Víly

Touživko Hejkala se nesmíš ptát,
rovnou ho chytni za kabát.
Nedělej s tím žádné saky paky,
až ho prubneš, dám si ho taky!

Na zlobu, co hlavu zatemňuje
znám bahenní čaj, co povahu zjemňuje.
Dáš si malý doušek,
budeš můj koloušek.

Zlobím se,
až ruka se mi třese.
V bahno jdi
a nestraš nám tu v lese!

Vařím polévku z čarovného květu,
kdo jí pozří náleží chvíli jínému světu.
Světu touhy a lásky omámení,
lepší polévky na světě není.
Nebuď hloupý Hejkalíčku,
v širokém těle široká duše je,
ochutnej polévčičku
a poznáš to za chviličku.

Jakoupak polívku vaříš,
bahenice,
co jsi jak hrom do police.
Otravnou, špatnou nebo k blití
musím to napsat, není zbytí.
Já viděl jen kousek tvého vlasu
a vím, že postrádáš co já chci -
krásu.
Nejen krásu těla
taky duše.
Támhle sem Hovnivál
kluše.
Toho pozvi k svému stolu.
Já jdu k za Rusalkou
k molu.

Ha, Rusalka si nožku kurýruje
a Hejkal jen tak okolkuje.
Mohu zase své štěstí zkusit,
o touhy naplnění se pokusit.

Kdepak jsi Hejkalíčku,
pozvu tě na polívčičku.
Ta tě správně rozproudí,
už slyším tvůj hlas, jak loudí...

Kde léčíš se, má milunko,
kde najdu tě, má lásko.
Chci o tvou nožku pečovat
byť bylo to jen krátko.
Chci pofoukat ti paleček
a pohladit tvé tváře.
Chci dívat se na vlasy tvé
jak plné jsou sluneční záře.

Na noční taneček při měsíčku,
musím vykurýrovat mou nožičku.
Včera jsem se s tatrmanem lopotila,
pak zase Hastrmana s dušičkou fotila.
Má nový značkový foťáček,
naparuje se před ním jak ješitný hlupáček.
Uchozená nožka moje v potůčku se chladí,
snad večer se opět s rytmem tvé písně sladí.

Rusalko, mně se o tobě zdálo
jak skláníš se a líbáš mne,
sluníčko už vysoko stálo
a já stále snil o své panně.
Jaká je pěkná, milá, chytrá
jak umí pěkně verše psát
Těším se, až vyjde měsíc
a ona bude tancovat.

Hejkal spí v mlází,
měsíc mne k němu doprovází.
Pohladím ho ve spánku,
zašeptám: "Díky hejkalý bobánku,
že zítra zase den rozkvete,
protože ty jsi na světě".

Dávej na sebe pozor,
moje lásko!
Jsi dobrý duch
našeho lesa,
kde každý plesá
když tě zří.
Tvůj věrný Hejkal
v mlází spí,

Hejkalíčku, teď musím odběhnou k rybníčku,
volá mne Hastrman, že se tam motá nějaký tatrman.

Zpívá ti Hejkal
potichoučku
písničku k tanci
na paloučku.
Zpívá ti milý
a každou chvíli
sluníčkem vzduch
se prozáří.
Štěstí je krásné
i v září.

Budu ti tančit pro potěchu,
po zeleném hebkém mechu.
Za kapradím mezi přesličkou a plavuní,
paprsek mezi stromy můj tanec osluní.
Zpívej mi k tanci Hejkalíčku můj milý,
snad prodloužíme tuto krásnou chvíli.

Tak tak, moje chytrunko
krásně milostná.
Ještě, že tě v lese každý zná
a rád tě má.
Teď pojď, čas je v přítmí lesa
v tanci si poskočit,
kapradí přeskočit,
v kole se zatočit
a houknout na lesy.
Má je nejkrásnější víla,
jen má.
Závidí každý, kdo ji zná.
Zavidí velcí, zavidí malí
ti co jsou z blízka
a i ti z dáli.
Rusalku krásnou, tančící
představy mužů mučící.

Hejkalíčku, proud k nám zanes šílenou vílu,
stále opakuje, že má velkou sílu.
V bahně se se mnou chtěla prát,
však rybky si s ní začly v hejnu hrát.
Hlavu jí pěkně zamotaly
až pod jez jí dostrkaly.
Zpět vyškrábat se jí nedaří.
do zadku jí teď štípaj komáři.

Rusalka není mátoha
ty bahenní šotku.
Nožičku ji pofoukám
ukážu jí fotku.
Aby si kráska připomněla
že je líbezná
jako princezna.

Rusalku jsem přivázala k vrbě za nohu,
myslíš, že tady teď chci tu vílí mátohu?
No možná, že jí odvážu
a boj v bahně jí ukážu.
Pomačkám jí trochu fasádu,
pak si dám s tebou rošádu.
Já nevzdávám se nikdy svojí touhy,
Rusalka bude mít bahenní šmouhy.

Rusalko, kde jsi
má nejrásnější?
Touží po tobě
Hejkalíček
pacholíček

Vím, Touživko, vím
budu chtít
co chci teď
zmiz hned!