existuje posmrtný život?

Řekněme že se mame...nejde "jen" o to, jaký jsi byl v minulém životě. Jde o to, co se máš naučit a jaké k tomu potřebuješ podmínky.

Řekněme že se mame všichní dobře,protože není tak zle jako v Africe.To se ted jako vyměnime,oni budou misto nás a my tam.No cokdyž je to uplně jinak a ten život co tu žijem,je trest za něco.Nedělil bych na bohaté a chudé,ale na bezohledné a pokorné.Bohatý nemusi byt bezohledný a chudy nemusí byt pokorný.Nějak se mi nezda byt jednou bohatý a jindy zase chudy.Zdá se to byt složité,nebo je to jednoduché?

Anonyme "..." (tři...Vůbec člověk nemusel být na začátku "pěknej hajzl". V příběhu "Malá duše a Slunce" je to pěkně vysvětlené.

Anonyme "..." (tři tečky - dnes 16.52), místo "...člověk pořád žije, ale je to někdo jiný v tom samém těle" jsi patrně chtěl napsat "je to ten samý v jiném těle", ne? Jinak by to nedávalo smysl. Přece nikdo jiný nepoleze do toho samého těla, které už dávno spočívá v hrobce?

Katko, Tvůj "spravedlivý" názor zastává více lidí - nic proti tomu. Ale když se to zjednoduší ad absurdum, tak kdy se to vlastně nastartovalo? Snadný-těžký život, štěstí-trápení, bohatství-bída, aby se to v příštím životě vykompenzovalo? Musel být člověk v jakémsi prvním životě sám od sebe pěknej hajzl, aby to pak musel bolestivě napravovat? (Opačně snad doufám ne? - To potom takový "bača" (příspěvek v 18.18) aby se bál převtělení... :-)

Jiříčku, ty o tom vůbec...Ted se mám dobře,takže předtím jsem byl jako chudý hladový....

No já nevím, ale věřím, že nějaké energie zůstává...

Jiříčku, ty o tom vůbec...nemusíš,ale proč ten sarkasmus s jiným názorem??? Ty o tom asi všechno víš:-) Jsi nejspíš jediná na světě.

Jiříčku, ty o tom vůbec nic nevíš. Ty jsi si jistý, že něco jako posmrtný život a následná reinkarnace neexistuje. Ty si prostě nedokážeš připustit a představit to, že existuje jiný způsob bytí (života) než je tento. Chápu, já si taky neumim představit, že to jde bez reinkarnace. Jak by sis vysvětloval, že každý má jinak těžký život, někdo je bohatý a někdo chudý, někdo je šťastný a někdo zase nešťastný? To vše souvisí s jeho minulým životem, jak se choval, jak se měl atd. a podle toho se určuje ten život následující. Takže je to vlastně spravedlivé.
Nemůžu s tebou souhlasit.

To co píšu je můj názor. Nikomu nic nevnucuji je pouze tim, v co aktuálně věřím já, i když bych raději věřil v nějaký posmrtný ráj. Dovolim si přirovnat absolutní trvalou ztrátu paměti ke smrti. Člověku se vytvoří nová osobnost. Z našeho pohledu ten člověk pořád žije, ale je to někdo jiný v tom samém těle. Z toho jsem postupně usoudil, že lidé jsou pouze jako "paměť" v počítači. Našim posláním je získat co nejvíc informací. Ať už drby, nebo vědecká fakta. Proto je také člověk tvor společenský. Naše osobnost se utváří se zkušenostmi, není předem daná a smrt je jako smazaní dat. Nicméně existence světa, vesmíru a života je natolik záhadná že ji lidstvo nebude schopno nikdy pochopit.

Nikdo to nemůže vědět na 100% a ani říct, že posmrtný život neexistuje. Duchové, démoni, bohové a jiné bytosti, o kterých se traduje už od dob, kdy se člověk poprvé postavil na dvě nohy o ničem takovém se nedá říct, že to není skutečné. Všichni vnímáme jinak, někdo je citlivý a dokáže vidět duši mrtvého člověka a někdo jako já, kdo nechce věřit ze strachu, že někdy něco takového potká. Každý si vybereme svou cestu, každý si sami určíme co je pravda a co lež, ale nikdy netvrďte s jistotou, že to neexistuje, protože jednou potkáte ducha a nas?rete si do kalhot:D Věřit v to na 100% také není příliž dobré jednou vás to taky může praštit přes nos;-)
A tak věřte s mírou a klidně přimíchejte i trochu strachu je to přirozené (alespoň pak nebudete nějakého ducha vyvolávat).

Nic takového není ,člověk jen v něco musí veřit ,dříve lidé neznali pořádně anatomii takže když přišel mor a někoho se zázrakem podařilo vyléčit ,hned v tom byl bůh ... Prostě člověk veří tomu co si momentálně nedokáže vysvětlit ... Před tisíci lety byl bůh v tom kde je dnes věda ... dnes si neumíme vysvětlit smrt ,ale za tisíc let přijde vysvětlení a človeku zbude zase o neco méně k víře ..

koukněte se na tyhle stránky a pusťte si to video
http://marieke.pise.cz/150765-smrti-nic-nekonci.html

je předsi jasné,že život neni jenom jeden:)

Pavlínko, s Vaším příspěvkem by se dalo polemizovat - když to vezmu od konce:

3) je to jen teorie, těžko se k tomu vyjadřovat;
2) podle všech dostupných poznatků jsem dospěl k názoru, že jde spíš o informace od našich přímých předků - něco jako zbytek jakési dědičné paměti, která biologicky přešla až k nám, třeba s přeskokem i více generací. Můj syn, když byl poprvé v Itálii, náhle začal ve městě poznávat různé detaily, věděl kam mají jít, co bude za rohem a tak. Na tom zájezdu jsem bohužel nebyl, a když jsme tam pak jeli spolu, už to bylo vyhaslé a musel jsem mu dokonce překládat z italštiny i základní informace. Takže žádný předchozí život, jen asi "stopa paměti" po některém pradědečkovi a na chvilku to zazářilo;
1) počet narozených lidí je stále větší než zemřelých - to by Vám prostě matematicky nevyšlo.

Věřím; plno věcí tomu nasvědčuje:
1) počet zemřelých a narozených lidí je stený
2) plno lidem se občas zjeví něco "nemožného a nadpřirozeného", něco, co v tomhle životě nikdy neviděli a nikdy o tom neslyšeli, ale je jim to povědomé - je to zvláštní pocit, protože jsem to párkrát v životě zažila i já
3) "pročžijeme zrovna v tomto městě a narodili jsme se zrovna do této rodiny?" Tak tuhle otázku si klade plno z nás - je to buď proto, že jsme v tom samém městě nebo rodině něco "nedokonali" a třeba jsme nikomu v minulém životě hodně ublížili, a tak se tam narodíme znovu a musíme si to pořádně odnést tím, že ten život bude ošklivý, stresující a těžký a druhá varianta je, že se narodíme třeba i do jiného státu, protože v tom minulém životě už jsme tam dosáhli plného poznání a tím pádem musíme jinam.
Je to tak velmi pravděpodobné.

Podle mě také existuje. proč by se jeden člověk topil v dluzích a žil v chudobě a druhý něvěděl kam dřív s penězma? Je to dáno tím, jak jsme na tom byli v tom životě minulým. Pokud se teď máme špatně, máme život plný stresů a překážek, tak ten příští už bude dobrý. Naopak ten, kdo se má teď dobře a je šťastný, příští život už tak lehký a hezký bohužel nebude. Prostě si v každém životě musíme něco zkusit....
A kladete si otázku, proč jsem se zrovna narodil(a) do této rodiny a do tohoto města? To už je určeno osudem...

Ano,Iveta si to mysli spravne.Nevim jak to rici,ale ja jsem tu jiz podruhe,poprve jsem tu byla pred 110lety.Ale stejne tomu nekteri verit nebudou.Ja to mam dokazane,ale vice se k tomu vyjadrovat nebudu.Kazdy tu mame nejaky ukol a pokud ho nesplnime,tak se vracime,ci pokud tu mame nejaky nevyreseny problem,objevime se tu znovu a pokud tu jiz nekdo byl a byl to poradny previt,musi prijit znovu a poradne si to v dalsim zivote odnese.

Iveto, souhlasím s vámi. Jednou jsem měla doma půjčenou knížku "Proč nežijeme jen jednou", tam to všechno bylo. Psali tam, že někdo byl na nějakém výzkumu a vzpomenul si na svůj předchozí život, ale takto "násilně" by se to zkoumat nemělo. To, že si nevzpomeneme, je správně a je to pro naše dobro. A mimochodem - to, co nám jde, jestli jsme bohatí nebo chudí atd., tak na to má hlavně vliv náš minulý život. Jednou se vyvinula ta "neviditelná" duše a ta se vždycky dostane do nějakého těla ještě, když je novorozenec u maminky v bříšku. Je to opravdu takový "koloběh"...

Honzo, jak kterého? Měl by být snad jen jeden, ne?

A kterého Boha máte na mysli ?

Já si myslím,že je vše...Bůh nám dává možnost podívat se na svět ze země a potom,když si myslí,že to stačí si nás zase vezme zpět :-))
Každý tady má předem vyměřený čas.