NYKTOFOBIE - STRACH ZE TMY

nemyslim si....horory a vše tomu podobné jsem vždycky nesnášela........Stres??? Ten mám denodenně =) Ne, vím, že se nad tím budu muset zamyslet, ale zatim jsem na nic nepřišla. Čeho se nejvíc bojím?? Už jenom té představy, že v tom bytě někdo je, pak taky, že když už tam bude, mohl by nám ublížit. já spim prozměnu se slznym plynem =) Bydlim na vesnici ve čtyřbytovce, ale bohužel v přízemí. Ségra bydlí nade mnou a tam se tolik nebojim....

Já myslim, že bude určitě dobře, když se stavíš u psychiatra, probere s tebou všechny tvoje problémy a třeba zjistíte, co za příčinou tvých problémů stojí. Když to u tebe poprvé začalo, neměla jsi předtím nějaký stres? Nestalo se tobě nebo někomu něco v noci? Neviděla jsi třeba nějaký hrozný film? A čeho se na té noci nejvíc bojíš? Že tě třeba někdo zavraždí, ze zešílíš strachy, že se k vám někdo vloupe ...? Já musela být v létě týden sama doma, protože všichni jeli pryč a já se učila na zkoušky a tak příšerně jsem se bála, že jsem ani hrůzou nemohla skoro dýchat, ve všech pokojích jsem měla rozsvíceno, taky jsem usínala až k ránu, v šuplíku jsem měla nůž, když začala lednička vydávat divné zvuky, myslela jsem si, že se někdo vloupal do domu a celá jsem se klepala a ztuhla jsem, takže chápu tvoje pocity, ale u mě se na tom ještě podílela panická porucha a deprese, které ještě mam, pak jsem na všecno víc přecitlivělá a bojim se skoro všeho. A bydlíš někde ve městě nebo na venkově? Já chodim na individuální psychoterapii, je to z části hrazené pojištovnou, takže doplácim 200 Kč, ale dají se sehnat i terapie plně hrazené, ale asi jich neni zas tak moc. Jinak se cena pohybuje kolem 500 - 600 Kč v průměru, viděla jsem dokonce i za 3000 Kč, tomu bych už nevěřila, takovýhle terapeut je podle mě vysazený spíš na peníze než pomoc. Skupiny asi vyjdou levněji, ale já jsem chtěla nejdřív individuální, ikdyž mě ted doktorka posílá do stacionáře a ten je snad zadarmo, ale musim na něj čekat. Já na tom s penězi taky nejsem dobře, při škole pracovat nestíhám, ale na terapie mi naštěstí přispívají naši. Jinak terapie jsou většinou 1krát týdně, někdy 2krát týdně nebo 1krát za 14 dní, to záleží na možnostech terapeuta, kolik má pacientů a jak závažné problémy jsou.

Mám období, kdy usnu a je to v pohodě, ale jsou dny, kdy nemůžu spát vůbec....pak si chodim lehnout, když začne svítat....v tu chvíli se uklidnim =) Řešim to tak, že se přes noc učim do školy-teď je zkouškový, takže i ta nespavost dost pomáhá =)- no, a pak to dospávám přes den. Začalo to tak před rokem možná dvěma, ani nevim, ale poprvé to mělo takovou intenzitu teď v létě, kdy jsem jela ke známým na chatu a spala jsem sama v jedný místnosti. i když oni byli hned vedle a měli otevřený dveře, já opravdu usnula v pět ránbo, kdy začalo svítat. Druhej den jsem radši jela domu, i když jsem tam měla být na tři noci. Pak už to bylo pokaždé, když jsem byla sama doma. To přes noc uklízím celej byt, vařim na druhej den atd.....a u všeho mi hraje televize, abych neslyšela ty zvuky!!!Teď v září jsem měla docela nepříjemný zážitek , kdy si ke mně na zahradu chodil honit nějakej honimír =) První noc policie neudělala vůbec nic, jen z toho měli srandu. Tu druhou noc to sice vzali vážně, ale zase přijeli pozdě. Díky nám zjistili, kdo to byl, ale jkdyž mi přišlo vyrozumění, tak jsem se dozvěděla, že mu nemůžou nic udělat, protože má jednovaječné dvojče, které za nějaké takové deviace už bylo také trestáno. Takže mi vlastně dali najevo, že tu úchylové běhají dva. což mi taky moc nepomohlo-když vím, jak naše slavná policie pracuje....Od té doby mívám takové stavy i když nejsem doma sama. Navíc se mi k tomu dost často přidává i dušení, protože jsem astmatik. Dneska v noci jsem vypnula i ledničku, protože když namrazuje, tak chrčí a píská!!! =) A jak často chodíš k tomu psychiatrovi? Chodíš na nějaká skupinová sezení nebo individuální? A taky mě zajímá finanční stránka, protože sice pracuju,ale při škole to moc velkej výdělek není a mám vlastní byt, takže těch financí moc nemám =(.....

Sašo, já bych se obrátila na psychiatra, psycholog ti léky nemůže předepsat, ale pomocí léků na spaní se téhle fobie nezbavíš. Pokud se kvůli tomu dostáváš do stavů paniky, budou vhodnější třeba antidepresiva, některá se taky dávají na spaní, protože i dobře uspávají, ale taky by to možná chtělo psychoterapii, určitě s toho zbavit dá. Já mam taky nyktofobii, ale ne tak hroznou, v noci se bojim, že mě někdo přepadne v bytě, proto se bojim na záchod, musim mít rozsvícená všechny světla, když ležim v posteli, tak se bojim se třeba nějak víc převalit, aby mi nějaká část těla nepřesáhla okraj postele, protože se bojim, že mi ho někdo nebo něco usekne nebo že mě někdo stáhne z postele, jsou to všechno blbosti, to vim, někdy je to lepší, jindy horší. S timhle se ale neléčim, ale mam spousta horších fobií a chodim na psychiatrii. Držim palce, at najdeš dobrého doktora a dostaneš se z toho. To opravdu celé noci nespíš? Jak zvládáš práci, školu, ...? Kdy ti to začalo?

Sašo,je to porucha..
Ale,jsou na to tablety,netrapte se a zajděte si pro ně k lékaři.

A do třetice všeho dobrého =) - snad proto, že jsem ráda, že jsem tuto stránku našla =) Píšete tu, že se s tím nedá nic dělat, ale jak to tu tak pročítám, tak jsem pochopila(snad dobře), že Vlastě se to povedlo a na psych. jí pomohli.

Ještě jsem se chtěla zeptat, jaké kdo z vás má příznaky? Nečetla jsem všechno, tak nevím, jestli se tu tím už někdo zaobíral....pokud se mi vyjímečně podaří usnout, tak se mi zdá, že někdo chodí po pokoji nebo mi kouká do oken apod....ale jinak slyším každý zvuk, začnou mě brnět ruce a nohy tak, že je za chvíli skoro necítím, začne mi být zle od žaludku a propadám hrozný panice.

Jsem moc ráda, že jse našla tuto diskusi. Přesto toho psychologa vyhledam, aby mi aspoň něco napsal na spaní nebo tak... Mně to začalo před rokem možná dvěma a jsou jen určitá místa-dřív to bylo jen v cizích prostorách, kde jsem byla sama,potom i ve vlastním bytě a teď i když vedle mě leží přítel. Kolikrát až do rána neusnu.Jako třeba dneska =) Proto brouzdám tady.

Ahoj, já se taky strašně bojím tmy. Ani nevím kdy to u mě začalo, asi to bylo tím, když mě ve 12 ti letech omylem zhasli na zachodě a já začala hrozně ječet strachy. Nedovedu si představit že bych spala sama v bytě nebo v domě. Párkrát jsem spala sama, ale jen v pokoji, jinak vedle vždycky někdo byl, ale čím jsem starší tak tím víc se bojím. Přítel semnou chodí v noci na záchod, protože to bych si opravdu netroufla jít sama. Ale souhlasím s tím že se někdy bojím míň a někdy víc. Nechápu že na to vědci ještě nic nevymysleli:-(

Jo k tomu hřbitovu. Byla jsem nucena na něm stát asi 1/2 hodiny večer v zimě v 18.00 a můžu říct, že jsem byla zježená až .... musela jsem tam zajet s manželem, neboť jsem stěhovali hrob ( urnový ), a hrobník měl čas až večer. Řeknu Vám zážitek na celý život - hrůzaaaaaaaa.

Ahoj Všem, jak vidím jsem narazila na to správné téma. Mám problém jako Vy. Strach ze tmy. Trpím na to od října minulého roku, a to po tom, co jsem se šla podívat na mrtvou tchýni, před pohřbem. Dříve jsem to občas mívala, ale tak šíleně jako teď ( ježí s emi kůže jen o tom píši )ne. Ze začátku jsem s bídou usínala kolem 3.00 ráno a budila se. Teď to vypadá, že ej to lepší, ale není, sice usnu, ale budím se při každém lupnutí a bouchnutí. Už si začínám myslet, že mě tchýně straší, neměly jsme se rády, zalhala mi v dost důležité životní záležitosti. Bohužel spím v ložnici sama, neboť manžel spí u svého otce, aby se mu něco nestalo. Ale jak to tak vypadá jeho otec bude v pohodě a já tak na psychiatra. poraďte něco, prosím. děkuji moc Dana

aj ja mam strach z tmy..hlavne ked zaspavam sama.moja predstavivost je vtedy tak bohata ze vidim a pocujem aj to co v skutocnosti nieje.mam pocit ako by som v izbe nebola sama a to je strasny pocit!stupnuju to aj davnejsie prihody ktore zazila moja mama kym dala vysvetit dom.stavalo sa ze tam videla zonuleho dedka,ci ine bytosti a javy ja viem ze je to neuveritelne ale stavaju sa take veci aj inym ludom a preto tomu verim.zvuky ktore pocujem si vysvetlujem upne inak,hrozivejsie ako by som si ich vysvetlila za bieleho dna.tento problem ma prenasleduje uz od detstva.aj vtedy som pravidelne zaspavala pri zaznutom svetle a nieje tomu inak ani dnes.kazdy vecer si necham pusteny televizor ktory ide az do rana a bravam si do izby psa.vtedy mam trosku lepsi pocit ale vyhrou by som to nenazyvala.casto vdaka tejto vsugeracie mavam desive sny.casto sa mi snivaju sny kde sa vidim ako spim,ked spim doma,vidim sa ako spim doma.ked spim u sestry vidim ako spim u nej je to akoby uplne realne a niesom tam sama,zrazu neviem kicat a neviem sa pohnut som akoby uplne paralizovana.a tieto sny sa mi snivaju aj niekolko krat do mesiaca a stale sa opakuju.tiez som myslela ze to vekom prejde,mam uz 21 a stale nic.myslela som ze to by mohol vyriesit psycholog.vsak neak zastavit sa to musi dat.ja to nevzdam

Jo, ptala jsem se na to i psichiatra a řekl mi, že s tím starchem se opravdu nic dělat nedá, jen si na to zvyknout..Takže Báro, máš 12roků, ale obávám se, že tě to nepřejde..Mě je 29 a bojím se furt, jen se u mě ty stavy mění..Někdy mám období, že se bojím příšerně a pak je období, kdy se bojím míň..To taky nechápu čím je, je to zvláštní..

Soňo - taky se bojím duchů - teď se mi to děje to co Tobě ( od října = po pohřbu tchýně - neměly jsme se rády ). Zažila jsem parajevy, takže k strachu mám důvod. Nemůžu spát v ložnici sama( partner spí u otce 10 km ode mě , sice vedle s pokojíku spí dcera, ale nepomáhá to. Snažím se jít spát co nejpozději až jsme unavená, ale přesto se budím. Nebo spíše mám pocit, že mě něco budí, okamžitě se vzbudím a rozsvítím lampičku. Když je světlo spím bez problémů. Je to na zbláznění.

Oběma: co s tím? Vůbec nic, toho se v životě nezbavíte, snad jen si vzít prášek na spaní. A co robit (dělat)? Čekat až bude světlo nebo chodit spat ke známým.
Kdyby se s tím dalo něco dělat, tak toto vlákno už dávno zapadlo, protože by nikdo sem nepřispíval.

Aj ja sa bojim velmi sama doma, hlavne teraz som sa prestahovala s priatelom do noveho domu a ked je na sluzobke tak tam ani nespim. Neviem si pomoct a nikto ma nevie pochopit ako sa tak mozem bat. Ale tiez neznasam take ti zvuky..je to hrozne neviem co mam robit...

Ahojky, jsem moc rada, ze jsem nasla tuhle diskuzi, uz jsem si zacinala myslet, ze jsem blazen. Jen co se setmi mam panicky strach byt sama doma, slysim veskere vrznuti, prasknuti proste vse. Jsem moc rada, ze v tom nejsem sama, ale jeste radeji bych byla kdyby se nasel nekdo, kdo by dokazal poradit co s tim???

čauky...tak sem si myslela,...to já se necítím ani tak v bezpečí když zalezu pod peřinu nejlepší je tne strach léčit v létě kdy není taková tma taky se bojím když je tma rozbuší se mi srdce a začnu se otáčet bojím se že tam něco je nebo stojí ale zase si říkam že nemůžu věčně utíkat že se tomu musím postavit

Ahojte všetci.No pozeram ze nie som sama komu svitori po nociach...tiez mam strach s tmy a touz od malicka..mama mi musela nechavat ovorene dvere na deckej izbe a na chodbe nechavala svietit.inak som nezavrela oci...teraz mam o dvadcat rokov viac a som este vacsi posero ako vtedy...urcite to bude aj filmamy krore obcas kuknem ale myslim osobne ze je to nejaka trauma z dectva ktoru si sice nikto z nas nepamata ale stala sa a mozno v tme...najhorsie je ze uz byvam sama a niektore zvuky hlavne v noci zneju uplne inac ako caz den...kvapkanie vody telka po vypnuti puka praska,na chodbe pukne parketa akoby tadial niekto prechadzal milon zvukov a psychika funguje...edien co pomaha zasvieti lampu ale este lepsi je telkac lebo pocujem hlasy a potom zaspim...nyktofobia je fakt uzasna vec ktorej sa nezbavi clovek asi nikdy..ak nechcete spat uz vobec dobre kuknite fim sinister....sladke sny....papa

Ahoj .. ja sa tiež strašne...Ahoj Simono, také je mi 20 a bojím se tmy. Usnout se mi podaří, pouze pokud slyším televizi a vím, že tam někdo je (bydlím u rodičů). Jakmile jsem ale doma sama, je to pro mě hrůza. musím spát u televize a nechávám si rozsvícenou malou lampičku. Nevím co s tím. Včera, když jsem usínala, za mnou cosi luplo, doteď nevím co, ale v tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Strašidelné příběhy neposlouchám ani nekoukám na horory a jiné děsy. Přeju si zbavit se toho, ale nevím jak! Stydím se, že jsem takový strašpytel.