nebaví mě život

Bane bože, nedopusť, ať tohle někdy potká mě!!!
Je to hrozný, nedivím se ani té mamince, má mu to asi za zlé, páč předtím se možná dalo ještě něco dělat a on nechtěl, což rodiče zákonitě musí sejmout jak gilotina! Příroda nás vybavila pudem sebezáchovy, rodiče nás učí být bojovníky a umět bojovat za to svý a teď se ji sejdou takhle najednou dva syni, kteří to prostě jenom zabalili, vzdali! Mám husinu až na zadku!
Hrozný to osud, hrozná to mateřská role:(
Ach jo:(
Na maminku se nezlob, je z toho určitě na zhroucení, už jsem taky matka a nedokážu si to ani představit!
Znala jsem 3 kluky, bratry...maminka lékařka, otec architekt.
1. kluk si prohnal hlavou kulku, kvůli nešťastné lásce, nejlepší a nejuznávanější tatér u nás!
2. kluk se utopil na táboře:(
a ten 3. kluk loni v létě uhořel při autonehodě! Maminka se dodnes léčí a je na práškách, tatík, dělá, že je držák, ale.....
Je to prostě strašný, ale bohužel, i takové věci se stávají:(
Z toho co píšeš, přes všechen můj optimismus, moc se mi to nelíbí:(
Drž se holka, myslím, že teď budeš potřebovat nejvíce síly...jsem tu, kdyby něco!

ahoj Andy ti doktoři dělají co mohou, je na přístrojích všech možnejch aby vůbec mohl nějak rozumně existovat ale jak říkáš bohužel nejsou všemocní takže se jen čeká co zase bude a vzhledem k tomu že už je to jeho pátý kolaps tak víme moc dobře všichni že jde dělat už hovno (pardon ale jinak už to napsat nejde.) Jo je to bráška mýho přítele a jak jsou na tom rodiče? jeho táta se jakžtakž drží ale máma se zbláznila ze smrti mladšího syna ( mého přítele) takže s tou je komunikace vyloučená stojí to za houby protože nemá ani pořádně podporu doričů, jen otce ale mámu by měl radši zavřít protože je na něj hrozně hnusná čímž mu vůbec nepomáhá. Tak se snažím já ale jde to ztuha už nevím čím ho povzbudit :-(

A ještě mi řekni, to je bratr toho sebevraha, tvého přítele, že? Jak to snáší rodiče? Vídáš je? Komunikuješ s nimi? Podporujete se navzájem nebo bojujete každý sám?

Angie: zas mám husinu:(
Je to hrozný, ouplně tě chápu a jsem s tebou:))
Zřejmě by se mu tu s námi dobře psalo, nebaví mě život, jen nevím, co bych mu na to měla v jeho případě říct. Snažím se rozdávat sílu a optimismus, ale někdy na to už ani já nestačím:(
Je super, že jinak se daří, aspoň, že když se sere jedno, nesere se všechno, což tak většinou bývá, jak jistě víš!
Ledviny jsou svinstvo a proč mu nedaj dialízu nebo tak? To jako tiše čekají, až to příroda vyřeší? Ani lékaři nejsou všemocní:(
Srázek si užij, zavzpomínat není na škodu, hodí tě to na chvíli jinam a uvidíš spousty věcí jinak, s tím odstupem!
Taky bych byla někdy nejraději neviditelná, ale to nejde, proto je důležitý umět vypnout, odpočívat, schovávám se k dětem, tam si odpočinu od tíhy běžného života:)
Ty udělej něco pro sebe, udělej si něčím radost, zasloužíš si to!
Drž se a zase písni...
Už jsem jak ty, každý den se obávám nejhoršího....tvého příspěvku:(
Měj se a hlavu vzhůru!!!

Ahoj Andy tak jsem se zdá se hluboce zmýlila :-((( můj přítel poté co jsem odešla z nemocnice zkolaboval to už po páté za tenhle měsíc. Řekl mi že už ho to opravdu nebaví já se m nedivím, není vůbec žádná naděje že se někdy z té nemocnice dostane a i když mu to pořád vnucuju tak on sám už tomu vůbec nevěří, řekl mi jsi dobrá že tomu věříš ale já už fakt ne, mě už to nebaví. Chtěla jsem ti napsat že se mám dobře, chemie pohoda, škola celkem jde, žádný stresy a o víkendu máme srázek s gymplákama no ideální stav až na to že mi umírá kamarád a já jsem totálně v hajzlu protože stoprocentně vím že už nemůžu vážně ale vážně nic dělat. Nejradši bych někam zmizla :-(

Ahoj Angie:)) Takže se to dá shrnout, že nic zvláštního se nestalo:( Pořád se čeká na zázrak nebo zubatou?! To je děsný, čekání je někdy stráášně dlouhý. Nedivím se, že je zpruzenej!( Je fajn, žes mu jemně řekla to, co jsi říct chtěla, pak to netlačí! Povzbudit ho asi nelze, bav se o normálních věcech normálního života, co škola a tak, aby necítil, že ho šetříš! Slibuješ, že to bude lepší, ale neměla bys slibovat něco, co nedokážeš splnit, páč ty nejsi ta, která o tom rozhoduje, i když tě chápu..zřejmě v tom ukazuješ svoji víru:))
Co se týče těch lidí, jsem ráda, že to cítíš stejně, alespoň někdo:))
Taky nesnáším stereotyp a pravidla, jediné pravidla, hranice a zásady, které dodržuju, jsou pouze mé vlastní a to lidi asi dost prudí, možná závist, že oni jsou furt ti poddaní, co nebudou nikdy nic víc:(
Co škola? Co ta chemie? Dá se? Co přátelé a tvůj další život?

jo a byla jsem zase v nemocnici, měl tak hrozně špatnou náladu, totálně zpruzenej tak jsem mu řekla že jestli to vzdá že mu nakopu zadek tak se smál to je dobrý začátek aspoň ten úsměv. Nesmí to vzdát jinak mi vezme zbytek iluzí. Taky jsem mu řekla že je dobrý kamrád, že ho mám ráda ale že to určitě ví tak snad mu to aspoň trochu pomůže. Tolik chci aby mu bylo líp cítím se hrozně beznadějně někdy ani nevím co mu mám říct abych ho povzbudila. pořád mu slibuju že už to bude lepší a že už ho pustí domů a ono houby a on stejně ví že to říkám jen proto aby nebyl v depresi ach jo

jo máš pravdu lidi buodu vždycky žít podle pravidel a tak nikdy nepochopí o čem to vlastně všechno je, protože mám občas raději ty divný lidi, takový ty co se straní ostatních, mají svůj svět a často jsou dost citlivý až jsem se občas divila protože někteří lidi nevypadali že by se s nima dalo rozumě mluvit ale oni žijou ve svým světě, třeba ti co vyznávaji gothic styl docela zajímavý a hodně lidí je odsuzuje a přitom neví co jsou zač že nemusí být až tak špatní. Taky nemám ráda hranice, ty trpaný pravidla a dál ani krok jinak budeš ta blbá a neoblíbená ať s tím jsou někam já chci být jiná protože být univerzál, kopie ostatních to je děsná nuda, nechci stereotyp fuj :-)

Ahoj bojovnice:)) Už se mi stýskalo:))
Takže pořád všechno stejné, no taky dobrý, páč mohlo být hůř, ne? Já ti rozumím, kdyby ses měla vypovídat ze všeho, co mu chceš říct, měla bys pocit, že už i ty mu dáváš sbohem. Děláš dobře, myslím, že by to tak i cítil a to je něco, co zrovna teď nepotřebuje! Potřebuje tě takovou, jaká jsi, vtipnou, nad věcí a čekající na zázrak! Myslím, že i bez slov ví, že jsi s ním, že na to není sám a víš co? Až v takových chvílích poznáš přítele, myslím, že je strašně rád, že zrovna ty jsi jeho přítel:)) Drž se!
No, co já? Makám jako šroub, mám sezónu a všechno z přesvědčení, že jednou bude líp, jednou budou chodit výplaty, anichž bych za ně musela vykonávat nějakou činnost:))
Mám své sny a jdu za nima, ale hodně lidem jsem trnem v oku. Děsně mě deprimuje lidská omezenost, hloupost a jejich hranice! Vocamcaď pocamcaď a dál ani krok! Kdyby se alespoň nehádali, že za těmi hranicemi všechno končí, páč já vím, že tam i ledascos začíná! Je super někdy přešlápnout něčí hranice, okamžitě vidíš předsudky, ve kterých žije a uděláš si vlastní obrázek! No, ale to je můj věčný problém a vím, že lepší to nebude:( Lidi vždycky budou žít tak, jak se má, nikoli tak, jak by chtěli oni sami:(

ahoj Andy jo jsem tady, chodím jsem každý den ale zatím nic novýho, je pořád hrozně negativní, žádnej pokrok ach jo rezignuje. Já vím nemůžu chtít zázraky je to běh na dlouhou trať ale já se toho cíle bojím. Cítím že bych mu už měla říct všechno co chci abych to vůbec stihla ale mě to nejde já nemůžu. Když ho vidím tak se snažím vtipkovat a vůbec si nepřipouštět že odejde ale já vím že ten čas příde a já si pak budu vyčítat že jsem zase nebyla schopná kváknout. A co ty? ať tady pořád nemelu sebestředně jen o sobě už mi to leze na mozek. Jak se daří?

Andy, nebuď zvědavá, budeš brzo stará.

Angie???

Angie: Já to pochopila:))
Věřím, že tohle čekání je zoufalý a člověk pak nemá náladu ani sílu na nic! Takže je čas, připravovat se na nejhorší, zázrak může jenom překvapit! Smrt je součástí života, na někoho přijde dřív, na někoho později, jako tř. menses a dospívání:) Jen je hrůza, když se dotýká přímo nás samotných! Nevím, co je horší, zda-li smrt jako rána u čistého nebe, nebo tyhle přípravy a čekání:( Využij každé chvilky s ním, řekni vše, co říci chceš, páč, jak sama říkáš, může se stát, že žádné zítra nebude a ty si to pak budeš vyčítat! Zázraky se dějí, Angie, ale je důležité v ně věřit! Mně se ledvina taky neobnovila, ale ta druhá se brzy vzpamatovala a převzala funkci i za tu nefunkční! Každý den ve špitálu je deprimující, nedivím se ti, že máš teď depky a splíny, ale svědčí to o tom, že jsi dobrý přítel a že ti na něm opravdu záleží a i když mu to slovně neřekneš, ví to, cítí to a určitě je pro něj i celá situace snažší! Tobě držim palce, jako každý jiný den a budu dál věřit v lepší zítřky, třeba zítra písneš něco pozitivního:)) Pa

mělo tam být udržují při životě, nevím jak se mi povedlo napsat výše uvedený nesmysl

přesně tak Andy vzdali to i lékaři, transplantaci by nepřežil jen ho udržují při žovptě a čekají třeba že se stane zázrak a jedna z ledvin se trochu vzpamatuje ale víš co? zázraky se nedějí protože kdyby se děly tak mi nezbyde jen sedět a čekat až jednou přídu do nemocnice a doktoři mi řeknou že je konec. Nechci se dožít toho dne ale nic jinýho mi nezbyde fakt pozitivum co? a na motlitby už tak nějak se*u možná bych neměla a měla se snažit hledat lepší řešení ale nějak na to teď nemám ani náladu ani sílu jenom pořád doufám že dnešní den ho neuvidím naposled, že třeba ještě příde jeden potom protože to je to nejhorší když řekneš tak se uvidíme zítra a ono pak už žádný zítra není a pak mi vždycky dojde co všechno jsem mu vlastně ještě chtěla a měla říct třeba jen to že je bezva kámoš a že ho mám ráda ale tak nějak doufám že to aspoň trochu ví.

Ahoj Angie, z toho co píšeš, mám husí kůži a vyznívá to, že boj vzdal nejen on, ale i lékaři:( Takže už se vlastně čeká jenom na zubatou, pokud dobře chápu:(((((
A kurwa!
Možná, kdybys věřila v boha, pomohly by modlidby, já taky nevěřím, ale když je nejhůř, prosím i jeho!
V transplantaci ledvin se musí shodovat ze 16 znaků alespoň 9 a nejvíce pravděpodobné shody jsou u rodičů či jiných pokrevních příbuzných! Zřejmě, ale bude někde zádrhel, páč to lékaři nabízí jako nejmožnější, nejrychlejší a nejúspěšnější alternativu!
Hudba je fajn, ale neznamená nic, jen nechce ležet v tichu, není to známkou chtíče k žití:( Angie, mám obavu, že jediné, co ti zbývá, je u něj být, sedět, čekat, mluvit, poslouchat a věřit! Věřit, že i u něj stojí všichni svatý a čekat na zázrak. Vzhledem k tomu, že zázraky se dějí, pořád je tu šance, ale osobně ji vnímám slabou jako vlas! Přesto budu doufat a věřit s tebou, drž se!!! Pa

ahoj Andy já se snažím hledám všechny možný způsoby jak ho aspoň trochu povzbudit, najít něco co by ho bavilo nebo něco co ho aspoň na minutku rozesměje. Zkouším vážně úplně všechno možný,ale jako by ho už nic nebavilo, jediný co ho ještě pořád drží je hudba tak zkouším hudbu, aby si v ní našel smysl života když už ani přítelkyně nehodlám to vzdát protože smrt dalšího blízkýho člověka už bych neunesla ještě když je tak mladý. Kdybych věřila v boha tak bych mu nakopala prdel protože tak hodnej a chytrej kluk a má zemřít je mi z toho na blití. Nevím proč mu nedal ledvinu jeden z jeho rodičů, asi je tam potřeba víc než shoda krevních skupin nevím já nejsem doktor, prdlačku tomu rozumím ale vím že mu nabídli zapsání na listinu už před půl rokem a řekl ne. A teď prý i kdyby měli dárce tak jeho tělo už je v tam špatným stavu, že by nejspíš tu transplantaci nezvlád. je na JIPce a smím za ním jen na chvilku :-(

Angie: I já z něj citím, že to vzdal! Ale co mě zaráží nejvíce je, že mu ledvinu nenabídl ani jeden z rodičů, je to nejjednošší, víceméně bez čekání a s největší pravděpodobností, že se ledvina ujme! S tím čekáním je to na 2 věci a najít vhodného dárce může trvat roky:(
Jsem taky ledvinářka, dobře si pamatuju, jaké to je ležet s kapačkama, na dialíze v nemocničním prostředí. Pravda, zbaví tě bolesti, ale to spíše jenom tvůj mozek, bolest ledvin je ukrutná a i když ji mozek nevnímá, tělo na ní reaguje! Přepadaly mě podobné myšlenky, jako že je mi jedno, jak to dopadne a tak, ale v hloubi duše jsem pořád věřila a doufala, že mý andělé střážní nedopustí, abych z tohoto světa odešla tak brzy! Takže jsem vlastně věřila a podvědomě bojovala, přestože z venčí vážně ta síla nebyla! Možná potřebuje jenom nakoupnout, dodat trochu šťávy, samozřejmě pozitivní! Nevzdávej to a mluv s ním, prober s ním všechny možné alternativy, zahraj si na psycholožku, prostě cokoliv, aby dostal do svého těla, mozku nějaký stymul a motivaci k žití! Hledá se těžko, já vím, ale šance tu pořád je a člověk by jí měl přijmout, když se mu nabízí! Přístě už třeba další nedostane! Život je boj a když se k tomu vysere zdraví, člověk vážně nemá důvod, proč trápení protahovat, ale důvod se vždycky najde, když ho budeš chtít najít, hledej s ním....třeba ještě není konec! Obdivuju tě a držím palce! jsi silná holka, zvládneš to! Pa:))

raro prosím než začneš dávat rady tak si přečti všechny souvislosti, protože se tu bavíme o tématu, které s touto diskuzí souvisí. A Andy já jsem bojovnice, teda aspo? se pořád snažím bojovat, protože zabít se mi příde na jednu stranu sice jako vysvobození ale na druhou stranu je to děsně sobecké vůči těm druhým a já bych nechtěla aby se třeba moji rodiče někdy cítili tak jako já teď kdy čekám až můj kamarád zemře. Ano jemu kompletně selhaly ledviny, měl už od malička problémy s ledvinama a teď mu selhaly a už vůbec nepracují. On leží na JIPce a z lékařského hlediska no nabídli mu transplantaci, nabídli mu aby se zapsal na listinu čekajících ale on to odmítl a už prý je jeho tělo tak zesláblé že by možná ani tu transplantaci nezvládl, tedy tak mi to řekl nevím co si o tom mám myslet, spíš to chce asi vzdát a už vůbec nic nezkusit aspoň tak působí tím stylem jako mě už je všechno fuk a to mě děsně se*e

Nevim, kdo leží. rara nebo andy. Nějak se v tom nevyznam.