Chlapi poradte zoufalým ženám!!!

V pohodě,Filipe, dočkej času:)..takovejhle "přešitejch" donchuanů je mraky, na každýho jednou dojde:)...

No to je přesně co jsem měl na mysli Andreo. Já jsem jako chlap rád, že to mám jednoduchý. Chlap moc přemejšlet nemá. Chlap má jednat. Takže já jsem rád, že si užiju s nějakou pipkou, ale nenechám se tím nějak vyvádět z rovnováhy. Podaří se - dobře, nepodaří se - taky dobře. Ale abych s ještě zamýšlel nad tím proč mám kterou ženskou, to je na škodu věci. To už si člověk kazí tu živočišnou radost. A jak tady píše Uma, že nějaký chlapi před ženskou ventilujou svoje domácí problémy, nebo si jednou zasouloží a pak ženskou prosí aby s nima zůstala, to je fakt hnus. Tohle kdybych měl někdy předvádět, tak se snad nechám přešít na ženskou.

Jaký výhody,Filipe?To je opravdu výhoda,když se na ženskou po souloži nalepí chlap,který odmítnut k trvalému vztahu začne spílat té slečně či paní,že kurvou jest?Nebo ještě lépe-při oblékání ho ještě musíme utěšovat,protože brečí,že Mánička si chudera myslí,že je na kuželkách...

Spíš než složitost bych řekla mnohotnost, Filipe. Jeden chlap je dobrej na prachy, do druhýho se člověk zblázní a třetí přináší pouze a jen čistou fyzickou rozkoš. Jojo, je to pestřejší, sex pro sex je jen jednou z mnoha variant:)..

Praxe je ale taková, že to ženský tak v pohodě většinou nezvládají. Prostě chlap je od přírody lovec, uspokojuje ho dostat ženskou do postele jen pro tu radost z úspěchu. Ale ženské dost často sledují spoustu jiných, postranních úmyslů něž jen takzvaně "čistou radost ze šuku". Ženské si to kromě citů komplikují většinou touhou po majetku a dělají to třeba pro zlepšení své pozice v práci, nebo chlapa hledají podle toho co z něj můžou vytáhnout za výhody. Prostě to mají složité a kazí si tím živočišnou radost.

To je klišé, Filipe, které chlapům ulehčuje život:). Opraváři televizorů a doktoři ve službě by mohli vyprávět:). Na párové utkání musejí být dva- a taky si děláme čárky na čelo postele, neboj:).

To jsi teda Taisio fakt vyjímka, protože ženský tohle obvykle nedělají. Ndokážou si užít a nemotat do toho city. V tom je právě ten rozdíl, proč je nevěra ženských škodlivější než nevěra chlapů. Chlap si užije, jde fakt jen o ten takzvaný "sestřel" a víc v tom nehledá. Nenarušuje tím rodinu, prostě to je jako sport, nebo zábava. Ne, vlastně spíš sport - taky jde o to dosáhnout nějakého výkonu - tuhle ženskou sundám, to je výzva a když se to povede tak je z toho velký uspokojení. Ale ženský, ty se pořád zamilovávaj, dělaj z toho problémy a neberou to jako zábavu a ohrožujou rodinu. Samozřejmě jsou vyjímky, některý ženský mají sportovní přístup a zase některý chlapi jsou takový cíťové, že to jako sport nezvládají.

Filipe, tak to jsi na tom úplně stejně jako já :o)) Toho svýho mám doma jistýho, vydělá slušný peníze, je to vzornej manžel, postará se, umí máknout a to mi vyhovuje. Doma máme idylku, ale také ten stereotyp, jako každý. Koření života si samozřejmě moc ráda dopřávám, ale s mírou, aby mě to neomrzelo. Moc ráda svádím mladé atraktivní kluky. Bez toho koření to zkrátka nejde.... :o)

Typická reakce staré slepice!

No a kvůli takovým typickým příkladům jako je Filip tyhle diskuze vznikají a pak je na ženách aby to v nich objevily a nechaly je ve stáří sami, ať se zahrabou v bordelu a najdou si někoho, kdo jim za tu námahu stojí!

Filipe, ty jsi strašný hovado.

Čau holky, to je přece jasný jak to je. Ženskou doma mám na domácí práce. Samozřejmě že s ní musím vycházet v dobrém, občas jí koupit kytku a tak. Ale vzrušující to není. To je prostě nutnost kvůli nějaké jistotě na stáří a kvůli údržbě domácnosti a vychovávání dětí. Vzrušovat ale chlapa může jenom ženská, o kterou se musí snažit a kterou si sám ukecá až do postele. Klidně může být horší než manželka, ale hlavně že si jí uštvu sám. To je sladká odměna za všechnu tu snahu. Vzpoměl jsem si na vtip - jaký je rozdíl mezi manželkou a Trabantem - žádný, uspokojí, ale nenadchne. To je dost přesný. Myslím, že je potřeba rozlišovat takový ten každodenní stereotyp, který je nutný a bez kterého se člověk v životě těžko obejde a to koření života, které dělá nudu snesitelnější. Není nic krásnějšího, než když přijedu domů ze služebky, mám vařeno, vypráno, je pohoda a přemýšlím si o super zážitku, jak jsem "sestřelil" kolegyni z práce, která vzdorovala tři měsíce.

Ahoj, jak tu již někdo napsal je to všechno o tom, na jaké úrovni kdo je. Prostě inteligentní člověk, který chce, aby mu to klapalo pochopí, že nemá dělat druhému to co sám rád nemá. Já mám takovou zkušenost, že když já jsem byla hodně zamilovaná a chtěla s chlapem trávit čas, většinou jsem se s velkým zájmem nesetkala nebo to bral jako samozřejmost, nechtěl vymýšlet nic extra. Jakmile jsem polevila, začala ho "opomíjet", tak okamžitě zpozorněl a najednou šlo všechno. V tomhle jsou chlapi opravdu průhlední jak papír. Jakmile jde do tuhýho, můžou se přetrhnout, ale jinak jsou líní. Je to podle mě hlavně pohodlnost. Chlap přes den nevolá, nepíše, protože je línej a hlavně ví, že vás večer uvidí a vše vám řekne. Já se kolikrát trápila, že něco navrhnu, těším se na to a partnerovi se nechce nebo odmítne. Pokaždý jsem z toho byla moc smutná. Ale asi je opravdu lepší to řešit tak, že jdete sama nebo s kamarádkou. A pokud nedokáže pochopit, že když někam jde, tak by vám to měl sdělit a pokud se opozdí, tak zavolat, tak to bych ho asi okamžitě vyměnila. Protože to je největší sobectví. Zvlášť, když ví, že vy na něj doma čekáte s teplou večeří. To bych asi netolerovala.Na druhou stranu jsem měla přítele, který mě hrozně miloval (víc než já jeho) a byl ochotný se pro mě rozkrájet, volal mi 5x denně, každou volnou chvíli chtěl být se mnou i po roce a půl. Byla jsem pro něj vším, prostě byl naprosto super, pořád projevoval city, říkal mi, jak mě miluje, plánoval život, pokaždý zavolal, když se zpozdil, prostě dokonalej. Takže když se chce jde všechno a hlavně si myslím, že líp se chová vždycky ten, kdo miluje víc, protože mu o ten vztah jde víc a nechce ho pokazit. To je moje zkušenost. A určitě by mohlo zabrat partnerům se nevnucovat, sama nevolat, když nechce někam jít jít sama, nesedět doma a čekat s večeří, ale jít se třeba projít a to by byl asi v šoku, když by přišel domů a nenašel vás tam. To by hned znejistěl. Jsou to intriky, protože vím, že vy na něj čekat chcete a chcete s ním trávit čas z celého srdce (znám to), ale někdy musíte hrát a nechat ho v nejistotě. Oni tý jistoty hrozně rádi využívají!!

jsou jiní..pokud s nimi chceme žít,nezbývá než se to naučit.Stará pravda:muž je hlava a žena krk,který hlavou kroutí-stále platí..Dříve jsem byla ze vším hned hotova:nemá stejný zájem jako já?-tedy dle mého usudku-tak pryč s ním..Věkem a zkušenostmi se hrany obrousí.Oni ale mají stejný zájem,ale prostě uvažují jinak a jinak dávají city najevo..Dnes už jím asi rozumím lépe-dost mi v tom pomohl můj otec.

Hlavně tobě bych mohla uplácat nějakou záplatu na pusu, aby si přestal už tak blbě kecat :-))

Chodila jsi na keramiku a uplácalas si pěkného pinďoura jako náhradu za starýho, že jo?

Myslím, že je to individuální a záleží na konkrétním vztahu, ale taky jsem se mohla přetrhnout, aby si mě partner víc všímal, víc se mnou trávil čas, ale protože to bylo prd platné a já se dost trápila, ale rozcházet se nechtěla, naučila jsem se jeho postoj k našemu vztahu. Začala jsem pravidelně cvičit, chodit na keramiku, občas s kamarádka do divadla nebo výstavu... prostě jsem sama sebe víc zaměstnala, abych se tím tolik nezabývala... Teď když ale o tom píšu, tak vlastně ani nevím jestli je to dobře nebo špatně, jestli se tím něco zlepší. Strašně bych si přála, abychom společně trávili čas, ale když jemu se moc nelíbí moje záliby a mě zase ty jeho? Tak co pak tedy?

Já bych řekla hra...

Me to nefrustruje, proste je to zpusob jak si udrzet svou hodnotu. kazdy nema to stesti, ze mu to vyprchava stejne:-), takze je treba hledat si svou cestu...prave aby to nebolelo:-)

Musim říct, že mám to štěstí, že to máme s přítelem nastavené stejně. Byly doby, kdy jsme jeden bez druhého nemohli ani dýchat, a postupně a přirozeně se od sebe odpoutáváme. Nemrzí mě, že po společné sobotě trávíme neděli každý po svém, že už mi nepíše třicet zamilovanejch zpráv denně, naopak. Není to soukromá válka, kdy bych se zaříkala, že mu nesmim projevit náklonnost, protože ji neopětuje. Naštěstí!Nepřipadá mi tohle vaše "řešení" jako nejšťastnější, protože stejně vede k ještě větší frustraci..