Život po padesátce

Františko, ty jsi právě ten případ, na jaké někdy myslím, když se ze všech stran chce pomoc po člověku, který by jí často už taky spíš potřeboval.Rodiče už nemám, ale s těmi mladými a vnoučaty je to složité. Pomoc potřebují, přitom jsem na tom zdravotně tak, že jsem musela odejít do předč. důchodu. Bývá mi z toho někdy hodně smutně. Snacha to navíc nechápe a tak se mnou komunikuje čím dál míň a synovi to vyčítá. Ve štychu jsem je přitom nenechala nikdy, ale vadí jí, že si děti neberu do péče jen tak, třeba když mají prázdniny. Vnoučkovi budou teprve čtyři roky a je kolem něj hodně práce a běhání.Někdo to má zkrátka líp vyřešené, měl víc štěstí. Přeji Ti, ať tu svou tíhu co nejlíp zvládáš a nepřijdeš u toho úplně o zdraví.

Nejhorší je, když člověk zůstane sám

Život po padesátce moc veselý není ikdyž jsem se něj těšila. Jsem v duchodu musím se starat o staré nemocné rodiče,taky občas pohlídat vnoučata a pomoct mladým.A k tomu ještě vlastní zdravotní problémy. Taky byt se musí znovu zařídit Všechno pomalu dosluhuje.Takže po padesátce to žádná sláva není.