Vzpomínky na totáč :-))

Milý Aladine, proč by měla...Tak s botama jsem měla stejný problém. Nejednou jsem musela chodit v botách o něco menších (i ta půlka byla znát).
Adamky si pamatuji. Po straně měly šňůrky, že. Manžel je měl tolik rád, že jsem ho nemohla od nich odnaučit ještě dlouho poté, kdy už se začaly prodávat docela pěkné pánské plavky.

Mně zastihl 21.srpen 68 na...ne ridiče, ale samozřejmě rodiče

Na tábory jsem jezdila...Mně zastihl 21.srpen 68 na chmelu před nástupem na gympl. Odjeli jsme tam 19. a 24. se vraceli různými způsoby zpátky. Ta data si pamatuji dodnes přesně i cestu zpět. Já jela miniautobuskem tehdejší "naší" sportovní jednoty, který pro nás poslal po dohodě s rodiči náš trenér basketu a který pobral sotva 15 holek. Cestou jsme samozřejmě všelijak blbly radostí, že jedeme domů, jak se na puberťačky sluší, ale v momentě, kdy nás zastavili Rusáci a obšancovali ten náš autobusek ze všech stran, bylo po srandě. Z toho jedna hlaveň mířila na řidiče, druhá na nás děti do autobusu. Zřejmě to netrvalo dlouho, než nás pustili dál, ale mně to tenkrát přišlo jako věčnost a ten sveřepej ksicht toho Rusáka, co na nás, 15ti letý děti tenkrát mířil, do smrti nezapomenu. Pak už zase bylo "dobře", hlavně, že jsme se dostali domů, kde hlavně šíleli radostí naši ridiče.

To jsi asi chtěla udělat...Milý Aladine, proč by měla "taky 55" chtít dělat dojem na kluky a záměrně si proto kupovat plavky o tři čísla větší? Čtěte, prosím, pozorně. Bikiny jí ušila švadlena a zřejmě ještě před rokem 1975! Tam byl již v plavkách určitý pokrok. Za totáče jsme se ale někdy museli odchýlit k jiným velikostem a to i u bot. Pamatuji se, že jak jsem trpěla v menších botech, jen proto, že moji velikost neměli a je tůůůůůůůůze chtěla.
P.S. Pamatujete na pánské plavky ADAMKY?

tu limonádu pamatuju taky a...mošt

Na nádražích se před...tu limonádu pamatuju taky a nejen z nádraží.A jablečný mšt v lahvích v restauracích a hospodách.A taky přestávky při dlouhých jízdách autobusů-páni vlevo,dámy vpravo.A u těch vlaků dřevěná sedadla.

Na tábory jsem jezdila taky,naposled v 68.Poslední turnus,takže nás zastihl srpen a následovala dobrodružná cesta domů mezi tanky.Já s kamarádkou jela v náklaďáku co vezl bagáž s takovým pohledným narychlo sehnaným mladým šoférem.Cestou nás stavěli,vysypávali kufry co vyházeli z korby a my stáli s rukama nad hlavou a vysvětlovali lámanou ruštinou,že nevezem žádný kontraband.Braly jsme to trochu jako dobrodružství,protože jsme byly z generace odchované válečnými filmy.Ten šofér byl chudák vystrašenější.

Na nádražích se před odjezdem vlaku zase kromě "horkých párků" roznášela taková dobroučká jablečná limonáda v pytlíkách s brčkem...

a ještě zmrzlinář s...Tak silonky jsem si nechávala opravovat v takové malé provozovně u nám. Republiky, taky mi tam naprosto perfektně spravili propálenou dírku v sukni, vůbec nebylo nic poznat.
A v kině roznášeli eskymo v takovém jakoby podnosu na popruhách kolem krku za 50 hal. nebo polárku za korunu.

to je fakt s těma...Jasně, lampiónový průvod byl super. Na to, že nic moc k dostání nebylo, tak lampióny byly v různém provedení a všelijak barevné.
S tou ZOO, to se tedy máš, já žádnou takovou fotku nemám :)... jen hromadnou s rodinou u brány. A už se ani nepamatuji, zda-li to bylo od profes. fotografa, či od někoho, kdo to vyfotil z příbuzných. Taky se fotilo na sedačkové lanovce - snad ve Špindlu? To mám taky fotku z nějakého školního výletu.
Školní výlety taky byly fajn, protože se nemuselo do školy, ale sposta dětí vždy cestu prozvracela. Ty autobusy tenkrát dost drncaly a uvnitř to tou naftou smrdělo, či co...vždycky jsme na cestu užívali Kinedryl a měli s sebou igeliťáky pro případ nevolnosti.
A pionýrské tábory. Na asi 2 jsem byla, ale pamatuji, že se mi dost stýskalo a 3 týdny, které ten tábor tenkrát trval, mi přišly hrozně dlouhé.

a ještě zmrzlinář s vozíkem se suchým ledem a nanuky.A krám,kam se nosily silonky s puštěným očkem.Seděla tam paní,co je za pár korun takovým háčkem spravovala.

to je fakt s těma fotografama.A připomělo mi to fotky ze ZOO,na jedné jsem na vozíku taženém oslíkem,co tam vozil děti.Na duhé sedím na obří želvě.A taky lampiónový průvod byl hezký,jako dítěti se mi líbil

právě na ten na Václaváku...Na výtah s obsluhou v Bílé labuti taky pamatuji i na jezdící schody. Na Štvanici jsme chodili také bruslit.
Taky si vzpomínám, že coby malá holka na procházce s rodiči či s dědou v centru Prahy nás občas stavěli pouliční fotografové a dělali fotky. Několik z té doby mám jako vzpomínku doma.

Že dnes páchá tolik lidí...zas špatně čteš.Zkus to znova.

Že dnes páchá tolik lidí...aladine,
tady není diskusní fórum na téma sebevraždy. Zalistuj jinde, určitě něco najdeš...

Majda mluvila nejen o svých...Že dnes páchá tolik lidí sebevraždy? To asi aby se o nich psalo v bulvárech, že?

Ty seš asi pěknej sobec,...Majda mluvila nejen o svých dětech,ale o mladých lidech které zná.Pleteš hrušky s jabkama,její reakce byla odpovědí na aladinovo rozumování.Nešťastní lidé byli v každé době-bohužel.Jen že neměli takovou možnost vyhledat pomoc psychiatrů jako dnes.Je jasné,že je tvrdá doba,ale každá doba má svoje klady i zápory,někdy přeažuje jedno nebo druhé,ale nic není ideální.A tady se má vzpomínat na to hezké tenkrát,ne nadávat na to špatné teď.

aladine,
nevím, co u vás...Ty seš asi pěknej sobec, když ti stačí, že tvoje děti se mají dobře. Běž se někdy mrknout na psychiatrii a uvidíš ty "šťastné "děti. Mimo mladých lidí se tam léčí plno vysokoškoláků, kteří nenašli uplatnění v téhle skvělé společnosti.
Tobě ale zřejmě stačí v 17:30 Šeherezáda a seš štěstím celá bez sebe z tohohle systému založeném na podvodu.

Mlíčnák nahoře na...právě na ten na Václaváku jsem myslela.A na polárkáč jsme chodívali do Dětského domu a nebo úplně nahoru do Bílé labutě v rychlovýtahu s obsluhou.Ten pocit v žaludku,když se to rozjelo!A jediné jezdící schody v Praze tam,ty z přízemka do prvního patra :-).A Fučíkárna samozřejmě taky.A koupání v řece na Štvanici,nebo opalování nahoře bez na plovárně na Vltavě :-)

polotovary,to byla věc!Taky...Mlíčnák nahoře na Václaváku, ten byl fajn. Tam jsem chodila na karamel. Kulatý polárkáč si pamatuji z nedělních odpolední, kdy k nám jezdívala na návštěvu babička s dědou, popíjeli s našima kafe a k tomu měli (spolu s námi dětmi) dortíky (indiánky např.) nebo právě ten kulatý polárkáč. Taky nás brávali do Juldy Fuldy.