nespokojenost ve vztahu

Milé dámy,proškolen mnoha chytrými knihami a samostudiem několika domácích prací jsem si naivně myslel, jak zvládnu být dokonalý, ohleduplný, milý a vtipný manžel. Bohužel jsem po svatbě zjistil, že žena neumí skoro nic - a co horšího, ani nemá zájem na domácnosti-vztahu-rodině jakkoli pracovat. Připadám si jako ve špatném filmu, kde se role obrátily - žena je posedlá svojí prací, chodí pozdě večer domů, věci pohodí po bytě, je unavená, takže má maximálně zájem, co je v lednici a pak zasedne k TV (na niž mimochodem jen prázdně čumí) nebo zaleze na hodinu do koupelny (kam já ovšem nesmím) a pak zasedne k netu nebo začne SMSkovat s kámoškou - většinou také usínáme každý zvlášť. Jen v pátek chodí domů dříve než já - např. minulý týden měla 3x připravenou večeři, když přišla domů - ovšem já ani v ten pátek! O víkendu by nejraději spala do oběda a pak se utrhne a do noci uklízí, pere a vyčítá mi, co má práce a odpovědnosti?! a jak jí nepomáhám - přestože obvykle luxuji, stelu postele, utírám prach - jistěže mi svým postojem bere chuť do práce, takže už také občas stávkuji. Společné zájmy, komunikace, zájem a nakonec i ten sex = 0.Jak jsem psal - bohužel nezvládám být dokonalý manžel a naopak dělám věci, o kterých jsem si myslel, že bych jich nikdy nebyl schopen :-(( Uvědomuji si, že jsem na ni zlý a mnohdy sprostý - ovšem většinou jako reakce na to, když mi předhodí, jak je někdo jiný lepší než já. Jsem vysokoškolák a ona má zřejmě mindrák, že VŠ nedokončila - imponují jí galantní podnikatelé, se kterými přichází v zaměstnání do styku, ale nejen ti, mám pocit, že každý druhý je pro ni lepší než já.Je pravda, že jakýsi zájem o mě projevuje právě jen v případech, když nekomunikuji já - zalezu k TV nebo k počítači - to potom vyvádí a tvrdí, jak moc jí tím ubližuji a tak sedím, mlčím, odsekávám... opouští mě síly ji milovat. Takový vztah bere tolik energie, že docela dobře rozumím chlapům, kteří večer co večer utíkají do hospody.

Korálku, jdeš na konstelace k paní Ireně?

Muj drahy manzeli,Ukladam Ti tento dopis na www, protoze tam si jej urcite prectes. Promin mi tento podvudek, ale myslim si, ze bys mohl vedet, co noveho se stalo u nas doma od doby, kdy do naseho zivota pred dvema roky vstoupil pocitac.Deti si vedou dobre; Tomas ma uz sedm roku, je bystry pekny klucina. Pomalu se u nej rozviji zajem o umeni - nedavno kreslil rodinny portret do skoly a reknu Ti, vsechny postavy byly nadherne a i temeno Tve hlavy bylo velmi realisticke. Mohl bys byt na nej hrdy. Mala Janicka oslavila tri roky v zari. Vypada tak trochu jako ty v tomto veku; je velice pekne dite a taky je docela chytra. Stale vzpomina na oslavu narozenin, zvlaste na to, jak jsi s ni a s nami stravil cele odpoledne. Byl to pro ni velky den, prestoze byla bourka a vypadla elektrina.Ani ja si nevedu spatne - uz asi rok jsem na blond. Zjistila jsem, ze si takto uziji vice srandy. Jiri, tedy pan Nemejc, sef oddeleni ma zajem, tedy stara se o moji karieru a stal se dobrym pritelem cele rodiny.Uklizeni domu je mnohem snazsi od te doby, co jsem zjistila, ze Ti nevadi hluk pri luxovani, snad jen z poletujiciho prachu jsi kaslal. Dum je tedy v poradku. Mimochodem, na jare jsem nechala vymalovat obyvak, ale to jsi myslim zaznamenal. Maliri byli hodni, ze vystrihali v igelitu diru, takze jsi nebyl rusen.Muj drahy, musim uz jit. Strycek Jirka, tedy pan Nemejc, nas bere na vylet do hor za lyzovanim a ja musim jit balit. Objednala jsem hospodyni na uklid, aby se starala o veci, kdyz my tu nebudeme. Vi, ze jak dulezite je, aby byl naplnen Tvuj hrnek kavy. Jidlo Ti bude nosit tak jako ja na Tvuj stul, presne jak to mas rad.Doufam, ze Ty a pocitac se budete mit krasne behem te doby, kdy tu nebudeme. Tomas, Janicka a samozrejme i ja na Tebe casto myslime. Zkus si na nas vzpomenout nekdy pri bootovani.S laskou,Tva zena.

Víš, korálku, na to, že se přizpůsobuju, jsem si zvykla a většinou to ani nevnímám, ale když jsem na něj naštvaná, tak to na mě takhle dolehne. Já ho moc miluju a myslím, že i on mě, přesto, že je sobec a chce svý pohodlí a čučet na bednu. Ale má i svý dobrý stránky.

Liano a ještě bych dodala:opravdu tě tak miluje? Nebo mu jen vyhovuje tě vlastnit a nechat si posluhovat.Zní to tvrdě,ale já si myslím,že člověk,který opravdu miluje si nedělá z toho druhého služku a zajímá se o toho druhého a dá mu svobodu.

Holky jste fajn. Určitě si zjistím o těch metodách víc informací.:o)

Liano,k tomu,co ti tady radí Simča ení co dodat.Já sama dělám kineziologii a pravděpodobně chodím se Simčou na rodinné konstelace.Mám je taky tenhle týden.Víš on je problém v tom,že se nemáš ráda. Možná si pleteš lásku k manželovi se závislostí a strachem zůstat sama.Není to opravdu jednoduché.Po staletí nám někdo ukládal do hlavy,jak se má chovat správná ženská a správný chlap.Kinezka pracuje s jednotlivou osobou.Najde se problém,t.zn.věk,ve kterém se stalo něco,co souvisí s tím,jak se teď chováme.Problém se vymaže z hlavy a nahradí programem jiným (pozitivním)je to řečeno velmi jednoduše.Konstelace - tam se staví rodinné systémy.Účastníci nahradí tvé rodinné příslušníky a tebe ( hrají jejich role).Ty vidíš celý rodinný systém z nadhledu.Obě metody jsou skvělé a souhlasím se Simčou,že nejlepší je kombinace,protože jsem měla možnost to ve své profesi vyzkoušet.

Víš, zajímalo by mě, co si představuješ pod pojmem partnerská láska. Já bych se jeho "lásce" (promiň) nedivila - má 100% servis, ty mu umožňuješ, že se cítí jako king... někoho to možná uspokojí tak, že ten člověk, co mu to umožňuje má potom pocit, že ho ten druhý má rád...Já myslím, že láska se projevuje tak, že mi hlavně záleží na tom, aby ten druhý byl vedle mě a se mnou šťastný, a to ty evidentně nejsi... tak co teda???

Simčo, má chyby, já taky... štve mě, jak se chová,je to sobec, ale miluje mě.

Liano, jak ti manžel projevuje lásku? Jak víš, že tě má rád? Podle čeho to poznáš?

Liana: na tom Tvem toho moc k obhajovani neni - alespon v Tvem popisu jsem nic nenasel. Je jen smutne, ze jsi to nechala dojit tak daleko. Preji Ti, at se Ti s tim podari neco udelat, to, co mas doma moc k ziti neni.

Mirabel, to je hrůza, mám to hodně podobný, ale myslím, že u Tebe je to horší, ten můj mě má rád. Není to jednoduchý, viď. Ráda bych Ti poradila, ale jak jsi so mohla přečíst, nevím si rady sama se sebou. Tak snad Tě aspoň povzbudí, že v tom nejsi sama.

Holky Vy jste se mi do něj tak pustily, tak nevím, co na to říct. Mám chuť ho obhajovat, no, sem já normální? Ne, ale vážně, Vaše rady si beru k srdci a možná to i zkusím.

Tak jsem na tom asi podobně.Plácám se v tom celkem dlouho.Mám plno zájmů,pracuji,ráda se bavím,starám se o dvě děti.Přesto mi chybí ve vztahu porozumění,zájem.Snažím se najít nové přátele, mluvit o tom s partnerem.Končí to jeho sledováním televize.Z práce chodí pozdě nebo je mimo.Když nejsem doma vůbec mu to nevadí, nepotřebuje mě.Lítám v tom už dlouho, začíná mě nebavit žít, do všeho se musím nutit.Minulý týden jsme byli na horách.Viděla jsem tam, jak má fungovat vztah u známých.Bylo mi z toho smutno,všechno bylo z velké části na mě, děti, organizace. Snažila jsem se být příjemná,nic neřešit.Bylo mi i tak smutno a zase jsem dospěla pouze k poznání, že takhle ne.Muž byl spokojený, nic nevidí.Na závěr pobytu jsem měla bolestivý úraz.Po celkem velkém šoku pro mě,jsme si se známými prohlíželi ještě na chatě fotky.Mezi tou naší dovolenou, kamarádka narazila na fotografie ze stryptýzového večírku.Bolestí, nevím, která byla silnější,jsem probrečela několik nocí.Partner mi několikrát řekl, že do teďka to bylo fajn, byl klid,ale,že teď je to hrozný.Nemohla jsem, nešlo to.Všechno mě to dostalo. Teď se pohybuji o berlích po bytě, manžel se vrací pozdě večer, nějaké slovo zájmu, návrh pomoci, neznám.Takže jsem v tom ještě hlouběji, nevím jak z toho ven.A večer přijde pozdě domů,pustí si televizi,bude strašně unavený, a na nic nebude mít náladu.Chybí mi porozumění, zájem, intimnosti, pohlazení...

Jestli je doma,tak bych rekla,ze jdes s kamaradkou na kafe.To si domluv,a nebo ani nemusis.Proste odejdes.Kdyz vyvine tlak,ze jako kam bys chodila,tak mu rekni,ze ses nevdavala proto,aby tvuj muz komunikoval s televizi,ale s tebou.A tvoje potreba je komunikovat.A tu nemas,tak jdes jinam.A ze ti uz dosla trpelivost.Praskni s dvermi,a proste odejdi.O deti se postara,a treba mu v te hodine neco i dojde.On potrebuje trochu strach,ne si byt tebou tak jisty.Probud v nem o tebe zajem.

Liano, na to, abychom ti mohly konkrétně poradit, bychom musely dopodrobna znát váš vztah. To by ti nejlépe poradil psycholog. Jednoho skvělého znám v Plzni, pokud to nemáš daleko... Jinak ke změně vlastních postojů jsem ještě zkoušela homeopatii a Bachovy květové esence (obé léčí duši). Po nich jsem nabrala dech, dokázala vyjádřit nenásilně své názory a konstruktivně řešit problémy.

Liano, může to být s jiným stejné, ale nemusí!!!! Když se problémy řeší hned když vzniknou, tak to tak není! Kdo ti to řekl??? Když máš vedle sebe muže, kterému záleží na tom, jak se cítíš, jestli nejsi unavená, jestli ti něčím neubližuje apod., tak je to jiné, opravdu! Vždyť ty vlastně nemáš co ztratit, sama jsi k tomu došla! Ale nezlob se na mě - mít vedle sebe muže, který si na mě zvedá sebevědomí, tak takového slabocha bych nesnesla. Promiň, ale je to tak. Když nemá své vlastní sebevědomí, ale jen krade to moje, tak to je opravdu velký sobec, který se škrábe přes má záda nahoru...

Simčo,Pavlo,Milo a ostatní... Zkuste mi poradit konkrétně : Co mám dělat např. až dneska příjdu z práce, manžel bude ležet na gauči a sledovat telku, připomínám, že se mnou nemluví. Jak se mám chovat?? Co by jste udělali na mém místě?

Pavlo, já vím, že vzdychám :O), tak jo, postěžuju si tu. Ten můj blbej strach mě brzdí, já to vím, ale pořád tam je, nemůžu se ho prostě zbavit. Teď jste mi tady trochu pomohli, ujasnit si situaci a já si z toho něco vezmu a pokusím se to řešit. Doufám, že trochu rozvířím stojatou hladinku svého manželství:)

Liano,ty opravdu stale jen vzdychys.Holka,uz se prober,a zacni od zakladu.Jestli te muzskej ma rad,tak na sobe zacne taky pracovat,ale ty vlastne nez abys neco radikalne menila,tak radeji budes za sluzku.Opravdu si sama sebe vazis? Zadny chlap,ktery za to stoji,se nechova jako ten tvuj.Co je to asi za zivot,kdyz prijde,lehne si k televizi,a nekomunikuje.Je me 50 let,sama byt nechci,ale takovyho vola sobeckyho bych doma nesnesla.A ten tvuj vecny strach o vsechno,to je tvuj hlavni nepritel!