Paralelní vztahy

Milá R, víš já razím jedno jednoduchý a prostý heslo, který si myslím, že funguje - "Každá ženská ví to svý":-)) Člověk přece nemůže mít nikdy nalinkovanej život co se úletů a vztahů týká.. Přemýšlení někdy moc škodí.. Já si třeba například už teď nejsem vůbec jistá, jestli se nezapomenu někde s někým, kdo mi nahradí alespoň ten malinkatej kousek chybějícího článku ve vztahu, který momentálně prožívám.. Dokonce sobecky můžu říct, že se tomu rozhodně bránit nebudu, ba co víc, jestli tomu malinko nepomůžu...:-)(teď mne moralistky ukamenují:-) Ale to přece s tím opravdovým vztahem nemá nic společného.. Svého partnera si rozhodně dovedu představit coby budoucího otce svých dětí..Vážím si ho za to a rozhodně s ním ty děti chci mít.

Lenko, kdyz ja mam pocit, ze u toho predchoziho partnera by mi to vznaseni vydrzelo do konce zivota... Ale jinak take premyslim o mem nynejsim vztahu docela racionalne a nemyslim, ze kdyz zustanu, tak to bude prohra. Spis si myslim, ze vyhra (co se kvality vztahu tyce). Jedine z ceho mam strach je, ze za cas by se mi mohlo stat, ze mi ta laska pochybi a ja si treba zacnu nejaky romanek, nebo tak neco. Proste spis se bojim sama sebe. V minulem vztahu pro me existoval akorad ON a nikdo jiny nemel sanci. Jenze v tomhle vztahu si nejsem sama sebou zas tak jista. Ale nejde o to, ze bych neco planovala nebo tajila (muj manzel zna vsechny moje myslenky a casto to probirame), ale proste mam obavu z toho, ze by se to mohlo stat... Taky vim o nekom, kdo me pritahuje a ja zase ani nevim cim. Ale nikdy jsem mu to nedala najevo a ani se nechystam. Myslim, ze ta pritazlivost souvisi s tim, ze mame mozna s tim clovekem nejlepsi podminky pro to, mit deti dobre geneticky vybavene. Zrejme dobry samec pro oplodneni :). Priroda namycha tu chemii, abychom meli deti prave spolu. Dalsi spolecne souziti uz prirodu nezajima. Jde jen o oplodneni.Ale to je jen moje teoreticka uvaha.

Lenko, a kolik je Tobe? Jste svoji? Planujete deti?

Lolo, tak to jo. Ja myslela, ze s timhle pritelem si jinak rozumis. Ja si s manzelem jinak rozumim moc. Akorad se nevznasim:)

Já jsem nechtěla říct, že to funguje všude, tak jako u mě. Pokud to v sobě nemáš a necejtíš to, tak asi opravdu není ten pravý a ty by jsi měla svůj život řešit.

asi mate vsichni pravdu, je fakt, ze laska se nakonec neak vytrati, a zbyde pratelstvi, porozumeni a respekt. Nojo, ja jeste nevyzrala jsem se dostala do sveta dospelych a je to fakt neco novyho.Ja jsem nikdy nebyla na krasavce, naopak mi kamaradky rikaly, ze mam hroznej vkus. ale nikdy bych netolerovala ulet, ani z jeho ani z moji strany. Problem s mym nynejsim partnerem ale je, ze toho porozumeni tam moc neni. On chce neco jinyho nez ja a je dost nervni. Nastve se kvuli blbosti a pak se mi snazi rict, ze je to moje chyba. Ja jsem v diskutovani lepsi nez on, a tak zacne jednat politicky a omlouva se mi. Ale jednou se mozna omlouvat prestane. Nechci mit celej zivot hadky a nervouse za manzela.

Ahoj!Dostala jsem nabídku paralelního vztahu 2x od stejneho muze a neprijala ji-asi jsem srab,ale nechtela jsem riskovat sve manzelstvi.Sice poprve to bylo par mesicu pred svatbou a ted po pul roce,mezitim zadna komunikace s dotycnym.Odmitla jsem a citim se spatne,je mi smutno,mam strach,ze jsem neco promeskala a mozna mu i ublizila.

Mimochodem, milá R, mám pocit, že jsme na tom podobně. Já byla se svým předešlým partnerem 5 let a doteď, když si na něj vzpomenu, tak mě šimrá v podbřišku...:-) Moc jsem ho milovala, ale .. Nevážila jsem si ho. To je ono.

Já jsem s tím dost dlouho bojovala.. (ani nespočítám kolik bezesných nocí jsem absolvovala a přemýšlela) a světe div se, docela jsem se zklidnila.. Můj partner je naprosto úžasnej člověk, spolehlivej, tolerantní,chápavej, opora v krizi a mohla bych tu vyčíst další spoustu jeho úžasnejch vlastností..Jenže taky ve vztahu s ním postrádám tu "radost z letu":-)) Taky jsem dost přemýšlela, jak je to pro mě zásadní a jestli někdy nebudu litovat.. A opravdu hodně, věřte mi, i jemu jsem občas sobecky připravila svými výlevy krušnou chvilku. Jenže nedokážu od něj odejít a rozhodně to není tím, že bych se bála, že nikoho dalšího nenajdu (měla bych kam a pravděpodobně k člověku, se kterým bych lítala..) Mám pocit, že to je jakýsi instinkt, který mi říká, že s ním vydržím. Vždyť, ruku na srdce, člověk v manželství a v rodině nakonec stejně řeší existenční starosti a ten čas na romantiku se zákonitě vytratí. Je fajn prožívat vztah plnej vášně a romantiky, ale za pár let je to vždy o něčem jiném. V tuhle chvíli se ve mě projevuje ten zvířecí instinkt a potřeba "hnízdit". A není to o rezignaci, věřte mi, naopak, v tu chvíli, kdy jsem si to uvědomila, jsem daleko spokojenější a vyrovnanější. Proto jsem se ptala, kolik je vám let a zdali máte čas si na tohle taky přijít..

Lolo, ja mam schopnost milovat. Predchoziho partnera jsem milovala moc. Ale nejsem ten typ, ze se do nekoho zamiluje, protoze ma pekny oci:). Takze ten pocit "pritazlivosti" jsem mockrat nezazila.

Lenko, Ty s tim mas taky nejakou zkusenost?

Tino, chces rict, ze ani za 17 let nevis, jestli je lepsi vztah plny vasne, ale vlastne jses v nem sama za sebe a nebo radsi vztah, kde se na sebe muzete 100% spolehnout, i kdyz jste spise kamaradi nez milenci?

Driv jsem si myslela, ze milovat, znamena ta sexualni pritazlivost. Dnes vaham... Nevim, jestli to proste jen nenazivame spatnymi jmeny, protoze ja mam sveho manzela rada za jeho kvality, za to jak se ke mne chova, za to, jak umi naslouchat atd.- vazim si ho.Toho prvniho jsem milovala a vlastne jsem ani nevedela proc. Nemela jsem si ho za co vazit, proste slo jen o tu pritazlivost. Cim vic o tom vsem premyslim, tim vic jsem z toho zmatena. Neni nakonec lepsi, byt prave s tim, s kym si rozumim, s kym si verime a treba si do budoucna tolerovat nejaky zalet? To je jen teorie, nikdy jsem nic takoveho neudelala:)

No, Lolo, mam to stejne. Vedela jsem od zacatku, ze neni muj typ. Ze se mi libi, ale nepritahuje. Jenze me dostal na ty ostatni kvality. Jsme vyborni pratele, vime o sobe vsechno, verime si - da se rict vime, ale proste me sexualne nepritahuje. Jenze minuly pritel me pritahoval a moc, ale to uz vubec nestacilo na kvalitni vztah (z jeho strany nebyla snaha budovat vztah, spis me chtel vlastnit).Jsme manzele 2 roky, je mi 28. Mam strach hledat dalsiho partnera, protoze nas vztah ma velice pevne zaklady. Je se o co oprit. Samozrejme mame problemy, ale to jsou spis problemy, ktere vznikaji z venku a musime je resit. Ale to je vsude.

asi se zasmejes...me je 24ale taky to nemusim stridat jako fusekle, ze jo? chci partnera navzdy.Nekdo si asi rekne, ze mam cas, ale ja se bojim, ze pozdejc uz budou ty dobry chlapy rozebrany a ja nechci nekoho s deckem od predesle manzelky.

Mně bude 40, jsem vdaná za pár dní 17 let, jo strašně to letí, ale problém, který pipisuju ve svém příspěvku výše mě provází celým manželstvím, jinak musím říct, že co se týče charakteru, tak na manžela má málokdo, prostě je asi vždy něco za něco, fakt nevím...

HOlky, vy co řešíte absenci zamilovanosti a málo emotivních vzpanutí v manželství, mohu vědět kolik Vám je let? A jak dlouho jste v manželství? Docela by mě to zajímalo...

Holky, já jsem na tom podobně, manžel fajn, četný spolehlivý, ale nemá to takový ten drajf, když jsou vztahy z velké lásky, tak bývyjí často velmi problematické, vše se násobí, žárlivost, včechny emoce, nemusí to vždy vydržet, těžko říct co je lepší, nechci si říct na stará kolena, že mi něco uniklo, sex. přitažlivost taky necítím, ale jsem zase zodpovědná vůči dětem a vlastně bych nechtěla být bez něj, pokud člověk dokáže odejít za takového vztahu do jiného , kam se vrhá po hlavě plný euforie, tak je to krásné, ale jak dlouho to může trvat, a litovat a chtít něco zase měnit, na to už může být pozdě

R, tak to resim taky. Ale vis co? nekdy si myslim, ze kdyz s nim zustanu, budu si do konce zivota rikat, jaky to je, kdyz ses s nekym a oba se milujete, ale pak si reknu, co kdybych nekoho milovala, ale on me ne, to se taky muze stat.Kdybych se s nim rozesla, mozna bych si to vycitala do konce zivota, a kdyz s nim zustanu, budu do konce zivota neuspokojena. Samozrejme je lehci partnera milovat.Nemyslis si, ze lidi jako my, proste uz nemaj tu schopnost nekoho opravdu hodne milovat? Ja mela vztahu nekolik, mela jsem je rada, zarlila jsem na ne, ale nemilovala jsem je. Otazka, jestli to nebylo jen my ego, ponizeni z nevery, nebo z odmitnuti z jeho strany.Asi uz nebudu nikdy nikoho milovat, ale hruza je v tom, ze me muj partner nepride sexualne pritazlivej. Proste jen lezim jak deska a akorat mam bolesti, zatimco on si uziva. Libi se mi zevnejskem, ale ne sexualne.Tak ja pak nechci a on chce a furt je problem.

Lolo, asi jsem se spatne vyjadrila :). Ten partner pred mym manzelem me podvadel. Muj soucastny parner me miluje a je prave mooc hodnej. A protoze ja citim, ze ho mam moc rada, ale ne tak, ze by se mi sviralo srdce (proste ho nemiluju - pochopila jsem, ze Ty jsi ve stejne situaci), tak resim dilema, jestli zustat s hodnym clovekem, se kterym mame jinak kvalitni vztah bez never a s komunikaci a nebo se znova vrhat do neznama a znovu hledat. Kdybych nemela s manzelem dobry vztah, tak bych nevahala a rozvedla se, jenze takhle zvazuju. Prvniho jsem milovala, ale ten me trapil a ted jsem s nekym, kdo me miluje, ale ja k nemu necitim tak hluboke city, jako k tomu minulemu.