Kdy jste se naposledy pokakali

Každej se zasměje něčemu...Ahoj Waco a ostatní.
Také si myslím totéž, co Ty.
Ano, z valné většíny je to tady přitažené za vlasy, ale to, co je tady, to ještě není tak hrozné, to je jenom slabý odvar pro kojence.
Tak na www.abdl.cz je taková jedna sekce s názvem Převratná novinka, to bych vám všem doporučovala si přečíst a zaručuju vám, že se poserete smíchy.

Já jsem se posral dnes přímo při zasedání poslanecké sněmovny. Všem přítomným poslankyním a poslancům jsem se uctivě omluvil, ale jeden nejmenovaný kolega z SPD mlel taková hovna, že jsem si nemohl pomoct.

Plně souhlasím s tím že...Pod tohle se klidně podepíšu.

Každej se zasměje něčemu...Plně souhlasím s tím že úchylálů je cca 90 procent ale nejen na Doktorce, ale všude okolo nás. Skoro každý máme nějakou libůstku, něco neobvyklého čím se občas zabýváme a tajíme to před okolím. Ale myslím si že je to dobře, když neporušujeme zákony, zásady mravnosti a nikomu neubližujeme tak je to vpořádku. Kdybychom neměli nějakou libůstku nebo úchylku, byl by život strašně nudný.

Každej se zasměje něčemu jinýmu. Já mám třeba rád sprostý a hrubozrnný humor, takže tak. Jinak úchylů je tu 90% ona celá doktorka je jeden velký honič land :-) A ruku na srdce, každej kdo si vyhledá diskuze s příslušnou tématikou, tak je asi taky tak trochu úchyl, takže i já :-) Nicméně ten kdo psal to co jsem sem kopíroval má aspoň nějakou fantazii a umí to napsat vtipně, tak sorry, že jsem chtěl dodat trochu vtipu na tuhle "depresivní" diskuzi. Je tu spousta srdceryvných příběhů, jenom škoda, že já je nežeru :-)

Jestli ti ouchylové...Někdy mně úchyláci připadají vtipní a rád se zasměju co dokáží vymyslet a udělat. Tak např. šel jsem jedno odpoledne po mostě a všiml jsem si že na mostě postávvá několik lidí, dívají se dolů a smějí se. Podíval jsem se co tam vidí, dole u řeky byl souložící pár. Lidé na mostě se smáli a pokřikovali na ně, ale jim to nijak nevadilo a krásně souložili dál, asi to byli exhibicionisté a potřebovali se předvádět. Tito úchyláci mně opravdu pobavili.

Pro pobavení : Já to...Jestli ti ouchylové připadají vtipní...mně ne.

Pro pobavení : Já to nepsal, sepsala to osoba pod nickem farář a je to překopírované z diskuze kakání partnerky. Jeden z důvodů proč mně tolik baví tyhle diskuze číst, poseru se u nich smíchy :-) Už jsem tu na doktorce narazil na všechno možný, ale tohle mně rozsekalo tak, že jsem se smál snad dvě minuty v kuse :-) Posuďte sami :

Mě se posrala sestra Míša v kostele při bohoslužbě a to před zraky páně. Poprosila za odpuštění a musela všem páterníkům a farářům v našem okrese ocasy vyhuliti a mrdku spolikati. Načež jí bylo nakázáno spodní oděv nenositi aby prdel a pulina její viděti při přijímání byla. Ámen.
:-)))))))))))))

Jo sračka je sobec. Vůbec se neptá kdy a kde, jenom chce ven hned :-) S normální stolicí je to pohoda, ta se dá držet klidně 2 až 3 hodiny, když má člověk trénovaný svěrače, ale srajda to je něco jinýho. Ta musí tak do pěti minut ven a je jí jedno kde skončí :-) Zaseknout se v takový situaci v koloně musí bejt peklo, tomu bych věřil i když já to nezažil. Hold jezdím vlakem a nemám ani řidičák :-)

Také napíšu co se stalo mně. Byl jsem s kamarády v hospodě, pili jsme pivo a ferneta. Když v hospodě zavírali tak jsme zaplatili, došli jsme si na záchod na malou a šli jsme každý domů. Po cestě se mně ale začalo chtít na velkou a to docela rychle. Chvíli jsem to zkoušel držet ale viděl jsem že to neudržím, že to bude muset jít ven. nebylo ale kam zajít, okolo bytovky, vše osvětlené a kálet někde pod oknem se mně nechtělo, tak jsem to pustil do kalhot. Přitom se mně zase začalo chtít na malou, tak jsem se do kalhot i vyčural. Když jsem přišel domů tak jsem si lehl počuraný a pokálený do vany a spal jsem ve vaně, ještě jsem se několikrát počural. Když jsem se potom vzbudil a trochu jsem se z opilosti probral tak jsem se svlékl, umyl a vypral. Bydlím sám, takže pohoda.

Taky přispěji. Kamarád, rodinný přítel, jel k nám na chalupu. Najednou mi volal, jestli bych nemohla zajet k vietnamcum a tam koupit tepláky, jakýkoliv. A pak nedorazila na pumpu u Pelhřimova a počkala tam na něj, až sjede za zasekané dálnice. Tak jsem jen rekla, copak nehoda? A tim to bylo uzavřené. Dorazil s odevzdanym vyrazem, jen bafnul tu igelitku s tepláky a padal pod sprchu, nastesti ji na pumpě měli. Pradlo a kalhoty hodil do igelitka, následoval kontejner. Na chlupu jsme dojeli uz v klidu. Pak nám vyprávěl, že to byl horor. Křeč v břiše, pak další, a už veděl, že je zle. Zasekaný v koloně na D1. To už mu bylo jasný jak to dopadne, tak jen si vrazil pod zadek podložku z druhého sedadla a zbytek víte. Když nám to vyprávěl, už se smál. Ale hak říkal, zaporil se až na prd....

Toť vše. Nebudu to tady už dál tapetovat. Napsal jsem to spíš pro pobavení ostatních, protože když se nad tím zamyslím, tak mi to pořád přijde neuvěřitelný i když to napsal sám život, na rozdíl od většiny těch story tady který jak už jsem napsal ve svém prvním příspěvku tady jsou výmysly a té osobě co to tady furt sepisuje dokola pod různými nicky, bych poradil nějaký nový nápady, protože je to evidentně osoba bez fantazie která není schopná přijít s něčím novým a tak v podstatě píše pořád to samý. Poznáte jí jednoduše podle různých detailů a stále stejných slovních obratů které se v těch příbězích objevují a taky jí poznáte podle stylu psaní. Ta osoba spoléhá na to, že nikdo nebude projíždět celou tuhle diskuzi, ale já si tu práci dal a musím konstatovat, že v určitých časových intervalech se tu objevuje pořád ten stejný příběh :-)

Tím rozhodně nechci říct, že se to nemůže stát. Já měl v těch třech případech co jsem popsal k posrání opravdu blízko a je dost možný, že mně jednou štěstí opustí i když musím to zaklepat v mém dospělém životě se to ještě nestalo, ale nikdy neříkám nikdy :-) Takže věřím tomu, že ne všechny ty příběhy tady jsou lži, ale většina ano :-) Prostě celá tahle diskuze je strašně přehnaná a kdyby tu všechno byla pravda, tak jsme opravdu "posranej" národ a to doslova :-) Nicméně neodsuzuju to, naopak hrozně rád ty storky čtu a občas u nich padám smíchy ze židle :-) Takže snad i moje (skoro) nehody vám vykouzlí úsměv na tváři a zpříjemní víkend. Mějte, smějte se. Waco.

3) Třetí příběh je relativně čerstvej. Nějaký dva měsíce dozadu v mý teď už bejvalý práci. Dělal jsem ostrahu v jednom nejmenovaným distribučním centru. Na tý práci bylo nejhorší, že jsme tam měli každej svou pozici a tu jsme nesměli za žádnou cenu opustit, dokud nás nepřišel někdo vystřídat. Pokud někdo potřeboval na hajzl, tak prostě musel zahlásit vedoucímu do vysílačky, že potřebuje, aby ho někdo přišel vystřídat a dokud ten někdo nedorazil, tak se musel člověk modlit, aby se nepotento :-) Já měl jedinou výhodu, že jsem byl na pozici, kde jsme byli dva, tudíž jsme se mohli prostřídat mezi sebou. Bohužel můj lehkovážnej kolega každý ráno zahajoval, tak, že šel srát, nikam nespěchal a na pozici klidně přišel i o 15 minut později. Zatím co já tam byl vždycky včas jako ten blbec zodpovědnej :-) No a co se stalo? Opět mi nějak nesedla ranní cesta autobusem a zase ty stejný pocity jako v těch prvních dvou případech. Nejdřív na blití, pak na sraní. Jak jsem vystoupil ven, tak jsem dokonce uvažoval, že to udělám rovnou na zastávce před lidma (stejně tam byli samí Ukrajinci, tak co)Nicméně nakonec jsem to do práce donesl, dokonce se to trochu uklidnilo, tak jsem z recepce zamířil rovnou na pozici a ejhle ozvalo se to znovu a teď už totálně nekompromisně. Jenom jsem doufal, že dojdu až na pozici kde byl hned vedle hajzl, no a co by jste řekli? Pochopitelně tam nikdo nebyl, protože můj nablblej kolega si to zrovna seděl na hajzlu sám :-) Na poslední chvíli jsem si stihl sednout na židli, kterou jsme tam měli a tak jsem to zadržel. Opět celej zpocenej už jsem jenom v duchu doufal, že ten vocas konečně přijde z hajzlu a budu tam moct jít sám. No naštěstí se tak stalo. Já se jenom zvednul a se slovy : musím jít okamžitě na hajzl jsem se vytratil. Opět to bylo na poslední chvíli, ale dal jsem to i když to vypadalo fakt hodně bledě. Tentokrát to byla navíc nějaká extra sračka, protože chvíli potom jsem opět pocítil ten pocit v žaludku a musel jít znova a pak ještě asi třikrát. Takže první dvě hodiny v práci jsem byl víc na hajzlu, než na pozici :-) I když paradoxně z těch tří situací co jsem tu popsal, by mi tady asi to posrání nejmíň vadilo. Sice by to byla ostuda jako hrom a asi bych poslouchal kecy, ale na druhou stranu v tý práci jsem věděl, že za dva tejdny tam končím a pak už ty lidi nikdy neuvidím, takže tak :-)

2) Druhá storka už tak drsná není, ale i při ní jsem měl namále a opět to bylo na krajně nevhodným místě. Stalo se to nějaký tři roky zpátky. Byl jsem v Praze v centru. Konkrétně na Andělu v kině (v tý době už jsem byl sám, takže u toho nikdo další nebyl) No a podobnej průběh jako u tý první akce. Šílený tlaky v žaludku a ve střevech, zase to přišlo z ničeho nic. No a já se nacházel za bílého dne na rušné ulici nedaleko autobusovýho nádraží Na Knížecí. Všude kolem hromada lidí, hajzl v nedohlednu a svěrače jenom povolit. Zachránil mně nakonec plácek nacházející se nedaleko toho nádraží, kam už nebylo z ulice moc vidět a navíc se tam dalo zalézt za keř, tak jsem se za ten keř doplazil, na poslední chvíli sundal kalhoty a nechal tam neskutečnou hromadu :-) Na rozdíl od tý první storky jsem naštěstí tentokrát stihl kalhoty sundat včas a tak se to obešlo bez nějakýho zašpinění. Natáhl jsem kalhoty a hurá do kina :-) Nicméně nechci ani domýšlet co by se stalo, kdybych to nedal. Já totiž bydlím na druhým konci Prahy než je Anděl a teda cestu domů s tím nářezem v kalhotách bych si představit nedokázal :-) Uff naštěstí i tenhle příběh měl šťastný konec.

1) První storka je asi nejdrsnější. Je tomu zhruba pět let nazpět. S mojí přítelkyní jsme jezdili každej rok před vánoci na jednorázovej výlet na Slovensko do Žiliny navštívit naše známý (taková každoroční tradice) Já i přítelkyně jsme měli rádi cestování vlakem, tak jsme vždycky jeli jenom na jeden den. Ráno na zátah vlakem z Prahy, se známými návštěva vánočních trhů a nějaký to posezení v knajpě. Žádný přespávání nikde a ještě ten den večer návrat lůžkovým vozem zpět do Prahy. Bohužel v tom roce jsem si měsíc před tím výletem zkurvil nohu. Jako ne, že zlomil, ale i tak dost pochroumal a když jsme měli jet, tak jsem ještě chodil o berli. Přítelkyně mi to rozmlouvala, že počkáme než se dám do kupy a pro jednou tu tradici zrušíme, ale já vůl si nedal říct a prostě jsem řekl, že pojedeme. Však přeci i o berli na nádraží do Prahy Libně na vlak dojedu, do vlaku se nějak nasoukám a holt nenavštívíme trhy, ale jenom zajdeme do hospody, protože nějak extra hejbat jsem se pořád nemohl. Tak a teď k tomu co se stalo. Ráno jsme normálně vstali, srát se mi nechtělo. Dal jsem si po ránu cigárko, několikrát jsem si v pohodě uprdnul nic dramatickýho. Drama nastalo až cestou do Libně. V metru ještě nic, ale jak jsme nasedli na Vysočanský do autobusu, tak se mi udělalo brutálně blbě. Nejdřív jsem myslel, že se pobleju a asi mi nesedlo to ranní cígo (občas se mi tohle stane) Z autobusu jsem vystoupil orosenej potem a asi i pěkně bledej, ale před přítelkyní jsem dělal jakože nic. No a jak jsme vystoupily a já se dal do pomalýho pohybu, tak jsem podle tlaku v žaludku pochopil, že blití asi není na pořadu dne, ale spíš se asi brzo poseru :-) Nicméně vlak měl za chvíli jet, tak jsem přítelkyni poslal do haly, ať koupí lístky s tím, že na ní počkám a věřil jsem, že se zvládnu vysrat až ve vlaku, ale asi jsem to kapku podcenil, protože se mi začalo chtít úplně masakrálně a co teď? Mohl jsem pochopitelně zkusit dojít do haly na veřejný hajzly, ale už to bylo tak akutní, že bych to nedal no a do vlaku už vůbec ne. Tak co s tím? Nevím jestli někdo víte jak to vypadá u Libeňskýho nádraží. Naproti hale vede směrem do kopce jakoby k hlavní silnici chodník, po kterým když člověk vyleze nahoru, tak je tam zhruba metrová betonová zídka, no prostě tam není téměř vidět. Okamžitě jsem pochopil, že je to moje jediná naděje, jak se neposrat, tak jsem se tam snažil rychle dojít, ale zkuste si jít rychle, když sračka je na krajíčku a navíc ještě jdete o berli :-) No došel jsem zhruba asi těch pět metrů, ale už to bylo tak drsný, že než jsem sundal džíny a spoďáry, tak už jsem si do nich trochu nasral. Nicméně tak 90% toho nákladu jsem zvládnul vyložit na ten chodník, ale něco málo v kalhotách bylo vevnitř i na jejich vnější straně. Přítelkyně mezitím po mně pátrala kde jsem, tak jsem rychle natáhnul kalhoty a poslušně cupital za ní. Zatím jsem nic nepřiznal, nicméně nebyl jsem si jistej jestli to přeci jenom není vidět, tak potom co jsme vylezli na peron jsem sebral odvahu a zeptal se přítelkyně, jestli náhodou nemám trochu posraný kalhoty na prdeli. Ona na ně koukla a se zděšením v očích konstatovala, že prej hrozně. V tu chvíli jsem se vyděsil i já, ale znáte to : ženský hodně přehání a já při zběžným okouknutí svých kalhot neměl pocit, že by to vypadalo na nějakej extrém. Přítelkyně řvala, že v tomhle stavu se mnou nikam nepojede a, že jedeme zpátky domů, ale už jsme měli koupený jízdenky a já řekl, že prostě jedeme a hotovo! Jak jsme nalezli do vlaku, tak jsem okamžitě zamířil na hajzl a tam se nějakých 10 minut za pomocí vody a ubrousků dával dohromady. Zkoukl jsem se pro sichr ještě v zrcadle a žádný viditelný stopy na kalhotách nebyli. Naštěstí jsem ani nesmrděl (nebo teda trošku jo, ale že bych vyloženě smrděl to ne)takže jsme jeli slavně na Slovensko. Cesta ve vlaku naštěstí proběhla v pohodě, stejně jako setkání s přáteli. Nikdo si ničeho nevšimnul i když musím uznat, že moje vnitřní sebevědomí bylo ten den fuč i když jsem se tvářil jakoby se nic nestalo. Jenom jedna věc zamrzela. Jak už jsem uvedl na začátku já i přítelkyně jsme zbožňovali cestu vlakem a na tu zpáteční jsme si vždycky brali soukromý lůžkový kupé, takže jsme v něm byli sami a vždycky při zpáteční cestě jsme se tam krásně pomilovali. No na milování tentokrát z pochopitelných důvodů nedošlo :-) Jasně někdo může namítnout, že i tahle story zní dost fantasticky a neuvěřitelně. Kdybych to sám nezažil a někdo mi to vyprávěl, tak tomu taky neuvěřím. Je to jenom důkaz, že nejlepší příběhy píše život sám :-)

Teda luxusní diskuze, to vám řeknu :-) Já se musím přiznat, že především za účelem pobavení, už si to tady pročítám dlouho. Některý ty story tady jsou tak absurdní a ujetý, že se při jejich čtení vždycky nehorázně nasměju. Jenom škoda, že odhadem, tak 90% těch příběhů jsou výmysly a podle stylu, jak jsou napsány si myslím, že to píše pořád jedna a ta samá osoba, ale co už :-) Uvažoval jsem jestli sem taky přispěju, protože mám co napsat a nakonec jsem se rozhodl, že taky přispěju se svou troškou do mlýna :-)

Co se odpovědi na téma diskuze týče, tak kdy jsem se posral (jakože úplně) naposledy to nevím. Možná někdy ve školce, ale to už si nepamatuju. Nicméně ve svém dospělém životě jsem zažil hned tři prekérní situace, kdy jsem k tomu neměl daleko. Moje příběhy asi bohužel neskončí, tak jak by asi někteří tady doufali (to jest plnýma kalhotama) ale aspoň na rozdíl od jiných tady jsou pravdivý :-) Dneska jsem na netu celou noc a nudím se, tak to sem postupně všechno vybleju a možná se při tom taky někdo zasměje i když ve chvílích, kdy jsem to na vlastní kůži zažil, mi do smíchu zrovna nebylo :-)

Podezřele dlouho se tu nikdo nepodělal...

Zuzanko, díky za zprávu. Myslím si, že jsem už celkem s tím srovnaná a narážky se snažím ignorovat nebo odpálit. Jedna spolužačka mi řekla, že se mě štítí. Myslím si, že jsme to daly (Ty i já) docela dobře. Ještě jak píšeš o foťáku, tak pokud bych věděla, že mě někdo natočil, tak bych se taky obávala, abych se neobjevila na youtube. Jedna kača mě jen vyfotila. Je taková závistivá, ale nikde jsem nic nenašla. Pak mi ukazovala, že to vymazala a přísahala, že to nikam nedala. Tak doufám. Přeji Ti též, aby Tě to už taky nikdy nepotkalo, a aby tato diskuze byla i pro Tebe minulostí, a abychom její služby už nikdy nepotřebovaly. Taky přeji vydařený závěr školy.

Zvědavče,...Alice doufám, že už jsi taky v pohodě jako já. Na ty provokace tady nereaguj. No a co se zákeřné spolužačky týče, tak věz, že jsem si přečetla zajímavou studii, kde se píše, že za život potká každýho minimálně jednou počůrání, nebo pokadění. Pokud na ní ještě nedošlo, tak až to sama zažije, tak jí do smíchu nebude. Přeju i tobě hodně sebevědomí a čistý kalhotky. Snad už ani jedna z nás nebude muset do této diskuze přispět. Ahoj.

Ahoj všichni. Napíšu sem jenom krátce, jak dopadl návrat do školy. Včera jsem tam šla docela vyklepaná, ale dalo se to přežít. Občas si někdo rejpne. Ty dvě holky, jak jsem psala dělají, že jsem neviditelná. Kašlu na ně, aspoň ta jedna kámoška mi zůstala a když už nemám náladu někoho odpálit, tak to udělá sama. Asi jsem si dělala zbytečný obavy, ostatní lidi ve třídě jsou mi ukradení. Ti se se mnou moc nebavili, ani předtím. Naštěstí nebyl poblíž nikdo s foťákem, takže na youtube jsem naštěstí neskončila. Dokončím učňák, vypadnu na jinou školu a doufám, že podělat se už se mi nikdy nepovede.