Víly
Má veliká lásko,
sedmikrásko
Rusalko, má zlatovlásko
ty moudrá krásko.
Proč babice nám nepřeje?
Teď v řece vytváří peřeje,
aby ti život otrávila.
A tys přece milá víla,
kterou má v lese každý rád.
Jdu hledat pomoc!
Přeji ti dobrou noc.
Já vím, že je k polednímu,
ale zčernal mi celý svět.
Neboj, v úterý budu tu zpět.
Tu rybu si udělám
k obědu
za trest, že se dobře
neschovala.
Pronásleduji Moudrolála
a začaruju ho
v bezmocnýho dědu.
Tu lásku ti Rusalko
nepřeju
já sama chci Hejkala mít.
Boj se mne, boj
a ve středu
přijdu tvé štěstíčko
vzít.
Je mezi námi velká láska,
přeje i závidí nám jí lesní cháska.
Jen ta baba jedu,
vysílá k nám stále plno špehů.
Včera nás černá ryba poslouchala,
rychle pak potokem odplavala.
Bojím se, jsem si jistá,
že babice zase něco chystá.
Kvákalka je moje přítelkyně
chodí k nám domů lapat mouchy.
Pozdavuj ji, určitě se zítra stavím
už se vidím jak utíkám z louky
a ty, má drahá
mi běžíš v ústrety.
Pak spojí se naše rety
a rybičky zatleskají ploutvičkama.
Fešák Hejkal a Rusalka panna
se mají rádi.
Tak je to mezi náma.
Jsem zde na mělčině u vrbiček,
kol mne houf zvědavých rybiček.
Chtějí vidět Hejkálka,
že jsi fešák
prozradila žába Kvákalka.
Vodní svět, ten pro mne není
voda ta mne děsí.
Polibek však velké je pokušení
Tak houkni na mně
kde jsi?
Hejkalíčku dnes vyjít na břeh pro mne lehké není,
všude padají větve a je boží dopuštění.
Jestli chceš polibek dát,
musíš si pro něj ke mne doplavat.
Tanec tvůj
moje strasti tiší.
Jsem jak ten rytíř
bez bázně a hany.
Je košile mi než
kabát blžší.
Chci polibek
od své panny.
Tvá krásná píseň mne ukolébala,
já málem pravé poledne zaspala.
Však kukačka mne probudila,
já se v tůňku ponořila.
Vodu jsem v kruhy rozvířila,
vodní tanec pro tebe zatančila.
Rusalko mílá
tys v lese,
Hejkal ti
vřelou lásku nese.
Ustelu ti pod skalou
postýlku houpavou,
budu ti houkat
nad hlavou.
Ukolábám tě v sladký sen
jsem ten tvůj -
dobrý den.
Ach Hejkalíčku, to mi spadl kámen ze srdce,
že nedostala tě ta zlá babice.
Děkuji za přízeň Moudrolála,
bez něj bych se více bála.
Však živly běsní po lese,
i posvátný dub se třese.
Vichr rákos zohýbal,
mou postýlku rozlámal.
Voda se z ryblíčka rozlila,
na náš palouček se vylila.
Z té šílené vichřice,
chytila mne zimnice.
Hejkale, Hejkalíčku,
jak zahřeješ svou Rusalčičku?
Tak baba tady znova je,
kdypak se nad ní vyhraje?
Já domů jdu,
s myslí upřenou
na ideu:
Rusalka je mou ženou.
Kdo se tu za mně
vydává?
Kdo ze mně život
vysává?
Volám na pomoc
blesky
a hromy.
Zaklínám zemi
zaklínám
stromy.
Ať běsové
diví
v lese bouří
tady si už
nikdo nezakouří!
Rusalka, hurá!
Tak můžu dolů,
já před babicí
na dub vyšplhal.
Moudrolál mávl
hůlkou svou
a dvojníka
mi přičaroval.
Baba to neví,
že mlhu měla
zítra jí život
zešedne.
Zatím co spolu
má krásná vílo,
oslavíme pravé
poledne!
Hejkalíčkku milý,
co to slyším v tuto odpolední chvíli.
Nemám ještě síly moc,
musím zavolat živly na pomoc.
Ať velká voda čarodějnici odplaví
a tebe vítr na nohy zas postaví.
Tak teda Hejkal
vydrzel malo
kdo mohl vedet,
ze je sralbotka.
S Rusalkou tancit
to se to hrálo
ted se mu stejska
po botkach.
Lezi tam v obore
nozky ma nahore
nikdo nevi
zda umre.
Utíkej, Hejkale utíkej
honí tě chtíč velikej!
Už tě držím,
už tě mám
pěkně si s tebou zašukám!
Rusalko, pomoc
baba mne honí
už, už mě skoro má.
Já ji to říkám,
že nejsem pro ni
neslyší,
je snad pitomá!
Trápím se trápím
pobrekávám
Hejkalíkovi
nezamávám.
Dostanu já tě, dostanu
kdy si zamanu.
Jsem mocný čaroděj Moudrolál
žasnu, co vítr k mému sluchu zavál.
Čarodějnice se zase chvástala,
nevěda, že v kouzlení sto let zaspala.
Musím se smát jejímu rouhání,
škoda, že nemám teď čas na ní.
Pohrál bych si s ní chvíli,
hned by se plazila u nouhou rusalčí víly.
- Odpovědět
Pošli odkaz