Víly

Ach běda, Hejkalíčku, běda,
drbu se celá od oběda.
Navíc sem letí nějaký dravec,
obávám se, že zde bude mazec.
Musím se skrýt ve vodním úkrytu,
snad sejdem se tu za úsvitu.
Nenech se ničím polekat,
ať zítra mi můžeš halekat.

Dobře, dobře milé děti
Čarodějnice už k vám letí.
Byla jsem a nebyla jsem
zlaté nitě spřádala jsem.
Našla jsem si jinou lásku
vedu vám ji na ukázku.
Je to samec, bijec chtivý
na potkání žere víly.
Hejkal se ho v noci lekne
klekne, hekne
a až vstane
mým milencem se rád stane.

Jsem jen malý roztoč z trávy
nemají mne rády krávy
kdo mne potká
ten se drbe
svrbím ho pak všude, všude
Napadla jsem Hejkala,
Rusalku i Moudrolála.
To si bude veselice
udrbou si své palice.

Už si chvátám
už se nesu,
utíkám k tobě má lásko
k lesu.
Až tě deštík omyje
ze studánky upije
si chlapík čas.
Pak si spolu zatančíme
na paloučku zatočíme
světa běh tím zastavíme.
Pěkně si tě povedu
cestičkou sladkou po medu
ke dnům, které, já to vím
si tvojí láskou osladím.

Jejej, co se tu to objevilo,
svoji bytost rozdvojilo?
Další pekelné strašidlo,
které v pekle pálí horké bydlo?
Tak ho trochu zchladíme,
do tůňky ho hodíme!

Ach ty můj Hejkalíčku
milovaný lichotníčku.
Já nejsem žádná světice,
však nejsem ani slepice:-)
Mne baví tanec na slunci i v temnotě,
s vodou i zemí chci být v jednotě.

Zalez pod zem podvodnice
jsi horší než dvě vodnice
a to jsou pěkný potvory!
Zazdil jsem v domě všechny otvory
a čekám, že se mi má láska ozve.
Čekám nerad, snad už posté
až zlé se v dobré obrátí.
Až kočí ve svatebním kočáře
práskne opratí
a Rusalka se stane mojí ženou.

Má milá vždyť já vím,
že si s tebou zasouložím.
Hejkale ty jedna dubová palice,
Rusalka je jen poběhlice.
Má to vyryté v kůži,
ve vlasech rudou "růži".:-)
Na rameni lilii vypálenou má,
ta proradnice prolhaná.

Má milá, vždyť já vím
že si tě přece jen zasloužím.
Nedám na řeči těch bab zlých
co se toulají po nocích.
Pro mne jsi bílá světice
a já tě miluji velice.

Ach, pekelné síly v poslední křeči
trousí o mne opět lživé řeči.
Chtějí mne očernit před Hejkalem,
mysl mu zatemnti žárliveckým žalem.
Doufám, že bude věřit mne a žabičce,
ne nějaké čarodějnické služtičce.
Snad pocítí ve svém srdíčku,
mé věčné lásky jiskřičku.
Jsem též znavena těmi útoky
objevivšími se vždy odněkud ze stoky.
Ach můj milý Hejkalíčku,
kdy budeme mít klidu trošičku?

Rusalka,že sedí na břehu a pláče?
Včera večer objímala kudrnáče.
Nevzpoměla na Hejkala děva bledá,
nechápete proč mu chudákovi nedá?
Kudrnáči svoji lásku dala,
Hejkala se navždycinky vzdala.
Bude tu lháti o své lásce k němu,
ale když zúčastníte se našeho nočního sněmu
poznáte Rusalenky pravou tvář,
hned rozplyne se nad ní svatozář,
naše soukromé očko má fotky,
jak sundává kudrnáčoj polobotky
a košily,kalhoty a spodky.

Rusalko, já už v hrobě byl,
však Moudrolál mne uzdravil.
Kdybys má milá věděla,
tvá bělost by se zarděla.
Jak mne ty hnusný babice
obtěžovaly velice.
Ukázaly mi a to hned,
co snad je lepší nevidět.
Stále mi lásku kázaly
a hrubě do mne strkaly.
Já myslel, že mám na mále
když tu se vzadu na sále
objevil krásný obraz tvůj.
A já zas byl svůj a jenom tvůj.
Utíkal jsem rychle zpět,
oběhl snad celý svět.
Teď tě čekám noc a den
a věř, jsem moc unaven.
Tak přijď má sladká vílo,
co pobýt s ní je tak milo.
Zahudu ti k tancování
poprosím o milování.

Co to plácáš za nesmysly,
šálí tě zrak i další smysly?
Rusalka sedí na břehu a pláče,
neviděla dnes Hejkala
a to pro něj upekla koláče.
A že Mlhožrout se rozplynul?
Vždyť mi včera již z nebe pokynul.
Řekl, že za všechnu svou dobrotu,
přežiji i stoletou Dorotu.

Flus co je to tu za binec?
flus všude samý žabinec.
Flus Hejkal bez Rusalky ani ránu
flus Rusalka je kdesi v pánu.
Flus Mlhožrout se jen rozplynul,
flus jen hrál že zahynul.
Flus objeví se zas nenadále,
flus a rozhodí vám sandále.

Ó Hejkálku já se na tebe v úkrytu tak těšila,
žlutý měsíček jsem ti na zimní šál vyšila.
Stýská se mi moc,
vyprávěj, jakou si měl noc.
Já na pohřbu Mlhožrouta,
seděla vedle Mrchožrouta.
Stále mi cpal nudné kecy,
o tom jak slupnul Macaráta punkevního lapeného v kleci.
Vůbec jsem se nevyspala,
rozrušená žabička celou noc prokvákala.
O jakých hádkách jsi včera psal?
Doufám, že tě nikdo nenaštval.

Ach jo, běda, běda
viděla jsem jen Hejkalova záda.
Běží zase do Hejkalova spát,
s kým já si zde budu hrát?!
Neviděl mne, neslyšel,
o pohled na mou ještě bělostnější tvář přišel.
Tak tedy zítra kolem oběda,
jdu se strojit na pohřeb, ó běda.

Trpaslíků roje
vyběhly do boje
les už voní šalvějí.
V dálce zvony zaznějí
a konec bude pohádky.
Já nevěřím na hádky
a chci se vrátit za úsvitu.
Teď utíkám do svého bytu :-))
kde mlhy na mne nemohou.
Se slzou v oku
běžím a do kroku
si broukám tu svou:
Ubohá Rusalko bledá,
běda, běda
(Tak nashle zítra kolem oběda)

Tak jsem zpátky můj milý Hejkalíčku,
nepřestala jsem na tebe myslet na chviličku.
V hlubokém lese jsem se zimou klepala,
steskem po tobě jsem občas plakala.
Naštěstí houbičkové vílky lysohlávky
vyprávěly mi barevné rozprávky.
Docela mne zabavily,
zkrátily mi dlouhou chvíli.
Díky statečnému žabákovi a žabičce
budeme moci opět sedět na rákosné lavičce.
Též Moudrolál a chrabří trpaslíci,
pomohli nám,
děkujeme musíme jim říci.
Jen Mlhožroutovi nebylo již pomoci,
celý les mu půjde na pohřeb dnes o půlnoci.
Až přejde doba smutnění,
snad zas v ráj se náš les promění.

Cítím cítím zradu,
tak posílám vám radu.
Ať trpaslíci svou pomocí k dílu přispějí,
všechny lesa kouty nechť vykouří šalvějí.
Bude zase hned zdravý vzduch,
navrátí se běžný lesní ruch.

Rusalko, zle je,
vzkaž Moudilálovi
že les se možná
nedožije rána.
Teď kráká tu černá vrána
a Mlhožrout zašel na úbytě.
Prosím tě, prosím
ať dobroděj
pošle nám na pomoc
zlaté dítě.