Kdy jste se naposledy pokakali

Hele mladej, uklidni se jo....Nebuď zase tak strohý. Každý jsme nějaký. Normální to asi úplně není, ale nebude provádět něco jak jsi popisoval, tak nebezpečné taky ne. Podívej, já třeba znám kluky, co prohlásí, že líbat holce nohy a najmě na chodidla může leda tak nějaký úchyl. A sama mám přitom náramně ráda, když se přítel mým bosým nožkám takhle věnuje.

A co je ti do toho? Snad se...Hele mladej, uklidni se jo. Srovnáváš nesrovnatelné. Moje tchýně by ti coby ženská lékařka potvrdila, že nehody s počuráním nebo pokakáním nejsou zejména u ženských po porodu nic tak vzácného nebo neobvyklého, protože ty příslušné tělesné partie zkrátka dostanou pořádně zabrat. Takových případů je spousta a jen se o tom moc nemluví, protože je to jedno ze společenských tabu.
Ale to tvoje snažení se o získání Andreiných kozaček, protože to schytaly, když se Andrea pokakala tak, že jí to teklo dolů po nohách, tak to nemusí nikomu úchylné připadat, protože to úchylka je. U nás byl taky jeden takový, co stál za tím, že se holkám ztrácely střevíčky anebo se neztratily, ale když se obuly, tak zjistily, že strčily nohu do něčího semene. Nedokázal si najít a udržet holku, aby mohl normálně zasunout a vystříkat se do ní, jako každý normální chlap, tak začal dělat tohle.

A k čemu je potřebuješ? To...A co je ti do toho? Snad se Andrea sama rozhodne, jestli kozačky prodá nebo ne. Pro někoho je to možná úchylné, ale stejně tak není normální podělat se několikrát do roka.

Psal jsem tady už dřív....A k čemu je potřebuješ? To jako je budeš očuchávat a masturbovat nad kombinací smrádku Andreiných chodidel a exkrementů? Zvláštní libůstka. A co takhle si zkusit najít nějakou babu a normálně jí šukat, to by nešlo?
A ty se Andreo na něj z vysoka vybodni. Pokud už se stalo, že to odnesly boty a nepůjdou nosit, tak je prostě vyhoď. Nemáš rozhodně za potřebí, aby nad nima někdo onanoval při představě, co jsi prožila a co do nich nateklo.
A pokud mohu ještě něco doporučit, tak nasaď ty pleny. Ne pro přítele, ale hlavně kvůli sobě. Myslíš, že tím končí život? Ani náhodou. Divila by ses co ženských si je kolikrát pro jistotu vezme. A nejen ty starší, co už dostaly zabrat při porodech, ale i ty mladší. Naše babička, tedy jako moje tchýně, je ženská lékařka a mohla by ti vyprávět. I moje manželka si je vědomá, že po třech dětech už nemá takový držák jako zamlada, a klidně si veme plenkové kalhotky například v zimě na lyže, do kina nebo divadla a vůbec všude, kde hrozí, že by mohl být problém se dostat včas na záchod. Je lepší je stokrát mít a nepotřebovat než jednou nemít a podělat se do kalhot. Proč by se měla stydět anebo já s tím mít nějaký problém a to i kdyby jí okolnosti donutily je použít? Manželství je svazek pro dobré i zlé a nikdo nebudeme pořád mladý, zdravý a silný. Pokud ten tvůj jako chlap za něco stojí a má tě opravdu rád, tak tady má příležitost to ukázat. Pokud se tě začne stranit, tak ho asi na tobě zajímaly nejvíc ty roztažené nohy při poloze ležmo na zádech.

Proč ta starost o kozačky...Psal jsem tady už dřív. Nabízel jsem Andree, pokud se jí nepodaří kozačky vyčistit, že bych ty boty od ní koupil.

Zuzko, máš pravdu s tím...No, pokud už tohle není výlet do říše fantazie a nezačala tě tahle tématika náhodou někde ve skrytu duše vzrušovat, tak tedy nevím. Možná bych se přece jen zamyslel na těma plenama od přítele. Nebudeš se nervovat při každém zaškrundnutí v břiše, a pokud přece jen dojde na nejhorší a ty se zase posereš, tak alespoň nebudeš mít ostudu mezi lidma. Taky by se to mohlo možná zamlouvat tvému příteli a v plenkách by ses mu líbila, když to zase nadhodil. Nikdy nevíš. A je tam ještě jedno plus. Ochrana pro případ, že bys to v rozrušení nevydržela a pochcala se už během cesty domů. Mě se to tehdy stalo. Jenže já měl sandále na bosé nohy, takže jsem mohl být v klidu. Ty bys kozačky mohla akorát vyhodit až by to do nich všechno nateklo.

Zuzko, máš pravdu s tím...Akurár dej bacha, aby sis nevyplejtvala veškerou dovolenou kuli posrávání. To by byla docela škoda, kdyby sis hlavně v létě nemohla vzít dovolenou.

Zuzko, máš pravdu s tím...Akurár dej bacha, aby sis nevyplejtvala veškerou dovolenou kuli posrávání. To by byla docela škoda, kdyby sis hlavně v létě nemohla vzít dovolenou.

Andreo, především se...Zuzko, máš pravdu s tím uklidněním i s používáním úzkých kalhot po dobu než získám jistotu, že se zase nepotento do kalhot. Uklidnit se snažím a doufám, že příští dny budou lepší a lepší a výrazně lepší než dnešek, který bych nejraději vymazala. Již od dětství sem byla naučena chodit ráno před odchodem z domu na velkou, i když nemám potřebu. To bylo i dnes. Chvíli jsem poseděla na wc a nic, tak jsem potom šla do práce. V autobuse jsem potkala dvě kolegyně a jednoho kolegu. A za chvíli mi začalo škrundlat v břiše. Tak jsem jim řekla, že musím něco ještě zařídit a na příští zastávce jsem úspěšně v čistém prádle vystoupila a že se vykadím ve křoví, které je u zastávky a dalším spojem pojedu do práce. Do křoví jsem musela ještě překonat rigol. Přitom zaštěkal nějaký čokl, trochu mi podjela noha, ale uvrávorala jsem to, ale nějak jsem neovládla svěrač a již jsem jen vnímala jak se mi plní kalhotky. Zastavit to nešlo. Viděl mě akorát páneček od toho čokla. Něco pronesl, že to se přece nedělá. Ty principy střev mi Vašek výborně vysvětlil, tak to už chápu a přešla jsem jeho poznámku. Snad ho nepotkám Začala jsem brečet, dolezla jsem do toho křoví, abych se dala z brečení do pořádku a měla aspoň normální hlas. Potom jsem zavolala šéfovi, že si potřebuji vzít dnes dovolenou. Nadšený moc nebyl, ale nakonec mi ji odsouhlasil. Tak jsem se vydala pěšky k domovu. Je to cca 5,5 km. Ušla jsem to za 2 hoďky a čtvrt. Během cesty přišla jedna fáze, a tak Ti dávám za pravdu s těmi úzkými kalhotami. Byla jsem tedy aspoň v tomto směru ráda, že jsem si zrovna je dnes oblékla. Když jsem se blížila k domovu, měla jsem obavy ještě jiné. Docela dost se hlásilo ke slovu močení a já jsem věřila, že alespoň tuto potřebu vydržím. Zvládla jsem to, ale bála jsem se, že bych zaneřádila wc, tak jsem to pustila do vany, jak jsem se začala sprchovat. Sice hnusný, ale to z očisty bylo ještě horší. Očista byla dlouhá a zvláště toho porostu. Byla jsem z toho vyřízená, vytřepala jsem kalhotky do wc a dala je do jednoho lavoru odmáčet a rifle do druhého. Vzala jsem si Neospan forte a šla jsem si lehnout a usnula jsem. Vzbudila jsem se až asi před třičtvrtě hodinou. Nějak jsem zapomněla na ty věci v lavorech a teď je už přítel doma, takže to zase ví. Něco mi zase řekl o těch koupených plenách a zavřel se do obýváku. Jinak je výborný, tak doufám, že vztah to nerozbije. Snažím se na ty pleny nemyslet, protože to by bylo nejhorší pro mne, abych je musela nosit a každý to poznal. Cítím se teď trochu lépe. Spánek pomocí toho prášku mi tedy takto napomohl k mírnému zlepšení psychiky. Raději budu brát něco na uklidnění, jen abych byla zase po této stránce ok. Doufám, že usnu v noci. A jenom si říkám, jestli ty kolegyně s kolegou si nedomysleli, že potřebuji na velkou a když jsem si vzala dovolenou, že jsem se zase podělala. Tak doufám, že se to zítra v práci přejde a nikdo nebude mít blbé poznámky. Dám vědět.

Andreo, jak vlastně dopadly...Proč ta starost o kozačky Andrei? Ty jí znáš?

I když ta kalamita zůstane...No, tak to by mne zajímalo co. Já na tom byl onehdy díky těsným nohavicím u džínových šortek podobně jak popisuje Zuzka. Dolů to moc nešlo, ale nahoře pohroma. Po té poslední vlně jsem měl v té srajdě doslova utopené komplet celé "nádobíčko" a to jsem chlap. Moc rád bych věděl, co může v takové chvíli udělat holka, aby jí to při takové kalamitě nezaplavilo píču.

Zuzko, určitě máš s tou...Andreo, jak vlastně dopadly Tvoje kozačky? Vyčistilas je nebo jsou na odpis?

Andreo, především se...I když ta kalamita zůstane víceméně nahoře, dá se s tím něco dělat, aby se to nenahrnulo dopředu, ovšem za cenu totálního zamatlání.

Zuzko, promiň - opravuji...Andreo, především se uklidni a neubuď vyklepaná, protože jinak si zaděláš na problém po psychické stránce. Věř, že vím moc dobře jak Ti je a napsat pár řádků je v tuhle chvíli to nejmenší. Pokud jde o ty úzké rifle, tak ty jednoznačně pomohou, protože ty těsné nohavice hodně zabrání, aby to sjíždělo dolů po stehnech. Rozhodně bych Ti doporučila je teďka nosit, dokud si nebudeš úplně jistá a ten zážitek se nestane minulostí.
Ale počítej s tím, že o to víc budeš zřízená nahoře, kde tím pádem zůstane skoro všechno, co z Tebe vyjde. A někam to jít zkrátka musí. Já měla při té první velké nehodě taky fest nohavice, které mi docela uchránily nohy od zkázy. Postupně se to sice dostalo někam ke kolenům, než jsem doťapala domů, ale pořád to bylo lepší nežli to mít až do bot. Zato nahoře to byla zkáza. Tu břečku jsem měla rozmatlanou nejen po celých půlkách až k zádům, ale taky se mi toho dost protlačilo mezi nohama dopředu. Byla jsem fakticky pokálená až na spodek břicha. I tady platí, že je to něco za něco. Uchráníš nohy a hlavně boty, ale zato nahoře to máš všude. A pokud máš v klíně trochu vydatnější podrost, jako mám já, tak se připrav na to, že vymývání té lepkavé matlaniny z houštiny v klíně dokáže být fakt lahůdka. O tom jak "povznášející" pocit je pro holku pocit si umývat výkaly znečištěné stydké pysky a klitoris nemluvě.
Na druhou stranu, ať jsi sebevíc zřízená, tak se umeješ a tím to hasne. Záchrana bot může být komplikovanější a našla bys nepochybně i případy, kdy dotyčné nezbylo než je vyhodit, protože to nějaké době nošení bylo z noh stále cítit. Hlavně kozačky jsou v tomhle prevít. Ale pokud se to u Tebe dostalo jen na lýtka, tak by to nemělo být snad tak zlé. Nejhorší problém je, když se to dostane až dolů pod chodidla.

Zuzko, určitě máš s tou...Zuzko, promiň - opravuji hrubku ..., že nevydržely nohavičky od kalhotek ... měla jsem v minulém příspěvku špatně shodu. Možná je to tím, že jsem ještě z těch nehod trochu vyklepaná. Snažím se to z hlavy vytěsnit. Ty a Vašek mi úžasně pomáháte. Díky. Jen ještě dodám, že si myslím, že pokud bych měla i při té první nehodě úzké přilnavé rifle jako u té druhé, tak si myslím, že bych asi nebyla na nohách tak zbědovaná.

Hele, nemáš zač děkovat....Zuzko, určitě máš s tou tmou pravdu, že mi pomohla. Je to pochopitelně lepší než za bílého dne, ale i tak jsem však nějaké lidi potkala a vím, že někteří se po mně ohlédli. Máš pravdu určitě i v tom, že je horší se pokadit před třídou a potom s tím jít domů za bílého. Děcka jsou škodolibé, ale někteří dospělí také. Se mnou na těch trzích byla kolegyně z práce. Když se mi to stalo, tak jsem poodešla od ní, ale ona za chvíli přišla ke mně a bohužel mi to na zadku prosakovalo přes kalhoty, tak mi řekla, že jsem příšerně zřízená. Pak jsme šly kupodivu společně na zastávku autobusu. Během chůze na zastávku přišla na mne druhá fáze. Nevím jestli podle výrazu ve tváři nebo podle čeho jiného poznala v ten okamžik, že si zase kadím do kalhot. a hned se mě ptala, jestli nemám s poděláváním se problém. Měla jsem obavy, aby v práci o tom nekecala. Bohužel se tak stalo a už jsem zažila, že mě někdo oslovil příznačným výrazem nebo si do mne rýpl. Naštěstí o té mé další nehodě nikdo v práci neví. V autobuse bylo štěstí, že tam skutečně, žádný hrubíán nebyl. S tím vyhozením z busu mě jen napadlo, jestli mě mohl šofér vyhodit, kdyby to zjistil, ale naštěstí se tak nestalo. Rifle jsem měla s volnějšími nohavicemi, tak to možná také přispělo k tomu, že nevydrželi nohavičky od kalhotek a proto ta kalamita na nohách a v kozačkách. Tím jsem Ti vlastně odpověděla na Tvůj dotaz, zda jsem měla kalhoty zřízené až dolů. Řekla bych tak do půlky lýtek, ale jak ta kozačka reaguje na pohyb nohy, tak chůze byla opatrná jako v bahně.

Andreo, jestli ti to...No, tak to díky moc za takovou záchranu. Dovedeš si představit, co to musí být za lahůdkový zážitek mít hovna v botách a muset v tom jít? Jedna moje kamarádka takhle dopadla a musela ty kozačky nakonec vyhodit, protože když v nich potom nějakou dobu pobyla a trochu se zpotila, tak jí byly nohy cítit - nemusím asi říkat čím. A to je samozřejmě různě větrala a vytírala, a stejně to nepomohlo.

Zuzko, díky za obdiv i...Andreo, jestli ti to sjíždělo až do kozaček, tak tě ty kozačky vlastně zachránily, protože jinak by to skončilo v buse na podlaze. Fuuuj.

Zuzko, díky za obdiv i...Hele, nemáš zač děkovat. Tvoje příspěvky fakt vypadají na holku, co má problém, tak proč trochu nepomoci. Já si taky zažila svoje a vím moc dobře, jak ses cítila a co teď prožíváš. Musíš to ale brát tak, jak to napsal Vašek. Prostě ses pokálela, stejně jako já a jako spousta dalších holek a kluků samozřejmě také. Chleba proto nebude ani levnější ani dražší. Akorát že kluci mají v tomhle výhodu, protože oni se o tom jsou schopní pobavit v hospodě, každý dá k lepšímu to svoje, zasmějí se tomu a jsou v pohodě. Zatímco my to v sobě dusíme a řešíme předsudky typu, že dospělá ženská si přece nemůže nadělat do kalhot. Obě dobře víme, že to není pravda. Už se tu i v minulosti psalo o tom, že když to z Tebe musí ven, tak to zkrátka jde a nemáš šanci to zastavit. Pořád ještě to mohlo být horší. Našla bys tu i případy, kdy se to někomu stalo například před třídou ve škole a musel potom jít s hnědými mapami na gatích za bílého dne. Buď jistá, že tma Ti určo pomohla a ne že ne.
To s tím autobusem byla chyba, ale celkem pochopitelná, když ses nikdy předtím v dospělém životě nepokálela. To člověk opravdu najednou moc neví, co má vlastně dělat. Mělas ještě štěstí, protože jsi taky mohla padnout na nějakého hrubiána, který Tě mohl vyhodit z autobusu s tím, že když už jsi takové čuně, že si naděláš do kalhot, tak ať si s tím smradem zůstaneš sama. Zápach je tady velký problém. Ty můžeš získat pocit, že už to není tak hrozné, jenže on trochu funguje stejný efekt jako na záchodě, kde taky sama sebe přestaneš za chvíli vnímat, ale když tam vleze někdo jiný, tak ho to švihne do nosu. Ten autobus by se možná ještě dal, kdybys to měla jen na půlkách anebo trochu mezi nohama. Ale pokud už toho bylo tolik, že nevydržely nohavičky u kalhotek a jelo Ti to dolů po stehnech, tak to bylo bez šance. Tam se ty mapy na zadních a vnitřních stranách stehen už nedají zamaskovat. A hlavně, čím víc to máš rozmatlané, tím víc to zapáchá. Tam už nezbývá než jít po svých i kdyby to mělo trvat sebedéle. Jak "příjemná" je s tím chůze, tak to mi nemusíš popisovat. Akorát mi není jasné, že to bylo jak chůze bahnem. Tos měla ty kalhoty fakt tak zřízené až dolů nebo jak to bylo myšleno?

Vašku, doufám, že se mě...Andreo, uklidni se a přestaň myslet na takové nesmysly, jako že mladé ženské si přece nedělají do kalhot. To je naprostý nesmysl, kterým se můžeš tak akorát ještě víc stresovat. Není tam žádná spojitost ani s věkem ani s inteligencí. Zjednodušeně řečeno, když na to přijde, tak se poděláš ve dvaceti stejně jako ve čtyřiceti a stejně tak je jedno zda máš jen základní vzdělání anebo tituly před i za jménem. Všechno je to jen o fungování našeho těla a o tom co můžeme anebo nemůžeme ovládat svou vůlí a do jaké míry.
Peristaltika, tedy pohyby střevních stěn, je vůlí člověka neovladatelná, stejně tak jako vnitřní svěrač z hladkého svalstva. Ovládat vůlí lze pouze vnější svěrač, který je v podstatě normálním kruhovým svalem. A jako každý sval unese jen určité zatížení. Rovněž doba, po kterou je schopen jej snášet, není nekonečně dlouhá. Zkrátka a jednoduše, pokud Ti něco vyvolá ve střevech pořádnou revoluci, tak se můžeš jen spoléhat na náhodu a doufat ve štěstí. Pokud je tlak ve střevech moc velký, stolice má řidší konzistenci, což zpravidla bývá, a trvá to delší dobu, tak se svěrač unaví, začne ochabovat a pak už jen vnímáš, jak se ti valí hovna do kalhotek, a neuděláš nic. Přesně jak popisuješ to překvapení na trhu. Staří lidé říkávali, že snáze zastavíš rychlík nežli srajdu a měli zatraceně pravdu.
Andreo, to co teď napíšu, se ti bude ve světle toho, co jsi prožila zdát nesmyslné, ale musíš se na to zkusit tak dívat. Ber to, že se zkrátka nic tak hrozného nestalo. Prostě ses posrala do kalhot, nic víc, nic míň. Není to určitě zážitek, který by si chtěla zažívat častěji, ale na druhou stranu následky v klidu odstraní sprcha s pračkou a život jde dál. Nejsi ani první ani poslední, které se to stalo. Tisíce jich byly před tebou a tisíce budou po tobě. Klidně bych se vsadil, že i teď v tuhle chvíli se nějaká holka plouží domů a snaží se moc nikoho nepotkat anebo už se ve sprše s odporem svléká z podělaných kalhot, protože podobně jako ty nebo já prohrála boj se svým tělem.