Víly

Pro muže: Chceš něco udělat se svým "M" i když podle Tebe je nej ? http://www.velikost.cz

Slyším volání o pomoc,
mne se do břicha mlhy vejde moc.
Rád se černou mlhou ochladím,
pak se do příkopu vyvalím.

...Je teda nějaká lepkavá
a hrozně smradlavá!!!
Začínaj mi v břichu dívné pohyby,
že dožiju večera mám pochyby...

Zle je, zle je,
volám hlasem silným
jako polnice.
Utíkejte, prchejte
bojte se velice.
Neštěstí už je tu,
zachrany nevidět.
Brzy však, přátelé
vrátíme se zpět.

Jsem Přítulnice Zákeřná
zbledne každý, kdo mne zná.
Sice jste se zachránili,
bojte se však černé víly.
Již se blíží v hrozném chvatu
nese mlhu, černou vatu.
Přikryje vše co je v lese
mlha, ta vám bolest nese.
Budet tady za chvilečku
Hejkal ztratí svou děvečku!
Přijď se ke mně přitulit
vše ti mohu dovolit.
Spěchej, žeň se
dělej skoky.
Přítulnice má své roky.
Bude s tebou do skonání.
Nikdo jiný není k mání.

Kvák, kvák, kvák,
O tom, že je žabák plný síly,
já nepochybovala ani chvíli.
Proto jsem ti ho poslala,
teď abych ho z nejhoršího rychle dostala.
Na rány dám mu jitrocelové obklady,
nachytám mouchy, aby neumřel hlady.
Po obědě se oba do gala dáme,
Rusalku s tebou přivítáme.
Kvák, kvák, kvák

Bylo to na poslení chvíli
žabák ještě v křoví kvílí
Přítulnice, ta mu dala
pěkně si ho omotala.
Je to ale chlapík síly
vedle něj teď i Přítulnice kvílí.
Bahenice od rána
v kozelcích je motána.
Já tu sedím na dubu
šťasten hudu na hubu.
Čekám, až po vyjití měsíčku
uvidím svoji vílečku.

Kvák, kvák, kvák,
poslala jsem ti tam žabáka,
ten Přitulnici odláká.
Bahenice zakopla o Bludný kámen,
pro dnešek je s ní ámen.
Zítra odpoledne zlé kouzlo vyprší,
Rusalka tě Hejkaláčku zase potěší.
Kvák, kvák, kvák

Milá žabko
ty nic nevíš
já snad vezmu roha!
Přítulnice umotá mne
hejbu se jen ztuha!
Popros, ať mne někdo spasí
už si to sem Bahenice hasí!

Kvák, kvák, kvák
Hejkále, neslyšel si Moudrolála,
teď abych ti já žabka lála.
Musíš se sám všem svodům ubránit,
Rusalka se dnes ještě bude před zlým kouzlem chránit.
Místo vánku pro změnu,
poslala ti ozvěnu.
Tak se rychle vzmuž
a Přítulnici řekni huš kuš!
Kvák, kvák, kvák

Rusalko, pomoc
jsem skoro v pánu
Přítulnice, ta ti má ránu
přepadla mne po ránu
hupsla na mně v pelechu
a teď tropí neplechu.

Hejkalíčku, mám tě ráda,
ráda..ráda...ráda....
Počkej na mne,
na mne...na mne...mne..

Na cestu vám zasvítím ráda
Julii budu dělat kamaráda.
Snad rozdýchám i toho smrada,
Puškvorce ohavného čpícího,
i Hejkala ve dne spícího.
Přítulnici zasvítím na tulení,
Moudroolálovi na hulení.
Čarodejnici na zlá čáry kouzla,
jezince by ke Smolíčkovi vklouzla.
A až mi světlo na prdýlce službu vypoví,
snad Philips mi s novou žárovkou vyhoví.

Hejkale, ať se děje, co se děje,
drž se pevně své naděje.

Pokud budeš v Rusalku věřiti,
brzo jí budeš moci opět viděti.

Čarodějnice propadla černé magii,
její kouzla já lehce přebiji.

Však ostatním svodům musíš sám odolat,
já tě mohu pouze varovat.

Jsem Přítulnice Zákeřná
zapláče každý, kdo mně zná!
Přitulím se blíž a blíž
poznáš, poznáš zemskou tíž.
Utáhnu se docela.
Hloupý, kdo to nedělá.

Kudy chodím tudy smrdím
k ničemu se nehodím.
Kdo může, ten mně vyhodí.
Tady se mi bude líbit
tady bude pro mně ráj!
Jůlince můžu ledasco slíbit
hlavně, když se jí bude můj smrad
líbit
a budu její kamarád.

Já bloudím lesem znavená,
a třesou se mi kolena.
Jsem sama jako v plotě kůl,
nemám ani přátel-já vůl.
Jsem Julie malá bludička
a snáším Vám lidem pod víčka,
nejistotu a věčné tápání,
co k šílenství mnohé dohání.
Kdo podá mi ruku a vyjde vstříc?
Kdo políbí moji bledou líc?
Chci jenom přítele-nic víc.

Jen třeste se vy chamradi,
dábel mi kouzla poradí
a pak už nebude nikdy
v lese světlý den.
Já snila sen
co byl tak krásný
a co zbylo
jen papír mastný
a vyčpělý parfém.
Už nikdy, Hejkale Hejkalíku
neuvidíš Rusalku.
Miluj si ji na dálku
a teskni do skonání světa.
To je ta věta
co těší mou duši.
Slyší každý, kdo má uši.

Rusalko, konečně
mne znáš,
Rusalko, kde se schováváš?

Dnes v lese pláče všechno
listí
nikdy já to nemám
jistý.

Jěště kapička naděje
mi zbyla
že vrátí se má krásná
víla.

Mysli na mne Hejkalíčku,
posílám ti polibek po větříčku.
Ve čtvrtek snad polehoučku
budu opět tančit na paloučku.
Zatím jsem skryta v hustém lese,
vánek ti pohlazení nese.

Tralalala lalala,
konečně má chvilka nastala,
ráno jsem se hezky vyspala,
bahnem se namalovala,
sukénku vykasala
a celý den sváděla Hejkala.
Tralala dalada,
to byla dnes rozšafná nálada.