Pořebuji poradit?, Ne kázat o morálce

podle mě je to vražda a spát s ženatým to se mi taky moc nelíbí, ale pokud jsi ho milovala, tak to chápu. já bych si dítě na tvém místě nechala, např. já asi nikdy vlastní mít nebudu a dala bych za něj skoro všechno. Je to ale jenom můj názor. O interrupci bych mu řekla okamžitě. No, ale já jsem takový upřímný debil z venkova a ono to asi taky není dobře, takže at to dobře dopadne. Zdravím

To Jo: to snad nemyslíš vážně - pozor, odříkajícího chleba největší krajíc.

To Simona: milenka Ti to Simčo napsala fakt dobře a úplně s ní souhlasím. Dávej si jenom pozor na to aby se Ti něco takového příště nestalo, vždy ublížíš nejvíc sama sobě a chlap z důvodu výčitek před vším uteče. To dítě si dopřej až s chlapem u kterýho budeš mít jistotu, že si Tě vezme pod svá křídla a založíte spolu rodinu.
To co se Ti stalo se mi zdá velmi komplikované na vztahy a moc šancí tomu nedávám, že by se Tvůj milenec rozvedl po 2 měsíční známosti a cítíš to docela dobře, že od tebe dá ruky asi pryč. Buď teď hlavně statečná.Píšeš, že máš dítě a to Tě bude ještě hodně potřebovat. Tak držím palečky a na odsuzování ostatních se vykašli.

No Simono,moralizovat samozřejmě nemohu a nechci.Nicméně Ti pouze napíši svůj názor.

Na početí ač nechtěné,jsou stále potřeba vždy dva.Pak i tvůj milenec by o tomto "problému" by vědět měl i přesto,že máš strach,aby se s Tebou nerozešel.Pokud je rozumný,postaví se k problému čelem.

Jen se divím,že Ty jako žena nejsi opatrnější a těmto věcem nepředchzíš-viz antikoncepce!

Jake moralizovani, jses krava, nic vic, nic min.

Ahoj moc Ti děkuji, už musím jít spát, ale určitě napíšu jak jsem dopadla. Jsem ráda, že aspon tady mě někdo i když anonymě podrží, nemám vlastně se komu svěřit.
Zítra ahoj

Vis, uz davno jsem pochopila, ze odrikanyho nejvetsi krajic. Takze hlavu vzhuru, spousta z nas vi, o cem mluvi. Nemuzes mit vycitky, o co horsi by bylo vychovavat nemilovane dite, ted jeste to v podstate neni nic... Je to hrozny, ale je to tak. A neboj, jsi tak mlada, ze jeste zazijes spoustu lasky s nekym, kdo si toho zaslouzi vic. A znovu opakuju: vztah se zenatym chlapem muze byt jen zabava, nelze ocekavat budoucnost. To jsou vztahy jen na pritomnost. At si rika, kdo chce co chce, projdi si jen na doktorce tyhle diskuze a budes videt, ze mam pravdu. Presto jsem v tom po usi a kazdy den bojuju, abych se z toho vyhrabala.. Hodne stesti. Kdybys chtela, muzem si psat, jestli mas treba icq...

Milenka asi máš pravdu, díky, víš přesně jak se cítím, i víš, že bych mu to stejně někdy řekla, asi jo, ne hned, ale..
Možná bych tu reakci, třeba fakt nezkousla
Jo a cítím a je to tak, že není vůbec vhodná doba na to abych měla nemaželské dítě, akorát, že ten pocit, že už čekám dítě, a dávám ho pryč je divný, snad to zvládnu...
Jo máš pravdu, asi to už nebude ono, po tom všem, já na to budu pořád myslet, a on co me je?? a Tak, takže pak to vyklopím, a bude asi takový divný konec,,, budem se mín a mín vídat, až to vyprchá... jo, jo to jsem dopadla..

Já zrovna taková bojovnice proti potratům, teda v minulosti, ted už člověk ví, jaký to je, když se ocitne v bezvýchodný situaci.

Děkuji všem

Simco, mysli v tuhle chvili jen na sebe. Pokud citis, ze neni vhodna doba, otec, pocity atd., kasli na to, co bys tim zpusobila jemu. Vsechno je to jen o tobe. Po dvoumesicni znamosti dost pochybuju, ze bych opravdu nechal, aby mu to ovlivnilo dosavadni zivot. Rekni si dopredu, jasne, ze nebudes mit cerny svedomi. Nesmis si uz dopredu rikat, ze si to budes do smrti vycitat. Nebudes, pokud se s tim dokazes rozumne vyrovnat. A jedno doporuceni: rozejdi se s nim, uz by to stejne nikdy nebylo ono, nakonec mu to stejne reknes a treba by te ta reakce mohla jeste dodatecne dodeptat.

Děkuji za názory, jsem se to bála tady otevřít, že mě budou všichni nadávat,

milenka, ano prostě se bojím, že když mu to řeknu, tak ho ztratím, to je asi ono..

Nemyslím, že by opustil rodinu, to vůbec ne..., ani to nechci, jen jsem našla někoho, s kým mi je prostě dobře, po dost dlouhé době, bohužel má ale rodinu, a já nedokázala odolat...

Delisa máš pravdu je to hrozně složité, nikdy to asi nikomu neřeknu, jen to ví moje kamarádka/musí mě tam pak vyzvednout/, nejhorší je, že já jsem vždy tvrdila, že bych na potrat nikdy nešla a kuk za pár let jdu ...a musím
Už se mi o tom i zdálo, bylo to hrozný, já jsem ještě taková "cíťa", bude to pro mě hrozný, zvlášt když jsem to viděla sice jen malý "flek" na ultrazvuku.
Večer si i pobrečím.

Já totiž nevím jak by se ke mě zachoval, je mi s ním moc dobře a nechci ho ztratit, mám aspon někoho, mám strach, že kdyby to věděl, že by to nějak nenápadně ukončil, možná ne..
Ale taky by se mohlo jeho chování ke mě změnit apak...

Včera jsme se potkali na městě, byly zam závody a hudba a tak, byl tam sám jen se synama a já se svým, tak jsme jako spolu seděli a kecali, a on hned poznal, že jsem divná, je to hrozný takhle to vědět a nesmít to nikomu říct..

Ve středu nastupuji, budu brečet, ale musím, nechci mu zničit rodinu, ani sobě život..
To svědomí bude hrozný...

Simčo, je to složité.Já bych mu to neřekla a šla na potrat.Nikdy bych to nikomu neřekla.Ale je otázka, jak tě bude za čas tížit svědomí, žes zabila své dítě, tak jako mě.

Simco, proste se bojis, ze kdyz mu to reknes, tak ho ztratis. Ale dokazes mu to nerict potom? A co kdyz se prece jen nahodou pletu a bude ti to vycitat? Ja nevim, je to tezky, sama bych nevedela, co udelat jsem v podobnem vztahu, ale asi bych to rekla. I kdyz dal uz bych se zachovala stejne jako ty. Drzim palce.

ja bych mu to rekla a rekla bych mu take, ze jdu na potrat, jen aby to vedel. Kazdy to ale citi jinak.

Tezko rici, ale spis bych mu to nerikala. Ale myslim, ze pozna, ze se s tebou neco deje a nakonec mu to stejne reknes... Aspon ze jsi rozumna a jdes na interupci a necekas, ze te prijde zadat o ruku...

Myslím, že Ti nikdo nemůže radit, protože nezná tvoje pocity. Já tvrdím, že člověk vždycky cítí co chce udělat, jenom hledá důvody, jak to vysvětlit okolí. Nejlepší je nehledat a zachovat se tak, jak cítíš. Nemusíš to nikomu vysvětlovat, prostě je to tvoje rozhodnutí.

víš, jde o to jestli on by kvůli tobě opustil rodinu nebo ne. Nicméně dva měsíce je opravdu krátká doba a myslím, že ta miniinterupce je nejlepší řešení. Osobně bych byla pro to neříkat, a když už, měla bys to říct ještě než tam půjdeš. A vůbec, proč se s ním nesejdeš, neřekneš že se to prostě stalo, nehoda, a co bude dál. Později, až by bylo po všem, by ti mohl moc vyčítat žes to udělala bez jeho vědomí, je to přece věc vás obou, celá ta tíha vašeho společného nemusí ležet jen na tobě.

Ahoj, stala se mi taková nemilá věc, otěhotněla jsem s milence, se kterým to táhnu asi 2 měsíce, on má rodinu 2 děti, a já přítele s kterým se rozcházím, a jedno dítko.
S milencem, máme hlavně vztah o sexu, a poslední dobou vím, že mě má i rád/ stále volá, píše sms, zajímám ho /.
Ale vše máme do budoucnosti vyjasněno, nechci aby opustil nikdy rodinu atak..
Jenže jsem dnes zjistila, že jsem s ním těhotná, příští středu jdu na miniinterupci, zatím mu to říkat nechci, snad právě vůbec, mám strach jak by se zachoval, možná mu to řeknu až za 2 měsíce nebi nikdy.
Kamarádka mě nutí mu to říct.
Mám strach, aby pak vztah tímto neskončil úplně.
Prosím jen o radu spíše někoho kdo se ocitl v podobné situaci, nebo kdo chápe, a nebude mě tu urážet a moralizovat.
Děkuji