Chlapi poradte zoufalým ženám!!!

Souhlasím s VV.

Suhlasím s Tomem a s VV. Taktéž nechodím do hospod s kamarády. Myslím, že by to nebylo fér vůči moji ženě. Ona bude doma sama a já si budu někde křepčit. Je ale samozřejmé, že když máme oslavu v práci nebo když ona měla nějaké oslavy v práci, tak jsme byly každý sám. Když se budou obě strany do spousty věcí nutit, tak to vede do pekel. My jsme spolu 11let a domnívám se, že bez kryzí.

Já si nemyslím, že jsi zoufalá slepice. Slovo zoufalý jsi použila poprvé ty jménem 2 miliard žen. Nikdy jsem neměla potřebu 10x za den se připomínat, ani v sedmnácti, možná ti ale časem také dojde, že tudy cesta nevede. Mimochodem - na druhých ani na tobě mi to nevadí, je to tvůj problém. Muži jsou jiní a uvažují jinak a lavinou esemesek a telefonátů dosáhneš pravého opaku. Tvoji nadsázku jsem pochopila spíš jako rozdělení světa na pouze krátkodobě vyprsklé bezcitné muže a na chudinky trvale vyprsklé ( to slovo mě dostalo ) ženy, které nemohou žít bez celodenního kontaktu s partnerem a trochu mi vadilo, že jsi nás všechny zařadila do jednoho pytle, či spíše hejna. To je samozřejmě myšleno také s nadsázkou. Já věřím tomu, co napsal Tom, že ve většině fungujících vztahů se podobné problémy neřeší. Z mého příspěvku sis vybrala tu slepici, ale mým úmyslem nebylo tě urazit, spíš ti naznačit, abys ve vztahu trochu ubrala a nechala víc iniciativy na druhé straně. Většinou to funguje a pokud ne, není to ten pravý.

Musíte si holky holt lépe vybrat partnery. Žiji ve velmi spokojeném manželství již hodně dlouho a musím vám říci, že podobné problémy neřešíme ani náznakem. Pro mě je partnerka na prvním místě, do hospody s kamárady chodím jenom výjmečně (považuji to za ztrátu času) a pokud holka z jemných nedostatků patnera již na začátku vztahu neumí vyvodit co ji bude čekat za pár roků, tak je to její problém. Vidím to kolem sebe, pokus předělat alkoholika, sukničkáře atd. Celkem souhlasím s VV.

To V V:dost přeháníš a vyháníš to do extrému.Už tím jak si začala-"nic ve zlém",ale pak se do člověka pustíš a označíš ho za zoufalou slepici..Pravděpodobně ty jsi někdy měla potřebu 10*za den se partnerovi připomínat,když to tak dobře znáš-už podle toho,že nejvíc nám na druhých vadí to,co děláme sami,že?Evidentně jsi nepochopila ani význam a důvod toho uvodního příspěvku.Pro osvětlení-jde nám o to,aby muži vysvětlili své pochody a vnímání své partnerky,své city.Také je to psáno s nadsázkou,kterou jsi taktéž nepochopila,takže s tím domácím opeřencem,bych v tvém případě brzdila.

Nic ve zlém, dámy, ale doufám, že takových jako vy dvě nejsou miliardy. Jsem žena a docela mi vadí, že nás všechny svým úvodním příspěvkem řadíte do jednoho zoufalého hejna. Svého partneta miluji, ale mám i jiné zájmy a opravdu by mě nebavilo ho bombardovat esemeskama, nutit ho ke každodenním vyznáním lásky a rozhodně s ním nepotřebuju být od rána do večera, vidět ho přes den apod. Není totiž můj majetek a já se ani po letech vztahu necítím jako nějaký úlovek. Vadilo by mi, kdyby se ke mě choval tak, jak vy to po svých drahých vyžadujete. Na mě by podobné snahy působily opačně. Vztah není o tom být z někoho " vyprsklý ". Možná jste obě jenom hodně mladé a za čas přijdete na to, že méně je někdy více. Zkusily jste někdy partnerovi během dne nezavolat a nenapsat a počkat, až se ozve sám, nebo se bojíte, že když se mu 10x denně nepřipomenete, zapomene, že existujete? Zkuste se chovat trochu více jako sebevědomé ženy a ne jako - s prominutím - zoufalé slepice, jejichž jediným smyslem života je jejich drahá polovička.

Uvodni prispevek docela vystihuje situaci s mym pritelem. Chodime spolu uz 3 roky, ale nebydlime spolu. Nejhorsi pocit je, kdyz vim, ze me nepotrebuje tak casto videt.. Ovsem na druhou stranu sice vim, ze to nepopira tu skutecnost, ze me ma moc rad. Ale nekdy je to proste nestaci:) Kdyz jsem mu tento uvodni prispevek dala precist, jen co na to rekne, docetl a rekl:jo, docela vystizny. Ptala jsem se ho co mi k tomu rekne, co s tim, odpovedel jen ze nic, ze proste takovej je.. Takze se s tim tak nejak snazim vyrovnavat, cely roky, nekdy to jde lip, nekdy hur.Ale opravdu jedina rada je, zkusit se s tim smirit..nekteri proste takovy jsou a jini nebudou:-)

Ten můj říká

Asi tú potrebu prestanem mať aj ja. A namiesto zháňania darčeka pre neho na výročie či narodeniny, a vypekania torty, si vyložím nohy na stôl a oddýchnem, alebo pospím, ak mi to dovolia naše dvojčatá...

Nejspíš, protože tu potřebu nemá. Chlapi si na různá výročí nepotrpí (nebo aspoň ne tak, jako jejich partnerky).

Všetko sa časom vo vzťahu mení. ?utujem, že som sa dala nahovoriť jeho rodičom na vydaj a neostali sme spolu len tak "nadivoko". pred svadbou som dostávala na každé výročie nášho zonámenia kyticu kvetov! A dnes po 8. rokoch manželstva, keď mu ja dám dar, len to?ko "zabudol som..., chcel som, ale nemal som kedy..." hlúpe výhovorky.Viem, že ma miluje, ale prečo nie je trošku viac pozorný?!?

Pro "Barrruna,Zuzana".Netrap se tím, pro toto je velmi snadné vysvětlení. Jsme jednodušší!

čím víc se v tom budete babrat, tím víc much budete nalézat. Viz Bridget Jones a její příručky a kamarádky :-)

odpoved je jednoducha.Musime se s tim naucit zit..Oni proste jini nebudou:(

No to se sice říká,ale jak víte,kdo jak miluje?O to právě běží.Chlap třeba miluje víc,ale nedává to najevo.Nebo jinak.Takže si dle ženské logiky myslíme,že milujeme víc,protože jednáme jak jednáme.Taky by mě ty odpovědi zajímaly.Co mužští a trvalý svazek-jak tu lásku prožívají.

Ale to my víme taky.Mluvíme již o trvalém vztahu-tj.už bohužel nejsme kořist.Jsme již ulovek.

Říká se že kdo ve vztahu miluje míň, ten má navrch. Také je pravdou, že muž se zamilovává do ženy až tehdy, když ji lépe pozná a žena se zamilovává okamžitě, na první pohled. Jsme zkrátka dost rozdílně uvažující tvorové. Muž je lovec, rozsévač, má to v genech. Nechce snadnou kořist, která si ho navíc k sobě poutá.

Jsou miliardy-pardon

Jistě je nás na světě aslespon dvě miliardy-nás,co nechápeme,jak vy vlastně milujete-co vlastně chcete a jak je možné,že my vás chceme vidět,kdykoliv máme čas a vy raději pařit s kamarády-ale milujete nás.Jak vy to probůh v té hlavě máte?Ríkáte si,že ji máte doma a ted už se nemusíte snažit?My to vždy tak vnímáme-děláme vám scény,protože si myslíme,že nás nemilujete,když nejste z nás tak vyprsklí jako na začátku.My jsme většinou vyprsklí pořád a nechápeme,že vy se prostě snažit přestanete-tak to doma houstne a spěje ke konci.My se ale rozcházet nechceme-partneři vždy říkali:o čem to proboha mluvíš?A my:tak proč už nás nechceš vodit mezi kamarády,proč už mě nechceš vidět během dne?A proč já tebe ano?Proč já ti píšu zprávy a volám jenom tak a ty mi ani neodepíšeš?Závěr:už ho nebavím-už mě nemá rád.Má ulovíno a jsem pro něj už nezajímavé zboží.Oni říkají:blbost!miluju Tě...Všichni to známe-nejsme žádné lijány,které chtějí,abyste seděli doma na zadku.Prostě se začnete chovat,jako bychom byly nábytek,ale tvrdíte,že se nic nezměnilo,že cítíte stále to samé.Dokonce z vás vyleze,že jste štastní a nevíte,čím že se to trápíme-vždyt vztah je v pořádku.Ale my si myslíme,že už nás nechcete a lezeme vám na nervy.Tak jak?Jak vnímáte,jak cítíte?A co vlastně chcete mít doma?Jakou byste nikdy neopustili?A jakou opustíte na 100%?