemného, ale nikomu se pak nesvěřila. Po měsíci pak dostala další zástavu a už nepřežila.

To bychom se nemohli bavit ani o pocitech, o zážitcích, to vše je subjektivní a pro druhé nedokazatelné.
To bychom diskutovat neměli vůbec o čem.

Pro Naturu: Jestliže nějaké tvrzení nelze podložit žádnými důkazy, jde o spekulaci a tím pádem je zbytečné o tom diskutovat.

Jinak Země je kulatá, to jsem schopna přijmout bez problémů, to je v poho.
Že existuje aura, na to nemusím mít Kiriliánovy fotografie, to vnímáme všichni (a nemusíme ji přímo vidět).
A že může existovat peklo, to jistě může, v tom smyslu, že ho můžeme prožívat.

Moje "důkazy" posmrtného života vám mohou připadat směšné, to úplně chápu, a kdysi by mi taky směšné možná připadaly. To je také důvod, proč je sem raději nepíšu. A už vůbec je nehodlám nikomu vnucovat, jak, Jirko, píšeš.

Ten příspěvek ve
21:39:31
jsem nepsala já, ale někdo, kdo to asi psam mi, protože mě v tom příspěvku oslovuje. Nebo Ti Jirko přijde normální, abych si psala sama sobě, a v příspěvku se sama oslovovala? Já vím, na Doktorce je možné vše. :o)