26let...a ještě jsem nechodil s holkou

Ja mam stejny problem jako dave s tim rozdilem ze jsem holka.. co bys doporucil mne??? Holka tu prece neni od toho, aby nekoho balila, ale aby byla balena.. mam si to teda vysvetlovat tak, jako ze jsem nejvetsi zruda sveta, kdyz o me dosud nikdo nezakopl?

Dave, ja myslím, že lidí jako jsi ty je hodně, ale ne každý to dokáže dát najevo, ať už tady, nebo někde jinde. Né každý přišel o panictvý v patnácti nebo dřív, je to každýho vlastní věc a boj. Já třeba mám 20 a ještě jsem taky neměl žádnou ženu....ikdyž jsem s několika už chodil, prostě to nešlo, nebyl jsem si jistý jestli je miluju, a ten pocit mě nepustil dál než k líbání a k dotykům... Prostě jednou přijde ta pravá, nevím kdy, může to být zítra, za týden, za měsíc nebo taky za rok, ale buď si jistý, že PŘIJDE a ty budeš rád, že jsi ji potkal... jestli se bojíš nějakou oslovit, protože jsi stydlivý...to není žádná nemoc nebo tak, stydlivost se jednoho dne vypaří a budeš šťastnej.... jen musíš udělat jednu věc, musíš si víc věřit, já vím mě se to mluví, ale tak je to nejlepší, musíš sebrat všechnu odvahu a zeptat se třeba "prosímtě nevíš kolik je hodin?" ja vím blbost, ale něčím musíš začít....a na internetový seznamky se vykašli, z toho nic nebude, je to totiž strašně neosobní, sice při tom nejsi stydlivý, ale potom v reálu to nastane nanovo, věř mi... zajdi si někam ven, někam kde jsou nějaké holky, můžeš vzít pár kamarádů, ať v tom nejsi sám a snažit se trochu komunikovat, třeba nahodit pár vtipných poznámek, to udělá své.... už nevím co ti poradit, teď je to už jen a jen na TOBĚ, věř si Dave a vše poběží jak sis to představoval:-)

Dave, ja myslím, že lidí jako jsi ty je hodně, ale ne každý to dokáže dát najevo, ať už tady, nebo někde jinde. Né každý přišel o panictvý v patnácti nebo dřív, je to každýho vlastní věc a boj. Já třeba mám 20 a ještě jsem taky neměl žádnou ženu....ikdyž jsem s několika už chodil, prostě to nešlo, nebyl jsem si jistý jestli je miluju, a ten pocit mě nepustil dál než k líbání a k dotykům... Prostě jednou přijde ta pravá, nevím kdy, může to být zítra, za týden, za měsíc nebo taky za rok, ale buď si jistý, že PŘIJDE

Asi bude nutné v 26ti jen nesedět doma u počítače nebo si hrát na koberci s vláčkem a papat maminčiny buchty,ale podívat se taky za dveře od bytu.Jaký je tam život.A hlavně se naučit komunikovat.Na to právě pomáhají nepředvídané situace.A ona se ta známost dostaví....

Mě to náhodou nepřijde dovný v 26nemít ještě nikoho,je to náhodou zajímavý,ale do 30ti bys to měl prubnout dle mýho..Řekla bych,že až ti to začne sakra vadit,že s tím něco uděláš

Možná to zbytečně moc řešíte a tlačíte na pilu..Ono to přijde..Budu držet palce!Určitě bych zvážila větší spol.vyžití, akce apod...

mě je 21 a taky jsem ještě nikoho neměla a moji známí se mě začínají ptát jestli nejsem na holky no fakt "skvělá" situace, ale na holky fakt nejsem, mít v posteli holku asi bych se pozvracela

No a co? Mně je taky 26 a taky jsem nechodil s holkou. Ani s klukem.

já bych zkusila ještě tu seznamku na interneru a nezahazovala to, taky bych řekla kamarádům ať mě s někým seznámí a chodila někam kde se dá seznámit akorát zatím nevím kam:D No a zkusila bych to v párci/škole, třeba je někdo v tém okolí koho si nevšímáš a stojí za to.

To Žena: no dobře panic, ale nejhorší je, že jsem nikdy s žádnou holkou ani nechodil ... o držení za ruku nemůže být ani řeč. Můj kamarád je na tom podobně :-( Jsem z velkého města. Seznamky přes internet nefungují vůbec a v seznamovací agentuře mi řekli, že jsem moc mladej, že tam berou až tako od 26 a výš. Takže celkem bezvýchodná situace ... teda ještě 2 roky, potom se budu moct přihlásit do té agentury.

No ja jsem na tom taky tak. Je mi 25 a holku jsem nedrzel ani za ruku. Ovsem to me zacalo trapit az nedavno. Driv mi to ani nevadilo, ze jsem holku nemel. Ovsem ted je to daleko horsi, protoze jsem se jeste k tomu zamiloval. Navic do spoluzacky z VS, ktera me ma za kamarada, casto mi pise a sveruje se mi, sedi se mnou i v lavici na prednaskach atd.
Jenze ona ma uz pres rok kluka. Problem je v tom, ze ji nemuzu dostat z hlavy, at chci sebevic. Jakmile na ni myslim, tak me vzdy chytne najaka depka a mam po nalade, protoze vim, ze ji mit nemuzu.
Z toho plyne, ze horsi nez byt panic po 20. roce, je byt zamilovany panic po 20. roce :)
Takze kluci muze byt i hur.
Omlouvam se, trochu jsem se tu vyzpovidal, ale muselo to ven.
PS: Pokud by nekdo vedel, jak si dotycnou "zosklivit", abych se odmiloval, tak radou nepohrdnu. Diky za precteni.

Kydž jsme se dala se svým přítelem dohromady bylo mu 25 a taky byl panic. A teď je to ten nejlepší partner, nevidím to jako překážku, je lepší jak všichni mí předchozí. Pár jeho kamarádoů je na tom podobně. Nevím proč se to teď děje.

Mně je 28 a jsem na tom podobně. A moji dva nejlepší kamarádi také. Příležitostí je málo, občas se mi sice podaří se s nějakou seznámit, ale zatím to vždycky nakonec nějak nevyšlo.

Mám ten samý problém, je mě 24 let a ještě jsem s nikým nechodil. Ani jsem se nikdy s žádnou holkou nelíbal. Nedokážu se prostě bezprostředně seznamovat, ani plánovaně. Ne že bych byl nějaký podivín, ale prostě nemám dostatek příležitostí pro seznamování :-(

Také jsem býval velmi nesmělý. Je mi 23 a během posledního roku se to změnilo v pravý opak - jsem smělý až příliš a to taky neni dobře :(. Ony ovšem mají ostatní lidé raději nesmělé. S žádnou jsem nikdy nechodil :(.
Mám pár věcí pro ostatní nesmělé:
- ikdyž se vám ta dívka líbí ze všech nejvíce, nemusí se líbit nikomu jinému a máte u ní šanci, můžete být jediný, komu se ona líbí. (Na to jsem přišel teprve nedavno!)
- jak překousnout ostych z oslovení? Vyhlídněte si nějakou vaši krasavici (nebo třeba ze začátku kamarádku), se kterou se znáte alespoň od vidění!!! Noste s sebou třeba lízátko (za 2Kč ;)) a až ji potkáte při vhodné situaci (čekání na tramvaj, či jinde, kde je chvilku klid), řekněte jí, že máte pro ni dárek a dejte jí lízátko. Udělá to radost téměř každé :). No a co dál? Když se necítíte na konverzaci (což doporučuju :)), můžete se s úsměvem rozloučit a odejít nebo tiše stát a čekat, co ona. Nicméně o Vás bude vědět a lízátko není nic závažného, může ho dát i kamarád kamarádce. Není to balení a vlastně ani seznamování, jen takové zpříjemnění života :). A udělá to radost i vám. Hlavní je, že kdyby náhodou ona měla o vás zájem, bude o vás vědět, ale vy už jste udělali první krok - je řada na ni.
Holky, zkritizujte mně to, prosím :)

Já jsem na tom podobně

Když je chtíč do šukačky, jde to samo.

Pavlo, jsem na tom podobně. Nechci být sám, ale nějak se mi nepodařilo doposud s žádnou chodit. Představa fyzického kontaktu je pro mě také trochu děsivá. Co kdybychom to spolu zlomili? Je mi 31. Jestli chceš, napiš mi na kamil.v"email.cz

Ahoj, mě je 27 a jsem na tom asi dost podobně jako Pavla. S holkou jsem vlastně ještě nechodil, taky se cítím opuštěný, nechci být sám, ale seznamování mi prostě nějak nejde...nebo se spíš k němu ani neodhodlám. Třeba se pletu, ale v tomhle máte holky trochu výhodu, ne? Většinou je na klukovi, aby projevil jako první aktivitu. Nebo už to dneska neplatí? No, každopádně, mě ještě žádná sama nebalila:o) Ale když tu ma diskuzích vidím, kolik kluků i holek se cítí opuštěných, má problémy se seznamováním...to je škoda, ne? Když by člověk věděl, že i ten protějšek se stydí, tak by ten strach mohl opadnout na obou stranách, ne?

to Lancelot: Já vím, chápu...Pokud bys chtěl třeba garsonku jen pro sebe, je to většinou fakt min.8-10 tis.měsíčně, nevím jestli jsi z Prahy nebo z nějakého menšího města-tam jsou nájmy možná levnější...Já měla štěstí a našla jsem si bydlení v 3+kk s jedním kamarádem-studentem. Máme každý jeden slušně velkej pokoj a obejvák dohromady. A platím 4500,-, i s poplatkama. Takže když člověk chce a hledá, najde:) Ovšem ne každý je schopný sdílet s někým podnájem. My jsme spíš oba takoví v klídku, žádný velký mejdany, občas si tam vezmu nějakýho kluka nebo kamarádky, spolubydlící taky. Nehádáme se. Naši jsou v pohodě, ale poslední rok u nich už byl hodně napjatý, často byly hádky kvůli blbostem. Prostě-co v osmnácti skousneš, v pětadvaceti už ne. Nepromarni zbytečně mládí, přece nechceš u rodičů zůstat napořád a neustále na ně brát ohledy...jakože vim z vlastní zkušenosti že tomuhle se člověk nevyhne. Tak hezký den:)