Sama ve 40

Ano, Jessy, přesně tak to je - najít tu svoji druhou polovinu. Neříkám, že chci za každou cenu zapadnout do kolonky vdaná. O to mi vůbec nejde. Spíše bych si přála najít takového partnera, s kterým by byl život "jiskřivější ", plnější. V ideálním případě by bylo asi nejlepší mít o děti - vím, že jsou s nimi spojeny starosti ,ale snad i radosti, ne ? Myslíš , "m, že kdybys děti neměla a bylo ti více než 30, že bys je nechtěla? Vím, ty jako matka sis s nimi zažila spoustu starostí, ale snad i radostí, ne? Říká se přece, že děti jsou především radostí života...A samozřejmě vím, že někdy se také nemusí výchova či cokoliv jinmého zadařit a děti přinášejí rodičům trápení..No ale aby člověk už dopředu s tímto kalkuloval, a proto děti nechtěl, to mi nepřipadá rozumné.
Sluni : jsi z Čech nebo Moravy? A z jak velkého města ?

Mám rodinu a přesto se cítím sama.Nejde o to za každou cenu zapadnout do kolonky vdaná, spíš o to najít jak se říká svoji druhou polovinu, jenže kolem sebe vidím, že je to těžké a takových vztahů, kde se neusídlil stereotyp, kde to "jiskří" je minimum.

Evo: přesně jak to píšeš ty. Nikdy mi nevadilo být sama. Bylo dost akcí a bylo i dost známých, kteří ale už teď mají rodiny a času mnohem méně a hlavně úplně jiné starosti. Zůstat sama nebylo mým cílem. Založit rodinu bych se nebránila pokud by byl ten partner.

ahoj, jsem ráda, že téma žije a je to tak, že jsem chtěla oslovit, hlavně ty co jsou samy (sami) bez partnera a bez dětí. Zrovna jsem si pouštěla film v kterém se tvrdí, že to tě dřív zabije terorista než by ses vdala po 40. :-) Stejně mi přijde zvláštní jak málo se jich ozvalo. Asi ti oslovení netráví večery u PC. Takoví lidé vždycky byli, ale v dřívějších početných rodinách nezůstaly(i) osamělí. Já jen hledám cestičku jak je oslovit a začít se "kamarádit"

Jsem z Prahy a netvrdím, že všechny děti na rodiče kašlou, leckdo rodičům pomáhá, ale kolik si jich najde čas na povídání s nimi v dnešní uspěchané době? Ve městech málokdo s rodiči nebo prarodiči bydlí. Kolik starých lidí dnes dožívá s potomky? Nedávno jsem četla, že země na jihu Evropy neznají domovy důchodců.
Jen jsem tím chtěla říct, že není důvod si pořizovat dítě kvůli tomu, aby člověk nebyl ve stáří sám.

Ta představa děsí asi každého. Nevím, zda je horší, když nefunguje tělo nebo mysl, a je jedno kolik zrovna je člověku let. Kdo by si nepřál zemřít rychle. Kdybych si mohla vybrat, volila bych klidně smrt dřív, hlavně rychle. Moji předci ale bohužel na mrtvice a infarkty neumírali.

Tak radši obrátíme list, tohle není dobré téma.

to m: máš rozumné názory, souhlasím skoro ve všem. Až na to, že téměř každý starý člověk je ve stáří sám a děti se mu nevěnují. Třeba jsi z velkého města a tam je to jiné, ale já jsem z maloměsta a známé mám hodně z vesnic, a ty případy, že by děti nebo pak jejich děti, tj. vnoučata na starší generaci kašlali, skoro neznám. Třeba s nimi přímo nebydli (i když i takové případy ve svém okolí mám asi 3), ale určitě je navštěvují a snaží se jim pomáhat. Já se svými rodiči mám taky velice úzký vztah, stejně jako moji sourozenci. A představa stáří - osamělého, kdy člověk už je v důchodu, s nějakými těmi chorobami, a jen tak posedává polehává doma, to mě děsí.

Je pravda, ze mam prarodice v hodne vysokem veku, jsou spolu temer sedesat let. A musim rict, ze nez takovy vztah, tak zadny. Sice uz bez sebe nemuzou byt, ale kdyz jsou spolu, utrhuji se na sebe, jsou na sebe zli, hadaji se.. Jeden bez druheho se neobejde, jenze je to spis rozdeluje (vnitrne). Takze tohle asi taky ne. Zrejme je asi dobre mit par dobrych pratel, umet zit sama a postarat se o sebe.
Tvuj nazor na to mit dite sama: nejsem proti, podobne jsem vyrustala, ale otec musi sve otcovstvi akceptovat. Nemusi zit s matkou, ale mel by se stykat s ditetem. Coz je samozrejme taky velmi idealni predstava..

Já jsem matkou, a myslím že velmi dobrou. Ale nejsem si jistá, že bych si to zopakovala. Je to i velká odpovědnost a asi víc práce a starostí než radostí. Člověk musí i hodně obětovat. Já osobně nechápu, že si žena pořídí dítě sama (buď vůbec neudá otce nebo s ním ani nikdy nežije). Mě to připadá vůči dítěti nefér. A nezodpovědné - o rodinu se ani nepokusit. Samotná bych si dítě už vůbec nepořídila. Nijak to neodsuzuju, je to můj názor.

V momentě kdy dítě vyroste, už s rodiči čas netráví. A když jsou staří, kolik dětí je alespoň často navštěvuje? Kolik lidí dnes bydlí a věnuje se starým rodičům? Téměř každý starý člověk je dnes sám a je jedno kolik měl dětí. Jak skvěle jsou na tom muži. Umírají dřív a málokdy jsou sami. Mají velkou pravděpodobnost, že to s nima sekne v plné síle nebo je až do konce opečovává jejich žena a pak zůstane sama.

Život bez partnera je jistě chvílema těžší. Ale zas než blbce.... Šťastný ten, kdo má po 45, 50 roce a hlavně v důchodovém věku někoho, kdo by s ním sdílel dobrý i zlý. Ale vždycky se to nedaří a proto je fajn mít aspoň sem tam někoho. Vztah na celý život je dnes spíš vyjímka.

No vida, vůbec jsem nečekala, že některá žena napíše, že by mohla být i bez dětí. Většinou říkají, že chlapa mít nemusí, ale bez dětí si život představit nedovedou - přesně jako to napsala julda. Já osobně si myslím, že většina žen to takto cítí, ale najdou se asi i výjimky. Já jsem , sluni, také sama - nemám ani děti, ani manžela. Přítele jsem nějaké měla, ale vztahy nevyšly. A je pravda, že i když jsem byla / a jsem / sama, dlouho mi to nevadilo a se svým životem jsem byla spokojená - mám práci, která mě bavila/ ted?už ale o něco méně /. Teprve až ted?po 40 mi připadá, že zažívám to, co ženy kolem 30 - říkám si, jestli jsem přece jen neměla mít dítě ? Jenže já fakt neměla vhodného partnera a teprve nedávno jsem dospěla k poznání, že mít vedle sebe bezva chlapa by bylo asi lepší než být sama. Jenže - jak a kde se takoví volní muži mého věku hledají :-)? I tak si ale připadám jako bílá vrána, protože to, že jsem sama, nevnímám až tak tragicky, jen se mi zdá, že mé okolí ano - ale v něčem jim dávám zapravdu, ten život v páru či s dítětěm je asi více naplněný,hmmm....

Deti jsem si zatim vyzkousela taky spis jako teticka, nejak mi k srdci nikdy neprirostly. Nejak stale nenachazim toho spravneho otce svych deti, ne ze bych ho musela mit kazdy den doma, ale mozna, az ho potkam a jeste bude cas... Napada me, budeme i ve stari mit dost pratel, abychom se necitily samy? Neni tohle vlastne jeden ze zamlcenych pragmatickych duvodu, proc mit deti? I kdyz se nemusi vydarit. Jsem sama a nejsem sama, nekdy vic a nekdy min, zatim mam moznost volby, ale jak to bude za deset dvacet let, kdovi?

Já netvrdím, že je to pro každého. Část z toho jsem vyzkoušela a zjistila, že je to fajn a takovej život by mi nevadil.

Dělat hodnou tetičku mě moc baví, o děti se staraj jiní a já si je půjčím na chvíli, kupuju jim dárky a všichni jsou šťastní.

Nevím, jaké je to bez dětí, ale nejsem si jistá, že bych si je pořídila znovu. Už bych nebyla podezřelá. Dřív se po světě jezdit nedalo. Do práce nevdaná žena musela. Atd.

Jen jsem tím chtěla říct, že já bych si uměla představit svůj život bez dětí spíš než permanentně bez partnera - děti bych mít nemusela, sem tam nějakýho šikovnýho mužskýho jo.

Každej je jinej, tak to vidím já teď.

tak to se omlouvám,myslela jsem sama,jakože bez chlapa.Bez dětí si život představit neumím.Vzpomínám si na jednu ženskou od nás,za totáče byla ještě v 36letech sama,každej o ní mluvil,byla podezřelá....pak si pořídila spon dítě,ale doted je sama a věnuje se jen své práci.Dnes to beru tak,že si tuto cestu vybrala dobrovolně.Ale asi kdo touží a není mu dáno,musí to být smutnej život.Ale je takových spousta,nějakou svou cestičku si v tom životě najít musí každej.

Pro Karinu (tj.i pro Juldu) - Jo, Karin, chtěla jsem napsat to samé. Julda to fakt nepochopila nebo si neuvědomuje ten rozdíl.

Pro m: no vymyšlené to máš dobře :o) SEM TAM pracovat a jinak si užívat a cestovat po světě. Jenže k tomu je docela potřeba mít i sama takové příjmy, aby sis tohle mohla dovolit. Já mám stálé zaměstnání i vedlejšák, tj. jsem v práci téměř pořád a na nějaké cestování po světě mi nezbývá. Je to bída. Kdybych aspoň byla schopná manažerka a mohla si leccos dovolit. Jinak ale hodnou tetičku občas dělám.

Já nejsem sama. Dřív bylo zvykem se brzo vdát a mít děti. Kdo to neudělal, vypadal podezřele. Kdybych měla teď znovu na výběr, když vím, kolik je s dětmi starostí a práce a co z nich pak může taky vyrůst, a že dlouhodobý vztah s partnerem je vyjímka, bych se asi rozhodla úplně jinak. Užívala bych života - sem tam pracovala, cestovala bych si po světě, občas se nachala i živit nějakým partnerem, a děti bych si na chvíli půjčovala od příbuzných a kamarádek - dělat
dětem hodnou tetičku je fajn.

Já si nemyslím, že každá žena by musela mít děti. Úplně sama bych být nechtěla, ale sem tam partner by mi stačil. Nevím, jestli ti to nějak pomůže, to je můj zpětný pohled.

Jenomže ty, Juldo, nejsi na rozdíl od Sluni sama. Máš přeci děti!! To je úplně o něčem jiném, asi jsi moc nepochopila téma. Sluni hledá někoho, kdo je ve 40 opravdu sám, tzn. bez manžela, přítele a dětí

proč myslíš,že by měl chlap kvůli mně problém?Že mi tři vztahy nedopadly?A kolik jsi měl ty v životě vztahů?Víš,lidi s někým chodí a časem se rozejdou a najdou si někoho jinýho,takhle je to třeba 10let,než se usadí.Já si vzala prvního kluka,do druhýho jsem se zamilovala a třetí se tak nějak objevil.Na to,jak jsem stará,jsem měla jen tři chlapy.Ale nevadí mi být sama,zatím.

Juldo děláš dobře.Asi by to dopadlo stejně.
Alespoň je to tak od Tebe fér a žádný chlap
už kvůli Tobě nebude mít problém navíc.

ale sluni...není to krize,já už třeba psala,taky jsem tak nějak sama,mám velký děcka a ted malýho,je mi přes 40 a chlapa jsem poslala na čas pryč,prostě mi ten vztah spíš ubírá než přináší a nemám za potřebí žít s někým,s kým si nerozumíme.Na to už jsem dost velká holka.První manželství jsem zpackala já,zamilovala jsem se a spálila mosty,druhý manž.skončil on,odešel za jinou,třetí vztah v mým životě(ne manželství)to byla úplná katastrofa,vzešel z něj malej synek,tak jsme spolu a je nám dobře.Chlapa nutně k životu nepotřebuju a už si sem rozhodně žádnýho nenastěhuju.

holky to tu vážně není žádná kolem 40, která je sama? Tak to je tedy krize :-(

:-)) no zrovna jsem na to koukala, ale v Praze a Brně to se jim to seznamuje. Tam se asi vždy sejde dost lidí.