NYKTOFOBIE - STRACH ZE TMY

tak to já ani nemusím být doma sama. Kdykoliv slyším jakýkoli zvuk, tak bych se zbláznila. Ještě nedávno jsem měla rozsvícenou lampičku v pokojíku. Když jdu s někým ven, tak nemůžu říct, že by mi to bylo jedno, když jdu s někým koho hodně dobře znám a věřím mu, zvládnu jen jít těsně vedle něj, ale nesmí se nikde nic šustnout. Pak již je konec a dotyčné osoby se nepustím. S lidmi, kterým nevěřím 100% nikam nejdu. A za tmy jít na vlak to je článek sám o sobě. Hrůza! Lidi mi často upozorňovali na to, že jsem blázen a že se mam jít léčit na psychiatrii, nikdy jste se nesetkali s takovouhle reakcí???

Ahoj. Tak nejsem sama, mám vždy hrůzu jít ráno na vlak tou tmou...uplně se mi vždy zastaví srdce...cesta trvá asi 15 minut ale já du rychle a když nesvítí někde lampa tak málem omdlím...nevím čeho se bojím...je to strašný...nebo kdysi jsem usínala s lampičkou až do svých 15 let...ted už je to docela dobrý ale stejně někdy...a když jsem sama doma...stačí aby bouchli dveře a já už ležím pod peřinou a klepu se....docela mě to omezuje :/ ale když jsem s někým venku po tmě to mi ani nevadí..ale pořád mám špatný pocit.,.

Já se bojím tmy také odmalinka. Myslela jsem, že to přejde, až budu dospělá, ale strach mám pořád,. U mně je to spojené s představami, že uvidím nějakéý přízrak. Nebo nějakého mimozemšťana. Má to někdo také tak? Četla jsem dříve hodně o návštěvách z vesmíru, výpovědi lidí a strach mám od té doby ještě větší :-(

Já mám nyktofobii už odmalička. A to se na horory nepotřebuji ani dívat. Jednou jsem se hádala s přítelem a on mě omylem zavřel do koupelny kde nebylo světlo. Málem jsem se tam úplně složila. Začala jsem se třepat a on mě musel z té koupelny vynášet v náručí. Byl to pro mě hrozný šok. Takových případů bylo více, ale to bych tu mohla sedět tři dny.

Ahoj, poradí te mi prosím...No uplně přesně takhle to mám, akorat spím s mámou až do ted, prostě si třeba odpoledne řeknu, že to dneska skusím sama překonat, ale jak začne večer už mám strach :( a nikdo mi nedokáže pomoct, šichni řikaj at spim s lampičkou, ale to je velká škoda elektřiny a navic mi to stejně nepomuže :(

Ahoj, poradí te mi prosím někdo.. taká se hrozně bojím tmy a je mi 13 jako prosti vzdy se mi v hlave vybavují vsechny hnusny veci hlavne se bojim hororu kruh.. jako Radka. Sice jsem na to nekoukala ale obrázky sem videla. Obcas se mi zdá že mám i vidiny. Asi do 11 jsem spala s rodicema v posteli ale ted mi to je už samy trapny. Máma říká že jsem jak malý dítě. pomáha mi pusttit si telvizy treba si to nastavit na 30 min. ale jako!!

Ahoj lidi, je tu někdo kdo...já to mám taky

Pro "nemám strach" (z 10.srpna): Nezlehčuj to a neposmívej se ostatním. Oni si to rozumem také uvědomují, ale tento přístup jim nepomáhá. Často nejde o strach ze tmy jako takové, ale o působení prostředí plus nějaké získané představy (z televize, četby), a to může mít spoustu podob, takže univerzální rada neexistuje. Mně například v dětství stačil Alois Jirásek (Staré pověsti české): "...Když na hradě Rábí velká černá skříň z ničeho nic počala se otřásati, když temný hluk z ní vycházel, tu zajisté zemřel někdo z rodu..." Měli jsme takovou tajemnou skříň v málo používané místnosti, kam jsem se bál chodit i ve dne. Kdyby se najednou trochu pohnula a její staré dřevo zapraskalo, snad bych nežil...

Prosím pomoztre mi, je mi 12 a musím spát v pookoji s někým (hlavně s mámou) jinak neusnu strašně se bojím spát sama ani nevim moc z čeho hlavně se bojim hororu KRUH prosím jak zabránit strachu a spát sama jako normalni holka?

Báro, zřejmě si prožila nějaké trauma, a to se tak projevuje. Taky sem to zažila a zažívám, trpím nespavostí.

No, já jsem právě teď...Mám obdobný strach.Už od mala se bojím tmy.Nevím ani přesně čeho,ale nejspíše úplně ,,všeho" co si jen dovedu vybavit..Vědomí,že je tma a já jsem sama doma mě dohání k šílenství.Nedávno,když jsem musela zůstat celou noc sama doma,jsem v posteli dostala něco jako ,,záchvat"..nebyla jsem schopna se nadechnout a třepala jsem se jako sulc.Netuším z čeho...Od té doby si raději seženu ,,azyl",než abych měla nocovat sama..Uvažovala jsem už i o nějaké té odborné pomoci,ale vždy mě nějak opustila odvaha..nedovedu si představit,jak jednou budu muset bývat doma sama..uff

zdravim straspytliky, ja jsem muz a strach ze tmy nemam a vsem co ho maji bych doporucil aby si zkusili odpovedet z ceho vlastne ten strach maji, jestli z vetricku kterej vrze oknama nebo z unavy materialu a praskani dreva a pokud uz vas to doopravdy stve a ste z toho nastvani tak si rovnou reknete, tak ted du na zachod a uz se na to vsechno muzu vys... klidne si me po ceste zabijte (nebo nevim ceho se vlastne bojite).

když to tak čtu, tak strachem ze tmy asi trpí převážně jen ženy. mám to samé, celý život (je mi 31) mám strach ze tmy a nejvíc když mám zhasnout a dojít k posteli, většinou to zvládnu ale se skokem do postele, zádadně tam lezu po čtyřech jak pes, manžel si ze mne dělá prču ale co kdyby na mně něco sáhlo. taky jsem si myslela, že to s věkem přejde ale spíš to sílí, vím že to je problém ale zatím není tak velký abych to řešila. Jinak se ničeho tak nebojím, ani nekoukám na horory, stačí mě moje fantazie a to co jsem viděla např. před 10lety..nedávno jsem měla strach a i nakonec sny o predátorovi (filmy s schwarzeneggerem).

No, já jsem právě teď sama doma. Už od mala se bojím duchů a různých paranormálních jevů, přitom jsem nikdy nic nezažila (a ani po tom netoužím). Dnes je mi 19, nesnesu pohled do zrcadla za tmy, otevřené skříně, odstrčené židle od stolu a pod. Jsem hrozný srab. Co se těch dveří týče, nedokážu si představit, že by byly jen pootevřené. Vadí mi už to, že jsou prosklené, neustále mám vidiny ( samé stíny, nebo naopak světla), také trpím ,,slyšinami" (bydlím v paneláku, kde je slyšet spoustu zvuků od sousedů ze všech stran- ale mně to přijde, jako by byly u mě v bytě). Nejhorší je, že se človět takhle vyšokuje úplně sám, bez nějaké příčiny a pak nemůže spát, v hlavě se mu honí hrůzné myšlenky a druhý den je jako přejetý traktorem ( Pracuji manuálně, tak musím být čilá, abych zvládla práci plnou pohybu a tahání těžkých věcí). Myslím, že už nejsem normální, že bych se snad měla jít léčit. Už mě ta moje bojácnost začíná pěkně štvát...

Zdravím :) Docela se mi ulevilo, že v tom nejsem sama..Nevím do jaké míry za to může moje bujná fantazie a filmy, na které se člověk dívá "jen tak ze srandy s kamarádkou", ale mám spíš pocit, že to mám odmalička..S postupem času se to dost zhoršuje, je mi 16 let a už teď odmítám být doma sama..Máme takovou delší chodbu, která lemuje celý byt, mám pokoj přímo naproti záchodu a koupelně, ale jít v noci SAMA na záchod? jít se podívat do kuchyně? jít se napít? nemyslitelné ...a to nemluvím o tom, když musím být doma sama ...jsem schopná sedět do ranního příchodu mámy u notebooku se zaplou televizí a rozsvíceným světlem ..Když jsem v kuchyni,zvládnu tam být chvilku a pak na mě dopadne taková úzkost, že se rychle vrátím do pokoje ...a to i ve dne ..Když jsem v noci doma sama,zamknu se v pokoji a při sebemenším náznaku jakéhokoliv zvuku či pohybu se mi úplně sevře srdce..někdy strachy pláču ..Když už opravdu MUSÍM na záchod, všude v bytě si rozsvítím a jakmile musím zhasnout, opět mám strašný strach a co nejrychleji zavírám dveře ..Mám na vás otázku..Dokážete spát s otevřenými dveřmi?:( Vím, že to není normální, ale co jsem četla, léčí to takřka "šokem",pomalým vystavováním tomu strachu ...a ta představa mě děsí ...Kdybyste měly nějaký nápad, co dělat, napište mi prosím na [email protected] , dost mě to trápí ..:(

Zuzko tak to je teda fakt s...Ahoj. Už od malička trpím příšerným strachem... Někdo umře a já skáču 2 metry od postele do postele aby mě to nestáhlo pod ni... Zacnu na něco myslet vecer a klidně se počůrám, než abych tam sama na ten záchod šla:(.. Jsem na tom dost špatně, před přáteli si z toho dělám srandu, ale myslím, že bych měla zkusti nějakého psychologa:( chci se toho na dobro zbavit. Kdybyste o něčem věděli, dejte prosím vědět. Je mi 16. [email protected]

fuh, ked vas tak citam, tak mam na jednej strane radost, lebo viem, ze nie som sama, na druhej strane si uvedomujem, ze to nie je normalne. Ako ste uz spominali, tak aj ja fungujem pri zaznutom svetle, hned ao sa zotmie. Manzel chodi z prace az po polnoci, takze ho "cakam" v obyvaku, pri pustenej telke (vacsinou discovery channel, tam mi horory nehrozia :D), svieti slaba lampa a ja sa stale obzeram dokola a ak potrebujem nahodou odbehnut na wecko, tak kadial idem, tadial svietim velke svetlo. A ked obcas zostanem doma sama s dcerou, tak to si musim v spalni nechat svietit nocnu lampu. A ak je nahodou burka, tak to je uplny horor. :///

Já mám bohužel stejný problém. Mám příšerný strach ze tmy, už jen když se začně stmívat, nedokáži být doma sama, pokud jsem, všude musí být rozsvícené a celou noc nespím a klepu se i při světle a dívám se kolem sebe, jestli se náhodou někde něco neobjeví:D Zakrývám na noc dokonce i zrcadla, co kdybych tam něco uviděla.. Nějaký ten šramot - praskání nábytku apod. z toho jsem taktéž totálně na infarkt - v té chvíli za tím vším "vidím" duchy:/ :D . Mám to už od mala, myslela jsem, že se to věkem zlepší, nyní jsem dospělá a ono je to pořád to samé, ne-li horší...

no hele řekněte mi co mám...No, já to znám z dětství a přetrvalo to až do teďka.Volila bych návštěvu psychologa. Myslela jsem, že až budu dospělá, tak to přejde. Nepřešlo. Ulevilo se mi až po antidepresivech.

Není třeba bát se lidí, je třeba aby se tě lidi báli!